Par dni pred Chuseokem

Tehle poslednich par dni nebyl ani poradny tyden, dneska, protoze pisu po pulnoci, zacinaji prazdniny a decka se rozjedou domu. Irina na 4 dny a 3 noci vandrovat sama po Jirisanu, ja do Soulu a Hong Kongu. Jak jsem si ve ctvrtek stezovala, ze neni pekne, tak to s vyjimkou soboty vydrzelo do dneska, ale dneska je jasne nebe, hvezdy a dorustajici mesic zari jak zjednanej.

Nejenze to nebyl poradne celej tejden, ale jeste jsem mela peska peskovatyho. Ze mi vicemene odeslo sklo od Egonova fotaku to nekteri vite, poradne necloni a neostri, bohuzel to neskoncilo u obcasneho zasekavani, ktere jsem byla schopna snaset. Tak jsem si uz pred nejakou dobou nechala poslat moji starou eFZetu, Lumix FZ20. Mela jsem velkou radost, kdyz v sobotu, po navratu z vejletu, byl balicek na stole a fotak fotil, ale bohuzel uz v utery se neco stalo s motorikou objektivu a proste nevyjede. Studovala jsem problem na netu, vypada to, ze oprava bude nutna. Takze jsem momentalne bez fotaku, i kdyz mam dva vlastne, a v Soulu me ceka jak oprava skla, tak oprava efzety a tak asi koupe setaku pro to canoni telo od Egona. Jako D20 se setakem, to je jako jit s placackou na velblouda, ale neni kazdej den posviceni a fotky budou.

V patek Irina vpasovala fotak na jiz drive popsany budhisticky obed, tak aspon nakouknete. To je nase telocvicna bez jakekoliv cvicebniho naradi, hlavni misto setkavani skoly, pondelnich a patecnich ranni setkani, tady hrajeme na bubny, zpivame, atp. A tady se i v patek takhle obedva. Jinak se objedva v jidelne. Vyfotim, az bude jak.

Mirella nakonec neprijela, ale i tak jsme si udelaly vylet do mesta. Teda do Hamyangu, coz nevim, jak je velke, ale poradne mesto to neni. Jun Sung, kitchen teacher, nas vyhodil u trziste s tim, ze za hodinu a neco sraz. Nasli jsme obchudek se spoustou ryzovych kolacku, kde prodavala upovidana holka ze Sri Lanky, banku, kde meli kafe zadara, ale nemeli smenarnu, a banku, kde nemeli kafe, ale meli smenarnu. Kafe jsme si dali k tem ryzovym kolackum.

Pak nas Jun Sung pozval na korejskou specialitku, sundae, neboli varene vnitrnosti a krvava jelitka, nebo co. V Cechach to nejim, Irina je vegetarianka, ale poradne se odmitnout nedalo. Nastesti toho byl jen talirek pro oba, spis na oliznuti. Irina se vyptavala porad na podrobnosti, ktera cas vnitrnosti to je, az jsem ji musela rict, at toho necha, breke. Ale statecne jsem snedla kus jater, ledvniky a toho krvavyho jelitka a okousala kus ucha. Mazec. Tahle dobrota stoji 6000W, je to fakt pro ne mnamka, a jeste jsme si k tomu dali makali, to ryzovy vino, ktery fakt moc nemusim.V sobotu jsme pak vyrazily na prochazku k jednomu malemu chramecku necelou hodinku od Silsangy na svazich Jirisanu, a odtama malou pesinkou po svahu do Macheonu. Cestou jsme sbiraly jedle kastany, kaki, ve vesnici pak obdivovali jak susi chilli papriky atp. Klidnej vylet po sobotnim obede, a stopa z Macheonu jsme taky chytily hned. Neni to daleko, jen 3km, ale po silnici. Jeste na zacatku cesty, ve vesnici, jsme obdivovaly sklizen ryze.

(Sklizen ryze, rucne a strojove, totez pole. Kraje se sekaji rucne, stredy strojove.)

(Yaksam, maly chramecek nad Silsangsou)(Jak se susi bio chilli)(Vyhled do udoli smerem k Macheonu)

(Takhle obsypane jsou persimony neboli kaki.)

