Cesta do Koreje 2009: Opet v Soulu, den za 20 000 a den za 200 000W...

Ma to sve nevyhody, dopisovat blog z takovym casovym odstupem... je 24. rijna kratce po pulnoci a chci napsat o dvou pohodovych dnech v Soulu na zacatku rijna, 6. a 7., po priletu z Hong Kongu. Ono se nic zasadniho nestalo teda, a vsechny aktery tehle dnu uz znate z minulosti, ale pres to za zapsani stoji. Mozna vlastne i ten casovy odstup mi pomohl si uvedomit, cim byly ty dny tak vyjimecne. MOHLA JSEM SI DELAT, CO JSEM CHTELA! Nebyla jsem hnana skolnim rozvrhem, ucasti v hodinach, ale ani tim, ze mam na prohlidku mesta omezeny cas, proste jsem mohla delat cokoliv a nic, jako o dobrem vikendu.

Bydlela jsem u Melisy a ona sice nevstava brzo, ale ani pozde, nekdy kolem pul osme, aby kolem pul devate sla do prace, a to mi fakt vyhovuje, jsem ze skoly zvykla vstavat brzo. V utery mi rano nabidla snidani, toastovy chleba s marmeladou nebo peanut butter, lahoda, snedla jsem tri toasty, a k tomu velky prekapavany kafe s mlikem bez cukru!! To je skoro zazrak, protoze kafe se da v Koreji koupit bud v kavarnach, kde stoji kolem 3000W (45kc) a je dobre, muze byt i nesladke, nebo z ruznych automatu nebo ve vecerkach, kde je v plechovkach nebo kelimcich a je jak sladke, tak omlikovane. Vyhoda je, ze k jidlu vsude tohle sladke kafe v kelimku dostanete zdarma - respektive, muzete si vzit z automatu zdarma, ale je to hrozna nahrazka. Na druhou stranu jako dobrovolnik bez prijmu si kafe za 45kc sakra rozmyslim, za ty prachy muzu mit i velkou polivku k obedu.

(Nacvik ovladani Canon 50/1.8 v metru. Vse dneska je timhle sklem.)

(Jeden z palacu, o kterych je palacove muzeum)

Doprovodila jsem Melisu ke skole do prace, ma to asi 3 bloky, nejakych 15 minut chuze ani ne, a pak jsem jela do centra. Na Angkuk, kde jsou jak muzea, tak Insadong, historicka cast. Moc jsem nevedela co, tak jsem si vybrala National Palace Museum, narodni muzeum palacu, nekdy take uvadene jako muzeum dynastie Coson. Palace, o kterych jsem mluvila uz driv byly vsechny postavene az za Cosonu (Joseon, anglicka verze), protoze teprve tehdy se stal Soul hlavnim mestem. Drive bylo v tehle budove hlavni narodni muzeum, ale to uz ma novou velkolepou budovu, takze vsechny expozice jsou nove zrizene, pekne moderne a bohate udelane. Anglicky neni zdaleka vsechno, ale aspon zakladni jeden radek vsude a vetsinou alespon jeden panel v expozici. Jednotlive expozice se tykaly architektury, vedy a valecnictvi, statnich symbolu, kultury bydleni a odivani, hudby a zajimava mala cast byla venovana sklonku dynastie Coson na prelomu devatenacteho a dvacateho stoleni, kdy se Korea otevrela svetu a zacala se prudce modernizovat, westernizovat a rozvijet. Proti narodnimu muzeu je to malicka expozice, stacila mi hodina a pul, ale je to kompaktni a davat to palacum smysl, protoze jinak jsou to sice krasne, ale prazdne budovy bez zivota.

(To neni korejske umeni, to je umely ptak na umele vetvi, soucast dekorace)

(Korejci si prohlizi narodni poklady - nadobi pouzivane pri ritualech za predky)

(Vysivka podle razitka - natiskne se modra raznice a pak se to takhle plne peclive vysiva... takze je to uzasna rucni prace, presto muze bejt jeden tygr jako druhej)

(Pri vstupu do muzea si kazdy zodpovedny navstevnik vydezinfikuje ruce, aby nesiril praseci chripku... tady je to porad aktualni, i kdyz nemam zpravy o tom, kolik je nemocnych nebo jestli to nejak roste... )

(Vstup do metra dekorovany lucernami... je to hodne, hodne temne a vubec to nepusobi jako prijemne umeni.)

Na obed jsem si dala jen rolku kimbapu (uz jsem o tom psala? korejske susi... doufam, ze jo) a jela do Itaewonu, coz je mistni mezinarodni ctvrt, kde zije nejvic amerikancu a jinych cizincu. Korea je etnicky velmi homogenni, jsou to vsechno Korejci, a kazdy cizinec vycniva a ani v jinych castech Soulu, jakoze hlavniho mesta, neni bila tvar uplne kazdou chvili k videni. Ale v Itaewonu jich je spousta, stejne jako Korejcu a stejne jako zarizeni pro cizince. Teda restauraci a obchodu. Ja jsem shanela cerny caj - uspesne, v kramku s nazvem world market meli velky Lipton Yellow Label, ale teprve kdyz jsem ho nasla, zjistila jsem, ze se mi za nej 6000W fakt davat nechce. Misto toho jsem si v mistnim anglickem knihkupectvi What's the book? Koupila skoro za 10 000W z druhe ruky knizku Fast food nation o americkych fastfoodech a proto ze ji ted, skoro 14 dni pozdeji mam doctenou, musim rict, ze je to mazec a skvely dukazni material o tom, jak je ruka trhu silna a lidstvo prevazne hloupe. Sice jsem slibila, ze ji necham Melise, ale jestli ji docte pred mym odjezdem, tak ji klidne v Cechach poslu dal. Brrrr. Objevila jsem v Itaewonu i jimjilbang a jednu ze dvou mesit, proste jsem jen tak chodila a koukala.

