Jedle kastany a dalsi zazitky tohoto tydne

Dneska jsem mela jeden z nejnarocnejsich dnu ve skole, fakt se nenudim, ale porad se mi honi v hlave par veci, co jsem chtela napsat, tak prece jen tu zase par pismenek necham, i kdyz neni co zasadniho...

Skoro nefotim, fotak nechce fotit, vetsina toho je na manual focus, proto ostrost nic moc, ale par fotek prece jen dotlacim.

V pondeli jsme neucily, jen jsem mela rano prezentaci o CR - jen Praha, ale deti slintaly a poctive si vysoutezily 4 pohledy, a mely jsme tu navstevu z IWO, nasi prijimajici korejske organizace, Hyeyeon a jejiho sefa. Prijeli v pondeli po obede a zustali dve hodinky, povidali jsme si u nas v domecku i v teachers roomu u caje a kdyz nas odvezli za head monkem, jeste si povidali s Hansemem, nasim koordinatorem. Nevim, jestli jsem to napsala uz nekdy na blogu, ale jeden skraloup tu prece jen na projektu Silsangsa Jakeun Hakgyo je. Letos na jare tu meli dobrovolnika, Americana, kluka 26 let, byl tu sam, jmenoval se Alex a ani ne uprostred projektu utekl zpatky do Ameriky. Myslel si, ze bude mit velkou svobodu, bude hodne cestovat a tady jen za byt a za stravu oduci minimum, ale skola chce toho casu opravdu hodne a on tu byl sam a asi to nerozdejchal. Takze jsme ostre sledovane z obou stran, spis nez s neduverou tak s velkou peci a starosti o kazde nase mozne nepohodli, abychom se mely jako v bavlnce, byly spokojene a projekt dobre dopadl. Coz jsme, takze zadny problem. Hyeyon se nas fakt dukladne vyptavala, no snad i po tom vyslechu porad veri tomu, ze se mame fajn a nic nam neni :-) ale na nas baracek zirala prekvapene, Alex bydlel se studentama ve vesnici...
(Sklizena ryze se susi na plachte podel cesty)

No, odvezly nas za head monkem, kterej nas mel ve tri cekat, moc necekal, vypadal prekvapene, ale udelal nam caj a tu hodinku s nama stravil. Dostali jsme od nej minuly tyden na cteni pry "neco lehkeho", ale je to nejaka bakalarska prace o starsich, klasickych formach budhismu a predevsim zakladnich filozofickych vychodiscich. Z 55 stran jsme se dostaly s Irinou na stranu 20, ale nase povidani na papir navazovalo velmi volne. Vysvetlil nam budhismus, jak ho jedna novinarka nacpala snad s jeho pomoci? nevim presne, do 10 slov:

Everything is changing.
Everything is interdependent.
So, live as it is.

Od toho jsme odvijeli dalsi otazky, me zajimalo, jak se stavi budhismus k otazce svobodne vule, kdyz vsechno je na vsem zavisle, tudiz i ma rozhodnuti, Irinu zas zajimala predurcenost, taky nam head monk rekl, ze kdyby bylo po jeho, tak sansara, kolobeh znovuzrozeni, uz v uceni davno neni, protoze to je poplatne rane indicke spolecnost v dobe vzniku budhismu a dneska to uz odpodstatneni nema... hodne zajimavych veci, odchazela jsem potesena, i kdyz head monk hodne mluvi a obcas je mu tezko rozumet, vzdycky jsem si nasla prilezitost se zeptat a on na moje dotazy reagoval a rozvinul je, takze i z prakticky monologu jsem mela radost. Mene Irina, byla nepotesena, ze nemela prostor na svuj pohled, a ze head monk porad mluvi, ale pokud ma co rict, at pro me za me mluvi... byla tak spruzena, ze jsem na ni nechtela koukat a radsi sla na kopec sama, asi si nekdy od sebe potrebujeme odpocinout holt.(Dreveny totem na odhaneni zlych duchu, na ceste do druziny)

(Pohled do koruny gingka)

Vecer jsme meli hodinu korejstiny, spis pujcene dva druhaky na odpovidani nasich dotazu, a pak jsem chystala prezentaci, kterou jsem mela mit druhy den ve verejne skole v Ayongu, kde uz jsme jednou pred tim byly. K moji velke radost v utery po obede pancitel volal a zrusil vse az do 13/10, coz mi vubec nevadi. Hodina zpevu a capella probehla poklidne, porad lev v noci klidne spi, bubnovali jsme pak zase hodinu a pul jako o zivot, a pak sly do druziny, jako kazde utery, kdyz nejsem ve verejne skole. Deticky jsou mnohem bezprostrednejsi a ani se moc nestydi, takze z nekterych druhaku vypadlo vic anglictiny nez z nasich sedmaku. Nadsene s nama zpivali "If you are happy clap your hands" a taky ucitelka udelala music box - stary kolo zaparkovala, navesila na nej lavory, plastovej barel malej, hrnec, lopatu, panve, dala detem bambusovy palce a zpivalo se a deti mlatily jak o zivot :-) spousta hluku, ale hrozne je to bavilo. Na rozloucenou jsme od jednoho z kluku dostali malej asi 10 slovej korejsko anglicko obrazkovej slovnik, zajimave vsechno, i anglictina, psano hangulem :-) v 8 letech i tak vykon :-)
(Lea, korejsko-rakouska holcicka s jednou z ucitelek)

(Skakadlo, na ktere vzdycky s detma povinne musime... trochu se bojim, ze jim ublizim, ale deticky ani ucitelky se neboji... )

(Music box)

Vecer jsme byly na navsteve v dalsim studentskem baracku, a krome ryze s pizza omackou a syrem dalsi perlou vecera byla hra, kterou jsme pro decka nachystaly. Balicek susenek jsme peclive zabalily do mnoha vrstev novin a do krabice, dalyjim kostku na hazeni, a kdo hodil sestku, vzal na sebe rukavice, cepici, salu, lzici, vidlicku a zacal otevirat, dokud nekdo dalsi nehodil sest, nesebral mu to a nezacal navlecenej opet otevirat... no nasmali jsme se hrozne moc a k susenkam se nakonec po rozumne dobe dostali :-)(Rozkuchavani novin v boji o susenky)

Ve stredu bylo zabavne farmareni - misto na pozemky Silsangsy jsme jeli dvema autama - do toho naseho se veslo 7 korejek, Irina a ja, a byl to obycejnej petimistnej osobak! - kus za Inwol, sbirat "nuts". Nakonec to byly chesnuts, jedly kastany, ktery vypadaji jako jezek a stejne tak i pichaji, i kdyz jsem mela rukavice, ruce mam bolave jeste ted. Pokud jsem to pochopila, skola dodala pracovni silu a dostane za to nejaky desatek ze sklizne. Nasbirali jsme toho neuveritelne mnozstvi, sbiralo se jen ze zeme. Je to sranda, rozlupovat jezky a tahat z nich takovy hezky hnedy dobroty. Teda, syrovy jsou mnam ale peceny nebo vareny uplne nejlepsi. Myslim, ze si tu na ne udelam zavislost a budu chtit mit jedlej kastan nekde svuj vlastni v Cechach, abych si ho mohla chodit sklizet :-) (Velka spousta jezku)

Nechala jsem se vyhodit ve vesnici, koupila si pivko a sla sednout na breh reky napsat par pohledu, kdyz uz je posta po ruce. Cestou me odchytila pani, ktera na verande pred barackem chovala vnoucka, nekompromisne mi vnutila jabko a nuz na loupani a dokud jsem ho nesnedla, nepustila me pryc. Cestou ke skole mi pak zastavil chlapek, ktereho jsem asi nikdy nevidela, ze jede ke skole, jestli chci hodit. Tak jako ze ho, 20 minut do kopce ve vedru se mi nechtelo, a po ceste z nej vypadlo, ze je manzel ucitelky anglictiny a samozrejme zna Czecho i Pinland z vypraveni, takze vedel, kdo jsem. Jako ostatne cela vesnice :-) (Pani s vnukem a jablkem)

