Mid term evaluation aneb sraz dobrovolniku v Jeonju

Nejak jsem skoncila u toho, ze do prispevku cpu vic a vic fotek a potom je jenom obaluju textem, ale snad to neni na ukor hodnoty celku, verim, ze spis naopak. Nejsem zadnej fotograf, ale asi lepsi fotograf, nez pisec. Kazdopadne se pustim do restu, a ze jich je hodne.

Ve stredu pred dvema tydny, 14. rijna, jsme se vsichni dobrovolnici meli dostavit do Jeonju, na tridenni setkani spojene s prubeznym hodnocenim naseho projektu. Vyrazily jsme po ranni hodince, chtely jsme sice odstopovat do Inwolu, ale autobus prijel brzo, tak jsme naskocily a prestoupily az v Namwonu, kde se k nam pridala i Charleen. Podle webu jezdi mezi Namwonem a Jeonju cca 60 expresnich a 60 nonstop busu. Nemela jsem to moc moznost overit, protoze nam autobus jel uz za sest minut, tak jsme do nej bez kecu nastoupily.

(Nase bydleni v Jeonju)

V Jeonju byl sraz v pul druhe, takze nam akorat vysel cas na smenarnu, banku a obed. Dat si smazenou cinskou rejzi byla chyba, bylo to suchy a bez chuti, ale Charleen asi mela chut na neco nekorejskyho. I kdyz jsou oba terminaly v Jeonju jen kousek od sebe, podarilo se nam se tam dobre zamotat a dorazily jsme o 15 minut pozdeji, rozhodne ne ale jako posledni. I kdyz jsme se s ostatnimi dobrovolniky videli jen kratce a davno, stejne to bylo super je videt znovu a privitani bylo nadsene. Pak uz nas korejsti organizatori nalifrovali do taxiku po 4 a nechali za necele 4 tisice wonu, tj mene nez 15 kc na osobu, odvezt na to krasne misto, kde jsme dalsi dva dny bydleli.

Jmenuje se to Traditional Experience centre a je to komplex krasnych drevenych staveb v tradicnim stylu vyssi stredni tridy ve stredoveke Koreji. Do pokoju se vstupuje primo ze dvora, dvere i okna jsou papirova, a podlahy vytapene, nekde ohnem, tradicne, nekde elektricky. Pokoje jsou ze 3 stran, ctvrtou uzavira velka mistnost, ktera slouzi k shromazdeni cele domacnosti, nebo nas, v tomto pripade. Za pokojicky v bocnim traktu je potom jidelna a kuchyne. I kdyz v nasi skole bydlime tradicne, tohle je tradice v mnohem luxusnejsim baleni.

Vsichni jsme byli nadseni, rychle jsme se rozmistnili do pokojicku - podle narodnosti, kupodivu, takze jsem skoncila s Francouzkou a dvema Nemkami, rodile mluvci byli spolu, cinska enklava taky, dale pak finska a indoneska, jen chlapi byli spolu bez rozliseni, protoze jich mame na projektech tak malo, jen 5, dostali za to ale nejvetsi pokoj. Pak uz zacal program, nejdriv nejaky uvod a pak icebreaker hry na dvore. Juliette, ta Francouzka, je nadsena fotografka, ale v Koreji je jen se svoji filmovou Fujicou, plne manualni. Egonovu D20 mi zavidi a protoze je to zodpovedna a mila holka, dostala ji pujcenou spolu s Canonem 50/1.8. Za chvili nastrilela spoustu fotek, tak vam par ksichtiku ukazu.

(Korejec, co si rika Wally, projekt Memispace v Gwangju)

(Finka Henrietta, za ni Mirella)

(Francouz Makan, taky projekt v Gwangju. Juliette je z tohohle projektu, proto ji asi kluci pozovali :-))

Po icebreakerovych hrach nastala prvni faze prezentaci. Je nas 11 projektu po 1 az 3 dobrovolnicich, rozdelili to na dva bloky kolem vecere, a kazdy tym povidal 5- 20 minut, podle miry nadseni :-D Prezentovaly jsme s Irinou v prvnim bloku, protoze jsme to uz chtely mit za sebou a prezentaci najdete nalinkovanou v minulem prispevku. Koukala jsem, ze si ji skoro nikdo nestahl, tak si trhnete ;-D Mluvily jsme docela dlouho a byly jsme prijemne prekvapene reakci ostatnich. Samy si to uz tolik neuvedomujeme, ale nas projekt je spolu s "umeleckym" projektem v Gwangju asi nejvyjimecnejsi, nejodlisnejsi. Ostatni skoly, i kdyz jsou alternativni, jsou mnohem podobnejsi normalnim evropskym skolam a dobra pulka lidi uci v odpolednich volnocasovych centrech, druzinach zadarmo, kde deti z ruznych, casto problematickych rodin, travi cela odpoledne. Predvedly jsme i plny budhisticky uklon zive :-)

