Objeveni Namwonu, Palebong nebo Barebong?

Sobota po skolnim vyletu mohla byt prvni klidny den po delsi dobe, ale vlastne to byla jedina doba, kdyz jsme se mohly podivat za Charleen. Jeji skola je kousek od nas a zatim jsme tam nebyly a ona vetsinou o vikendech cestuje, jen zrovna tenhle zadne plany nemela.

V sobotu rano mame do 10.40 volno a pak mivame telocvik. Jenze nejak se to prohodilo kvuli panovi specialistovi, ktery prisel do skoly prednaset o zdravi, jidle a pustu. A nikdo nam to nerekl, takze chvili po snidani jsem si vsimla, ze misto toho, aby decka byla zalezla ve tridach, tak hrajou hry a skacou pres svihadlo. Hansem rikal, ze je very sorry, ze nam zapomnel rict...

(Na pokosenych ryzovych polich rasi nove rostlinky... ze starych korenu, protoze se oralo a nesazelo, asi... )

Po obede jsme se hned sebraly a vyrazily smer Namwon. Docela klasicky jsme hned dostaly stopa do Inwolu a pak bus nas odvezl do Inwolu, kde na nas Charleen uz pul hodiny cekala. Ono je to do Namwonu jen asi 40 minut, ale nemely jsme jizdni rady, takze proste to delame tak, ze vyrazime a cekame, co prijde... Charleen ma Namwon mnohem bliz skole, jen asi 20 minut, takze tam chodi casteji a ma to tam docela prosle. Pokud nebudu brat prestup na ceste do Jeonju, byla jsem tam teprve podruhe. A kdyz jsme tam byly poprve, prislo nam to jako docela nanicovata dira. Plan byl nejprve jedna z mistnich atrakci, nadrazi promenene na park, potom nakupy a pak se uvidi. K parku jsme se vydaly pesky, je to docela velke mesto sice, ale vetsina veci je na takovy ten dvacetiminutovy rozumny dochod.

(Kvetinova zahrada v Namwonu)

(Cvicebni stroje - je to uzitecna vec, ale tady trochu nezapadala esteticky... )

Park je hezke misto, plne kytek, ktere i ted kvetou, dlouhe rady, ktere kytky lemuji, jsou z bylinek, napriklad jsme identifikovaly levanduli, a uprostred parku jsou tradicni korejske posilovaci a cvicebni stroje. Trochu vzadu za touhle casti parku jen ta nadrazni cast - koleje, peron, cedule, vsechno, jako by tam vlak jel vcera. Ale mezi kolema a kolem stanice spousta kytek. Pry se tenhle druh anglicky jmenuje cosmos, ale vypadaji v podstate jako prerostle kopretiny. Irina mela fotivou, tak jsme chvili blbly a chvily kecaly a pak sly objevit dalsi atrakci Namwonu - mistni E-mart, nejvetsi obchodak. Teda, nakonec nas tam nechteli pustit s batohy, ze je mame dat do skrinek a my jsme s Charleen nic nepotrebovaly, tak sla Irina sama. Chtela si koupit kulickovej deodorant, ale vypada to, ze to v Koreji nemaji. Teda podle jedne pani ano - ale jen v lete, a ted neni sezona.

(Stare koleje a peron v pozadi, lemovane odkvetajicimi "cosmosy")

Taky balonek na vyfoukani bordelu z fotaku jsem se pokusila koupit - neuspesne. Pan mel stlacenej plyn na cisteni, rad mi sklo vycistil, ale bohuzel neprodava a prodat nemuze, fasuje to pro praci... Chjo.

Jeste jsme pak udelaly chaby pokus dobit dalsi mistni atrakci - velkou zahradu s pavilonky, ale kdyz nas pan u brany zastavil a poslal nas okolo ke spravnemu vchodu, vzdaly jsme to a sly jsme radsi na jidlo. Charleen vypadala, ze vi, kam chce jit jist, na vegetariansky bibimbap. Mela jsem ho sice vcera, ale bibimbap muzu kazdy den, tak proc ne. Nakonec restaurace byla mnohem dal nez jsem cekala - a cestou jsme konecne taky prosly vetsinu hlavni nakupni tridy Namwonu, a kdyz jsem tam dosly, myslela jsem, ze zhebnu hlady a zlobila jsem se na sebe, ze jsem s tim vubec souhlasila.

