A tohle mel byt klidny tyden ve skole...

(Silsangsa - zatisi s fontankou)

Posledni dobou toho pisu dost, protoze dohanim resty z doby, kdy jsem porad nekde courala. Takze dneska je sobota posledniho rijna, a jeste pred chvili jsem psala zazitky z doby pred dvema tydny. Myslela jsem, ze tenhle tyden budu moct odbyt tim, ze to bylo jako obvykle, ale vlastne se toho stalo docela dost. A navic, nebavi me psat co se stalo davno, nekdy prijdu zpatky do skoly a mam plnou hlavu toho dne, a hned bych to napsala, ale nemuzu, protoze na me na blogu ceka hromada restu od minule... takze ted snad srovnavam krok a uvidime, jak dlouho to vydrzi.

(Odraz ve fontance)

V pondeli jsme meli schuzku s Hansemem, abychom probrali ten tyden a zjistili, jestli se deje neco, o cem bychom meli vedet. Hansem zacal slovy, ze ted nas cekaji tri normalni standardni vyucovaci tydny, a ze hned zitra, teda v utery, mame misto celeho dne komunitni utery a nejdeme jako se casto chodi pracovat do klastera, ale misto toho se dvakrat rocne jezdi na piknik a to bude zitra. Super!

(Odraz v rybnicku pavilonku se zvonem)

Farmareni se odpoledne ten den nejak nekonalo, teda decka neco delaly, ale nikdo nam nic nerekl, i kdyz jsme se snazily to zjistit. Kdyz jsme volaly head monkovi, jestli muzeme prijit na pondelni hodinku, tak se moc omlouval, ze ma hrozne prace, a kdyz jsem Hansemovi rekla, ze do vesnice pojedu s nim, tak stejne odjel a ssebou me nevzal. A navic jsme se ten den postili nejen my (asi 5 ucitelu), ale i decka, i kdyz ta jen pres obed. Pred par tydny nekdo z nich o vikendu sel do pocitacovy herny v Inwolu, a to maji zakazane, tak za trest byla cela skola bez obeda. Predchozi sobotu byla prednaska o zdravotnich ucincich pustu, takze to bylo v navaznosti na to docela vhodne :-) I kdyz Hansem odjel beze me, stejne se mi nechtelo cely den zustat bez programu, a tak jsem sla pesky. Sla jsem do Silsangsy, podivat se na velkeho kovoveho buddhu, jestli tam jeste stoji, protoze touhle dobou bocnim vchodem do chramu zrovna sviti slunicko a da se tam sedet, koukat a je tam hezky teplo. Taky jsem ssebou mela fotak a gingka jsou zrovna nejlip zluty, tak jsem se snazila i fotit. O vikendu je tam rusno, ale pres tyden, a hlavne v pondeli, je to fakt hezky tichy misto. Jeste jsem v obchudku po ceste vykoupila zasoby sojoveho mlika pro Irinu, protoze i kdyz ucitele se posti uplne, jen o vode a caji, my se postime o kafi, juice a sojovem mliku. Mozna to neni uplne fer, ale delame to tak, jak nam to vyhovuje, a to je asi v poradku.

(Na navsteve u velkeho Buddhy)

V utery rano jsme mely cas sotva na rychlou snidani, protoze jidlo se dava od 7.30 a uz 7.50 jsme autem odjizdeli dolu kopcem zase k Silsangse. Vedely jsme, kam jedeme na vylet, a jinak nic. Jo a ze si mame vzit vodu na piti a maly darek pro jednoho mnicha, idealne rucne delany. Dole u Silsangsy cekal autobus, velky tranzit, spousta mnichu (asi 20) vcetne head monka a dalsi lide z komunity, z materske skoly, skolni druziny, kucharka s klastera a tak dale... celkem jsme obsadili autobus i tranzit, a vyjeli. Autobus byl zajimavy - korejsky party autobus. To znamena ze v zadni casti byla sedadla usporadana jen podel sten tak, ze lide koukali do ulicku, ve ktere stal konferencni stolek. Take svetla byla ruzne neonova a diodova, a jak jsme zjistili cestou zpatky, autobus mel i pripojku na zesilovac kytary a mikrofon na takovem dratku podel stropu, ze se dal snadno posilat po celem autobusu dozadu. Cestou tam se neparilo. Jen jsme jednou zastavili a tam probehlo losovani paru. Cilem bylo kazdemu urcit jednoho mnicha, se kterym stravi ten den, aby se lide mezi sebou trochu promichali. Ja jsem si vylosovala takoveho placheho novice, jmeno si bohuzel nepamatuju. Anglictinu mel hodne zakladni, nektere veci jsme si nedokazali vysvetlit ani rukama nohama, ale zjistsila jsem, ze je v chramu od brezna, tj jeho prvni rok. Vydrzeli jsme se bavit az do prijezdu do Naejangsy, ale tam jsme se nejak rozbehli mezi ostatni lidi a mozna jsme si trochu oba oddechli. Musim teda poznamenat, jak to misto bylo narvane autobusy a lidmi. Primo neuveritelne! Parkoviste plna, po hlavni ceste smerem k chramu valici se davy... a to byl vsedni den. Holt Naejangsa je slavna podzimnimi barvami, zajimalo by me, jak to tuu vypada v jine rocni dobe.