Dnesek byl mazec od rana, vstavat 6.20, prochazka s detma, snidani, 8.05 porada ucitelu, ranni hodinka do 9.30 s klanenim (ze stoje do kleku, celo na zem a nahoru, zadny jen lamani v pase) a pak cas do obeda nachystat hodinu pro prvaky (hrali jsme jazykovy pexeso, jsou hrozne aktivni a tezko zkrotitelny) a predevsim nas odpoledni klub rucnich recyklacnich praci. Porad nam chybel napad, na ktery bychom meli material, a nakonec jsme se pustili do papiroveho pedigu. Urcite o tom najdete na netu spoustu, ale je to o tom, jak z novin udelat radobyproutene vyrobky. Chce to trpelivost a peclivost, coz nekterym mistnim zviratkum chybi, predevsim klukum, takze vysledne vyrobky vypadaly jako vsechno od uhledneho stojanku na tuzky az po podivnou rodobyklec na kobylky. (Uz jsem psala, ze zelene kobylky tu meri 10cm?) A taky kdyz neco vysvetlujeme vsem, vubec nerozumi, znamena to si ke kazdemu z tech 10 sednout a probrat jeho konkretni kousek a ukazat mu, jak pokracovat. Malem jsem se zvencla. Jeste po veceri jsme uklizeli s klukama vybuch a pak jsme se nechala zaprahnout do loupani kastanu - syrovych, nozem, jde to pekne blbe. Jeste ze syrovych, jinak bych je vsechny snedla. Takze od deti jsem se oklepala po sedme, po vice nez 12 hodinach. V tomhle smeru je ta skola narocna, i kdyz tolik neucime, deje se toho porad dost.(Nas recycle workcamper's club - vic jsem z toho fotaku fakt nevymackla.)

Jeste jsem mela nekolik postrehu, co jsem si chtela zaznamenat, ale nekam mi utekly. Snad jen, ze skola je tenhle tyden bez pana reditele nejaka klidnejsi, jel na tydenni skoleni. K jidlu jsme meli nekolikrat mnamku, jako prilohu vedle kimchi smazeny buraky v ryzovym medu, jednou jen tak, a jednou promichany s malejma celejma slanejma susenejma rybickama. Prekvapive dobra kombinace. A uz jsem i zvykla i na kalamary a nadsene je lovim z polivky, protoze je to jediny maso krome suseny ryby, co tu mame na denni bazi :-)

Rozchodila jsem dneska Skype i s kreditem na volani, stalo to za to, poridila jsem za 10E skoro hodinu volani do CR na mobil. Takze kdybyste chtel nekdo skajpnout (skype to skype zadara samo), dejte vedet.
(Mraky v udoli a sklizene ryzove pole)

Ptate se me hodne na pocasi... od pondeli bylo tri dny destivo, mraky, ani ne moc chladno, kolem 20C. A kdyz vykoukne pulec, prudce se otepli. Zajimave bylo, ze mraky visely primo nad nama, a kdyz se rozestoupily, obejvila se velka modra dira do nebe. Ted jsou kazde rano mraky pod nama v udoli, nevim, jestli oni tam vidi mlhu nebo co, a dalsich par se jich vali v rozsedlinach kopcu. Opravdu cele, hezke, ducate mraky, ne cary mlhy. I primo na kopci nad skolou, jsme v 500mn, kopec ma tak 1000mnm a mraky se vali v 800mnm... obcas se nejaky odlipne a pak pluje nad skolou, tak nizko, ze by ho clovek chytnul. Dneska uz bylo jasno, pekna viditelnost, tak jsem rychle sebrala suche a vonave pradlo ze snury, nez si to zase rozmysli. Nebo nez narosi, rosa je tu hodne silna, primo kape ze strech. Topime prakticky obden, jak se nam chce, zima fakt jeste neni, ale uvidime, co nas ceka. Porad si delam najede, ze se treba v Hong Kongu jeste vykoupu.

Na vikend tu mame na navstevu Mirellu, co s nama byla v Busanu, takze se asi ozvu az v nedeli nebo po vikendu.

Busan, aneb divci vikend

Zase jsem se rozepsala a probrala vsechno mozne od nakupu po sauny, ale rozhodne ne popis sightseeingovych moznost Busanu, protoze na to nejak moc nedoslo.

Hned po obede jsme v patek s Irinou naskocily s Jun Sungovi, nasemu kuchari do auta a nechaly se odvezt do Hamyangu, blizkeho mestecka na trase do Busanu. Jezdi tam kazdy patek na nakupy. Vtipne bylo, kdyz jsme si kupovaly listky, nastal asi ztim nejvetsi jazykovy problem. Rekly jsme Busan, podle jizdniho radu mel jet asi 14.40, ale pani v pokladne napsala na listek 16.00 a rekla "jinju" a udelala rukama kolem sebe otocku. No takhle, kdyz to popisuju, tak to zni jasne, ale my jsme porad nevedely, co pani chce. Podala jsem ji slovnik, ale v nem jinju nebylo, takze nakonec jsme s Irinou rekly, ze nam to je sumak, kdyz chce pani jinju, ma mit jinju, dali jsme ji prekvapive malo penez za listek a uz sedaly na bus. No v tu chvili mi doslo, ze Jinju je mesto, a ze je na ceste do Busanu, a ze je to velky autobusovy terminal. Takze jsme jeli do Jinju a prestoupily :-) podle korejskych zvyklosti, frekvence busu jsou tu neuveritelne kratke, jsme za 7 minut po prijezdu uz s novym listkem sedely v buse do Busanu, ve kterem nas cekala dalsi hodinka a pul. A za celkove 3 hodiny a 13000W jsme byly v Busanu. Na prvni dojem nejsou korejska mesta nic moc, stare stavby prakticky nejsou, ty starsi jsou umolousane a plne reklamnich ceduli, ale cista jsou vsechna. Busan si nas ziskat svym malym centrem se spoustou obchodu a krasnou plazi Haeundae.

Z centra jsme se vydaly metrem - maji tri linky, ale mnohem delsi nez v Praze a taky trochu vic propletene - smer centrum mesta, kde podle Irininych informaci mely byt nejake sekace. Pred nastupem sem do prace uz byla 4 mesice na ceste, takze mela hodne malo veci a hlavne nic na nadchazejici podzim. Trochu jsme cestu popletly - on je Busan fakt "tricky" - stanice, kde je skoro vsechno zajimave pro turistu se jmenuje Nampo-dong, ale konecna teze linky na druhou stranu se jmenuje Nopo-dong. Taky konecna jine linky se jedna jmenuje Yansang a druha Jansang. No takze jsme se zdrzeli a prijeli do centra tak, ze jsme meli akorat cas na veceri, nez bude na case vydat se za nasima ubytovatelama pres HC. Objevila jsem v jedne ulici plne jidelen misto, ktere bylo prekvapive levne, a meli nejlepsi dolsot bibimbap, co jsem zatim jedla. Dolsot znamena, ze se podava v rozpalene kameninove misce zapeceny, a bibimbap je miska ryze se spoustou priloh na tom, trochou masa, rasama susenejma, sojovejma klickama a hlavne smazenym vajickem a palivou pastou gochujang - delala jsem ho na korejske party, pro ty, co pamatuji. Koukam, ze je asi na case udelat kapitolu o jidle, uz jsem tu toho vyzkousela dost.

