Skolni vylet do Uljinu

Pondelni rano bylo krusny. Vstavacka v sest, snidane v pul sedme a odchod dolu kopcem na bus v 7.20. On ten bus sice jel az kolem osme, ale s hromadou deti se nejaka casova rezerva vzdycky hodi. Pred odchodem jsme se zadnych blizsich informaci nedockaly, ale na zastavce nam Hansem strucne aspon rekl, co se bude dit. Budeme spat kazdou noc jinde, ale spacaky za nama bude vozit auto, poneseme si jen ostatni veci. Zadna velka turistika nas neceka (podivala jsem se na svoje dvojkilovy pohorky) a prvni den pojedeme pres Daegu do Uljinu, odpoledne navstivime jeskyni, prespime v penzionu, druhy den pojedeme do jaderne elektrarny na exkurzi a odpoledne do sauny a prespime v male zakladni skole. Ve stredu pujdeme na vylet po horach a prespime v penzionu. Ve ctvrtek rano pujdeme do klastera, a pak nas ceka volny program. Prespime jako hosti nejakeho pana a v patek uz cesta domu. No, aspon trochu jsem mela nejaky pojem o planu.

Autobus prijel, odjeli jsme do Hamyangu a tam po chvili prestoupili na primy autobus do Daegu. Uz v Hamyangu se projevilo, jak budou decka trpet zakazem nakupu cehokoliv k mlsani. Smeji si kupovat jen vodu. Docela krute, co? Predevsim to znamenalo ale, ze my jako ucitele musime jit prikladem a taky si nic nekupovat. Tj pred detma ani kafe. Trpela jsem jak zvire, a vetsinu cesty do Daegu prospala. Na to, ze vypravu vedli 4 ucitele Korejci, nas v Daegu cekalo na autobusovem terminalu nepochopitelne skoro hodinove bloudeni, nez jsme nasedli na dalsi autobus, mhd, ktere nas provezlo celym mestem. Daegu je zhruba treti nejvetsi mesto Jizni Koreje, takze zadna dira, a jizda z jednoho terminalu na druhy trvala pres pul hodiny. Pri vystupu jsem uz zakopavala hlady, od snidane v pul sedme zadne jidlo a bylo pul jedna. Utesovalo me, ze ostatni na tom asi byli stejne, ale kupodivu decka moc vyrizeny nevypadaly. K obedu jsme dostali kimbap, dve velke role korejskeho susi, prednakrajeneho a ve staniolu. Najedli jsme se z ruky na zastavce, naskocili v jednu do busu a pred sebou meli dalsi hezke tri hodiny do Uljinu. I kdyz to byl linkovy autobus, vypravili kvuli nam posilu, takze jsme ho meli jen pro sebe. Hezky jsem vypnula a vzbudila se az na curaci zastavku. Byli jsme u more! Sice jen na odpocivadle, ale jako suchozemce me pokazde vyhled na more potesi a nabije, tak jsem tam stala na slunicku, vyhrivala se a uzivala vyhledu, aspon na par minut. Do Uljinu to bylo jeste dalsiho hodinu, dojeli jsme tam az ve ctyri, preskocili na mistni bus a jeli smer prvni atrakce nasi cesty, jeskyne Seongnyugul.

Tam me vytocila prilisna poradnost Korejcu, trvani na pravidlech - mela jsem docela velkej batoh, kterej se rozhodne nevesel do uloznych skrinek a prulez jeskyni byl uz po dvou metrech tak malickej, ze bych s batohem rozhodne neprosla. Chtela jsem si ho ulozit jen proste na zem vedle pokladny, protoze tam bylo malo lidi a v Koreji se proste nekrade, ale pan trval na tom, ze tam jsou skrinky, mam to dat do skrinky. Jak asi, kdyz je ten batoh dvakrat vetsi?! Proste jsem tam batoh polozila a odesla do jeskyne a byla si sakra jista, ze az vylezu, tak tam bude. No jasne, ze byl.