Ale opravu to stalo za to! Hezky prostor se spoustou rustikalniho dreva, teplo a utulno, a na menu jen 3 jidla- 2 ruzne bibimbapy a jeden samgyetang, kure v polivce. My jsme sly na jisto na ten levnejsi bibimbap, a byla to vyborna volba. Kazda jsme dostaly misku studene polevky ze sojovych klicku, velkou rozpalenou misku ryze v drevene kolibce, abychom se nespalili, ryzi uz s mrkvi, kastanama a dalsi zeleninou uz zamichanou a uvarenou v tom a na vrchu ryze rozklepnute syrove vejce, ktere se po promichani o rozpalenou misku spolehlive usmazilo. A na stole plno dalsich priloh do bibimbapu - sojove klicky, najemno mrkev, salat, cibule, hnede vyhonky, klasicke kimchi, mulkimchi, dalsi miska polevky s tofu, napalivo nalozene salatove listy a mistni specialita - misto paliveho gojujangu, pasty z chilli, sojovka s najemno nakrajenou jarni cibulkou a trochu chili, ktera se lzici vlila na ryzi a za velkeho syceni promichala. Fakt jsme se najedly ukrutne dobre. A malym bonusem byl studeny obilny caj misto vody a obligatni kafe z automatu zdarma. Pokud bude moznost, sem si chci jeste vratit.

(Vyborny bibimbap v Namwonu)

Po jidle bylo na case vyrazit k Charleen do skoly. Chtely jsme puvodne stihnout karaoke, ale vecere se protahla a cas, kdy studenti chodi zpivat minul, tak jsme se netrapily, jeste si prosly vecerni Namwon (v sobotu v osm vecer vsechny obchody otevrene) a teprve po osme odjely, smerem zpatky vlastne, ale s vystupem pred prvnim vetsim mestem na trase. To mestecko se jmenuje Unbong a je zhruba 20 minut pesky od Charleeniny skoly.

Je to stredni skola zamerenena na kone a vychovu konaku. Trileta, deti od 15 do 18 let. V kazdem rocniku jsou dve tridy po necelych 25 detech, dohromady asi 120 studentu. Internatni, protoze bejt konak je tezka drina a decka vstavaji po pate, aby byli u koni a pred snidani poklidili staje. Nekteri z nich bydli blizko, v Unbongu nebo Namwonu, ale skolni pravidla povoluji jen internatni studium. A navic, protoze kone domu na vikend a na prazdniny nejezdi, studenti drzi sluzby i ve volnem case, aby se o kone postarali. Ale vic ke skole az rano.

Kdyz jsme prichazely ke skole, videly jsme ohen, ze ktereho byla i Charleen prekvapena. Ten den se hral nejaky vyznamny baseballovy zapas, ktery vyhral ten spravny team a tak decka, i kdyz uz mela byl zalezla na koleji a chystat se spat, slavila ohnem a grilovanim. Bylo jich jen neco malo pres 10, ti, co meli sluzbu tenhle vikend, zbytek byl doma. Pro nas prodlouzena vecerka znamenala, ze jeste bylo otevrene karaoke - teda nurebang, pardon - a my jsme tam hned po kratke spolecenske konverzaci zalezly a vydrzely tam skoro hodinu a pul, do desate. Irina i Charleen zpivaji dobre, vybiraly jsme hitovky a studenti se nepridali, takze jsme to tam mely cele ve trech pro sebe.

(Skolni nurebang)

Studenti velku jeste palili ohen, ale jidlo uz bylo snedene, tak jsme zase daly zdvorilostni rec a zalezly do tepla koleje. Charleen ma svuj pokoj, normalne na nem bydli tri holky, ale ona spolubydlu nema. Na projektu je sama. Jedina nevyhoda je prosklene okenko pokoje nemlecnym sklem, ale pres skrin a psaci stul neni do pokoje az tak dobre videt. Aby se tam naskladaly tri holky, nemaji samozrejme postele, ale vecer si vprostred rozbali matrace. Charleen mela matrace uz pro nas pripravene, takze jsme si ustlaly, chvili si povidali a s pulnoci vytuhly.