Misto, kde bydleli nasi couchsurfari bylo zase na druhe strane mesta, jen kousicek od Haeundae. Myslely jsme, ze cesta na konecnou metra nemuze byt vic jak pul hodiny, ale trvala nam hodinu a nechaly jsme chudinku Meave na nas pul hodiny cekat. Nastesti pohodlne sedela ve Starbucks, takze no problem. Bydli ve velkem cinzaku kousek od metra plnem malych bytecku, mezonetova garsonka, a jak uz jsem vedela z hledani bydleni, maji maleho kralicka, ktery ma prezdivku Branislav. Jako muj exkolega z prace, dost jsem se nasmala.
Vysvetleni je takove, ze nez prijeli do Koreje, pracovali v Bratislave jako ucitele, tam se i seznamili, ona je Americanka z New Jersey a on Kanadan primo britskeho puvodu. Hodne milej parecek, takovy distinguovany, ale pratelsky, vek 24 a 25 let. Oba maji jen undergraduate degree z Ameriky, jako nas Bc., a chteji se za cas vratit do USA nebo nekde v Evrope si dodelat skolu. Oba jsou pres historii, Meave dokonce pres historii umeni, takze mi poradila muzeum, ktere v mem pruvodci vubec neni a ktere je podle ni nejlepsi v Koreji tak uz se moc tesim zase do Soulu. Nejdriv jsme jen tak koukali v jejich byte, protoze James dela do desiti, do tolika se smi v Koreji ucit v hagwonech, tj vecernich doucovacich skolach pro stredoskolaky, a pak jsme sli s pivkem na plaz a jeste pak do baru Thrusday party, kde jsem ochutnala fakt nechutny citronovy pivo.

Bylo opravdu zajimave si s nima povidat, ziji tu uz 10 mesicu, dalsi dva maji pred sebou a pak se chystaji na velkou asijskou cestu na 3-4 mesice, Indie, Nepal a dal moc nevi. Jak bydli ve velkym meste a uci v takhle komercni instituci, jejich pohled na Koreu je hodne jinej a na nase vypraveni hodne koukali, byla to prijemna debata porovnavani zkusenosti. Do Koreje se rozhodli jet kvuli penezum - Japonsko a Korea plati asi stejne, ale naklady na zivot v Japonsku jsou podstatne vetsi. Cina je zase levnejsi, ale hodne jina a ne tak luxusni, jako Korea. Meave rikala, jak si pripada rozmazlovana a ze je plati az nekrestansky. Jen proto, ze jsou Americani, ani jeden z nich zadnou formalni kvalifikaci na uceni nema. Svet je nespravedlivej :-D

Jeste bych podotkla, ze jsou na CS novi a byly jsme jejich prvni navsteva, takze nas rozmazlovali, nastlali nam hafo dek a spacaku, a rano James udelal luxusni snidani, michany vajicka, zapeceny cherry rajcatka, toastovej chleba a rukola, mnami. Poprve chleba po 2 tydnech. Zajimave je, ze kdyz chleba nemam a nikdo o nem nemluvi, tak mi nechybi, stejne jako maso, syr a cokoliv dalsiho, ale jakmile k tomu jen cuchnu, umlatila bych se.

Kdyz jsme se po snidani a kaficku vyvalily, bylo skoro poledne, tak jsme zadavily vylet do chramu nebo na plaz - fucelo, a vydaly se dokoncit hledani sekacu. Po obede slozenem z poulicnich opecenych veci v ruznych omackach - Irina mela jen sladke brambory v testicku, ja jsem mela nejaky kalamary a rybicky a brambory (jsou sladke ale podavaji se na slano) - jsme uz naostro vyrazily hledat Gukje market, nejvetsi market v Busanu srovnatelny s Namdeamunem v Soulu. Prochazeli jsme ulickama plnejma instalaterskych potreb, turistickych tricek, prizi a galanterie az najednou jsem se u jednoho stanku s hadrama shybla k hrabacce a koukam, kus za 1000W a hele, ono to neni novy, ale onoseny! No bylo jich tam asi 20 v rade za sebou na obou stranach ulicky, ceny zacinaly na 1000W, tj 15kc, ale sly nahoru i pres 10 000 a jedna nadherna zelena bunda se spoustou trasni a kapsama ve tvaru rukavic palcaku dokonce za 35 000. Za tu bych snad zaplatila i priplatek za nadvahu na letisti, kdyby byla levnejsi. Nakonec jsme skoncili s 5kouskama a 1000W ja a Irina asi s vice nez deseti za celkovou cenu 20 000W, ma dost obleceni az do konce pobytu.

Mezitim nam volaly dalsi dve holky, ktere bohuzel v pa nemohly, ze uz jsou na terminalu a jedou za nama. Bohuzel ale udelaly stejnou navigacni chybu, takze jsme je nakonec jely zachranit ze spar busanskeho metra a skoncily vsechny na veceri v Mr Pizza, korejskem pizza fancy fastfoodu, se dvema velkejma pizzama, nekonecnym salatovym barem a refill kolou. Prvni nekorejsky jidlo od konference, tj po vice nez 3 tydnejch! Fakt jsme se narvaly, a bylo to i zajimave - v salatovem baru byly jako dezert mrazene sladke brambory, pecene kastany v sirupu, cerstve lichi, dalsi ruzne ovoce, ovocne rosoly, nakladany i cerstvy ananas, party tresnicky... proste mazec a obzerstvi za 150Kc na osobu. Uz chapete ze jsem z busanskych pamatek nevidela vubec nic?
Jeste se ted kratce zastavim u ucastniku zajezdu - vlastne ucastnic - krome Iriny a me prijela i Lok Man z Hongkongu, ktera dela na te konske skole a rikame ji Charleen a Mirella, Finka, ktera deka ve skole Green Dream, a ma vystudovane herectvi. Charleen bude ucitelka anglictiny, a obema je asi tak 25let.


Byla sobota vecer a blizil se zlaty hreb naseho pobytu, korejska sauna neboli jjiljimbang. Nejprve jsme se zastavily na plazi s vyhledem na panorama Busanu a provedly silenou akci se samospoustema, pak jsme se sesly s Hyeyeon, koordinatorkou IWO, ktera zrovna byla na dovolene v Busanu, daly pripravne pivko a pred jedenactou uz sedely v taxiku smer Vesta - druhy nejznamejsi, ale nejkrasnejsi busansky jjiljimbang - byl za cca 3 rohy, ale nikdo nam nedokazal rict cestu a tago stalo v prepoctu 30kc.

Jjiljimbang je tradicni korejska instituce, jsou to lazne, nase znama "finska" sauna a potom specialni korejska sauna, ktere se prave rika jjiljimbang. Korejci chodi do takovych verejnych lazni bezne, neni to turisticka zalezitost, ale pro turisty to ma tu velkou vyhodu, ze se tam da za jednou vstupne prespat a zustat az do rana. A to vstupne je v patek a v sobotu po 9 vecer, kdy je to nejdrazsi, 9000W, tj asi 130kc. Prima, ne? Byly jsme trochu zmatene, protoze jsme popravde nemely ani tucha, jak jjiljimbang vypada a jak se tam spi a tak. Ale vedely jsme, ze ma Vesta uzasny vyhled na plaz pres prosklene steny jak u bazenu, tak v odpocinkove mistnosti.