(Jeskyne Seongnyugul)

Jeskyne uvnitr byla fakt krasna, krapnikova, vyzdobena. Trochu moc zcivilizovana, chodilo se po kovovych chodnicich a schodech, povetsinou, ale nekdy se lezlo opravdu uzkym profilem chodby primo skalou. Bylo videt, ze nektere ty krapniky jsou mrtve, oschle, uz na ne voda nevede, tezko rict, jestli to byl vliv toho, ze je jeskyne otevrena a chodi tam tolik lidi, ale do nekterych se uz trochu zakousla eroze. I kdyz delka chodby neni moc velka, dalo se tam v klidu stravit pres pul hodinky, obzlvast, kdyz jsem chtela zkouset fotit a tak jsem nechala vsechny prejit, aby mi nerozvibrovavali podlahu a z cca 50 fotek jich asi 5 dosahlo celkem slusne kvality a prokresleni.

Venku nas cekalo jeste spolecne foceni a skoro hodina cekani na bus zpatky do mesta, kterou jsme si kratili ruznymi hrami. Teda, decka blbla dost, ale ja jsem s nima zkusila jen dve hry. Jedna je zalozena na tradicnim "kamen nuzky papir", korejsky gawi bawi bo. Nevim, jestli jsem to psala, ale korejci to delaji porad, proste jako kdo komu umeje misku po obede nebo o bonbony nebo tak... a v tehle hre, dva lidi celem k sobe maji u sebe spicku jedne nohy a druhou spicku maji za patou te prvni. Pokud vyrahji, posunou predni nohu dozadu, pokud prohraji, posunou predni nohu ke spicce toho druheho. Coz vede ke zvetsovani roznozeni az do situace, kdy jeden z nich je skoro v provazu a v jednu chvili bud spadne, nebo uz dal nemuze a prohraje. Holky prvandy jsou mrstny, ale o hlavu mensi, takze jsem mela jistou vyhodu delsich nohou. Druhou hru jsem hrala s klukama. Hra kdo komu driv slapne na nohu. Mela jsem pohory a vazim sedesat kilo, oni meli botasky a vazi tak 35 kilo... ale ucitele mi rekli, at si s nima zahraju, at se nebojim... No bala jsem se a taky jsem je poslapala, ale kdyz to chteli :-D

Za uplny tmy jsme nasedli do busu a nechali se odvezt k prvnimu bydleni. Tam uz nas cekal nase mobilni podpora. Jedna z maminek prvaku, mamka Hyeon Donga, jedineho postizeneho na skole (myslim, ze jsem o nem psala) ho vozila ssebou, pokud by se nezvladl drzet se skupinou, a zaroven nam vozila varice, nadobi, jidlo a spacaky. Nase ubytovna byl domek s prodejnou drevenych vyrobku a v zadni casti nekolika mistnotmi, tusim 3-4, ktere jsme v poctu 21 lidi zasquatovali. Ale korejci jsou skladni. Na 21 lidi byly jen dve postele a dostaly je ty druhe dve ucitelky, my jsme s Irinou spaly na zemi, stejne jako vsechna decka. Vybalily se varice, jidlo, deti zacaly varit veceri a ja jsem sla s ucitely na prochazku k mori. Byla tma, tak jsem more poradne nevidela, ale splouchalo nam asi 20 metru od verandy domecku. Decka uvarily ryzi, restovane brambory s cibuli, nakrajely kimchi a dalsi nakladanou zeleninu nachystaly a taky jsme meli rychlou polivku s rozmichanym vajickem, teda na to, ze na ceste a varene na koleni, dobrou vecu. Byly jsme s Irinou ukodrcane, tak jsme zapadly do pelechu brzo, nechtela jsem sice jeste spat, ale myslim, ze chvili po devate jsem uz byla v limbu.

Protoze snidane je uplne stejna v Koreji jako obed a vecere, rano nas cekalo to same vareni, jen polivka se zrecyklovala a pridala se do ni susena ryba. Asi nejel zadny bus, nevime, ale do mesta jsme se vydali pesky. Nebylo to blizko a cesta vedla po silnici plne aut. Proto jsme po chvili vahani presli na plaz a pokracovali az do Uljinu po plazi. Bylo krasne slunecno, ne moc teplo, ale zout boty jsem si lajsla a stejne jako asi pulka tridy jsem sla po pisku a vodou po kotniky. Jak vidite, mame vsichni dlouhy rukavy i bundy, takze na koupacku to fakt nebylo! Nekteri experti sli i v botach blizko vody, takze jim nacakalo a meli boty uplne durch, jiny si zase sundali boty, ale sundavat ponozky se jim uz nechtelo. Ucitele nic z toho neresili, sli si uplne v klidku a jen na konci plaze, kde ji uzaviralo molo, posbirali deti a slo se na bus. Nekteri i nadale jen v ponozkach.