(Lai je Americanka, narozena v Cine, projekt Paju. Vysvetluje zajimavou hru. Vsichni drepi tise a pak se postupne jeden po druhem postavi a rekne cislo, ktere je na rade. Bez jakekoliv domluvy. Pokud vstanou dva najednou, hra je pokazena a zacina se od zacatku. Zajimave.)

(Uvodni session)

(Prezentace teamu z Heanam. Ta vysoka holcina je Sarah, je ji 19 a uz odjela, ne domu ale na dalsi, pulrocni projekt do Indie. )

Po peti prezentacich byl cas na veceri, venku se hezky setmelo mezitim, rozsvitily se papirove lampiony (na elektriku) a to misto vypadalo fakt kouzelne. Vecere nas cekala v pomerne obycejne restauraci pobliz, pro 4 lidi jsme bez vybirani dostali 4 ruzna jidla, abychom se podelili, maso, polivku s tofu, masovou polivku a kimchi polivku (velke huste polivky) a k tomu tradicne kazdy svoji misku ryze a spousta priloh, takze i kdyz jsme nemeli na vyber, nic nam nechybelo.

(Nas korejsky palac by night)

(Krasne papirove lampiony)

(Vecere, jeste cekame na hlavni jidla)

(Altanek / pavilon nad Jeonju)

Po jidle jsme meli hezkou volnou hodinku na prochazku centrem. K tomu jsem si vyfasla kelimek sladkeho kafe zdarma, viz predchozi prispevky. Jeonju je zname tim, ze ma zachovanych spoustu krasnych tradicnich domu, takze samotna prochazka bez cile staci, ale my jsme nahodou zamirili k pavilonku na kopci uprostred mesta, ktery byl krasne nasviceny a prochazka tak mela i aktraktivni cil. Studeny vzduch po jidle udelal dobre a na druhy blok prednasek jsme se vratili lehce vymrzli, ale bdeli.

Druhy den se mel konat "field trip", tj vylet ven. Doufala jsem, ze to bude Moaksan nebo Maisan, zajimave parky v okoli Jeonju. Ale po prezentacich se konala informacni schuzka a zjistila jsem, ze jen budeme chodit po Jeonju. A navic budeme mit nejake ukoly a budeme v nejakych skupinach ci co, no byla jsem trochu zklamana tak jsem to moc neresila a hlavne se tesila, az toho povidani nechaji a budeme se moct pustit do dobrot, ktere kazdy tym prinesl. My jsme privezly dynove bonbony z naseho eko obchudku, jinak tam byla spousta sladkosti, krupek (povetsinou sladkych, Korejci proste slane tolik nejedi a i jejich jidla jsou velmi malo slana), veci z ras, ryzovych kolacku... ruzne. A dve lahve soju, ktere nikdo nepil, kupodivu. Nejvetsi zabava byla, kdyz to Mirella nevydrzela a pokusila se naplanovat ranni harmonogram sprchovani ve ctyrech sprchach (vic jich v tomhle miste neni) pro 25 lidi. Nastesti nas pokoj mel jednu z tech 4 a tudiz jsme nemuseli vstavat uz v sest, jako nekteri. Vydrzeli jsme mlsat a povidat asi do pulnoci a pak se projevil rezim, ve kterem vsichni jedeme, brzke spani, a kolem jedne uz byli vsichni v peri a vsude tma. U nas si holky jeste dlouho povidali, ale ja jsem lehla na teplou matraci a byla v mziku tuha.