Nejprve jsme ulozily zvlast boty, dostaly klicek od skrinky a zaplatily vstupne. Taky jsme vyfasovaly rucniky, dva ks na osobu, a erarni pyzama, ruzovo seda pro holky a modro seda pro chlapce, v podstate bavlnene tricko a kratasy do gumy. U skrinek jsme se svlekly, vydrbaly se v korejskych sedacich sprchach - sprchy nejsou stojaci, ale v rade jsou policky, lavory, sprchy nizko nad zemi, plastove stolicky a zrcadla a tam se Korejky drbou. Tak jsme se pridaly. A pak uz lazne - nejdriv od vody 28C, pres 38C az po prekvapive horkych 43C, kdy uz to fakt palilo. V kazdem jsme posedely, pak jsme se schladily ve velkem plavacim bazenu (nejvetsi, ale ma asi 12m) a vyzkousely finskou saunu. Nakoukly jsme i na venkovni bazen - teprve odtamtud se dal poradne ocenit vyhled na plaz, na oblouk pobrezi s rozsvicenymi hotely, protoze jinak okna u bazenu byla cela zamlzena. Jeste bych podotkla, ted jsme porad v oddelene zenske a muzske casti, a vsichni jsou tam nazi. Kdyz jsme se tady vyrachaly, ususily a prevlekly do pridelenych pyzam, vybehly jsme o patro vys do jjiljimbangu. Tady sklo zaparene nebylo, takze byl krasny vyhled, a rano jeste lepsi. Protoze uz bylo po pulnoci, podlaha byla plna prespavajicich Korejcu. Tenka dekovita matrace, jedna deka pres sebe, molitanova cihla pod hlavu, kousek mista na podlaze v tmavem koutku a uz spi. Nakonec ale bylo tak plno, ze se misto na spani hledalo tezko, a lidi spali uplne vsude, i podel chodeb a vedle dveri. Ale to jsem preskocila.

Na patre, kde je jjiljimbang, je taky jidelna - vyvarovna a nekolik prizemnich stolecku, nijak neoddelena vyrazne od odpocinkove zony, kde se spi, a od baru, kde se prodavaji snacky, zmrzka a taky korejsky tradicni napoj sikhye - neco jako sladka rejzova voda. A taky pivo. Takze holky si dali jeste nejake nudle, my s Irinou jen pivo, posedeli jsme a pak jsme se vydaly na pruzkum samotneho jjiljimbangu. Ve Veste ho tvori 5 mistnosti s ruznou teplotou, vsechny krome jedne sklenute hlinou a jilem do nizke jeskyne, s rohozemi a drevenymi polstari na zemi. Venku digitalni teplomer ukazuje teplotu a ty teple byly 42, 44, 57 a 75C, a studena, jedina nesklenuta, ale drevena a plna chladicich trubek, mela 12C. Moc jsem tomu neverila, ale zda se, ze fakt nemaji zadna pravidla na to, v jakem poradi mistnosti navstevovat, pry proste podle chuti. Vyzkousela jsem vsechny, ale v tech extremnich se nedalo vydrzet dlouho, proste jsem uz asi byla moc unavena, nez abych si davala do tela a blizila se druha hodina ranni, odpocinkove prostory se pomalu plnily, tak to i holky vzdaly a sly vytuhnout. Ja jsem si jeste doprala ten nechutnej rehydratacni korejskej drink a 20 minut na netu a pak zjistila, ze mi vyhlidnute misto i s dekama nekdo zabral, takze jsem sla pro novou davku (volne jsou k dispozici po stosech) a nasla misto a konecne vytuhla. Kolem seste po me a prese me zacly skakat dospane deti, ale vydrzela jsem tuhnout az do deviti, stejne, jako ostatni, a pak uz si jen kratce uzit fakt uzasnej vyhled, zabalit, prevliknout, odevzdat pyzamko a vyvalit zpatky do mesta.



Holky chtely dat zase evropskou snidani, takze jsme hledaly kavarnu se sendvici a kdyz jsme dojedly a vyrazily do mesta, bylo skoro poledne a kolem treti jsme uz musely razit na nase busy do skol. Takz jsme jen stihly eskalatorem vyjet k Busan tower, busanske vezi, ktera je kousek od Nampo-dongu, ale nahoru na vez se uz holkam nechtelo, a pak jit na obed.Charleen potkala svoji korejskou kamaradku, trhly se na jidlo a na sraz nam prinesly pravou mnamku - korejske sladke palacinky, jmenuji se huttok, a je to nejake testo plnene smesi arasidu, sladkych fazoli a sezamu a musim rict, fakt laskomina. Nejlepsi korejska sladkost, co jsem mela, tak to nekdy hodlam zopakovat. A pak uz jen dlouha cesta metrem, louceni na stanici a dalsi dlouha cesta busem, tentokrat primo do Hamyangu. Tam se mi vyplatilo, ze uz umim cist hangul - jak jsme vystoupily, autobus na vedlejsim nastupisti se rozjel, ja jsem zahlidla ale cilovou stanici Macheon, tj nas bus, tak jsem zacla mavat a poskakovat a tak jsme se za rekordni minutu uz vezly domu, primo do Silsangsy, a na nas kopec jsme vystoupaly ovesene iglitkami za uplne tmy pred osmou. Nastesti jsme v obchudku na zastavce v Inwolu upiratily kimbap, korejske sushi, kazda rolku, takze jsme nebyly uplne bez vecere. Zpatky v nasi vesnici, na dalsich skoro 14 dni nez vyrazime na Chusok, ale vime, ze to ubehne rychle. Uz ted mam letenky do Hong Kongu a moc se tesim. Dobrou noc.

Jeste prihazi par vcera porizenych fotek mych busanskych sekacovych ulovku, vsechno jen tricka:

Poprve ve skolni druzine, a k tomu korejska demonstrace

Uz od pondeli rana jsem vedela, ze nas ceka rusny a kratky tyden, protoze jsme mely v planu v patek hned po obede odjizdet do Busanu. V pondeli jsme meli na navsteve nasi spoludobrovolnici Charleen, neboli Lok Man z Hong Kongu. Pracuje kousek od nas, je to vyssi stredni skola pro budouci konaky, decka jsou 16 - 18 let, je to trilety, a maji tam i par americkejch studentu. Charleen je tam sama, ale protoze mluvi docela korejsky, zvlada to dobre. Ukazaly jsme ji skolu, nechaly ji vychutnat si soky, vcetne navstevy naseho domecku, a pred veceri jsme sli na navstevu do klastera, ukazat naseho Buddhu. Po veceri si stejne jako my vyplachla misku cajem, ale protoze jsme meli zrovna zelny salat s dresinkem ze sojoveho mleka, nebylo to moc chutne :-) Bohuzel jsem nic nevyfotila, nebylo moc pekne, spis tak smourno.

Utery bylo mnohem lepsi pocasi, horkej letni den. Po hodine zpevu (zpivame v 8 lidech a capella Lion sleeps tonigh, uff) jsme poprve meli hodinu korejskych tradicnich nastroju. Ja jsem si vybrala buben ve tvaru presypacich chodi. Samul nori by si zaslouzil nekdy vlastni tematicke ublognuti, takze to zatim usetrim. Provazi me Koreou od zacatku, na IYF jsme meli vystoupeni, tady se hraje, na demonstraci se hralo a i deti v druzine maji detske bubny, tak to zkusim nekdy popsat. Ale kdo by se na to chtel kouknout uz ted, hraju na janggu. Hodina dvacet bunbovani je mazec, pak cloveku jeste hodinu duni v hlave :-D

Hned po hodine jsme utikaly s Irinou na postu a pak do skolni druziny. Jsou to deti od 7 do 12 let, prvni az sesta trida, prevazne deti farmaru z komunity kolem Silsangsy. Jsou moc mily, anglicky moc neumi, ale meli z nas radost, predevsim holcicky, musely jsme jim kreslit obrazky, dve zas nakreslily obrazek pro me, skakali jsme i s klukama pres lano (jako hromadny skakani pres svihadlo, jen to ma nejaky otaceci pravidla) a tak. Na stredecni demonstraci meli vsichni z druziny pripravene klobouky, nejdriv Irine nasadili jeden no a potom skoro vsechny :-)Taky maji v druzine takoveho hodneho flegmatickeho psa, co onehdy hlidal Lee, Alexove dceri, toho Buddhu. Necha se od deti neuveritelne tahat.
Jako svacinka se tam podavala jedna podivnost, kterou jsem jeste neochutnala pred tim - ttok je tradicni korejsky ryzovy kolac, spis typu zuzu, a tenhle byl velky jak prostrednicek a ukazovacek dohromady, a omaceny v palive chilli omacce, napichnuty nadvakrat na spejli, urceny k okusu. Zajimave.