(S Da Sol A Gyong Sim, fotil Hansem, proc nam urizl nohy??? Tahle nevidite, ze jsme naboso!)

(Do Yun v ponozkach na plazi)

Cestou na bus jsem poprve videla taky neco, co pak provazelo hodne pobreznich cest Uljinu - suseni kalamaru. Nebo proste anglicky se to rekne squid, tak co to je? Navesi se na provazek a ususi se a susene se pak naskladaji do hezkeho vejire, zabali do celofanu a prodavaji jako suvenyr a pochoutka. Den predtim u jeskyne ucitelka Si Eun koupila nejake do vareni a musela alespon jednu rozdat, jinak by ji deti uskemraly. Neni to hnusny, je to zvejkaci a prekvapive spis nasladly nez slany, a da se to koupit v kazdym obchudku, zvejkaji to napriklad jako snack k pivu. Na druhe fotce je jen malinka susarna na ulici, ale kdyz se jelo po nejake silnici podel plaze, tak tam toho byly stovky metru, ve dvou radach za sebou a 3-4 radach nad sebou. Kvanta.

(Susici se kalamary)

(Takhle se susi u cesty)

Zajimave bylo pozorovat, jak maji ucitele fakt vsechno na haku, nechali studenta i do autobusu nastoupit jen v mokrych ponozkach. Z Uljinu jsme jeli do inforamacniho centra mistnich 4 jadernych elektraren. Teda, ja proti jaderny energii nic nemam, ale tohle byla hnusna slizka masaz naruzovo natrena od prvniho okamziku, co jsme tam vesli. Takovy to prehnany, jak kolem elektrarny rostou kraasny kyticky, jeste krasnejsi nez jinde... :-/ Fakt divny. Hodne toho bylo multimedialniho a modelovyho, snazili se detem ukazat, jak co funguje, ale zrovna tohle me nebralo, protoze vim, jak to funguje, kdyby misto toho napsali jaky reaktory, vykony a jak moderovany a tak, to by me zajimalo... misto toho si clovek mohl zkusit rozsvitit zarovku na rucni pohon. No chapu, ze pro deti asi zajimavejsi. Brzo jsem odesla a radsi jsem odpocivala venku na slunicku, dalo se byt i v kratkem rukavu.

(Informacni centrum korejskych elektraren)

Potom nasledoval dalsi prejezd autobusem, nektokrat is Dong Yonem, tim postizenym klukem. Hlasi kazdy autobus, zdvorile zdravi vsechny ridice, no ale problem je, ze na znameni stavi kazdy autobus a do kazdeho se snazi nastoupit. A kdyz vidi zajimave auto, tak je skoro schopny pod nej skocit. Prejeli jsme busem k mistnim vyhlasenym laznim, Deokgu spa worlds, se to jmenuje. Pry kousek od lazni jsme meli v jedne male restauraci obed, nudle s bramborovejma knedlikama (uplne jinejma, nez nase) - zajimavy. Myslely jsme s Irinou, ze kousek od lazni znamena 20 minut pesky, ale nakonec jsme slapali dost pres hodinu. Jen pro predstavu, v jakem vakuu jsme tam byly. Deokgu spa world je veliky vodni svet, bazeny, vyrivky, venkovni proudy, ale soucastni je take takzvane Big spa, velke lazne, ktere jsou tradicni korejske mineralni lazne, kde jsou pohlavi oddelene a vsechno se to sestava ze sedacich sprch, nekolika bazenu s ruzne teplou vodou vcetne jednoho aromatickeho a take normalni sauny. K nasemu zklamani - deti to mozna vedely - byla nase vstupenka jen do Big spa. Ale korejske lazne me bavi, tak jsem si dala aromalazen, 4 kolecka sauny, vsechny 3 teple bazeny a pak se poradne vydrhla a to hodinka a pul utekla jako nic. V laznich se z pochopitelnych duvodu fotit nedalo, takze bez dokumentace.