(S headmonkem a Irinou)

(Hlavni hala chramu Neajangsa)

Naejangsa je buddhisticky chram v narodnim parku Naejangsan. Ty hory nejsou vysoke, kolem 800 metru a jsou usporadane, podle pruvodce, to tvaru amfiteatru, jakoby do pulkruhu. Hlavni a vyhlaseny trek se chodi po hrebeni, z jedne strany na druhou, ale je tam i spousta kratsich prochazek. My jsme byly informovane, ze se jde "hiking", ale nakonec nase jedine hiking bylo z parkoviste k chramu a zpatky. Ono to neni tak blizko, mozna 3 kilometry, ale hezky po rovince podel ricky po dlazdene ceste nebo alternativne na druhe strane ricky lesem. Ten chram ma pomerne zmatenou historii prestaveb a stehovani (protoze jsou to drevene stavby na kamenne podezvicce, neni to stehovani az tak neobvykle) a na soucasnem miste stoji od roku 1938. Ale to bych nikdy nepoznala, vypada stejne krasne, jako mnohe chramy tisic let stare. Za branou jsou schody a velke prostranstvi obklopene horami a v nem nekolik chramu s hlavni halou a velkou stupou. Bylo pod mrakem, ale chvilema vykouklo slunicko, tak se mi jeden takovy moment podarilo ulovit. Hlavni sal je zvenku ladeny do modra, moc prijemne misto. Tam jsme i dosli zbytekl vypravy a head monka, ktery fotil. Vsechno, trikrat, poradnou zrcadlovkou. Fotil i nas s Irinou a potom jiny mnich Irini a me s head monkem. Kdyz jsme dorazili do chramu, nekteri ostatni se uz obraceli na cestu zpatky. I tak se mi podarilo si ukrast dost casu a v klidu si misto projit.

(Detail brany Naejangsy)

(Brana Naejangsy)

(S headmonkem a dvema novicy)

(Americky mnich Ritch)

(Head monk foti)

Jeste abych vysvetlila, proc jsme dorazili tak pozde. Po vystoupeni z autobusu jsem ztratila "sveho" mnicha a sla s Irinou smer chram, kdyz nas oslovil jeden jiny z novicu se slovy: "What are you guys actually doing here?", nacoz mu Irina rekla, ze mluvi docela dobre anglicky.Behem chvile jsme zjistili ze je American, jmenuje se Ritch, je z New York City, je mnich od jara, je mu 26 a na Havaji se dostal k budhismu, hodne ho to oslovila a rozhodl se stat se mnichem. A v Koreji proto, ze jeho rodice jsou korejsti emigranti. Tata mu zemrel, kdyz byl docela mladej, a s mamou moc korejsky nemluvi, on se uz narodil v USA, ale porad trochu jo a tak se tady v Koreji znovu uci. Uzasna prilezitost popovidat si s nekym naseho veku, kdo mluvi anglicky a zodpovi nam vsechny nase otazky. Ptali jsme se na vsechno mozne, zaroven jeho zajimalo, co delaji dve bile holky v autobuse korejskych mnichu, takze jsme si prekotne vymenovali povidani... Teda, pro me bylo Ritchovo povidani o tom, jak pred tim, nez ti oholi hlavu a stanes se mnichem, tak te zavrou na 3 dny s obrazem Buddhy a smis jen na zachod a trikrat denne najist, fakt fascinujici. A jeste vic jeho slovnik, protoze korejsky asi mluvi jako mnich, ale anglicky mluvi jako kluk z ulice... obcas i sproste, trochu. Rikal, ze se pri koukani na obraz malem zvencnul, ale ze i pak chtel se stat mnichem a porad to mysli vazne. Byt mnichem v buddhismu, jestli to chapu dobre, neni dana vec. Stava se clovek mnichem na celej zivot, ale pokud jim byt nechce, nemusi. Neni tam takovy slib jako v krestanstvi, ale je to kazdodenni rozhodovani, jestli je to neco, co chce. Jeden z lidi, co pracuji v klastere, byl mnichem 2 roky. Ted se stara o areal, ale jinak ma normalni zivot. Nevadi.


