Jedle kastany a dalsi zazitky tohoto tydne

Dneska jsem mela jeden z nejnarocnejsich dnu ve skole, fakt se nenudim, ale porad se mi honi v hlave par veci, co jsem chtela napsat, tak prece jen tu zase par pismenek necham, i kdyz neni co zasadniho...

Skoro nefotim, fotak nechce fotit, vetsina toho je na manual focus, proto ostrost nic moc, ale par fotek prece jen dotlacim.

V pondeli jsme neucily, jen jsem mela rano prezentaci o CR - jen Praha, ale deti slintaly a poctive si vysoutezily 4 pohledy, a mely jsme tu navstevu z IWO, nasi prijimajici korejske organizace, Hyeyeon a jejiho sefa. Prijeli v pondeli po obede a zustali dve hodinky, povidali jsme si u nas v domecku i v teachers roomu u caje a kdyz nas odvezli za head monkem, jeste si povidali s Hansemem, nasim koordinatorem. Nevim, jestli jsem to napsala uz nekdy na blogu, ale jeden skraloup tu prece jen na projektu Silsangsa Jakeun Hakgyo je. Letos na jare tu meli dobrovolnika, Americana, kluka 26 let, byl tu sam, jmenoval se Alex a ani ne uprostred projektu utekl zpatky do Ameriky. Myslel si, ze bude mit velkou svobodu, bude hodne cestovat a tady jen za byt a za stravu oduci minimum, ale skola chce toho casu opravdu hodne a on tu byl sam a asi to nerozdejchal. Takze jsme ostre sledovane z obou stran, spis nez s neduverou tak s velkou peci a starosti o kazde nase mozne nepohodli, abychom se mely jako v bavlnce, byly spokojene a projekt dobre dopadl. Coz jsme, takze zadny problem. Hyeyon se nas fakt dukladne vyptavala, no snad i po tom vyslechu porad veri tomu, ze se mame fajn a nic nam neni :-) ale na nas baracek zirala prekvapene, Alex bydlel se studentama ve vesnici...
(Sklizena ryze se susi na plachte podel cesty)

No, odvezly nas za head monkem, kterej nas mel ve tri cekat, moc necekal, vypadal prekvapene, ale udelal nam caj a tu hodinku s nama stravil. Dostali jsme od nej minuly tyden na cteni pry "neco lehkeho", ale je to nejaka bakalarska prace o starsich, klasickych formach budhismu a predevsim zakladnich filozofickych vychodiscich. Z 55 stran jsme se dostaly s Irinou na stranu 20, ale nase povidani na papir navazovalo velmi volne. Vysvetlil nam budhismus, jak ho jedna novinarka nacpala snad s jeho pomoci? nevim presne, do 10 slov:

Everything is changing.
Everything is interdependent.
So, live as it is.

Od toho jsme odvijeli dalsi otazky, me zajimalo, jak se stavi budhismus k otazce svobodne vule, kdyz vsechno je na vsem zavisle, tudiz i ma rozhodnuti, Irinu zas zajimala predurcenost, taky nam head monk rekl, ze kdyby bylo po jeho, tak sansara, kolobeh znovuzrozeni, uz v uceni davno neni, protoze to je poplatne rane indicke spolecnost v dobe vzniku budhismu a dneska to uz odpodstatneni nema... hodne zajimavych veci, odchazela jsem potesena, i kdyz head monk hodne mluvi a obcas je mu tezko rozumet, vzdycky jsem si nasla prilezitost se zeptat a on na moje dotazy reagoval a rozvinul je, takze i z prakticky monologu jsem mela radost. Mene Irina, byla nepotesena, ze nemela prostor na svuj pohled, a ze head monk porad mluvi, ale pokud ma co rict, at pro me za me mluvi... byla tak spruzena, ze jsem na ni nechtela koukat a radsi sla na kopec sama, asi si nekdy od sebe potrebujeme odpocinout holt.(Dreveny totem na odhaneni zlych duchu, na ceste do druziny)

(Pohled do koruny gingka)