(Vestibul stanice metra Itaewon)

(Mesita v Itaewonu)

Na vecer jsem mela naplanovany sraz s holkama z IYF, Mi Kyoung a Jae Eun, tema nejmilejsima. Pridala se i Melisa, takze jsme byly 4 holky, chodily nejdriv po nakupnich ulicich ctvrti MyongDong, potom si daly veceri v nejakej holek oblibene nudlarne - stalo to za ty prachy, bylo to dobry a bylo toho moc. Mely jsme 4 talire celkem 3 ruznych jidel a kazdej si bral, na co mel chut a prijidal tomu rejzi ze svy soukromy misky. Po jidle me holky donutily napravit jeden velky rest, co jsem v Soulu mela - centrem mesta vede umely potok, pokud jsem to pochopila spravne, je to zrekultivovana byvala cast dalnice. Je to hrozne umele, betonove, ale ve tme ve svetlne neonu docela zajimave misto plne prochazejicich se lidi, a taky mnohem lepsim vzduchem, nez na ulicich plnych aut. Videly jsme i maly zivy koncert jako lakadlo na festival, a vypadalo to, ze Melisa si s holkama skvele padla do noty a nekam spolu vyrazi za hudbou. Kolem devate to Melisa vzdala, ale ja jsem jeste chtela zustat s devcaty. Chtely jit na kafe, treba do Starbucksu, a hrozne na me koukaly, kdyz jsem jim rekla, ze jsem ve Starbucks jeste nikdy nebyla. Tahle mezinarodni sit kavaren zacala v Seattlu, kde Melisa nejakou dobu zila, ale zadnym patriotismem extra netrpi. Nastesti hned za rohem byla prima mala kavarna s dobrou kavou a zmrzlinou (kterou jsme si nedaly), drevenymi stoly s cervenym lakem a spoustou umelych stromu. Prijemne misto, kde clovek ty penize za kafe da milerad. Nechala jsem si vypravet o Chuseoku, dobre jsme si popovidaly a pak me holky nalozily na bus, kde jsem s jednim prestupem byla uMelisy o celou pulhodinu rychleji, nez metrem. Pripadala jsem si jak korejskej mazak a byla po tom dni pekne utahana. Se vsim jidlem a zabavou me nestal ani 20 000W a pritom to byla takova pohodicka...

(Jedna z dekoraci kolem umeleho potoka)

(Vodotrysky na promenade)

(Mi Kyoung v kavarne)

Druhy den me cekaly uz i povinnosti. Mela jsem jednorazovy fotak z Macau, tak jsem si kousek od Melisina domu nechala vyvolat a udelat fotky, prijemne prekvapeni bylo scan v cene. Mezitim jsem sedela v parku na slunicku a prokousavala se Fast food nation. Uprostred normalnich obytnych domu a panelaku je jedno nakupni centrum a kolem nej dve ulice plne obchodu, sluzeb, restauraci a baru, ktere vypada, jako by bylo nekde v centru, oblozene napisy a neony, a pritom je to dobrych trictvrtehodiny metrem od centra, docela zajimave, jak si zaridili lokalni centrum.

(Domy oblozene napisy)

Pak jsem vyrazila na Yongsan, vyzvednout si opraveny objektiv. Prekvapilo me, ze i Lumix uz byl opraveny a cena byla jen 60 000W - ja jsem mela pocit, ze jsme se domluvili, ze mi jen urci cenu, on mel pocit, ze jsme se domluvili, ze opravu pod 100 000W provedou, kazdopadne to bylo prijemne prekvapeni. V Canonu uz taky velke sklo meli opravene, cena byla jak rikali, tj skoro 3000 ceskych, ale dobre, ze bylo. Byla jsem z toho tak vyrizena, ze jsem zapadla do mistni jidelny a dala si svoji oblibenou jistotu, tj bibimbap. Sedla jsem si k pani, ktera byla byla hrozne hodna, nalila mi vodu a dala mi kus svoji rybi polivky, no takovy uz Korejci byvaji. V jidelne nebylo ani pismenko latinkou a asi tam spis nez zakaznici chodi jist prodavaci, tak na me koukali. Pak uz zbyvalo jen presunout se na Dong Seoul, stanici, odkud jezdi autobusy k nam do Jirisanu, zaplatit dalsich 20 000W za listek, ulovit trochu jidla na cestu, nalodit se a pockat tri hodiny, nez me bus vyplivne u nas pres Silsangsou... Nejaci hodni lide se me zeptali, kam pak jdu a kdyz jsem rekla Jakeun hakgyo, tak me nalozili do auta a odvezli az ke skole... bylo kolem osme vecer a ja jsem byla fakt utahana jak stene, tak se to hrozne hodilo. Nejak mam na to posledni dobou stesti, ze zrovna jede okolo dobra duse, ktera nechce nechat bilou tvar slapat po tme do kopce :-D