(Piknikova loucka)

(Piknikujici ucitele)

(Piknikujici mnisi)

(Ucitelka Si Eun s Tae Hoonovou dcerou, znate z krabice)

(3 mnisi pozuji... ne me, ja jsem se prizivila, proto tak blba fotka... )

(Irina pozuje v javorovem listi)

Pote, co jsme si prosli chram jsme pokracovali cestou zpet ve foceni a rozhovoru, az jsme dosli na takovou primovou loucku oddelenou od cesty radou stromu. Byl cas na obed. Myslely jsme, ze budeme jist v klastere, protoze nam rekli, ze si mame vzit jen vodu, ale tady vsichni vytahli lunchboxy, vylozili doprostred a zaclo se jist. Ryze, kimchi, jine nakladane zeleniny, par roli kimbapu, vajickove knedlicky... nakonec se dve darmozroutky v tom mnozstvi jidla pohodlne ztratily a nikdo nemel malo. Posedeli jsme na slunicku asi hodinu a pak se vydali zpatky k busu. Opet jsem si povidala s Ritchem (jeho mnisske jmeno si nepamatuju), kdyz me upozornil, jak na nas lidi koukaji. Ono je docela nevhodne aby se novic bavil s holkou, hlasite, na verejnosti a jeste s bilou a anglicky. Koukali :-D

(Fronta na autobus z parku... Naejangsan je fakt popularni)

(Pavilonek, ktery podle legendy ziskal krida a letel do nebes... vypada betonove a ne moc zajimave, ale ty stromy mu fakt pridaly na krase)

(Tech zarivych stromu je tam fakt hodne, nejen tech par, ktere rostou na fotogenickych mistech... )

Myslela jsem, ze je uz cas jet domu, kdyz jsme nastoupili do busu, ale jen jsme popojeli asi pul hodinky na druhou stranu Naejangsanu, do klastera Baegyangsa. Tenhle je narozdil od predchoziho opravdu stary 1400 let, ale na pohled by nasinec rozdil nepoznal. Cestou ke klasteru jsme se stavili v muzeu, ktere shromazduje nektere cennejsi kousky z vlastnictvi chramu a posedeli pred prosklenou stenou, ktera nabizi uzasny vyhled na vrchol hory nad chramem. Jak kycova nemecka obrazova tapeta. Cestou ke chramu jsme si povidaly s ucitelkou ze skolni druziny - nema anglictinu nic moc, ale statecne se snazi a byla 14x v Indii. Nevim, kolik ji je, tipuju ke 40, ale je svobodna, cakla a asi mela pekne sileny mladi, zda se, a teprve v tomhle veku se prijela sem do Sannae do komunity trochu usadit a vest klidny zivot. Moc se tesi, az otevrou hranice se Severni Korejou, protoze nebude muset do zahranici litat, ale bude moct jezdit pres Sever vlakem a tim padem bude vsechno mnohem bliz :-)

(Velka hora pod kterou stoji klaster)

Chram jsme prochazely s ni, takze jsme dostali i nejake komentare k vyznamu budov. Hlavne nas upozornila v jednom z bocnich chramu na obraz byvaleho prezidenta, co tam stal v koutku s nejakymi dekoracemi. V den, kdyz jsem prijela do Koreje, v pulce srpna, byla prave smrt byvaleho prezidenta udalost cislo jedna. Narozdil od toho soucasneho byl velmi oblibeny. Nic vic jsem o tom nevedela. Ted uz od ni vim, ze to byla sebevrazda, ale proc, to nikdo poradne nechape. Skocil z te vysoke skaly nad chramem.

