Na otocku do Macau

Myslim, ze na minulem prispevku o Hong Kongu je videt, ze dopisovat neco za kazdou cenu v noci a jeste v den, kdy jsem vic jak 24 hodin nejedla (dobrovolny pust, co tu drzi jednou tydne vetsina ucitelu, ne ze by mi nedali najist :-D) je fakt na ukor kvality, ale uz to tak asi zustane, protoze jsem ani pri druhem cteni nemela silu to uplne prekopat. Doufam, ze Macau dopadne lepe, i kdyz se uz taky blizi jedenacta vecer. Nevim proc, nejlip se mi pise, kdyzuz vsichni spi...

Od Iana jsem vyrazila brzo, dala jsem si po ceste uz popisovane congee (jeste pred par mesici by to asi fakt byl hnus... kdyz nad tim premyslim... susena ryba a prazene arasidy v ridke ryzove kasi... ale clovek si zvykne), pak jsem se zamyslela a ztratila ve spleti nakupnich center a elevated walkways a dorazila na uplne jiny terminal, nez odkud jezdi lode do Macau... Kdyz jsem dobehla, nejblizsi lod jela za pul hodiny, tj 10.40... docela jsem se na sebe zlobila, ze takhle marnim penize, protoze jsem si zvykla, ze je vsechno vicemene levne a trajekt do Macau fakt neni, stoji asi 400kc... ale uz se nedalo nic delat, tak jsem zaplatila listek, a sla na pasovou. Myslela jsem, ze to je formalita, tak jsem byla prekvapena, kdyz me vzali na stranu a neco resili, a jen posunkama me uklidnovali, ze se nic hrozneho nedeje... no byla ve me mala dusicka, ale nakonec jen ten pan na letisti v Hong Kongu se proste neobtezoval me poradne zadat do systemu, proto to spatne razitko a proto me pan, co me mel v pocitaci z Hong Kongu "odhlasit" me jen nemohl najit... tolik jsem pochopila.

Nalodila jsem se v pohode, je to velka lod pro nekolik set lidi, v hornim patre luxusni privni trida, ja pochopitelne v druhe :-) treti nemaji. Bohuzel jsem vyfasovala - protoze jako v letadle i tady mate palubni listek - misto vedle pani, ktera celou hodinu a neco nepretrzite vrhala savle. Jako by ji nestacilo vyvratit snidani, kdyz byla hotova, objednala si instatni polivku, celou ji zbastila a pak zacla vrhat znovu... a pak si jeste dala banan a kiwi... no fakt jsem z toho byla perplex a musela jsem se jit nekolikrat projit, abych neprihodila congee... hazelo to hodne a sice nemam s lodi vyslovene problemy, prece jen mi tam neni uplne dobre. Do Macau jsme dorazili o par minut pozdeji, asi protivitr. Pasovka byla jeste horsi, protoze asi zrovna nabehlo nejak moc lidi, cekala jsem na odbaveni 40 minut a do busu do centra jsem nastupovala az kolem pul jedne... puldne v ***.

Mela jsem od Iana mapu, tak jsem vykoumala primej bus na jih poloostrova, ze si to hezky projdu pesky na sever. Macau je hlavne poloostrov Ciny, ale patri k nemu i nekolik ostruvku a stejne jako Hong Kong novou pudu ziskava z more. Hlavni byznys Macau je gambling, casina, takze i z toho duvodu je tam velky priliv lidi, dokonce nekteri byznysmeni si jezdi z HK pres vodu jen na vecer zagemblit. A Macau je taky na seznamu Svetoveho dedictvi UNESCO, jako jedinecne spojeni portugalske a cinske kultury. Macau byla cinska kolonie tusim od 16. stoleti, kdo to chce vedet presne, si to vygugli, predany zpatky Cine jako SAR - special administrative region - byla jako HK v roce 1999.

Unescem chranene jsou nejake budovy z kolonialni doby, cca 20+ a nekolik chramu z doby predkoloniani, cinske, a u jednoho takoveho zacinala moje cesta. Chram A-Ma vypada ze spoda nevinne, ale za prvni stavbou se tahnou schody a nekolik dalsich staveb az velkym pismenum vytesanym ve skale vzadu. Vzhledem ke svatkum tam byla spousta lidi, obetin, jidla, kytek, a taky se mi poradilo vyfotit konecne ty velike horici spiraly z vonnych tycinek... je jich tam vsude plno a jsou opravdu zajimava kulisa...

