Prodlouzeny vikend v Hong Kongu

Kde jsem skoncila? V Soulu na letisti s rozbitym fotakem... no spis jen objektivem, ale o to horsi, ze vcera koupenym... Letela jsem s Thai Airlines, ktery maji jako slogan "Smooth as a silk" a krom toho, ze slecna na check-inu nemela ani paru, z jaky jsem zeme, to bylo uplne v klidu. Vzala muj pas, studovala ho nadmernou dobu a kdyz uz to bylo trapny, ukazala na ten napis "Cestovni pas" a zeptala se me, jak se to vyslovuje. Tak jsem ji to rekla, ale kdyz nebyla spokojena, napadlo me, ze chce vedet, z jake jsem zeme. Na Czecho zareagovala, dala mi palubni listek a uz to bylo bez zadrhelu. V Hong Kongu jsem kupodivu dostala razitko, ktere rikalo jen 7 dni bez viza v zemi, ale pritom bych mela mit 30. Pac jsem chtela zustat jen 3, neresila jsem to, melo to ovsem sve konsekvence. Internet na letisti v HK byl dalsi frustrace - jediny, ktery meli, byl v kavarne, jen pro zakazniky, a za zapujceni mysi na 15 minut chteli ukrutnou zalohu. Tak jsem se na net vykaslala a sla pripadny servis Canonu nebo aspon obchodak, kde bych okoukla situaci, hledat na blind.

Za prvni vymenene penize jsem si jeste na letisti koupila Octopuss card. Kdo znate londynskej Oyster, tak tohle je podobny - karticka, kterou cipnete na ctecku dopravniho prostredku a ona vam odecte danou castku z kreditu. V Hong Kongu je to jeste uzitecnejsi o to, ze platite jen tolik, kolik projedete, zadny casovy jizdenky, nad kterejma byste museli premyslet, a za porizeni Chobotnice zaplatite jen 7HKD, coz je asi 15kc. Ve vsech dopravnich prostredcich krome metra se totiz plati jedine cash u ridice a ridic zadne drobne nevymenuje, chce presnou castku nebo proste to navic zustane v takove pruhledne pokladnicce, kam penize pred zraky ridice vhazujete. A to je opruz. A v metru se stejne jako v Koreji kupuje listek do metra do cilove stanice predem, pred tim, nez do metra vlezete, musite vedet, kam jedete. Jeste jsem pozdeji zjistila, ze pokud vite kde, jsou po meste mista, kde vam za to, ze chodite pesky, pridaji par HKD na chobotnici. A da se s ni platit v jakykoliv vecerce, protoze mistni vecerky nejsou Vietnamci, ale site malych obchudku jako u nas Zabky, tj Seven Eleven a spousta dalsich podobnych retezcu.

Trochu jsem odbocila, ale chobotnice byla fakt uzitecna, takze za zminku stala. Nemela jsem pruvodce Hong Kongem, ale vytiskla jsem si nekolik stranek z Wikitravel a hned na letisti ukoristila nejake turisticke letaky, takze s informaci, jake cislo autobusu me vezme na Hong Kong island jsem vyrazila. Maji na letiste dve linky, A jsou rychle, prime a E jsou extrenal tzv, objizdi cele Lantau, ostrov, na kterem je letiste, a rozvazi lidi do jednotlivych provozu letiste. E jezdi za cca polovinu, o 20 minut dele a s okruzni vyhlidkou na Lantau, takze rozhodnuti bylo snadne. Sedla jsem si do horniho patra na predni sedadlo a mela pred sebou ostrovy, dalnice a mosty Hong Kongu jako na dlani.