Pred bazenem nas potom nalozila dodavka - bude se opakovat, takze dokumentace pozdeji - a odvezla nas k mistni skolicce. Je to mala zakladni skola, ktera ma jen 15 studentu a 3 tridy a tri ucitele, a celkem pokryva cely prvni stupen, to je v Koreji 6 let. Je k tomu pridruzena i materska skolka a jidelna. Budova vypada opravdu velka, jako poradna skola. Spali jsme normalne na zemi, kluci v aule a holky v matersky skolce. Jen ve spacacich, na zemi. Ve skolce byla zem pekne studena, takze jsem se trochu zdrahala a nakonec nas obe nechaly spat u kluku ve vytapene aule.
Jeste vecere stala za zminku. Pred skolou jsme vybalili nase velke varici nadoby, male plynove varice, maminka od kluka vytahla velky pytel masa... a zaclo se varit, neco jako bulgogi, opecene najemno nakrajene maso v palive omacce z cibule, jarni cibulky, cesneku a kimchi. S ryzi to bylo fakt dobre, tim spis, ze jsem skoncila ve skupine, ktere pomahala varit mamka a ta to osmazila a ochutila nejlip. Tohle jidlo jsme dojidali i k snidani, jen mi bylo lito Iriny, ktera je vegetarianka, tak dve jidla za sebou mela jen ryzi a kimchi a zbytek polevky, protoze se v tehle polnich podminkach nova ani nevarila. Behem vareni se zimou nedalo vydrzet venku, tak vetsina holek zatahla do skolky a hrala si tam s hrackama pro predskolaky... vyrabely plastovy ovocny salat, plastove sendvice... Vecer nam jeste nejaky hodny pan ze skoly delal prezentaci Uljinu, ale u te jsem demonstrativne usnula... po laznich jsem vzdycky grogy a druhy den se melo vstavat brzo, aby byla skola v osm pripravena na uceni.

(Bastime veceri na chodbe skoly)

(Nase holky jsou nadseny z hracek pro skolku)

(Irina se ve skolce taky dobre bavila)

(Priprava ryze pro lunchboxy na obed)

Rano se vstavalo v sest, nasledovalo vareni cerstve ryze, snidane, uklid a zametani skoly a potom, po osme, jsme byli pozvani na vystoupeni studentiku, opet korejske tradicni bubny. Teda musim rict, ze na to, ze prckum bylo 6 - 12 let, tak to faaakt rozbalili uzasne a mydlili do toho o sto dudy. Mrzelo me v tu chvili, ze nemuzu nahrat video, byli vyborni! Pak jeste spolecne foceni a konecne odchod na vylet do hor, na ktery jsem se tak tesila. Doufala jsem, ze se mi na chvili podari setrast svistata a odpocinout si, protoze i kdyz jsem nemela ucitelskou zodpovednost, mela jsem je uz treti den porad a porad kolem sebe.

(Vystoupeni studentu malicke skoly, ktera nas hostila)

(S decky ze skoly a skolky - dale je na fotce Irina, ten velkej kluk v zadu je Tea Won a za mnou doprava ucitelka Si Eun. Vsimnete si, jak se mi holcicka s vyplazenym jazykem zurive drzi kolene :-D)

(Susici se ryby a kaki, zatisi ve vesnici)

(Zacatek naseho pochodu)

(Prijemna siroka cesta udolim)

Vylet byl nakonec mnohem mirnejsi, nez jsem cekala. Opravdu jsme se na pochod dali az pred desatou a cesta zacala prekrocenim reky a prudkym stoupanim do kopce po pesine asi pul hodiny. Tesila jsem se, ze lezeme na hlavni hreben, ale po nejake dobe nas pesina privedla na velkou sterkovou cestu, zmirnila a pokracovala dlouho pomalu mirne vzhuru udolim ricky. Po dalsich dvou hodinach jsme konecne odbocili na malou pesinu, co drala vzhuru, ale jen proto, abychom v tu chvili uz jen maly potucek po chvili ztratili, prehoupli se pres sedlo, ve kterem stala malinka stara poustevna, a vydali se podel jine ricky udolim dolu. Vestinu cesty jsem sla s Do Yunem, to je ten malej v ponozkach, a Young Jun semem, ucitelem. Ucitel je vysokej a Do Yun ze vsech nejmensi, tak vypadali jak elf a hobit, kdyz prede mnou sli tim krasnym podzimnim lesem. Oba mluvi spatne anglicky ale radi si povidaji, takze to bylo zabavne aspon chvilema, kdy jsem sla na doslech. Young Jun ma jednu zajimavou vlastnost - hrozne rad spi a to kdykoliv je prilezitost. A protoze on, Do Yun i ja chodime docela rychle, sli jsme v cele vypravy a kdyz byl cas a hezke misto, dali jsme si dvacet. Fakt na fer jsme si lehli treba v tom sedle na travu vedle poustevny a zachrapali. Na slunicku bylo teplo, krasne to hralo, uplny ticho a klid... az na posledni zastavce, kde jsme si v potoce vysplouchali nohy a pak kazdy na svem kameni hodili zada, nas dosla dalsi cast vypravy a halekanim nas probudili.