Nechapu jak, ale holky vydrzely spat az do deseti. Me uz v osm vzbudilo bouchani dveri, chozeni po chodbe atp, normalni kolejni zivot. Aspon viceme odpadlo dilema, jestli razit pred obedem nebo obede, protoze nez jsme se nasnidaly, bylo skoro jedenact. Ne skolni snidane samozrejme, ta byla v pul osme, ale nase zasoby - Irina mela chleba a syr, ja megahrusku a mandarinky, Charleen med, caj a kafe. Docela prijemna zmena.

(Charleen se svym oblibenym ponikem se spletenou hrivou)

(Irina zdesena z prave konske kostry)

(Kone ve stajich se moc fotit nechteli a porad se schovavali do tmy)

(Kralici vybeh)

Potom nas Charleen vzala na prohlidku skoly. Staje, kone ve stajich, kone venku, kralici ve stajich promenenych na kralikarny, skolni tridy a skolni pes, vsechno hezke, ciste a upravne. Skola je tam teprve tri roky, pred tim byla primo v Unbongu, ale tam nemeli takove zazemi, takze postavili novy kampus a podle toho to tam vypada. Skola je to statni, deti skolne neplati, plati jen kolej a jidlo a nejake vybaveni. Takze to studium tak uplne levne nebude, ale zazemi je ze skolnich penez, nijak luxusni, ale pekne. Skolni pes je asi kolorit korejskych skol, tady jednoho taky maji. Je to velkej linej bilej cumak, chodi pomalu, Charleen ho pry za celou dobu behat nevidela... Potkaly jsem i pana reditele, ktery tam v nedeli dopoledne pracoval, decka ve stajich pripravovala nejake kone na odvoz nekam, pred skolou parkovalo konske auto... Klidne, ale cinorode nedelni dopoledne. Nejdyl jsme se vydrzely motat kolem poniku, ktery se neuvazani toukaly za skolou a koukat na kone na volne pastive. Hezke misto to je, ma atmosferu, a Charleen tam maji radi a jsou na ni mily. Ze je sama ji moc nevadi, uz byla v Koreji studovat korejstinu, nemluvi sice moc, ale trochu jo, a tak kdyz to nejde anglicky, jde to korejsky, a to je dobre.

(Holky pozoruji kone)

(Kone ve vybehu)

(Auto pro kone s logem skoly a nova skolni budova v pozadi)

(Lina skolni sabaka)

Obed byl o pul jedne, a protoze konaci musi hodne pracovat, maji skoro denne maso, narozdil od nasi skoly. Aby mela decka na takovy zaprah silu. Nejzajimavejsi byla jidelna. Sedi v radach po rocnicich, a na stene je velka obrazovka, ktera behem jidla hraje nejaky zabavny kanal, i se zvukem. Ti, co prijdou vcas sedi celem k televizi, ti, co pozde, jen zady. Televizi u jidla povazuju za spatnej zvyk a nechapu moc, ze to skola podporuje, ale asi to nemaji lehky uplne a tak jim chteji nechat aspon tuhle trochu zabavy. Jidlo bylo dobry, ryze, kimchi, polivka, a maso reprezentovany malejma placickama mletyho ve sladkopalivy omacce, pomerne jednoduche.

(Korejska potravinova pyramida)

(Obed ve skolni jidelne)

(Televize misto oltare)

Po jidle jsme se konecne sebraly a vyrazily - Irina zpatky do nasi skoly, protoze se necitila moc na prochazeni, a my s Charleen na nejvetsi kopec nad Unbongem, sice malej v meritku Jirisanu, ale primo nad vesnicema a s krasnym vyhledem na hlavni hrebem Jiri.

Cesta do Unbongu a celou vesnici po asfaltu byla dlouha a umorna, ale kdyz konecne zacala trekova cesta, asfalt zmizel a cesta zacala prudceji stoupat. Na jednom miste, poslenim, kam se i pres zakaz vjezdu mohla dostat auta, byl maly chramek. Jmenuje se tusim Unjusa, a byl to asi nejzanedbanejsi chramek, co jsem zatim videla. Ne ze by byl v nejakem hroznem stavu, ale na chramech vetsinou igelit neni, a celkove nebyl tak vypulirovany jako ostatni. Zdalo se i to, ze domecek u chramu neni poustevna, ale ze tam zije normalni rodina s malym hospodarstvim. Zajimavy zapadly kousek.