Kdyz jsem byla s Charleen v Busanu, tak rikala, ze Busan ji pripomina Hong Kong a uz vim proc. Samotny centrum je na ostrove, Hong Kong Island, nove letiste, otevrene pred mene nez deseti lety, je taky na ostrove, Lantau Island, na kterem zplanyrovali kopec do more a tim ziskali dost rovne plochy na letiste, jinak je cele Lantau a cela tahle oblast pekne kopcovata. Vsechno je propojene vysokokapacitnimi silnicemi, mosty a tunely a MTR, coz je mistni metro, saha az na Lantau a dokonce cast rychlodrahy az na letiste (cesta do centra rychlodrahou stoji cca 250Kc, tj 4x tolik co muj bus). Neumela jsem si Hong Kong moc predstavit, ale ted uz chapu, proc je to tak skvela destinace a da se tam stravit klidne tyden. Civizilace je nacpana na malem kousku zeme na Hong Kong Islandu a naproti v Kowloonu, a zbytek je chranena priroda a zastavba je jen na nekolika dalsich mistech u more. Proto se v Hong Kongu neplati zadne dane z prijmu, vetsina prijmu vlady je z prodeje zeme, kterou vydobili na mori, ted nevim, jak se to rekne cesky, ale anglicky je to "reclaimed". A po tech kopcich vedou stezky k ruznym zajimavym cilum a na Lantau dokonce lanovka k nejvetsimu venkovnimu Buddhovi na svete.

V buse jsem cestovala se tremi zenami, ktere jsem nemohla nejdriv moc urcit, nevypadaly jako mistni, turistky ani byznysmenky, ale po nejake dobe v Hong Kongu mi je jasne, ze to byly taky asi nejake Filipinky nebo tak, ktere sem jezdi za praci. Jeste nez vystoupim z autobusu, nastinim, jak vypada obydlena cast Hong Kong Islandu. Neni tam misto pro lidi! Vsechno je zastaveny vysoko vyhnanejma barakama, ktere maji ve spodnich castech nakupni centra a navzajem jsou propojene chodniky ve vysce druheho nebo tretiho patra, po kterych se chodi, protoze silnice jsou nekolikaproude a tak plne aut, ze na techto zvysenych chodnicich, tj "elevated walkways", se chodi lepe. Neni to vsude, ale v te nejlukrativnejsi casti Hong Kongu podel pobrezi Victoria Harbour. No a prave na techto chodnicich cely vikend Filipinky piknikuji. Asi nemaji jine misto, kde se schazet, nevim, proc nechodi do parku, ale fakt je takovy, ze kdyz maji volno, prinesou si deky, krabice, igelity, piknikove vybaveni, karty, a sedi tam od brzkeho rana dlouho do noci, spolu, ve velkych hlouccich... Bohuzel, bez fotaku vam to neukazu, ale hodne zajimavy jev.

Vystoupila jsem spravne na zastavce Wan Chai, kde mel byt electronic market, jeden z nejvetsich v HK. Nasla jsem ho v zapeti, ale byla jsem fakt zklamana, ze ten objektiv, co v Koreji stal 75 000W mi tady nacenovali na trojnasobek. Stravila jsem tam pekne frustrujici cca hodinku, a pak uz byl cas potkat se s Ianem, klukem z Britanie, u ktereho jsem pres Couch Surfung bydlela. Nemohla jsem se dockat vyzkouset dvojpatrovou tramvaj, ktera stoji jen 2HKD - to je ta krasna mince s vlnitym okrajem a lilii, co nosim uz 3 roky v penezence. Nastupuje se vzadu, pak se da jit nahoru nebo dolu, sedet vzadu nebo ve predu primo nad ridicem. Protoze tram nemaji klimatizace, jsou okna dokoran otevrena velmi nizko, jako ve starych vlacich. Zapomnela jsem rict, Hong Kong je velmi jizne, subtropy a vedro je tam radne, takze se zavrenymi okny by tam bylo vedro. Tramvaje jezdi ve velmi kratkych intervalech a na zastavce se jich casto sejde nekolik a tak blizko, ze si na tu za vama muzete sahnout. Tramvaje maji jen jednu linku, vychodo-zapadne polozenou tam, kde bylo pred lety za britske vlady pobrezi, ale ted je to par set metru ve vnitrozemi.