Cestou nahoru jsme si koupily jedno pivko, ze si ho dame po veceri na boude. Kdyz jsme ale sly domu po jide, zjistily jsme, ze nam nasi ulicku k boude okupuji Tae Jun, Jun Sung, Mr Lee a Mr Cho a jeden z rodicu, jiz v minulem prispevku popsana particka popijedu, veceri hezky venku zasiti od deti a popijeji makali / dongdongju. Chvili jsme se rozmyslely, pak jsme si vzaly pivko k nim, sedly na spalek, no a skoncilo to zpivanim, jak jsem psala.

Ve stredu nas cekala dlouho planovana a ocekavana demonstrace. V nedalekem udoli chce nenavideny prezident MB postavit prehradu, ktera by se mela stat soucasti vodni cesty, spojujici Seoul a Busan. Nebo nejaky podobny sileny plan. Ony tu uz nejake megalomanske prehrady jsou v Koreji. Vesnicani chteji svuj klid, proto komunita spolu s mistnimi v Macheonu, to je bliz te prehrade, udelala demonstraci. Na misto nas odvezly autobusy, a jeste behem cekani na ne bylo dost casu vylepsovat valecne malovani. Cela druzina se omalovala jako kocicky, a Irina se nevahala pridat.
Na miste se pak seslo spousta lidu, od skolnich deti, pres nasi mladez az po dlouhe rady Korejcu duchodoveho veku, sedicich povetsinou pohodlne ve stinu na obrubniku. Nekteri ale byli hodne akcni, treba jedna babicka vydrzela docela dlouho trsat a mavat holi v kruhu hracu samul nori. Video vam sem bohuzel nenalinkuju, ale najdete ho na FB v mych videich.
Po vice nez pul hodine povidani a zpevu deti se konecne dav dal na pochod a co na placku nevypadalo tak majestatne, se protahlo na pekne dlouheho hada. Koordinovala to spousta policistu, drzeli jen na pulce silnice tak, aby kolem mohla projizdet auta.



Cely pochod trval neco pres hodinu. Obcas byla v kolem jedoucich autech videt televize, tj kamery, nebo velke sklo profi fotografu z novin. I helikoptera si nas prijela natocit, celostatni televize.

V cili se pak podavalo obcerstveni, takovej malej piknik, nez dojedou busy nebo se vyrazi zpatky peso. Kus nejakeho sladkeho peciva, spousta balene vody a nekteri dokonce vytahli soju nebo makali. Dala jsem si trochu soju, ale pak mi doslo, ze pred detma bych nemela. Kazdopadne Korejci si umeli uzit demonstraci i afterparty. Kocickam z druziny se z velke casti seskrabal noc, prej to svedilo, ale i tak byly moc roztomile. Ta fialova je moje oblibenkyne, teda, spis ja jsem jeji oblibenkyne, ja mam porad z malych deti zdravy respekt :-) Na veceri jsme prijeli pozde, ale moc to nevadilo, proste se podavala pozdeji. Fakt doufam, ze tu prehradu nepostavi, hodne by to mistni komunitu ovlivnilo, drzim jim palce.
Ve ctvrtek varila Irina typicke finske jidlo, teda jen k veceri jako soucast vsech obvyklych chodu. Delala zapecene brambory s tofu, protoze klasicke sojove maso tu nemaji. S bobkovym listem to vonelo tak krasne nekorejsky, ale na kazdeho byla jen trochu vetsi lzice. Jinak ryze, polevka, prilohy :-D klasika. Odpoledne jsme taky meli zase nas workcampers club, tentokrat jsme vyrabeli recyklovane zalozky, na stuzku se nalepi konce dle vyberu :-) jednoduche, ale kdyz se s tim pracuje jako s kolazi, da se u toho vydrzet docela dlouho a devcata si to uzila. Ne tolik kluci, ti rychle neco polipali a utekli pryc.

Mysleli jsme, ze nas ceka klidny vecer, hodina korejstiny a baleni do Busanu, ale Si Eun, ta, co je na jedne fotce zavazana jako kukla, mela narozeniny. Dvacate osme, je o trochu mladsi nez ja, ale o trochu starsi nez Irina. A vecer se to slavilo v domecku ucitelu, tak jsme korejstinu operativne presunuli a vyrazili slavit. Byla jsem prekvapena, jak malo jim staci. Dva kulate nizke stoly, prakticky hole zdi, lednice, jedna policova skrin a linka s ricecookerem a plynovym varicem. Vsechno maji takove jednoduche, a jak v te mistnosti je hrozne malo nabytku, muze to byt i relativne mensi, nebo se ten prostor da vyuzivat vic flexibilne. Byla jsem prekvapena, jak jednoduse i ucitele ziji, taky klasicky domecek s ondolem. Ochutnala jsem tam poprve korejske vino, vice viz prispevek Demon alkohol, ktery jsme prave ve ctvrtek napsala.

A v patek rano oducit druhaky a po obede uz hooray to Busan... Zapomnela jsem rict, byl to uz nas treti patek, takze treti tradicni budhisticky obed, a uz si zvykam a nemusim si behem jidla porad presedavat, nohy mam sice dreveny, kdyz vstanu, ale kdyz sedim, tak me neotravuji. Pozoruji pokrok :-)

O podzimu, jen kratce

Vcera jsme se vratili z Busanu, oba vecery jsme sedeli na plazi a koukali na more. Kdyz jsme odjizdeli z nasi vesnice smer Busan, vsimla jsem si prvnich listu na stromech, ktere zcervenaly. Po prijezdu, kdyz jsme se sapaly do naseho kopce, jsem si i po tme vsimla, ze nektera nase ryzova policka jsou uz pokosena. A rano se na protejsich kopcich valela mlha, lezela mezi hrebenama a i dole v udoli. Spisc cele mraky, nez mlha. Odpoledne, kdyz jsme sly z klastera nahoru do skoly, tak se poradne rozprselo a prisla jsem mokra jak mys. Ale podzim je v Koreji znam jako nejkrasnejsi rocni obdobi, sice se ma rychle ochladit, ale nebe bude nadherne tmave modre, stromy zlute a cervene a slunicko bude svitit, i kdyz ne hrat. A celkove podzim je nejsussi rocni obdobi. Takze se je na co tesit, i kdyz dneska to tak nevypada. Dneska vecer zacina astronomicky podzim.

Mam ted dost prace, i nejake narazove aktivity jako navstevy a tak, ale budu se snazit dopsat minuly tyden a vikendovou navstevu v Busanu.

Jeste jedna novinka pro ty, co vedi, ze jsem se chystala do Japonska - ted to vypada, ze si na Chusok, tj oslavu sklizne a s tim souvisejici tydenni prazdniny, zaletim do Hong Kongu. Je to o neco drazsi nez do Japonska, ale jet na 2-3 do Japonska je vcelku k prdu a vzhledem k tomu, jak je to draha zeme, nechce se mi tam byt cely tyden, zatimco do Hong Kongu na par dni se da a navic, snad tam budou na me cekat i nejaci znami :-) Letenku jeste nemam.

Korejsky demon alkohol

Nejprve dve oznameni, jednak na vikend jedu do Busanu takze pristi post nejdriv v pondeli. Asi vubec nebudu online, tak nebudte prekvapeni. To druhe se tyka fotek, jednak mam problem stahovat z karty fotky, protoze to hlasi vira, za druhe fotak dost hodne zlobi, takze tenhle tyden dopisu az po pondelku. Byli jsme na demonstraci, jedna z ucitelek mela narozeniny, a poprve jsme taky byly v mistni druzine s Irinou, takze fotky jsou, a bez nich psat nechci.

Jeste jsem se v zadnem specialnim clanku nevenovala problematice jidla, ale ta je prece jen podstatne sirsi a narocnejsi na prozkoumani, nez korejsky alkohol a popijeci zvyky Korejcu.