(Do Yun dostal na chvilinku do ruky fotak.. kdyby strelil niz, byla by to slusna fotka...)

(Muj lunchbox - ryze se smazenou rasou, sezamovej olej a buraky)

(Interier poustevny v sedle kopce)

(Mala poustevna cestou)

(Byl krasnej slunecnej den a stromy zarily)

(Young Jun a Do Yun na dohled, cestou dolu)

Na dalsi velkou cestu to uz byl jenom kousek, a tam na nas cekalo auto s obcerstvenim a po par dalsich minutach chuze, i dodavka, ktera nas vsechny nalozila a odvezla na dalsi ubytovani. To obcerstveni jeste stoji za zminku - dostali jsme velke francouzke bagety a sladkou naslehanou slehacku v takove te dozicce, jak se v ni v Cechach prodavaji pomazanky! Utrhnes kus bagety, namocic ve slehacce a ham! Asi korejska predstava francouzske svaciny, nevim, nepatrala jsem a jedla. Obed jsme sice meli, ale byl to lunch box - plastova krabicka, do ktere jsme si dali ryzi smichanou s rasami a sezamovym olejem a hrst buraku, a kazdy jeste dostal jedno jablko a jednu tycinku zele z cervenych fazoli a to bylo vsechno. Ta ryze by byla asi docela chutna, kdyby se ale tak hrozne nespalila na tom plynu, a tak smrdela primo hrozne. Yummi!

(Nejdriv jsme si povidali a pak kazdy na svem kameni usnuli s bosejma nohama na slunicku)

(Slavne korejske multifunkcni vozidlo. V kabine ma dve rady sedacek, takze se tam vejde i cela farmarska rodina)

Bydleni nas cekalo v malem peknem penzionku, kde se nas vsech 20 naskladalo do jednoho apartmanu. Tj jeden zachod a sprcha, ale kupodivu to nebylo tak narocne. Korejske mistnosti, i hotelove, jsou prazdne, a v obyvaku tohohle aparmanu nebylo krom zdi, podlahy a linky nic nez dva nizounke skladaci a na strane slozene stolky. Takze na zemi bylo misto aspon pro deset lidi. Tentokrat mel byt program i na vecer - psani dopisu z cesty, ale misto toho jsme usnuly uz po veceri a decka od osmi do dvanacti mela velkou debatu na tema negativni atmosfera ve tride.

(Obyvak naseho apartmanu)

(Penzionek na noc ze stredy na ctvrtek)

(Pavilonek pred penzionem v rannim svetle)

No jo, jsou to hajzlici. A jen kluci prvaci, nikdo jinej. Nevim, jak se to stalo, asi se sesla nevhodna sestava deti, ale tyhle kluci dovedou bejt fakt zly, ustrkovat ty slabsi ve tride a k ucitelum i k nam se chovat nezdvorile. Ze blbou, vyvadi a rvou je vsechno v pohode, ale kdyz clovek vidi zly ustrky, tak to neni prijemny. A kdyz uciteli neodpovi na pozdrav, tak uz je to tuplem spatny. Proto jsem ze zacatku nemela radost, ze jedeme s prvakama, a taky se to potvrdilo, nechovali se o nic lip nez ve skole. Kdyz mi v jednu chvili prolezli oknem a skocili za krk, zpucovala jsem se a okno jsem zevnitr zavrela, takze pri pristim pokusu o vlezeni oknem zustali trcet na balkone a pekne se vztekali. Dobre jim tak.