Tramvaj byla takovy zazitek, jak jsem cekala, jet ve stare plechovce vyssi nez sirsi mezi mrakodrapy, ze jsem o kousek prejela a vystoupila az u Western Marketu. Takze hledani Ianova mista zabralo mnohem dele, nez samotna cesta, ale dorazila jsem k nemu v sest. Bydlel u nej jeste dalsi kuk, amik, co uci na pevninsky Cine anglictinu, jak jinak, a tak jsme za chvili jeste s jeho kamaradkou Rebekou vyrazili na veceri, na dobrou thajskou bastu. A pak prvni jizda MTR - osklivejsi a min privetivy metro jsem jeste nevidela - vsechno studeny, zadny zdobny prvky... nikdy jsem potrebu zdobit stanice metra moc nechapala, ale tady by se to sakra siklo, trochu lidskyho designu. Jeli jsme na stanici Tin Hau, to jmeno stoji za zminku proto, ze Tin Hau je vyznamny mistni bozstvo, pan vod a ochrance rybaru. Skoro kazdej chram v Hong Kongu je zasveceny Tin Hau. Bohuzel vetsina Tin Hau chramu dneska diky reclamation nestoji u vody, ale kus ve vnitrozemi... stejne tenhle. Jeli jsme tam proto, ze se tam kazdy rok porada touhle dobou Tai Hang Fire Dragon Dance - tanec ohniveho draka. Legenda rika, ze tuhle oblast suzovala nejaka nemoc a teprve po vzplanuti skladu nejakych horlavin kour nemoc vypudil, lidi se uzdravili a proto tuhle udalost slavi. Z neceho, co vypada jako slama, udelaji 76 metru dlouheho hada, ktereho napichaji plneho velkych vonnych tycinek. Pred drakem bezi velka hlava, taky cela plna tycinek, a za nim je privazanej ocas. Bubny donekoncna duni, had s hlavou a elektrickejma ocima skace po silnici, cinani s tisicem fotaku se tlaci, aby urvali fotku, tycinky kouri a delaji vzduch jeste nedychatelnejsi, had beha sem a tam,"bojuje" s lampiononosici v cele, obcas jakoby zesili a hazi sebou ze strany silnice na druhou... Nebylo to uplne dechberouci podivana, ale rozhodne zajimave, co dokaze lidi tak strhnout. Zajimavejsi bylo, kdyz se objevila Ianova znama, ktera bydli hned v tehle ulici a vzala nas k sobe domu do pateho patra a my koukali na draka odtama. I tam byly citit tycinky...

Kdyz se akce chylila ke konci, probojovali jsme si cestu davem, Ian chytil taxika a nechali jsme se odvezt k nemu, kde jsme jeste dali pivo z plechovky na dobrou noc, na planovali trochu dalsi den a sli spat. Protoze ma byt 2+1, kazdej kluk mel vlastni pokoj a ja jsem spala na gauci v mistnosti, ktera je obyvako-jidelno-vstupni hala. Vsechny pokojicky jsou velikosti vetsi skrine, ale i tak hezky zarizenej byt a uzkostlive cistej a nalestenej, aspon na chlapa :-D Klimoska bud klimoskuje a je zima, nebo neklimoskuje a je vedro, takze citlivejsi povahy ji nekolikrat za noc zapinaji, nastesti jsem byla tak KO ze jsem spala az do rana....

Nekolikrat za vecer jsem se snazila se dovolat Akymu, protoze chobotnice funguje i jako telefonni karta, ale bohuzel marne. Az rano jsem si ve vzkazu na facebooku precetla, ze jsem si asi spatne opsala cislo, takze si uz muzeme zavolat a navic jsem dostala radu, kam se jit zeptat na to rozbite sklo. Takze jsem rano konecne zavolala Akymu a vyrazila podle jeho rady na Sham Shui Po. Sraz s Ianem jsem mela az ve dve, kdy mela na misto Nathana, toho amika, dorazit jina couchsurferka. Na Sham Shui Po jsem byla asi ve spatny cas nebo ve spatne dimenzi, koupit se dalo lecos, ale fotaky fakt ne... narazila jsem na krasne cloissonne koralky, a taky jsem si od pani co mela osatky ruznych kamennych vyrobku koupila suvenyr, neco zarucene jineho, nez ceho jsou plne suvenyrove obchody. Krasny, kamenny, hodne osoupany krizenec mezi velboudem a drakem byl jen za 40HKD, respektive tak jsem ho usmlouvala z 50HKD, mozna byl tak levny prave pro ty hrube rysy... Takze se suvenyry v kapse ale bez fotaku jsem se vratila zpatky.