(Chram A-Ma)

Muj plan byl pokracovat podel zajimavych baraku z kolonialniho obdobi az do centra Macau, ale kdyz pruvodce rikal ze ""getting lost is part of the fun while discovering Macau" - ztracet se je cast zabavy pri objevovani Macau (fuj to zni blbe) - tak mel svatou pravdu, nektera mista se proste nedala najit, tak jsem to za chvili vzdala a zacla misto UNESCO pamatek nachazet zajimave kouty Macau. Jizne od Largo do Senado je to cele klidnejsi, i kdyz taky sem tam vidite cloveka s kamerou a cim vic se blizite hlavnimu centru, tim pribyvaji typicke obchudky se suvenyry. Je to trochu neco jineho, nez co vidite jinde, protoze typickym suvenyrem z Macau je mandlova susenka! Takze misto kycovitych suvenyru se armady zamestnancu snazi prodat velike krabice se susenkami, ktere se proste v Asii moc nejedi a neprodavaji, takze jsou tady v Macau rarita. Zbran, kterou takhle armada ma, jsou ochutnavky. Stoji uprostred cesty a nabizi z velkeho tacu male susenky, kazdy si zobne a kdyz se zatvari jako "to je dobry!" uz vas lifruje do kramku, abyste si koupili vic... takze jsem ochutnala, zjistila, ze za to fakt nestoji a chutnaji jako prach (nechci je shazovat, ale fakt na evropskou ligu nemaji!) a uz jsem to dal ignorovala... dalsi suvenyr je susene maso, ktereho maji velke platy jako a4 a na ochutnavku odstrihavaji kousky... taky stacilo zkusit malicko a odvezt to domu jsem si nezatouzila...

Propletala jsem se tou jizni casti Macau, obdivovala stavby, at uz UNESCO nebo ne, nevyfotila par kostelu, ktere jsou zajimave tim, kde jsou, ale protoze tam neni okolo nic cinskeho, jeden z 27 snimku, co jsem mela k dispozici, to ze me nevyloudilo... Spis jsem koukala na bocni ulicky, ve kterych opravdu bylo neco jihoevropskeho....

(Bocni ulicka v Macau, plna typickych skutru)

Nakonec jsem na to Largo di Senado dosla, a tam se privalil dav... nevim, odkud se ty lidi brali, zdanlive odnikud, ale z tohohle namesti se smerem k ruinam chramu sv. Pavla proste valil dav, ktery ucpaval ulici... uz jsem silhala hlady, tak jsem na tomhle hlavnim namesti zapadla do cinske jidelny, kde kupodivu meli anglicke menu. Objednala jsem si ryzi se zeleninou, cekala jsem neco jako nasi vegetarianskou cinu. Byla jsem prekvapena, kdyz jsem dostala kopec ryze a na tom dalsi kopec spareneho cinskeho zeli, napohled neochuceneho... ale nejake koreni v tom bylo, protoze vysledek spolu s cajem vytvoril zajimavou kombinaci, ktera za tech pet penez stala...

(Largo do Senado, Senatni namesti, cinska brana v pozadi je nafukovaci napodobenina... jen pro jistotu, kvalita fotek je sporna)

(Zahadna cinska jidelna byla i na ISO 800 moc tmava... )

Najedena a trochu vyklidnena specificko-dynamickym ucinem potravy (zdravim Marusku :-D) jsem se pomalu ponorila do davu a nechala se odnest k ruinam katedraly... Vlastne jsem jeste pred katedralou mela jednu misi, a to dat si nekde kafe a pasteis de nata, neboli anglicky egg tart neboli cesky takove kolacky z listkoveho testa s vajickovou naplni... historie je takova, ze kdyz se Petr vratil z Portugalska, chtel v Cechach tvorit prave tuhle dobrotu, u cehoz jsem asistovala, aniz bych kdy ochutnala original... tipuju, ze original se pece na vyssi teplotu, protoze je na vrchu lehce zahnednutej a napln vevnitr je tekutejsi, min vyschla... propriste... takze kdyz tu maji takovu dobrotu, clovek by cekam spoustu kavaren, kde se budou snazit na turistech naryzovat, ale kdepak... ani jedna! Tu dobrotu koupite na kazdem rohu teda, ale v obchode se sladkymi suvenyry vam ji rovnou z nahrivaci trouby daji do pytliku... a kafe zase prodavaji obchody s "normalnimi" suvenyry, jako pohledy a tricky... plechovkovy kafe ... nakonec jsem skoncila s pytlikem kolacku a plechovkou kafe na schodech nad ruinama... neni to moc gurmanske, ale ucel to splnilo :-)

Cestou k ruinam me teda patrani po pasteis de nata zavedlo do dalsich mnoha suvenyrovych cukraren a v ochutnavkach jsem objevila dalsi dobroty... cpali to do kolemjdoucich kudy se dalo, takze jsem si vybrala, co mi chutna a moc se nebranila, kdyz mi nabidli... za nejlepsi povazuju zazvorove ctverecky v kokosu, pokud byste meli moznost, opravdu mnam kombinace! Mela jsem toho koupit vagon... Pri toulani po cukrarnach jsem objevila namesti s katedralou a taky Lou Kau mansion, obytnou budovu ktera patrila bohatemu cinskemu kupci. Vevnitr bylo nekolik zdobnych, ale nezarizenych mistnosti, krasne vyrezavane drevo, maly druv, spis atrium, obklopene mistnosti, do kterych se z atria vstupovalo primo... myslim, ze si to v tom pocasi muzou dovolit, krasna stavba. Jen pri vstupu me cekal trochu sok - pan mi rekl at na chvilku zastavim, zamiril mi na celo velkou bilou pistoli... a pak rekl dobry, muzete jit. Kazdemu vstupujicimu meri teplotu, kvuli praseci chripce. V Cechach to pry utichlo, ale tady rozhodne ne.