(Buryeongsa)

Po skoro 12 hodinach spanku se rano vstavalo docela dobre a tak jsem i v klidu snasela deti, co mi pri vareni snidane slapaly po hlave. Na dnesek byla naplanovana navsteva krasneho klastera a potom volne odpoledne. K tomu penzionu jezdi jen dva busy denne, a ten ranni chvili po devate jsme chytli a nechali se odvezt k Bulyeongse, alternativne Buryeongse, zenskymu klasteru vysoko v udoli asi 15 km od Uljinu. Jmeno klastera znamena "odraz buddhova stinu v jezere" a to proto, ze vysoko nad klasterem na zapade je skala, ktera ma tvar budhy (jeji spicka) a ta skala vrha stin na jezirko v klastere. Puvodne se klaster jmenoval podle zakladatele, ale to jmeno uz se nepouziva. V pruvodci pisou, ze je tenhle klaster obzvlast upravny. Musim rict, ze je to pravda, a navic je na nadhernem miste, na takovem vetsim palouku ze vsech stran obklopeny horami. Nejdriv jsme se sli vsichni, cela trida, trikrat poklonit do hlavniho chramu a potom jsme chvili okukovali cely areal. Jedna z mnisek nas pozvala na caj, teda, vzhledem k poctu jen do papiroveho nadobi. Sedela pred oltarem tehle mistnosti a my kolem ni ve velkem krouzku a pres pul hodiny detem povidala. Bohuzel vsechno v korejstine, ale my uz jsme si zvykly. Mohlo by to ale byt zajimave.

(Hlavni chram klastera)

(Bubnujici a zpivajici mniska - podle obleceni tipuju novicka)

(Mniska, co nas pozvala na caj - prece se jim nerika jeptiska, ne?)

Pred dvanactou jsme v klastere sli na obed - moje soucasne zpravy rikaji, ze kazdy muze jist obed v kazdem klastere zadarmo. Jeste jsem to neoverila, ale mohlo by to byt na cestach zajimave zpestreni. Hoste vzdy ji az po mnisich, a spolu s nama na obede byli i nejaci remeslnici a dalsi navstevnici. Bylo to asi nejlepsi jidlo, co jsem v Koreji jedla! Vegetariansky, ale pestry, spousta dobrych priloh a z toho dve skladke - na palivo nakladane svestky a v medu nakladane vlasske orechy! A jeste jako dezert podivna bila houska, kterou jsem uz pred tim v Koreji videla - myslela jsem si, ze je neupecena, ale tahle, co jsme dostali, byla uvarena v pare... a jedla se bud s kimchi nebo s marmeladou! Docela dobry! Kynuty testo jako nas knedlik, a knedlik s marmeladou, to jde, ne? :-D

(Obed v klastere - ryze, nakladana zelenina, polevka, ale vyjimecne dobre!)

(Podivne knedlikovite zamotky)

Nez ostatni dojedli, obdivovala jsem hospodarske zazemi chramu. Spousta velkych zasobniku, tusim, ze v tom bude sojovka, nejake oleje, nakladana zelenina a tak... fakt to vypadalo super, stejne jako vedle na plachtach se susici rezy z lotosu, kaki, houby... A v hospodarskem zazemi taky stalo nadherne ginkgo, nejvetsi zatim asi, co jsem v Koreji videla!

(Susene kaki, chilli atp... )

(Spizirna klastera)

(Velke zlute gingko. Krasnej strom)

Pak nasledovala porada ohledne volneho casu, rozdani kapesneho a utek na bus. Na zastavku to nebylo blizko, a ja jsem moc nechapala, proc vsichni tak padi! Kdyz jsme dorazili, po busu ani vidu ani slechu a neukazal se ani dalsich 15 minut. Teprve za nejakou dobu nam Hansem rekl, ze padili, protoze bus jel za chvili, v jednu tusim, a dalsi za 2,5 hodiny! V tu chvili bylo asi 20 minut po odjezdu busu a uz vcelku zadna nadeje, ze ujede. Jinak, tohle byla typicka situace, ukazka, toho, jak jsme nebyly v obraze. Na vsechno se clovek musel zeptat, a protoze vsichni ucitele meli starosti dost, obcas to nebylo moc vhod. Takze nez jsem se zeptala, zamyslela jsem se, jestli to potrebuju vedet. Otazky jako - na co cekame, kdy to pojede, kam pojedeme,co bude k obedu, kdy bude obed... vlastne to vedet nepotrebuju, protoze kdyz je tam 20 lidi, tak je evidentni, ze obed bude... a kdyz nekde sedime u silnice, tak asi cekame na bus... a kdy pojede? Treba to ani oni nevedi...