(Juliette objevila podivne korejske zarizeni na vymackavani pasty)

Rano byla snidane sice v osm, ale vstavaly jsme uz v sedm, abychom se ve ctyrech stihly vystridat ve sprse. Nejak jsem ocekavala, ze stejne jako v Soulu budeme mit k snidani toasty, pecivo, marmeladu a tak, a moc jsem si neuvedomila, kde bydlime. Tesila jsem se na zmenu, ale v korejskem tradicnim bydleni samozrejme podavali korejskou tradicni snidani, ryzi, polevku, kimchi... byla jsem trochu zklamana a vyzobavala jsem jen to, na co se zaludek citil, jako smazenou cukinu a tak, nejak jsem nemela na kimchi chut.

(Indonesky tanec misto rozcvicky)

(Prstynkova hra - Ratchanida a Sarah)

Dalsi program zacal zase blokem icebreakeru, nejake tancovani na indoneske popularni melodie, tradicni hry v kruhu a pak mene tradicni zavod dvou tymu v predavani prstynku na spejli, obcas fakt moc pekne situace. Nasledovalo okenko "Intercultural learning" - v Soulu to byl teda docela opruz, takze jsem byla pripravena, ale kupodivu se to vyvrbilo zajimave. Udelali jsme skupinky vicemene podle regionu zase, tj ja jsem byla s Nemkama, ale Frantici byli sami, Finky taky, atp, a meli jsme behem debaty prijit na to, cim jsou nase kultury specificke, jakymi zvyky a co by ostatnim mohlo prijit jine, neobvykle a rozdilne. Indonesia vysvetlovala, ze jsou muslimove, a tak se holt modli, Finky vysvetlovali, ze musi mit vsechno naplanovane dopredu a ze chodit nahy v soukromi je ve Finsku normalni, cinska skupina zase stastna cisla a tak...

(Finky prezentuji svoje kulturni odlisnosti - Eeva, Irina, Mirella a Henrietta)

(Ratchanida a Amida si uzivaji vyhru v soutezi)

Udelam trochu osli mustek k obedu - Jeonju neni zname jen tradicnimi domky, ale je to i misto, kde vznikl bibimbap. Takove to jidlo, jak vam na ryzi nakladou spoustu ingredienci, doprostred vajicko a pod nej velkou hroudu palive pasty gojujang. A organizatori nam zaridili k obedu nejen bibimbap, ale do-it-yourself bibimbap, kurz vareni :-) po 4 jsme se rozdelili k venku pripravenym stoleckum, nozum, prkynkum a panvickam a zacali podle rad pani s mikrofonem chystat nas obed. Ingredienci bylo asi devet - mrkev, okurka, neco-jako-cukina, takove hnede vyhonky, takove bile jakoby koreny, houby, maso (tenounke platky), zele z zaludu (to jime nekdy ve skole, fakt podivna vec), cesnek, jarni cibulka, sul, cukr a sezamovej olej na ochuceni. A samozrejme vajicko na vrch. Velkym nozem se vsechno krajelo na presne dany format podle rad pani kucharky, cesnek se drtil okovanym druhym koncem noze, a vsechno se to pak po primichani trochu ochucovadel separatne smazilo na panvi, ktera se mezi chody vytirala ubrouskem. Osmazene ingredience se pak nalozili na vrch, doprostred gojujang, na vrch vajicko. Chutnalo to vyborne, i kdyz to byl uplkne obycejny bibimbap, protoze na tom byla spousta prace ;-D My jsme meli v teamu Ratchanidu z Thajska, ktera se prokazala jako vyborna zkusena krajecka vseho, takze my ostatni jsme te prace meli relativne mene, prece jen.

(Mirella zapasi s cesnekem - vystudovana herecka, ale to uz jsem psala, ze jo? :-D)

(Sileni kuchari - Charleen, Makan a Ji Eom)

(Pani kucharka koordinuje obkladani ryze - zalezi na barevnych kombinacich)

Po jidle nasledovala prochazka s anglicky mluvici pruvodkyni. Zacinalo se v krestanskem kostele, ktery byl postaveny na miste umuceni spousty korejskych krestanu tusim v 19. stoleti. Na to, ze krestani jsou dneska prominentni vrstva, to sveho casu nemeli lehke. Potom se pokracovalo pres palac, ktery pripomina, ze dynastie Joseon, ktera tak dlouho vladla Koreji je puvodne z Jeonju a taky nas slecna provedla pres mista tradicnich remesel, zasli jsme do muzea vina, do dilny, kde se vyrabi tradicni korejsky papir hanji a taky do obchudku, kde se prodava. Nadhera, spousta velkych archu ruzne barevneho, dekorovaneho nebo jen tupkami kyticek doplneneho papiru. A spousta vyrobku z papiru taky. Koupila jsem si dopisni papir a obalky a prohodila pulku s jednou Finkou, ktera nakoupila stejne, ale jine vzory, takze za stejne penez dvojnasobna radost ;-D