Zatim se mi zda, ze Korejci pijou vsechno, necti barvu, jako u nas. Michaji co jim prijde pod ruku a taky nevydrzi moc. Jeste nez se budu venovat jednotlivym druhum alkoholu, popisu muj vzorek Korejcu ze skoly. Cca jednou tydne jsme meli moznost se pripojit k mistnimu kuchari, skolnikovi, dvema manazerum na stavbe a jednou i jednomu rodicovi na navsteve na jejich maly vecirek. Konal se v chajde nad nami, ta je dvojpokojova. Kucharovi je 52, nechal v Soulu odrostle deti, vzdal praci v kancelari a dela tu uz rok to, co vystudoval, ma vysokou kucharskou. Vazne, vic jsem z nej zatim nedostala. Tae Junovi, neco jako skolnikovi, proste to tu opecovava, ale je soucast ucitelskeho sboru, je 42, jak jsem vcera zjistila, letos se ozenil, a bydli tu v drevenem domecku uz 4 roky a ted se konecne kvuli zene, ktera prijede v lednu, stehuje dolu do vesnice. Nez se nechal ostrihat, vypadal jak z historickeho korejskeho filmu, a je fakt hodnej a starostlivej. Ti dva bydleli v domecku spolu, ale ted ma kuchar svuj vlastni a misto nich tu bydli dva manazeri stavby ekodomu v blizkosti skoly, Mr Lee a Mr Cho. Mr Lee je starsi, ma to jako zamestanani, a sefuje tomu. Ma silenej zvyk porad opakovat nase jmena, kdykoliv nas potka, a kdyz s nama sedi, tak cca dvakrat za minutu. A taky si kazdej kalisek alkoholu pozveda k celu, jako kdyz na patecni obedove ceremonii dekujeme za ryzi. Mr Cho je tu zadarmo, protoze chtel utect ze Soulu, a v jednom z tech domu bude bydlet se zenou i detma. Ma sedmiletou dceru a petileteho syna, ale mluvi jen o synovi, typicky priklad korejske orientace na syny i u relativne mladeho a vzdelaneho cloveka, je mu 35let.

Jednou jsme byly pozvane na malou party do tohohle domecku, na kterou jsem neprozretelne vzala i svoji drahocenou slivovici. Hrozne jim zachutnala a Mr Lee se hrozne stal. Naucil se vetu Kamila's sister's boyfriend's grandfather, a porad ji opakoval a hrozne chvalil. A vyzahl spolu s ostatnima asi dve tretiny nez jsem stihla lahev zabavit. Jenze ten den tam nebyl Tae Jun a tomu se to samozrejme doneslo, takze pri nejblizsi prilezitosti jsem musela Kamila's sister's boyfriend's grandfather' s wine zase dovalit a uz to padlo cele. Ptali se me, jestli si muzu nechat poslat, tak jsem rekla, ze se pokusim zaridit, aby v listopadu Honza dovezl. Takze ted mi rikaji, jak se tesi, az muj boyfriend prijede :-D to bylo predevcirem, a dneska se to prosaklo uz i mezi zbytek ucitelu tak mi zacli rikat, ze az muj boyfriend prijede, at to pred nima nezapru, ze taky moc touzi ochutnat :-DDD

Nikdo si nenaliva sam, lidi si nalejvaji navzajem, vzdycky obema rukama, i ten, kdo naliva, i ten, kdo drzi kalisek. Pokud ti nekdo chce nalit, je zdvorilejsi kalisek zvednout a pomoct mu. Nalit si sam je dost drsne, ale uz jsem to videla Korejce taky delat. A po korejsku se Na zdravi rekne Kombe! (spravnou transkripci nekdo laskave doplni do komentaru, takhle to ale slysim)
K piti se tu zobou arasidy, ovoce, ruzne susenky, obcas cerstve pecene kastany z Jirisanu a dneska, kdyz dosly vsechny krupky, tak i suche instatni nudle. Pry docela bezne.
Dalsi oblibenou zabavou Korejcu je zpev, a nejen norebang. Pripravovalo me na to par lidi, ze zpivaji hodne a radi. I v chatce v utery doslo na zpev. Ne spolecny, ale solovy prednes kazdeho zucastneneho. Stylem Korejec, Irina, Korejec, ja, Korejec, aby to bylo spravedlive. Stoji vojak na varte se docela libilo a Irina finskou hymnou taky zabodovala. Musim si neco nacvicit na priste :-D

V korejstine se alkohol pozna tak, ze konci na -ju, cti -dzu.

Mekju neboli pivo. Slabe, docela dobre, ale nema riz. Je relativne drahe, ale nepijou ho az tak zridka. Bezne je porizovat vetsi mnozstvi najednou, tj v hospode se zacina na 0.4 a jde to az ke 3litrum, v napojovem listku. A particka lidi si objedna ty tri litry, usetri docela dost na jednom kousku, dostane velkej plastovej korbel a spoustu pullitru nebo casteji tretinek a sama si rozlejva. Takhle funguje i jiz drive popsane popijeni pred obchudky, kde si zase particka koupi dohromady velku hnedou tlustostennou (jako velka Coca Cola) lahev mekju a vyfasuji kelimky a popiji spolu. Neporadilo se mi zjistit, jestli se tu daji vracet lahve, ale jednu doma mam, tak to zkusim.

Dongdongju, druh ryzoveho vina. Take mu rikaji makali, chutna to velmi podobne, ale nejaky maly rozdil tam bude, asi ve stupni zralosti. Je to bile jako mleko, teda lehce nazloutle, voni to zkvasene a chutove je to nejbliz burcaku. Pac jsem burcak byla asi jen dvakrat v zivote, nevim jiste, ale tak nejak si to pamatuju. Podobne je take to, ze to vydrzi jen chvili, makali teda asi tyden, ale da se nejak umrtvit a narvat do plechovek, a tak se pak vyvazi do sveta. Musi se pred pouzitim protrepat, protoze je tam dost husta cast, ktera ma tendenci se usazovat. Je to kalne, dost nezvykle, ale po prvnim napiti, predevsim k jidlu, je to docela dobra vec.

Soju, zname, proflaknute, nenavidene a milovane, nejlevnejsi korejsky alkohol. Mala zelena lahvicka stoji od tisice W, tj 14kc, ma dvacet procent alkoholu, cirou barvu, skoro zadnou, jen mirne nasladlou chut. Jeste se mi nepodarilo uplne sesumirovat globalni postoj korejcu k soju, zatim je to takove ambivalentni, mam pocit, ze ho piji klidne a radi, ale pokud je neco jineho, tak to neco jineho driv. Tolik moje pozorovani. Neco jako u nas fernet, levnej a lidovej zpusob, jak si zmazat tlamu, vestina lidi si ho sama nenaleje, ale kdyz prijde na lamani chleba... ale teda, soju je podstatne rozsirenejsi, levnejsi, a taky min specificky, takze jsem priklad pouzila jen pro ilustraci ambivaletniho postoje. Kdyz nekam vezmu soju, vytahnu ho, az kdyz dojde ostatni a Korejci to docela kvituji. V utery, jak se dopila ta slivka, se pilo v poradi dongdongju, slivka, mekju spolu se specialitkou od kuchare, soju, ve kterem byly rok nalozene mlade borove vyhonky, a pak moje posledni zbyle soju. Cunata, co? Ja jsem mela jen mekju a pak trochu soju, takze nejsem takovy cun.