Abych vysvetlila, Sham Shui Po i Tsim Sha Tsui, kam jsem jela potom, jsou Kowloon. Kowloon znamena kantonsky 9 draku a je to pry 8 kopecku na tomto poloostrove a devatym drakem byl sam cisar, ktery to misto tak nazval. Nebo tak nejak :-D kazdpadne, je to poloostrov napojeny na cinskou pevninu, a ta spicka, Tsim Sha Tsui, je velmi turisticka, ale mnohem lidstejsi. Chodi se po silnici vedle aut, obcas lidi vypadaji jako mistni a myslim, ze na Sham Shui Po jsem byla jedina necinsky mluvici v tu chvili. Nerikam jedina turistka, velka cast navstevniku tady i v Macau jsou Cinani. Na Tsim Sha Tsui jsem hned zaplula do turistickeho obchudku, protoze se blizilo poledne, nad moznosti ulovit jiny vyhodny objektiv nebo nechat spravit muj jsem zlomila hul, a ukoristila jednorazovou kameru Kodak na 27 snimku za nemravnou cenu. Hned jsem ji musela zkusit.

(Ulice v Kowloonu... krasny stromy koukaji z prilehleho parku)

Kowloon je tak barevnej, plnejch obchodu, ruznejch lidi, cervenejch taxiku, poulicniho jidla... zatim asi nejzivejsi a nejzabavnejsi kus mesta, co jsem v Asii videla. A nejprijemnejsi.

(Kowloon)
(Kowloon)

Vydala jsem se systemem podchodu - protoze ani Kowloon neni dokonalej a ta cast smerem k Victoria Harbour je oddelena od te obchodni velkou dopravni tepnou - k Star Avenue. Jak trapne ze 0 hongkongskem filmu nevim nic a krome Bruce Lee a Jackieho Chana jsem zadne dalsi jmeno neznala. Je to obdoba chodniku slavy, obtisky v betonu, sochy a plakety, vse s pozadim skyline Hong Kong Islandu. Bylo tam vedro na padnuti, lehky opar cinil skyline nefotitelnou, tak jsem se uz vydala zpatky. A misto MTR jsem vyuzila jednu mistni dalsi speciality - stare lode, dvojpatrove, porad provozuji privoz mezi Hong Kong Islandem a Kowloonem za smesnou cenu 1.8HDK za spodni palubu a 2.3HDK za horni palubu. Jizda je velmi kratka, ale i tak to stoji za to, videt Hong Kong Island z vody. Pripomnelo mi to New Yorkskou ferry na Staten Island, ktera teda neni tak hezka a romanticka, ale je zadara a vyhled na Manhattan je zni proste uzasnej.

(Star Avenue se Star ferry v pozadi, Hong Kong oparu)

(Vez ktera zbyla ze stareho britskeho nadrazi)

(Mrakodrapy Hong Kongu z pristavajici Star Ferry)