Kdyz se teda rozhodlo, ze uz to neprijde, Hansem se akcne postavil k silnici a zacal stopovat... Chviliu se mu nedarilo (cemuz se hajzlici smali, jako by nechapali, ze je to auto i pro ne) a pak mel ani ne po ctvrt hodine stesti a zastavil pana s dodavkou! Pan nevericne koukal, co mu tam naskakuje za sebranku na korbu, no vesli se vsichni, krome 4 deti, dvou ucitelu a nas, ktere jsme zustaly dobrovolne. Holt dve bily holky chystnou stopa hned. Za chvili nam, zbytku, zastavilo dalsi auto, jen osobak se dvema mistama vzadu a protoze se decka netvarila, ze se od sebe trhnou, odjely jsme s Irinou. Pan a pani se nejdriv tvarili zpruzene, ze je nekdo zastavil a otravoval, ale za chvili roztali, zastavili jsme na vyhlidce na udoli a fotili se spolu.

(Pan, co nam zastavil, neveril vlastnim ocim :-D Stoji uplne vlevo.)

Auto nas vyhodilo v Uljinu u autobusoveho terminalu, kde jsme meli sraz za 3 hodiny, v pet, s Hansemem a ostatnima. Mely jsme nekolik ukolu na tu dobu - najit misto, kde si dame kafe a neco sladkyho k tomu, tam si sednou, napsat dopisy, najit postu a pripadne zbytek casu stravit na tradicnim trhu, ktery zrovna byl v Uljinu. No s tim kafem to bylo peklo! Nasly jsme francouzkou pekarnu, ale kafe meli jen v plechovce. Pak jsme nasly korejskou kavarnu, ale nemeli NIC k zakousnuti sladkyho. Pak jsme nasly dalsi dobrou pekarnu... se stoleckama... bez kafe!!! Nakonec jsme skoncili s pytlikem pecenych sladkych rybicek z testa v mistnim fastfoodu, kde meli cerstve mlete preso... hruza, co?

Prosedely jsme tam aspon hodinu, a pak sly hledat postu. Mijely nas nejake studentky v uniformach a pokrikovaly na nas Hello hello, tak jsem se jich rovnou zeptala, kde je posta. Tak vyplasene vypadaly! Ale zabralo to, a poslaly nas dolu ulici spravne. A jeste nam zbyla hezka hodinka na tradicni trh, Hned na jeho zacatku byl pan, co delal huttok. Asi jsem o tehle korejske dobrote psala v blogu z Busanu. Je to smazena placka plnena pastou ze sladkych cervenych fazoli a orisku a medu tusim. Mnam! Musely jsme si dat, protoze huttok se nevidi kazdy den. Dve placicky za 1000W. A jeste jsme pana vyfotily. Ale pres ten dav, co se tam dral pro huttoky to slo spatne.

(Zapomnela jsem jednu super storku... kdyz si Irina vybirala cepici, probeha k nam holka, mlada Korejka, s dvema bananam, zamirila je na nas... cekala jsem nejake "ruce vzhuru nebo strelim", misto toho rekla "Welcome to Korea and have a nice stay" a ty banany nam dala... korejska pohostinnost... :-D )

(Pan, co smazi huttoky. Vypadaji nevinne, ale jsou fakt dobroucky!)

Dal jsme se prochazely mezi prodejcema textilu, bot, domacich potreb a vseho mozneho, Irina si koupila fialovou pletenou cepici s ksiltem, ja si bohuzel nekoupila trekove rukovice za 7000W, protoze v moji velikosti meli jen cervene, az jsme se dotoulaly k nejlepsi casti, a to k jidlu. Coz znamena nejen ruzny streetfood a smazene jidlo, ale i cerstve smazene rasy, spousta zeleniny, ktere ajummas (obecny termin pro "vdane" pani, tj ne slecny, i starsi az babicky, co pracuji v obchode, hotelu atp... ) primo na miste behem cekani na zakazniky cistni a opracovavaji. No a nejlepsi, nejexotictejsi jsou ryby a morske obludy! Susene, susici se, cerstve i zive. Tenhle trh je u more, takze vyber je opravdu slusny, a jeste me to vic navnadilo na velky rybi trh v Busanu, kam bych se chtela podivat! Neda se k tomu moc napsat, tak snad aspon fotky napovi! Jen jednu vec jeste - nevoni to moc :-)

(Susene a nasolene ryby)