Vecer jsme meli hodinu korejstiny, spis pujcene dva druhaky na odpovidani nasich dotazu, a pak jsem chystala prezentaci, kterou jsem mela mit druhy den ve verejne skole v Ayongu, kde uz jsme jednou pred tim byly. K moji velke radost v utery po obede pancitel volal a zrusil vse az do 13/10, coz mi vubec nevadi. Hodina zpevu a capella probehla poklidne, porad lev v noci klidne spi, bubnovali jsme pak zase hodinu a pul jako o zivot, a pak sly do druziny, jako kazde utery, kdyz nejsem ve verejne skole. Deticky jsou mnohem bezprostrednejsi a ani se moc nestydi, takze z nekterych druhaku vypadlo vic anglictiny nez z nasich sedmaku. Nadsene s nama zpivali "If you are happy clap your hands" a taky ucitelka udelala music box - stary kolo zaparkovala, navesila na nej lavory, plastovej barel malej, hrnec, lopatu, panve, dala detem bambusovy palce a zpivalo se a deti mlatily jak o zivot :-) spousta hluku, ale hrozne je to bavilo. Na rozloucenou jsme od jednoho z kluku dostali malej asi 10 slovej korejsko anglicko obrazkovej slovnik, zajimave vsechno, i anglictina, psano hangulem :-) v 8 letech i tak vykon :-)
(Lea, korejsko-rakouska holcicka s jednou z ucitelek)

(Skakadlo, na ktere vzdycky s detma povinne musime... trochu se bojim, ze jim ublizim, ale deticky ani ucitelky se neboji... )

(Music box)

Vecer jsme byly na navsteve v dalsim studentskem baracku, a krome ryze s pizza omackou a syrem dalsi perlou vecera byla hra, kterou jsme pro decka nachystaly. Balicek susenek jsme peclive zabalily do mnoha vrstev novin a do krabice, dalyjim kostku na hazeni, a kdo hodil sestku, vzal na sebe rukavice, cepici, salu, lzici, vidlicku a zacal otevirat, dokud nekdo dalsi nehodil sest, nesebral mu to a nezacal navlecenej opet otevirat... no nasmali jsme se hrozne moc a k susenkam se nakonec po rozumne dobe dostali :-)(Rozkuchavani novin v boji o susenky)

Ve stredu bylo zabavne farmareni - misto na pozemky Silsangsy jsme jeli dvema autama - do toho naseho se veslo 7 korejek, Irina a ja, a byl to obycejnej petimistnej osobak! - kus za Inwol, sbirat "nuts". Nakonec to byly chesnuts, jedly kastany, ktery vypadaji jako jezek a stejne tak i pichaji, i kdyz jsem mela rukavice, ruce mam bolave jeste ted. Pokud jsem to pochopila, skola dodala pracovni silu a dostane za to nejaky desatek ze sklizne. Nasbirali jsme toho neuveritelne mnozstvi, sbiralo se jen ze zeme. Je to sranda, rozlupovat jezky a tahat z nich takovy hezky hnedy dobroty. Teda, syrovy jsou mnam ale peceny nebo vareny uplne nejlepsi. Myslim, ze si tu na ne udelam zavislost a budu chtit mit jedlej kastan nekde svuj vlastni v Cechach, abych si ho mohla chodit sklizet :-) (Velka spousta jezku)

Nechala jsem se vyhodit ve vesnici, koupila si pivko a sla sednout na breh reky napsat par pohledu, kdyz uz je posta po ruce. Cestou me odchytila pani, ktera na verande pred barackem chovala vnoucka, nekompromisne mi vnutila jabko a nuz na loupani a dokud jsem ho nesnedla, nepustila me pryc. Cestou ke skole mi pak zastavil chlapek, ktereho jsem asi nikdy nevidela, ze jede ke skole, jestli chci hodit. Tak jako ze ho, 20 minut do kopce ve vedru se mi nechtelo, a po ceste z nej vypadlo, ze je manzel ucitelky anglictiny a samozrejme zna Czecho i Pinland z vypraveni, takze vedel, kdo jsem. Jako ostatne cela vesnice :-) (Pani s vnukem a jablkem)