Aby to nevypadalo tak idylicky, z pristavu Star ferry je to dobrych 10 - 15 minut pesky po elevated walkways a pres nakupni centra na nejblizsi stanici tramvaje. A k Ianovi uz jen deset minut. Tam uz cekala Ruska Olia, ktera zije ve Svycarsku a studuje mandarinstinu v Shanghaji a mela u Iana zustat dve noci. Jen jsem se odpotila trochu a uz jsme razili na obed a prochazku. Olia sice studuje cinstinu, ale mandarinskou, takze v Hong Kongu, ktere se mluvi kantonsky a pise starou, nezjednodusenou formou znaku, to ma docela tezky. Objednali jsme tri jidla, nahodne z menu a nechali na pani, komu co da. Mela jsem platek kurete a parek s rejzi v kari omacce. Mohlo do dopadnout lip, ale kdyz jsem koukala na ty paratky, co chudak Olia okusovala, tak i hur. Pak nas Ian vzal na oblibene misto blizko jeho domu, je to ulicka plna kramku s remeslnymi vyrobky, ne tolik levnymi seriovymi suvenyry, ale spis bizuterii a vyrobky ze dreva a mineralu. Nadhera, hlavne takovy fialovy kamen, urcite teda umele barveny, ale fakt do uzasny syty barvy. Ulicka se spravne jmenuje jinak, ale rika se ji Cat Street a hned na jejim konci je maly chram. Protoze byly prave i tady stejne oslavy podzimniho uplnku jako v Koreji, byl chram, oltar a i vedlejsi pohrebni mistnost (lide nemaji svoji urnu ani hrob, jen stitek na zdi) plne daru, ovoce, kvetin, ryzovych jidel, i celych jidel z jidelen v plastovem nadobi... kopce pomerancu... v casti bylo zakazane fotit a tu druhou nepobral fotak, takze bohuzel taky bez dokumetace. Tam jsem poprve videla velikanske spiraly z vonne tycinky, ktere pry hori tyden.

(Tramvaj na Des Voeux Road)

(Male poulicni oltariky s obetinami. Vedle vchodu do obchodu, vetsinou s nejakym ovocem a vonnymi tycinkami)
(Hong Kong Park, v pozadi budova po kterou lezou obri pandy)

(I v Hong Kongu jede velky svatebni prumysl. Paparazuju.)

Po prohlidce chramu jsme naskocili do MTR a svezli se vic do centra, do Hong Kong Parku. Neco jako Central Park, ale mensi a nabitejsi atrakcemi. Zasli jsme do velikanske voliery, kterou vede vyvyseny dreveny chodnik a kolem litaji stovky, mozna tisice ruznych exotickych ptaku. Teplo tam na ne je dost, hluk mesta doleha slabe, dole jim tece umely potok a maji tam spoustu stromu a tak... na jedne strane projdete hustym zavesem z plastovych cecek a pak uz jen chodite primo mezi stromy a ptaky. Neprirozene, ale velmi zajimave... krome parku a ptaku a fontan tam moc na koukani neni, takze jsme za chvili vyrazili smer lanovka na Peak. Victoria Peak je misto vysoko nad centrem Hong Kongu, odkud je focenych spousta panoramat mesta. Na lanovku byla fronta jak bic, tak jsme vzali bus, ktery jede dele, ale mnohem levneji a vyhledy jsou jeste lepsi. Nahore na kopci je parkoviste asi 5 minut pod zastavkou lanovky, a tam je taky docela velke nakupni centrum s placenou vyhlidkou na strese. Tam zacina o neco vice nez hodinova prochazka kolem vrcholu, kterou jsme si dali a pak zasli jen na vyhlidku zdarma na terasu mensiho nakupniho centra. Zvlastni, pod vama je spousta stromu, nez zacnou prvni mrakodrapy, ktery jsou zeshora malicky, ale za vama je stejne to nakupni centrum... je videt i pres vodu na Kowloon, kde nejsou mrakodrapy, protoze do nedavna tam byla stavebni uzavirka kvuli letisti, ale do te doby, co je na Lantau, tam uz prvni mrakodrapy vyrostly...