(Korejskej krestanskej kostel nebyl nic special pro nas)

(Xin Xi a Arie blbou a hrajou si "na manzele")

(Malebny pes pred prodejnou hanji papiru)

(Vyrobna hanji papiru)

Pak uz jsme se rozdelili do skupin, ktere tipuju, ze byli podle klice - jeden Korejec nebo Korejka, aspon jeden chlap, jedna Finka, jeden clovek z Indonesie a ten zbytek jak to prijde :-D a vydali jsme se za tou hrou, co se mi ji vecer nechtelo chapat. Nakonec to hra nebyla - dostali jsme jako skupina spoustu volneho casu, penize na veceri (relativne malo) a ukol, uzit si Jeonju a objevit nas poklad. Cokoliv, co nas zaujme a oslovi, a to bud prinest nebo aspon vyfotit pro vecerni prezentaci. Nase skupina byla utapana, tak jsme si sedli k jednomu obchudku na zmrzku a rozhodli se, ze to bude nas poklad, a meli jsme to z krku :-) A pak uz jsme jen koukali, chodili, videli kus tradicniho trhu, prosli se podel reky k muzeu kaligrafie a k dalsimu pavilonku... a v podstate probendili i cas na veceri, takze misto uzivani jsme do sebe hodili rychlou nudlovou polivku v jedne jidelne (nudlova polevka je plny jidlo, pozor, je to megaporce!) a klusali na sraz odprezentovat nas poklad. Ostatni teamy meli chilli papricku, knedlicek mandu, nebo stare pany, co hraji hazardni hry pod mostem, jako svoje poklady.

(Fabrice a Wally)

(Eeva a Amida si uzivaji zmrzku)

(Zmrzlina ve sleve 50 procent, nas poklad)

(Hlavni brana, zbytek hradeb Jeonju)

(Nas team na samospoust)

(Praseci hlava se pry vesi pred nove otevrene ksefty pro stesti. Tahle visela pred masnou, tak nevim... )

(Kousek tradicniho trhu)

(Muzik z hanji papiru v muzeu kaligrafie)

(Podzimni travy na brehu reky)

(Korejske fitness stroje jsou v kazdem parku a na verejnych prostranstvich... )

(U pavilonku pri zapadu slunce)

Posledni session pred party byla zamerena na tema zlepsovani projektu. Co se nam libi a nelibi, rozepsat do kategorii a zkusit prijit na to, co muzeme delat s tim, co se nam nelibi. Moc se mi do toho nechtelo, protoze jsem mela pocit, ze s Irinou mluvime dost, ale nakonec to nejaky smysl melo, aspon jsme si definovaly, co chceme. Aby se s nama deti vic bavily.

(Koncentrace behem session Co zlepsit na projektu)

Na party se slo z naseho bydleni nekolik ulic dal, do obycejneho lokalu, kde podavaji makali, ryzove vino. To moc zvlastni nebylo a jak velky fanda makali nejsem, ale k tomu vsemu se jeste podavala spouuusta zajimaveho jidla. Korejci vzdycky k piti jedi, ale tohle bylo obzvlast bohate. Vrouci polivka na varici, pajeon (takova ta pizzo-palacinka), ale hlavne ruzne morske potvory, z nichz kalamary byly nejidentifikovatelnejsi. Potom tam pry byla chobotnice, syrove musle, musle, ktere se vysavali z ulit, a hlavne, nejvetsi atrakce, nalozeni brouci. Nechci vas moc znechutit, ale s Juliette a Makanem jsme zalozili uderny tym a prosli vsemi levely, tj vyzkouseli vsechno, co bylo na stole. Brouci byli level jedna, nechtelo se nam do nich, ale byli malicky a nechutnali spatne. Mnohem horsi bylo rozkousat a polknout velky kus chobotnice, rozkrajet to nebylo cim. Ale byla to zabava a byli jsme za hrdiny :-D Irina vzdorovala, ze je vegetarianka, a drzela se bezpecnych veci. Byla tam napriklad i vajicka v sojovce, docela dobra vec. Indonesani pili jen limonadu, jsou muslimove, my ostatni pili makali, a i kdyz cela ta zabava byla dobra, dav to tahlo do nurebangu. Me se sice sedelo moc dobre a tak jsem odchazela jako jedna z poslednich, ale i tak jsem si to nechtela nechat ujit. Ve vice nez 20 lidech jsme obsadili dve zpivaci mistnustky a od cca jedenacti do pul druhe halekali prevazne anglicke pisnicky. Musim rict, ze mezi dobrovolniky jsou i dobri zpevaci, nejen Mirella, ktera je zpevacka finske rockove kapely, ale i lide, kteri se zpevem nic spolecneho nemaji. Napriklad Makan zvladl muzske party Barbie girl fantasticky. Bohuzel po jedne vyprsel cas a penize a tak jsme sli zpatky.