Na zaver bych dodala o korejskem vine, teda, oni rikaji wine skoro vsemu, ale o opravdovem vine z mistnich ekologickych hroznu. Ty hrozny jsou hrozne aromaticke, maji silnou slupku a ten vnitrek z nich primo vyskakuje a krasne voni. Vino je hodne tmave, aromaticke, silne ovocne, ale v chuti podstatne stridmejsi nez ve vuni, prekvapive ma prijemne trpky ton a neni to takovej sladak, jak by clovek podle vune cekal. Stoji 10 000w za sedmicku, tj 140kc, tj clovek si to obcas muze dovolit. Wine rikaji i spouste jinych veci, treba memu oblibenemu svestkovemu piti, co ma asi 17procent, nahnedlou barvu a chutna jako studeny svestkovy caj. Rikam tomu pracovne mesilju, tj svestkovy chlast, ale tradicni korejske mesilju je hodne jine. Nechutnalo, ale dam mu jeste sanci. Hnede, trpke, rozhodne ne jako moravska slivka. Dobrou noc, je tricvtrte na pulnoc a rano vstavam.

Morusovy a lotusovy caj, bambusove housti a nezname ovoce

Mame za sebou uz vic nez tyden ve skole, vlastne ted je to deset dni. Uz jsme ucili vsechny zdejsi tridy, ucime se jmena deti a zjistujeme, ze nudit se fakt nebudeme.

Skoncila jsem u pondelniho farmareni. V utery jsme byly ucit ve verejne skole, ve vesnici asi 20km odtud. Korejskej ucitel mluvil nejen spatne, ale i divne, proste neodpovidal na dane otazky, treba na otazku, jestli jsme na hodinu vhodne oblecene odpovedel, ze nase obleceni vypada, jako bychom delali neco jineho, ale protoze jsme delali neco jineho, je to v poradku. Kazdopadne, 7 Korejcat v uniformach, pancitel jim skoro vsechno prekladal, ale nase hry fungovali, predevsim holky se docela dobre bavily. Ve stredu jsme poprve ucily nase deti - tretaky, ale ze 12 jich bylo na hodine z ruznejch duvodu jen 7. Hraly jsme hry, snazily se je trochu rozmluvil, a nechaly si napsat dopis, co ze chteji s nama jako delat. No dopisy jak od negramotnejch, skoda mluvit. Ale hry pochopili rychle. Odpoledne jsme sli farmarit, cela skola. Ja s par klukama na pole, prihrnovat salaty a pak vyplejvat nejakej druh jedly travy a Irina s ostatnima lezla u chramu do bahna, ve kterem se pestuji lotosy, otrhavala uschle kvety a sbirala listy na caj. Z tehle listu se caj vyrabi tak, ze se spari, nastrihaji, vysusi, znovu spari, pak se snad nejak smazi a pak se az dela caj. Ale je docela dobrej, uz jsem mela moznost ochutnat. (Druh lotosu, ze kterych se delal caj)
Po skonceni farmareni jsem cekala u chramu na Irinu a Hansema a ten nas vzal predstavit cele komunite, do skolky, studentum budoucim farmarum (banda chlapku a par zenskej, co se uci farmarit, aby tu nasli novy zivobyti), pani, co vede stredisko pro zlepsovani zemedelstvi a je byvala vysokoskolska ucitelka japonstiny (uci krouzek japonstiny na Jakeun Hakgyo) a do skolni druziny, kam obcas taky budeme chodit.
(Farmareni na pozemcich chramu)
Tam jsme potkali jednoho cloveka, co jsme o nem uz cetli v reportech ostatnich dobrovolniku - Alex, Rakusan se ozenil s Korejkou, prisel do Koreje, ale v Soulu se mu nelibilo, tak si nasel tuhle komunitu. Zivi se prekladanim z korejstiny do nemciny nebo opacne, s pomoci manzelky, a ma krasnou sedmiletou dcerku, ktera mluvi anglicky, nemecky, korejsky a hindi. Hindi proto, ze po par letech zivota tady se Alex s rodinou vydal studovat do Indie buddhismus, a mala se tam naucila. Ted se vratili, aby mohla jit do skoly. Zkusim ji vyfotit, ale je hodne placha. Akorat kdyz jsme prisli, tak ztratila z retizku maleho buddhu z polodrahokamu, tak jsem ji ho pomahala hledat a nasla - mistni hafan lezel na zemi na ceste a buddhu mel mezi packama. Asi ho pro ni hlidal.