(Ono dobrym fotakem to panorama z vrcholku vypada fakt mnohem lip... )

Jeli jsme zpatky k Ianovi, nakoupili na veceri v supermarketu, coz me prekvapive stalo stejne jako jidlo v restauraci, a dali si chleba se syrem a zeleninou a trochu odpocivali, nez bude cas jit na lampiony. Olia tam mela sraz s dalsim couchsurferem v deset, tak jsme nikam nespechali. Lampiony byly v parku mezi Causway Bay a Tin Hau, kde jsme uz byli vcera. Kdyz couchsurfer dlouho nesel a Ian zacal bejt KO, nechali jsme Oliu cekat samotnou a vydali se na lampiony. Netrvalo to dlouho to projit, bohuzel byly vsechny elektricky, a nikde nebyly zadny stanky s pivem a prekvapive ani jidlem. Prima cesta by byla na 15 minut, s davem a okukovanim to vydalo asi na hodinu. Velky park s nekolika velkymi instalacemi papirovych tradicnich symbolu, ale jedna instalace byla i s raketama a dalsi se symboly mistnich brzkych jihoasiskych mezinarodnich her. Taky dve podia, jedno s tradicnimi umenimi (tance v tradicnich kostymech a nejaka opera, co jsme chytili) a druhe s oslavou 60 let zalozeni Cinske lidove republiky. To bylo dost obludne, vetsi, dokonale nasvicene a to jedno vystoupeni, co jsme videli, byla mladicka holka na takove jednoduche artisticke houpacce, ktera si hazela misky na hlavu z druheho konce, nez na kterem stala. Dala asi 4, pak na to plechovej hrnecek a do toho dve lzice. To si clovek rika, jak dlouho to trva, nez se holka nauci takovou vec, kolik drilu za tim je a jestli to vlastne chce umet...
Na konci nas jeste cekali papirove pandy a pak uz jen MTR zpatky domu. I kdyz jeste nebyla pulnoc, byla jsem dost uchozena. Prekvapilo nas, ze tam cekala Olia se svym hostitelem, ze jdou jako jeste parit do mesta a ze si jen vezme veci, aby pak v noci neotravovala.(Cekame nez Olia dopije kafe)

(Ian moc nevydrzi a uz je ospaly... )

(Bambusove leseni)

(Cinani v noci slavi piknikem v parku)

(Lampionove instalace)

(Podium s oslavou 60 let zalozeni Cinske lidove republiky.)


(Lampiony, lampiony... )

(Oltar s podiem kde hrala nejaka hudba kdyz jsme sli kolem drive... to uz je kousek od Ianova domu)

Rano jsem si k snidani dala congee v bufetu - takovou tradicni rejzovou kasi, ta moje byla s arasidama a susenejma rybama. Ian me hodne varoval, ale nakonec to bylo asi lepsi, nez jsem cekala :-D pak uz jsem vyrazila na privoz do Macau, a musim rict, kdyz mi rekli, ze cesta trva 1 hodinu 10 minut, necekala jsem, ze od snidane utecou vic nez 3 hodiny, nez si slapnu na Macau. Zadne velke zadrhele, jen seriozni hranice na obou stranach, v Macau dokonce cekani na 40 minut. Macau si necham na vlastni prispevek, mam i par fotek, takze skoncim na vecer, nedelni vecer, muj posledni vecer v HK.

Konecne jsem se potkala s Akym! Je to kamarad myho kamarada, ktery byl pred nejakou dobou v Praze se svoji pritelkyni, a ja jsem se tam o ne trochu starala, brala je na caj a do hospody a byla u nich na navsteve v apartmanu. Od nej jsem taky dostala ten dvojdolar, ktery od te doby nosim v penezence. Potkali jsme se v Kowloonu, kde Aky bydli, takze jsem zazila tohle misto i v noci. Chvili jsme chodili, hodne mluvili, protoze narozdil od Iana, se kterym mi konverzace hrozne vazla, to s Akym slo jako bychom se videli vcera. Nedriv jsme se sli podivat na Avenue of Stars by night, pak me vzal na mistni kantonske jidlo a pak jsme chodili po trzistich Kowloonu, ktere jsou otevrene dlouho do noci... a mluvili. Taky ted cte o Zenbuddhismu, takze jsem rozumnela jeho myslenkam o tom, jak je to vsechno zajimave propletene a kolik udalosti bylo potreba k tomu, abychom se takhle mohli v Hong Kongu potkat... mela jsem cas jen do pulnoci, protoze Ian rano brzo vstaval do prace, tak abych nerusila. Pred rozloucenim jsme si jeste dali dezert v narvane mistni cukrarne - jedno bylo neco jako zmrzlinova polivka s mangem a druhy cerny sladky nudle s nejakejma seminkama, ktery vypadaji jako zabi vajicka a stejne tak i chutnaji. Prijela jsem skoro o 20 minut pozde, ale Ian jen otevrel dvere a zase zatahl, tak jsem ho ani nevidela nastvanyho.