(Hlavni hala klastera Baegyangsa)

(Za popsani tehle desticky se plati 10 000W, jsou to tasky na strechu klastera)

(Vedlejsi chram, vpravo portret prezidenta)

(Nizke slunce krasne prosvecovalo listy)

Na cestu zpatky k busu jsme se otocily hodne pozde a musely jsme spechat, ale cestou jsme videly cast nasi vypravy, jak sedi u jedne jidelny a nechava si od jineho mnicha nosit jidlo. Zavolali nas, tak jsme prisedly a uzdibovaly z jejich, cele nervozni ze jdeme pozde. Krome mistniho mnicha tam sedel i jeden dalsi, ze Silsangsy, ktery stoji za zminku. Ten, co jsem s nim rozvazela darky na Chuseok. Nejak prisla rec na Indii, tak rikal, ze tam byl, pred 10 lety. Na dotaz, co tam delal, rikal, ze kouril travu. A ze travu kouri rad, ale ted nemuze, protoze je mnich. A u toho bastil pajeon, takovou tu korejskou placku s kalamarama, tak se ptam, jestli jako kalamary nevadi, kdyz je vegetarian. Odpovedel: "I like doing bad things." No, to jsou teda mnisi, fakt :-) Sedeli jsme tam skoro hodinu a nikomu dalsimu to evidentne nevadilo, ze je tak pozde. Kdyz nas sedm, co zustalo pozadu, dorazilo k busu, bylo hodinu po srazu a vsichni uz sedeli na mistech. Nikdo nic nerekl, byli uplne v klidu, proste zaklapli dvere a jelo se. Ted prisla ke slovu party funkce autobusu - Tae Jun vytahl kytaru, napojil na zesilovac, rozdal texty pisnicek, poslal dozadu mikrofon a rozjelo se zpivani a hrani. Bylo to dost ohulene, bolela me hlava z toho, a tak misto toho, abych si to uzila, vypnula jsem prijem a usnula. Vzbudila jsem se prave, kdyz ten mnich, co rad dela spatnosti, zpival na mikrofon :-)

(Spatny mnich, pani z bioobchudku a Jun Sung jdou POZDE!)

(Spatny mnich zpiva na mikrofon v party buse)

Vypadalo to, ze kvuli nasemu pozdnimu prichodu prosvihneme veceri ve skole, ktera je v sest, nahle ale autobus sjel z dalnice, zastavil u restauracky a tam uz cekalo pripravenych a jidlem nalozenych 5 stolu s vrouci polivkou a spoustou priloh. Prima prekvapeni. Cela komunita sedla ke stolum, v tradicni korejske rychlosti cca 20 minut sklidila vsechno do zaludku a za chvilinku jsme uz parkovali pred Silsangsou. Hura slava vyletu. Bylo to dost jine, nez jsem cekala, myslela jsem, ze se protahneme v horach, ale misto toho jsem dostala poradnou davku kulturniho soku zjistenim, ze ty mnisi jsou vlastne docela lidi :-) A kdyz jsme po vystoupeni z autobusu davala darek "svemu" mnichovi (notysek se silenym konem od Tony z Fleru), tak se tvaril taky docela lidsky rozpacite.

(Vecere s mnichy a dalsimi lidmi z komunity)

Ve stredu nas cekala rozluckova vecere s Jun Sungem, kucharem. Ale jeste pred tim, nez se k tomu dostanu, bych zminila lahudkovou hodinu farmareni ve stredu odpoledne. Sli jsme par minut od skoly na nove pole, ktere skola ma, ktere vzniklo v ramci pripravy parcel pro ekodomky v okoli, a 2 hodiny jsme z pole vybirali kameny. Kameny jsme vyhazovali na kraj pole k ceste, kde z nich bylo udelane takove mensi hrazeni. Nejdriv to vypadalo jako nesmyslna prace, ale po dvou hodinach prace asi 7 lidi bylo pole evidentne hladsi a okraje pole evidetne zretelnejsi, takze to asi k necemu bylo. A bylo takove vedro, peklo slunicko, ze jsem 28. rijna pracovala jen v tilku a bala se, ze si spalim ramena. Dneska je 3. listopadu, venku mrzne a ja tomu nemuzu skoro verit, kdyz to pisu. Ten samy den nam do ucitelske mistnosti instalovali kamna - doprostred mistnosti, trubku pod stropem k oknu a tudy dirou vyvedeny komin ven. Netusila jsem, ze budu tak brzo kamna zoufale oblezat, bych se trochu zahrala. (Pauza na zahrati a oblezani kamen) Tak ted k te veceri s Jun Sungem. Byl to jeden z nejmilejsich ucitelu tady. Nejstrasi, je mu 52, a psala jsem o nem v tom prispevku Demon alkohol. Mluvil na nas, kdyz bylo neco zajimavyho k jidlu, tak nas upozornil, bral nas do mesta na nakup a vubec byl docela starostlivej. A staral se o skolniho psa, Kaul, musim ji nekdy vyfotit. Jun Sung nemluvi moc dobre anglicky, ale je trpelivej a dokaze toho rict docela dost. Jedinou nevyhodu ma delsi rozhovor s nim - stoci se na jeho viru. Je clenem sekty Daum - veri, ze cesta ke spokojeny a cisty mysli je skrz jeji vyprazdneni od minulosti. Tj clovek by mel zapomenout a vymazat vzpominky. Kdyz jsem o tom trochu cetla, tak spis jen jakykoliv emoce, svazany se vzpominkama, fakt by si mel zapamatovat. Jun Sung s oblibou rika, ze Jezis, Buddha a Allah jsou jedno a to same, a ze meditace, prace, chozeni po horach, vsechno je to same, vsechno muze byt meditace. Kdyz jsem sedela v Itaewonu na lavicce, tak mi jedna pani dala letak, a meditacni centrum u Dajeonu, kam Jun Sung jezdi, miva o vikendu az 700 lidi. Jun Sung tam uz driv pul roku zil, pracoval a meditoval, a ted se tam po roce a neco v Jakeun Hakgyo rozhodl vratit.