(Ruzne druhy nakladane zeleniny a kimchi)

(Spousta susenych morskych potvor, rybicek a korinku k buhvicemu)

Pred patou zavolal Hansem, ze je taky na trhu a at zpatky nespechame, tak jsme se tam sesli a jeste prochazeli vsechno jednou, tentokrat s vysvetlenimi, co je co a pripadnymi ochutnavkami, co pro nas ucitele vyprosili. Autobus jel o pul sestea odvezl nas k restauraci, kde jsem poprve ochutnala korejske jidlo, ktere se mi do te doby vyhybalo 0 studenou nudlovou polevku. Chutove je to moc dobre, ale na podzim vecer by si clovek spis dal neco na zahrati.

Potom se konecne - aspon castecne - vysvetlilo, jak to bude s bydlenim u toho pana na navsteve. Ubytoval nas mistni starosta, do dvou domecku pobliz jeho domu. Vypadaly trochu obydlene, do ted nevim, co to bylo za domecky, ale hlavne ze jsme spali v teple :-D Vecer se konecne rozjela trochu ucitelska zabava, dva se stridali v hlidani a zbytek pil u nas v domecku makali s panem starostou a s nama. A k tomu jako jidlo - protoze Korejci k piti vzdycky jedi - byl velikanskej talir najemno nasekany syrovy ryby s cervenou palivou pastou. Bylo to docela dobry, ale ja jsem byla jeste tak prejedena z trznice, ze jsem jen zdvorilostne ochutnavala.

(Starosta mistni vesnicky)

V jednu chvili se mi podarilo s Young Junem zavest zajimavy rozhovor. Je buddhista, ale korejsky buddhista - veri zaroven v korejsky samanismus. V duchy hor, stromu, atp. Podarilo se mi s nim probrat a potvrdit veci nactene z knizky a trochu i vytahnout z reality. Jedna nase ucitelka pry ma dobrou kamaradku, ktera je mudang - zenska samanka. Pokusim si co nejdriv si udelat cas a napsat neco o korejskych nabozenstvich - vsechna tahle temata jsem nechavala na pozdeji, i nejaky prurez korejskym jidlem a tak, ale ono uz moc casu neni :-D

(Srovnane boty pred domeckem studentu. Docela neobvykly obrazek)

Sli jsme docela brzo spat a zase si dopraly asi 10 hodin spanku - v tomhle mel skolni vylet sve kvality. Rano nas cekalo uz jen odtahani veci do objednaneho autobusu, ktery byl presne na miru, mozna spis trochu mensi. Mel takova ta sklopna sedatka v ulicce a i ta byla obsazena na cele dlouhe asi skoro sestihodinove ceste domu... Meli jsme po ceste slibene zajimave zastavky - jeli jsme podel more smerem na jih a na jednom miste jsme sjeli ze silnice, vyjeli nahoru do kopce a ocitli se primo mezi lesem vetrnych elektraren. Teda, ty jednotlive vrtule jsou docela daleko od sebe a zblizka to jako les nepusobi a clovek si spis uvedomi, jak jsou ty stavby ohromne vlastne... a vyhled na more odtama taky stal za to. Druha zastavka byla uz jen na obed, v klasicke korejske dalnicni vykrmne, ve kterych jsme jedli behem konference. Dala jsem si jako skoro vzdycky, kdyz nemam chut experimentovat, bibimbap. A konecne jsem si koupila trekovy rukavice - dokonce za peknych 5000W. Jsem zvedava na tu kvalitu, ale jsou hezky cerny, rychleschnouci s protiskluzovejma tupkama, vypadaji funkcni a elegantni.

(Vetrne elektrarny, vzadu more v oparu)

Pod skolu jsme dorazili kolem ctvrte. Posledni usek, asi 1,5 km ke skole, uz autobus odmitl vyjet, asi by se tam zasekal v zatackach, a ani zadna GPS tu silnici neukazuje. Decka sla pesky a zavazadla a ucitele se zase vyvezli dodavkou. Multifunkni korejske vozidlo.

Byla jsem moc rada, ze jsme konecne zpatky ve skole. Sice nas hned druhy den cekal vylet do Namwonu a za Charleen, ale vylet v nasi rezii a bez deti. Hooray!

(Deti na parkovisti maji vyjimecne dovoleno jist sladkosti a snacky, tak vytahly pytliky ze vcerejsich nakupu)