Na stredecni vecer jsme meli pozvani k jednomu z ucitelu, Tae Hoonovi. Jeho jsou ty ruzovy holcicky v krabici. Bydli v domecku se svoji zenou, dcerkou a v druhym domecku, na tenhle prilepenym, bydli 4 studenti. Tae Hoon na ne moc nedohlizi, ale jednou tydne spolu veceri, a to byla prave ta streda. Nejdriv jsme sli s Tae Hoonovi, koukali jsme, kam si sednout - predsin byla takova centralni mistnost, cistounka, protoze se vsichni zouvaji venku - vsude, nejen tady - tak si Tae Hoon a Hansem proste sedli jen tak na zem. Tak mi taky. Holky pres nas litaly, manzelka nam dala jako predkrm nejakou smazenou dobrou placku - nejakou verzi jeonu, nevim presne uz jakou, a za chvili jsme sli vedle ke klukum. Musim teda rict, ze na to, ze jsou 4 kluci, si fakt umej uvarit - meli jsme nejaky smazeny bramborovy koreneny kousky, nekolik druhu nakladanin, rasovou polevku, proste pekne plnej stul. Jen kimchi doslo!! :-D to jsem zazila v Koreji poprvy. Pak jsme si jeste docela dlouho povidali, ale kluci vymizeli radsi do pokoje hrat a poslouchat hudbu, nejak uz se jim nechtelo konverzovat.(Stredecni vecere a kluci, co ji uvarili)
Ve ctvrtek jsme ucili prvaky - je jich 15 a jsou pekne divoky, seprali se ve tride a jeden z nich to obrecel. Ale jsou tam dva studenti - holka a kluk, co mluvi docela dobre, holka byla rok v Kanade. Prvacky holky jsou vubec hodne komunikativni a mily, ale kluci totalne nevycvalany. Stihli jsme i hezkou hru bang, kdy strilite na vedlestojiciho, pochopili rychle a byla to docela zabava. Odpoledne pak je od 15.40 nas klub - jakoze s workcamperama. Nase tema je vyroba z recyklovanych materialu, zatim teda jen papir pouzivame, ale chystame i pet a nejake znovuuziti sklenic a mozna i plechovek. Vyrabeli jsme papirove koralky na naramky a nahrdelniky - mame v klubu 10 holek a dva kluky. Ono vyrobit ten koralek je docela jednoduchy, ale vysvetlit, jak spravne namerit a nastrihat papir, byla vec na ruce, nohy, tabuli a kridu. Nakonec se to kazdemu snad dvakrat vyvleklo z gumicky, nez se jim to podarilo zavazat, jeden kluk s tim dokonce mrsknul, kdyz se mu to vyvleklo asi potreti, ale nakonec vsichni odchazeli aspon s naramkem a kdyz jsme po vice nez dvou hodinach pred veceri uklizeni halu, meli jsme z toho docela dobrej pocit.(Nas recycle club)
V patek rano neni bezna hodinka, kdy se delime na meditujici a klanici se, ale cela skola se klani, 100x, pro svetovy mir. V pomalem rytmu, protoze to je pro deti tezsi na koncetraci, v rytmy recitace s hudbou. Bala jsem se, jak sto uklonu zvladnu, ale nakonec to nebylo ani tak tezke, jako spis dlouhe. Ale vyborne na koncetraci. Potom jsme ucily druhaky a musim rict,ze zatim nejlepsi trida. Bylo jich 12, byli rychly, kooperativni, navzajem si pomahali, fakt radost. Stihli jsme toho s nima nejvic a jeste jsme je naucili sibenici, coz je nase petiminutovka, kdyz uz nema smysl nic zacinat, ale nechceme je poustet driv. Po obede jsme pak misto celoskolniho shromazdeni cela skola tvorili plakaty na stredecni demnostraci - hodne blizko odsud v udoli maji stavet prehradu a skola ji tu nechce, hodne by to zmenilo podminky pro zemedelstvi, takze ve stredu po skole se nefarmari, ale jde demonstrovat. Spolecne se vymyslela hesla, rozdelila prace, a uz se pracovalo. My s Irinou jsme tvorili inicialy nenavideneho prezidenta, MB. Pak nasledovali jeste nejakej dalsi spolecne aktivity, ale byla jsem tak zmozena, ze jsem zalezla k pocitaci.
(Vyroba ceduli na demonstraci)
V sobotu dopoledne po tridnich setkanich je hodina telocviku. Myslela jsem, ze okouknu, co se kde dela a pak si vyberu, ale byla jsem prisoupnuta k tancujicim. No nic pro me, ale dalo se. Nacvicovali jsme tri tance, jeden nejaky pro pary promenujici se do kolecka a dva moderni. Nektere korejske holky tancily jak dracice, ale jedna ucitelka, co se taky pridala, byla jeste vetsi drevo, nez ja, takze to nebylo az tak hrozny. A ucitelka tance byla ucitelka tance - leskla celenka, leskla bluzka, vysponovany drzeni tela a pristup - no kdyz to umim ja, tak to prece taky zvadnete, ne? Uuufff. Po obede jsme vyrazili do Namwonu, ktery je cca 20km - nejdriv nas popovezla nejaka rodinka do Inwolu, kde nas prehodili na mistni bus, jedouci do Namwonu. Dobrej servis. Bohuzel jsme se ale po obede nejak courali a kdyz jsme dorazily do Namwonu, meli jsme sotva hodinu a pul, takze jsme moc nakupu nezvladly - obe jsme ale ulovily slusivy korejsky gumovy botky za 5000W, protoze se nam nechce nicit si nase dobre boty tady - obouvame se a zouvame 10x za den a je prasno nebo blativo. Predstavte si gumove cvicky ruznych barev, vetsinou tmave modre, fialove, svetle modre - nase jsou bile s jemnym modrym nadechem. Pak tady Irina zamirila do obchodu, ktery mel vylohu plnou destniku, se slovy, ze tam urcite budou mit stuzky, ktere potrebujeme na nas pristi klubovy projekt - no svete div se, meli je, nechapu, jak to mohla vedet. A taky jsem tam koupila fletnu za 1500W - t j o neco min, nez jedno euro - plastovou nemeckou sopranku. Mezitim ve skole probihaly prijimacky budoucich prvacku - a kdyz jsme se vratily, sborovna byla zamcena a vsichni ucitele slavili v Inwolu dobrou veceri s pecenejma zebirkama. No tak jsme zalezli v pelech uz v sedm, jeste chvili cetly a pily sodzu ale chvili po devaty jsem byla tuha a doprala jsem si tak pred vyletem peknych skoro 12 hodin spanku. Luxus.(Pauzicka na ovoce na nedelnim vylete)
V nedeli bylo konecne po dvou nebo trech dnech jasno, jen sem tam naducanej bilej oblacek, super pocasi na vylet. V deset nas vyzvedli 3 ucitele a sli jsme cestickou hned za skolou smerem vzhuru. Zjistila jsem pri te prilezitosti, proc je u skoly tolik vcel - hned za skolou jsou uly. Az bude zase hezky, skocim je vyfotit, jsou zajimave. Po pulhodine stoupani se k nam pridali dalsi dva ucitele a uz v sedmi jsme mirili k jednomu maleme chramu, o ktery se stara jen jeden mnich, a patri taky k nasemu chramu Silsangsa. Po necele hodine a pul s jednou malou prestavkou jsme tam byli - maly chram, vedle dlouhe staveni s dalsi modlitebnou a potom pokoj mnicha. Velmi podobny tomu nasemu, jen matrace, dreveny stolek s vecmi, police plna caju a cajoveho nadobi a dalsi stolek, na kterem nam vsem pripravoval caj. Jemne rozdrcene listy sparil velmi kratce za sebou dvarkat mirne odstatou vodou a oba nalevy slil do jedne sklenene konvicky, ze ktere jsme se nalivali sami do nasich malych cajovych kalisku na drevenych podtaccich. Vsechno delal na peknem drevenem "mori", takovem tom extra stolecku urcenem na bryndani caje. Caj byl dobrej, ne extra vyraznej, tak jsme se ptaly, co to je - pry je to caj z listu "silk tree" - stromu, co na nem zijou brouci, co delaji hedvabi. Morusovy caj? Asi jo, ale jeste jsem to neslysela. Mluvilo se hodne korejsky, ale chvilema i neco anglicky, mnich byl na Havaji a v Mongolsku a ptal se nas na nejake cestovni zkusenosti... Irina mu typovala pres 30, tak 35, ale ja jsem si myslela, ze mu je pres 50 a taky jo. Ale vypadal velmi zdrave, zarive, opravdu energicky, v nazehlenem cistem mniskem obleceni s decetnimi zlatymi brylemi. Ma to hodinu dolu z kopce k nam, a my jsme nejblizsi civilizace, nema tekouci vodu, je prusak ze skaly zachycuje v kamenne studance, drevo si nosi z lesa sam na zadech, ale obleceni ma bezvadne, elektriku natazenou zezdola z vesnice a lednicku mu spustili z vrtulniku, protoze na zadech se tam donest neda. Bylo to zajimave setkani. Kousek nad jeho domkem je misto se super vyhledem a mala jeskynka na modleni pro ty, co chteji mit deti. Vsichni pritomni ucitele krom kuchynskeho jsou single a deti nemaji a maji dost pres 30, ale s tim zivotem tady je tezke zacinat rodinu. Jeden z nich se zastavil se pomodlit, ale myslim, ze rodinu by chteli vsichni ctyri.(Mnichuv maly chramek a vyhled do naseho udoli)
Pak jsme pokracovali dal, az na jednom miste Hansem nevedel, kudy dal - postavil se k cestam zady, hodil kamen a vydali jsme se tou, kam kamen spadl - nevim, jestli dobre nebo spatne, ale za chvili jsme se ztratili uplne, lezli borovym hajkem, bambusovym houstim, kolem zapomenutych kulatych hrobecku a skoncili v korytu skoro vyschle ricky, slejzanim po kamenech a skalach, a to koryto nas dovedlo az na silnici do Inwolu. Meli jsme sice jeste navstivit dalsi cast Silsangsy, jeji slavnou tripatrovou pagodu, ale kdyz uz jsme byli na silnici, stopli jsme bus a sjeli na obed do Inwolu. Tak dobry nudle s cernofazolovou omackou jsem jeste nemela, ale mozna to bylo i tim, jaky jsem mela po tom pochodovani hlad. Prave se v Inwolu konaly trhy, takze jsme videli spoustu ruznych ryb, chobotnice (drahe), kalmary (levne a vsude pritomne v jidle), krevety, vse susene i cerstve, dokonce i uhore a rejnoka. Pak uz jsme vzdali pesi cestu zpatky a nechali se odvezt pod nas skolni kopec a nakupem v chramovem bioobchudku zakoncili vylet. Maji dobre dzusy, ale za 3500W si je muzu dovolit opravdu jen obcas.
(Nudle s omackou z cernych fazoli a ucastnici vyletu)
A to nezname ovoce? Roste tu takovy strom, psala jsem o nem uz v blogu o navsteve u hlavniho mnicha. Moc dobre, sladounke oranzove plocy vypadaji jako rajce, az na to, ze jsou oranzove, ze shora maji 4 listecky a duzninu hodne vlaknitou, bez pecek. Myslim, ze je to to oranzove na obrazku vlevo nahore - nevite, jak se to jmenuje? Budu rada. Spousta jich jeste dozrava, takze duofam, ze si je jeste uziju. Mnam.Mimochodem, fotky roztomilejch korejcat vam uz posilat nebudu, kdyz jste se nikdo neobtezoval pridat ani jednoho juuu a jeee.