(Byla pro nas pripravena dlouha tabule, plna jidla)

(Spousta dusenych bylinek, vpravo vpredu houbova polivka, vzadu vlevo pajeon a vpravo dusene kimchi s rybickami. Jinak zadne dalsi maso nebylo. A nakladany cesnek byl skoro tak dobry, jako nas cesky. )

Puvodne nam Hansem rekl, ze v st vecer bude party, tak jsme cekaly s Irinou, co bude. Kdyz nic nebylo ani v 6.15, tj po dobe vecere, proste jsme se sly najist. Kdyz jsem se vratili do ucitelske mistnosti, ucitele tam uz cekali a rikali, ze sup sup jedeme na tu veceri. No po asi 20 minutach rozpacitosti, rozhodovani a cekani jsme udelaly rychle ohen doma v kamnech, aby v noci nebylo zima a jeli na druhou veceri. A stalo to za to. Jeli jsme do Beamsagolu, asi 15 minut od nasi vesnice, na "bastu z hor". Cely stul byl pokrytu mistickami s prilohami, uprostred byl velky pajeon, nejlepsi, co jsem zatim jedla, velka misa s horkym kimchi s rybickami a taky vyborna houbova polevka s muslema. Vsechno na stole krome arasidu (ktere se v Koreji pestuji, ale vozi prevazne z Ciny) bylo korejske a vsechno krome rybicek vypestovane v okoli, nebo posbirane v horach, V hodne mistickach byla ruzne ochucena nalozena nebo dusena bylinkova zelenina, proste listy. Vypadalo to vsechno stejne, ale chutnalo to kazde jinak a polivka s houbama byla primo vytecna. Takze i druhe vecere se do me veslo hodne. Pak jsme se sebrali, rychle, jak uz to Korejci delaji, a jeli do Sannae na pivo.

(Jun Sung s veeelkym korbelem piva)

Zapadli jsme do nenapadne budovy vedle posty, ktere jsem si pres den skoro ani nevsimla, ale ted zarila velkym neonem HOF, kterym se oznacuji v Koreji pivni mista. Dostali jsme krupky, veeelkej korbel piva a povidali a jedli, priobjednali rybicky, kalamary a dalsi korbel... ucitelum trocha piva pomohla se rozpovidat, takze to byl docela prijemny vecer, jen Jun Sung byl bud tichy, nebo se zbytecne moc smal, asi mu nebylo zrovna lehko. Vydrzeli jsme do jedenacti, coz je zatim s ucitely rekord. Pak jsem se musela vloupat do ucitelske mistnosti, protoze ji celou zamkli, abych se dostala na skype, jak jsem slibila. Dvere za kopirkou z nejakeho duvodu nezamykaji, ale je to prekazkova draha. (Eun Young s oholenou hlavou, ja s pivem a Young Jun)

Rano na shromazdeni se Jun Sung rozloucil i s detma, a pak se vyparil, bez zamavani, bez slibene fotky. No pry jeste dorazi na navstevu, tak uvidime. Chudak Kaul z toho byla uplne rozhozena, ma akorat cerstve male stenatko a do toho tohle, stekala nekolik veceru. Dopsala jsem jen do stredy, ale protoze i dalsi dny se dely veci zaznamenani hodne, udelam holt z tohohle tydne zaznamy dva. Tak zatim.

(Si Eun ukradla Tea Hoonove dcerce bundu a kupodivu se do ni vesla... je fakt malicka ;-))