V nedeli bylo zase osklivo a destivo. Mela jsem ambicioznejsi plany, ale prselo, ze by psa nevyhnal, tak jsme se po druhym kafi rozhoupali aspon dobyt posledni maly chramek, co patri k tomu nasemu, Baekjangam. Tam nas zase popovezl z vesnice kratkej stop, a zbejvalo jen vyjit nahoru. Tenhle chramek obsahuje narodni poklad cislo 10, tripatrovou pagodu z doby Silly, cca 9. stoleti, a kamennou lucernu zhruba tehoz stari. Nepusobi to impozantne, musim rict, ale nebyl deste a zaparkovaneho auta, bylo by to docela kouzelne misto samo o sobe. Jeste se tam nekdy podivam. Irina, ktera nebyla vubec na dest a chozeni venku vybavena - kecky, leginy, destnik - to obratila domu, ja sjem si dala jeste dalsi pochod do Inwolu. Cestu jsem nasla hned, sla krasne ubocim pomalu dolu a za pul hodiny jsem tam byla. Krouzila jsem dal kolem mesta, protoze zpatky se mi nechtelo, kdyz uz jsme zazdily obed, ale nic zajimaveho. Jen jsem se prosla asi 6km abych zjistila, ze Jirisan IC neni Jirisan information centre (ten smer mi fakt nesedek), ale Jirisan Inter Change (velka krizovatka, v podstate dalnicni exit). Porad prselo, tak jsem to ve ctyri otocila zpatky. (Cesta destem nahoru)(Lucerna, pagoda, chramek, obytne budovy)(Vevnitr v chramku)(Nad Inwolem se uz cervenaji brectany)(Silnice u Inwolu, Jiri v mlze)(A takhle hrozne prselo vecer, az se to nestihalo na dvorku vsakavat... vyhled z teachers roomu smerem ke studentskym pokojum. Co svetle dvere, to pokoj.)

V pondeli byl divny den, necekane jsme ucily tretaky vymenou za stredu, cely den jsme se spolu s Hansemem postili (ale my jsme pily sojove mleko a dzus, Hansem ne, ten ale ma praxi, dela to kazdy tyden) od nedelni vecere do uterni snidane. Prekvapive docela v pohode. A taky jsme byly u head monka, a ten nam vypravel historku, jak thajsky mnisi chodi bez spodniho pradla... ale headmonka si nechavam na samostatne ublognuti, tak musite pockat :-)

V utery byl, jako kazde posledni utery v mesici, komunitni den. Skola ucila, ale kdo z ucitelu neucil, sel tam, stejne jako vsichni dalsi, co zname. Skolka zavrena nebyla, ale byla tam jen jedna ucitelka, druzina nedruzinovala, kancelar i obchod zavrene. Sesli jsme se v 9 v hlavni mistnosti Silsangsy, kde sedeli mnisi kolem a na jedne strane vsichni ostatni z komunity. Hodinu se povidalo, korejsky, nemeli jsme tucha, pak se i zpivalo. V jednu chvili nas reditel Mr Lee drapnul nejakou pani, a sli dopredu mezi mnichy se uklanet a neco prednaset. Az pozdeji, druhy den, jsme vypatraly, ze to byla druha svatba Mr Lee, s pani z komunity. Puvodne jsme mysleli, ze je to vyroci svatby, ale byl to primo svatebni obrad. Nemeli zadne obleceni nic takovyho, jen nejake uklaneni, pak jim ucitele z Jakeun Hakgyo zazpivali, dali maly darek a bylo... Po setkani jsme se rozdelili na teamy velikosti auta, nabrali adresy a balicky a jeli rozdavat prispevek chudym vesnicanum na pekny Chuseok. A pak se mi rozbila i efzeta, takze dalsi fotky nebudou. Ale premyslim, ze si Chuseok taky zaslouzi vlastni blog a vysvetleni, takze na to se teste, az prijedu z Hong Kongu.




Dneska jsme nahazovali behem stredecniho pracovniho odpoledne tradicni dum jilem. Bohuzel nefotim a Irina fotak nevzala, tak se tam stavim po Chuseoku nejake fotky ulovit. Treba to dostavet nestihnou ...

Tak, a uz je jedna nad ranem, jdu spat, jinak rano nevstanu, ceka me rusnej den se servisnim centrem Canonu, Panasonicu a eshopem s objektivem. Mozna to pusobi trochu nedopsane a rozharane, ale to musi pro ted stacit. Mejte se zatim prima.