Fakt, ze Ian rano brzo vstaval, uz v sest, a sedm sel do skoly mel pro me ten pozitivni efekt, ze jsem pohodlne stihla ranni hodinu taichi pred Hong Kong Museum of Art od osmi. Seslo se nas asi 20, predcvicoval nam takovej hodne starej hubenounkej mistr taichi. Trvalo to hodinu, jednak nejake predvadeni, jednak nase vlastni cviceni, kdy jsme 4x sjeli nejakou zakladni sestavu. Bylo to hodne zajimave, ale na druhou stranu vim, ze kdyz clovek to jeste neumi a musi svoji pozornost delit mezi sledovani predcvicovani a vlastni cviceni, uzije si z toho jen zlomek. Je to zdarma, ale jen pro turisty, v pravidelech maji napsano, ze muzou chtit videt pas... rada jsem si to zkusila, takhle brzo jeste byl svezi vzduch a ten vyhled na protejsi mrakodrapy byl taky efektni.

Po cviceni jsem si sla ulovit mistni snidani, naladena ze vcera, ze se neni ceho bat, jsem na ulici koupila nejake nudle a napoj z manga s zabima kulickama, dohromady za min jak 50kc a sla zbastit do parku. Ten napoj byl tak dobrej, ze jsem si jeste cestou do muzea dala dalsi , tentokrat kokosovej. Hong Kong Museum of Art je primo na spicce Kowloonu s velkou prosklenou stenou, pres kterou je videt panorama Hong Kongu. Ma ctyri patra, asi 6 - 7 expozic, velka cast z toho vystavy. V prizemi vystava archeologickeho a historickeho zlata, od hodne starych po nadherne vypracovane kousky mene nez 500 let stare, hodne jemne nasvicena a dobre anglicky okomentovana byla uplne na zacatku, tak me namlsana a nepripravila na to, ze vetsina expozic bude mit anglicky jen hlavni titulek, jinak nic. Nejrozsahlejsi je vystava porcelanu, od prastarych veci po opravu soudobe, od zijicich mistru nebo z vyhlasenych dilen. Taky hodne zajimava byla vystava panoramatickych svitkovych obrazu, nad kterymi byly zvetseniny detailu s popisem, co je to za cinnost. Nejdelsi mel 12 metru. A takova trochu turisticka vystava byla potom o zivote v navstevniku ze zapadu v tehle oblasti v 18. stoleti, hodne vtipne napsana. Jak moc si Cinani kontrolovali svoje uzemi, jejich prava, jak malo zabavy nebo jen s vlastnima meli...

Po museu, v poledne, byl uz cas pomalu utratit posledni dolary za sladkosti, pohledy, piti a vyrazit smer letiste, tentokrat MTR az na Lantau a pak autobusem... nejak jsem si spocitala sice dobre, ale nevedela jsem, ze ktereho terminalu letim, takze jsem pak jeste klusala mezi postou na terminalu 1, protoze ofrankovane pohledy jsem si odvezt nechtela, a terminalem 2, kde pani zase kroutila hlavou nad pasem... ale pak me z Hong Kongu vypustila... let zpatky byl hladky jako hedvabi, haha, a za dalsi hodinu a neco po pristani me primy autobus odvezl az k Melisine baraku, kde jsme jeste asi dve hodiny kecali o Cine, Pekingu, Hong Kongu a Macau (na Chuseok byla v Pekingu, ale jeste o den kratci vylet nez ja) nez jsem vyrizena kolem druhe nocni vytuhla...