Dnesek byl mazec od rana, vstavat 6.20, prochazka s detma, snidani, 8.05 porada ucitelu, ranni hodinka do 9.30 s klanenim (ze stoje do kleku, celo na zem a nahoru, zadny jen lamani v pase) a pak cas do obeda nachystat hodinu pro prvaky (hrali jsme jazykovy pexeso, jsou hrozne aktivni a tezko zkrotitelny) a predevsim nas odpoledni klub rucnich recyklacnich praci. Porad nam chybel napad, na ktery bychom meli material, a nakonec jsme se pustili do papiroveho pedigu. Urcite o tom najdete na netu spoustu, ale je to o tom, jak z novin udelat radobyproutene vyrobky. Chce to trpelivost a peclivost, coz nekterym mistnim zviratkum chybi, predevsim klukum, takze vysledne vyrobky vypadaly jako vsechno od uhledneho stojanku na tuzky az po podivnou rodobyklec na kobylky. (Uz jsem psala, ze zelene kobylky tu meri 10cm?) A taky kdyz neco vysvetlujeme vsem, vubec nerozumi, znamena to si ke kazdemu z tech 10 sednout a probrat jeho konkretni kousek a ukazat mu, jak pokracovat. Malem jsem se zvencla. Jeste po veceri jsme uklizeli s klukama vybuch a pak jsme se nechala zaprahnout do loupani kastanu - syrovych, nozem, jde to pekne blbe. Jeste ze syrovych, jinak bych je vsechny snedla. Takze od deti jsem se oklepala po sedme, po vice nez 12 hodinach. V tomhle smeru je ta skola narocna, i kdyz tolik neucime, deje se toho porad dost.(Nas recycle workcamper's club - vic jsem z toho fotaku fakt nevymackla.)

Jeste jsem mela nekolik postrehu, co jsem si chtela zaznamenat, ale nekam mi utekly. Snad jen, ze skola je tenhle tyden bez pana reditele nejaka klidnejsi, jel na tydenni skoleni. K jidlu jsme meli nekolikrat mnamku, jako prilohu vedle kimchi smazeny buraky v ryzovym medu, jednou jen tak, a jednou promichany s malejma celejma slanejma susenejma rybickama. Prekvapive dobra kombinace. A uz jsem i zvykla i na kalamary a nadsene je lovim z polivky, protoze je to jediny maso krome suseny ryby, co tu mame na denni bazi :-)

Rozchodila jsem dneska Skype i s kreditem na volani, stalo to za to, poridila jsem za 10E skoro hodinu volani do CR na mobil. Takze kdybyste chtel nekdo skajpnout (skype to skype zadara samo), dejte vedet.
(Mraky v udoli a sklizene ryzove pole)

Ptate se me hodne na pocasi... od pondeli bylo tri dny destivo, mraky, ani ne moc chladno, kolem 20C. A kdyz vykoukne pulec, prudce se otepli. Zajimave bylo, ze mraky visely primo nad nama, a kdyz se rozestoupily, obejvila se velka modra dira do nebe. Ted jsou kazde rano mraky pod nama v udoli, nevim, jestli oni tam vidi mlhu nebo co, a dalsich par se jich vali v rozsedlinach kopcu. Opravdu cele, hezke, ducate mraky, ne cary mlhy. I primo na kopci nad skolou, jsme v 500mn, kopec ma tak 1000mnm a mraky se vali v 800mnm... obcas se nejaky odlipne a pak pluje nad skolou, tak nizko, ze by ho clovek chytnul. Dneska uz bylo jasno, pekna viditelnost, tak jsem rychle sebrala suche a vonave pradlo ze snury, nez si to zase rozmysli. Nebo nez narosi, rosa je tu hodne silna, primo kape ze strech. Topime prakticky obden, jak se nam chce, zima fakt jeste neni, ale uvidime, co nas ceka. Porad si delam najede, ze se treba v Hong Kongu jeste vykoupu.

Na vikend tu mame na navstevu Mirellu, co s nama byla v Busanu, takze se asi ozvu az v nedeli nebo po vikendu.