(Unjusa)

(Cesta vzhuru s krasnymi podzimnimi travinami)

Od zacatku znacene cesty nas cekaly na vrchol zhruba dve hodiny stoupani. Stridala se strekova cesta, cesta z velkych kamenu a cesta z betonovych dlazdic, porad po uboci kopce obracenem od Jirisanu do krajiny, takze jsme krasne videly, jak stoupame nahoru a kdykoliv se clovek chtel zastavit se vydychat, mohl si to dobre ospravedlnit kochanim se vyhledem. I v dalce byly dalsi kopce, sice mensi, ale vlnilo se to az do nedohledna. Poslednich 800 metru bylo skoro nekonecnych, kdyz jsme uz myslely ze tam budeme a vrcholek je hned za smrky, otevrel se nam dalsi vyhled a pesina, ktera se travou sapala prudce nahoru. Tam jsme taky potkaly vypravu korejskych chodcu, s velikanskymi batohy, zavratnym tempem a samozrejme spoustou otazek na nas. Jejich tempo nas motivovalo a sesli jsme se navrcholu a navzajem si poslouzili focenim.
Z vrcholu se konecne otevrel vyhled i na druhou stranu, na centralni Jirisan, takze fotit bylo co, i vrcholovy patnik, ktery je na kazdem vyznamnejsim korejskem vrcholu.

(Vyhled zpatky do udoli)

Mozna tady bych mohla zminit otazku Barebong vs Palebong. Korejci maji jeden znak pro p i b, ㅂ, a jeden znak pro l a r, ㄹ. Takze jsou dve mozne transkripce toho nazvu. Kdyz to Korejec rekne, zni to porad stejne, kdyz to napise hangulem, vse je jasne, ale sipky, ktere nas na vrchol vedly, pouzivaly obe jmena bez evidentniho systemu. Kazdopadne na vrcholove ceduli je to hangulem, takze bez sporu, a i s vyskou kopce - 1165 metru.

Chodci pak pokracovali prakticky bez odpocinku pres dalsi vrchol k Inwolu, my jsme si ale s Charleen tesili na vrcholovy piknik s cokoladovymi susenkami, kimbapem, vejci v sojovce a mandarinkami. A sojovym mlickem!

(Foti nas korejsti chodci. Zaznamenanihodne: mame nohy!)

(Fotim korejske chodce)

(Vyhled na centralni Jirisan)

(Obligatni fotka na samospoust. Kompozicne nic moc, holt tam nestal vhodnej sutr!)

(Pozuji pred centralnim Jiri. Na jedne ze dvou fotek mam nohy, tak tu sem davam)

Posedely jsme skoro pul hodiny, kochaly se menicim se svetlem - slunicko se docela rychle sklanelo, uz bylo k pate, a kdyz dorazila dalsi velka vyprava, tentokrat hlasita rodinka, odlouply jsme se smer z kopce dolu. To uz uteklo mnohem rychleji, a probraly jsme po ceste spoustu zajimavych temat - socialni system CR a Hong Kongu, podpory v nezamestnanosti, socialni status ucitelu, dovazeni manzelek do Koreje a osud svobodnych vzdelanych zen v Hong kongu...

(Nizke slunicko v travinach)

(Zapad slunce byl pekny, ale moc fotit nesel)

(Cesta zpatky do Unbongu)

Zpatky do Unbongu jsme dorazily za tmy, v sest, tak jsem zlomila hul nad veceri. Bus mi jel za 45 minut tak jsme zasli do mistniho marketu, ulovit si k veceri ryzovy porridge, nudlovou instatni polivku a neco sladkyho ke kafi. A ja i juice a sojovy mlicko na pondelni pust.

Jak uz to korejske busy delaji, i tenhle prijel na cas. Rozloucila jsem se s Charleen s podekovanim za prima den a vylet a usedla do pohodlnyho dalkace, kterej smeroval primo do nasi vesnicky. V Inwolu mel ridic rauch pauzu, tak jsem ji vyuzila k necemu, co jsem mela udelat uz davno - vyfotila jsem jizdni rady! Jine jizdni rady pry neexistuji, takze aspon takhle :-)

(Korejske jizdni rady)

Ve skole jsem byla v osm, utahana jak hyena, ale se slusnou zasobou jidla, kterou jsem celou snedla, abych si udelala rezervu na pondelni pust. Mel me cekat klidny tyden, po delsi dobe snad trocha rutiny, ale dopadlo to zase jinak. Ale o tom az priste ;-)