(Morske osklivosti - shora a zleva - vajicka a kalamary v sojovce, syrove musle bez musle, neskodne cerne fazole, vrtulove musle i s musli, ze ktere se to vysoslo, kalamary nenalozene, a brouci nakonec)

(Detail broucku)

(Makali party se spoustou jidla)

Tam se nam jeste nechtelo spat, tak jsme hrali nektere hry z icebreakeru a pritom dozahli dve lahve soju z predchoziho dne. Ale i pri povidani vevnitr nam postupne zacala byt zima a ospalo a tak o pul treti bylo uz zase zatahlo vsude...

Treti den, druhe rano, jsem uz byla na korejskou snidani lepe dusevne pripravena, presto mi to do zaludku samo nepadalo. Hry uz jsme zadne nehrali, jen se delal "paperwork", refundace penez za listky a pak jsme jeste psali dopis. Dopis nasemu nastupci, cloveku, ktery prijde na projekt po nas. Nevi se, kdo to bude, ale i tak je to zajimavy napad, zkusit rict, co by ten clovek mel vedet do zacatku. My jsme byly dost frustrovany nedostatkem informaci, ale kdyz jsem zpetne premyslela, co jsem do dopisu napsala, tak to bylo neco jako bud trpelivy, otevreny, koukej, co je kolem, koukej, co po tobe budou chtit, moc necekej a budes prijemne prekvapenej. Moudra otce Fura, hehe.

Po posledni session nastalo louceni. Protoze nemame zadny zaverecny meeting, mela to byt chvile, kdy se vsichni dobrovolnici vidime naposled. I proto, ze Sarah jela z Jeonju rovnou do Soulu a do Indie a Yulia mela let domu taky za nedlouho. I kdyz jsme spolu stravili vlastne tak kratky cas, mene nez 5 dni, hodne lidi si mezi sebou padlo do noty. Kdyz jsme ve skole s Irinou, spousta veci nas frustruje a trapi, casto jsou to malickosti, a tady jsme byli vsichni spolu, vsichni stastny, ze jsme na projektu v Koreji, ale zaroven vsichni frustrovany tema drobnostma, ktery se kolem dejou a bez kterych to nejde. Na chvili byl clovek mezi svejma, na kohokoliv mohl promluvit a ten mu rozumnel, nebyli jsme ty divny bily kuly v plote, ale skupina. Stali jsme v kolecku a kazdy mel neco rict ostatnim, jednou vetou jake to bylo. Slo to docela v pohode, i kdyz nekteri lidi meli na krajicku, dokud neprisla rada na Irinu, ktery se hlas zlomil a najednou bulelo skoro cely osazenstvo vcetne chlapu a korejcu. Zajimavy to bylo. Tak jsme se aspon shodli, ze bychom si meli final meeting udelat sami, a vypada to, ze se predposledni weekend opravdu sejdeme.

(Zaverecne objimani s kapesnicky)

A pak uz jen good bye a nas team, sedm holek, vyrazilo do mesta na nakupy a dal pak do Mirelliny a Itaniny skoly, Purunkum, ktera je cca hodinu autobusem od Jeonju. Koupila jsem si mikinu se sobama (prej fake Abercrombie, ale to je mi jedno, je prijemna) a taky jsem objevila sekac, kde jsem klofla dziny, do kterejch jeste musim kus zhubnout.

(Dlouhe cekani na bus do Anseongu - Irina a Charleen)

(Tyhle se tvari veseleji - Mirella a Henrietta z Finska, Xin Xi z Malajsie a Lai z USA)