Ruiny chramu svateho Pavla jsou prave tak divne, jak na obrazku vypadaji. Deset let cinske vlady setrelo asi cast portugalskeho koloritu celeho mesta, takze tohle pruceli vypada monstrozne a nepatricne.. na schodech vedle pruceli je maly chramek Na-Tcha, ktery nepatricnost jeste podtrhuje... Kdyz jsem se prodrala davem foticich, prosla jsem prucelim... nevim, co jsem cekala, ale je tam takove namesticko a na jeho konci vchod do maleho muzea krestanskeho umeni (jsou tam kousky i z 16. stoleti) a krypty. A na zadni stene pruceli je konstrukce, ktera umoznuje kus nahoru vylezt a podivat se na druhou stranu z kopecka...


(Ruiny chramu sv. Pavla)

Hned vedle ruin je pevnost s muzeem, ze ktere je teda mnohem lepsi vyhled. Na muzeum cas nebyl, ale hezky v klidu si sednou, odpocinou a rozhlidnout se se dalo. Videla jsem kopec s majakem i protilehly kopec se zahradami, nad kterymi jsem uz zlomila hul, ze je nestihnu. Taky spoustu del vsude kolem a mezi nima jedno, u ktereho se vsichni fotili. Nevedela jsem sice proc, ale nechala jsem se taky vyfotit v pozadi s kasinem Lisboa. Myslim, ze je to hezka scenerie :-D

(Kasino Lisboa v pozadi)

Rozhodla jsem se nehonit a radsi se vydat pomalu zpatky, protoze jsem mela vecer potkat Akyho. Dokoncila jsem nakupy, prosmejdila par vedlejsich ulicek kolem Largo do Senado a kdyz jsem si pripadala dost nakochana, chytla jsem bus smer pristav... spravnej bus, ale trochu jsem se zamyslela a probrala jsem se az daleko za pristavem v severni casti poloostrova, primo na cinskych hranicich... nastesti v Macau krome jejich vlastni meny, kterou jsem ani nevidela, plati i hongkongske dolary, takze jsem jeste mela na cestu zpatky a tentokrat se v poradku kolem pul seste nechala dovezt na terminal privozu.

(Davy pred ruinou...tady znacne rozptylene... )

(Cinsko - portugalske napisy jsou asi nejzajimavejsi a nejvyraznejsi jev, co tu z kolonialni doby zustal)

(Jedna z budov na Largo da Senado)

K memu prekvapeni mi nejblizsi volny listek nabidli na 19.45... to jsem koukala jako puk, ostatni bylo vyprodano... nastesti prede mnou pani, ktera se vyznala, vznesla dotaz ohledne doplnovani volnych mist a tim jsem se dozvedela o cekacich radach. Kazdy trajekt ma bocni cekaci radu, kam se postavi ti, kteri maji odjezd pozdeji ale chteli by jet drive a kdyz nekdo nedorazi a zbydou palubni listky, muze se odjet driv. Samozrejme jsem se blahove postavila do rady na nejblizsi trajekt a tim zabila 20 minut, ale hned pak mi doslo, ze se musim postavit na takovy, kde budu mit rozumne misto v rade... a uz 18.30 jsem jela, tretim odbavovanym trajektem po mem prijezdu... presto ta hodinka nebyla moc mila, stala jsem na jedne noze nebo sedela na zbrbleni, ale i diky skole a korejskym schuzim jsem se v umeni cekani znacne zlepsila... psala jsem dopis na kousky uctenek a cekala, jestli se dostanu...

Prede mnou o par lidi stal takovej velkej zakabonenej Ind v tradicnim obleku s nactiletym synkem, porad se otacel a krive na me koukal, ze jsem si rikala, co delam... no, kdyz jsme vsichni stastne prosli pres check-in a dostali palubni listky, Ind uplne roztal, ocitli jsme se v davu vedle sebe a vyklubal se s znej Pakistanec z ambasady, ktery byl urazeny, ze mu jako clovekovi z ambasady nedali prednostni misto a prodali listek az na desatou hodinu... evidentne mel pomerne normalni komunikacni navyky a stejne jako me mu prislo divne, ze Cinane v rade jen stoji, koukaji, ale vubec navzajem neinteraguji ani po pul hodine, jak by v Americe bylo naprosto bezne a v Evrope by si aspon lidi rekli "to je vopruz, co?" ;-D

Cestou zpatky se vsichni narozdil od rana chovali decentne, zato moje pasteis de nata se tvarily, ze se vydaji na cestu... dopisovala jsem dopis, tocila se mi hlava, a kdyz me kratce pred osmou trajekt vylozil zpatky v Hong Kongu, byla jsem rada, ze mam to zajimave, ale trochu divne misto za sebou....