Poprve ve skolni druzine, a k tomu korejska demonstrace

Uz od pondeli rana jsem vedela, ze nas ceka rusny a kratky tyden, protoze jsme mely v planu v patek hned po obede odjizdet do Busanu. V pondeli jsme meli na navsteve nasi spoludobrovolnici Charleen, neboli Lok Man z Hong Kongu. Pracuje kousek od nas, je to vyssi stredni skola pro budouci konaky, decka jsou 16 - 18 let, je to trilety, a maji tam i par americkejch studentu. Charleen je tam sama, ale protoze mluvi docela korejsky, zvlada to dobre. Ukazaly jsme ji skolu, nechaly ji vychutnat si soky, vcetne navstevy naseho domecku, a pred veceri jsme sli na navstevu do klastera, ukazat naseho Buddhu. Po veceri si stejne jako my vyplachla misku cajem, ale protoze jsme meli zrovna zelny salat s dresinkem ze sojoveho mleka, nebylo to moc chutne :-) Bohuzel jsem nic nevyfotila, nebylo moc pekne, spis tak smourno.

Utery bylo mnohem lepsi pocasi, horkej letni den. Po hodine zpevu (zpivame v 8 lidech a capella Lion sleeps tonigh, uff) jsme poprve meli hodinu korejskych tradicnich nastroju. Ja jsem si vybrala buben ve tvaru presypacich chodi. Samul nori by si zaslouzil nekdy vlastni tematicke ublognuti, takze to zatim usetrim. Provazi me Koreou od zacatku, na IYF jsme meli vystoupeni, tady se hraje, na demonstraci se hralo a i deti v druzine maji detske bubny, tak to zkusim nekdy popsat. Ale kdo by se na to chtel kouknout uz ted, hraju na janggu. Hodina dvacet bunbovani je mazec, pak cloveku jeste hodinu duni v hlave :-D

Hned po hodine jsme utikaly s Irinou na postu a pak do skolni druziny. Jsou to deti od 7 do 12 let, prvni az sesta trida, prevazne deti farmaru z komunity kolem Silsangsy. Jsou moc mily, anglicky moc neumi, ale meli z nas radost, predevsim holcicky, musely jsme jim kreslit obrazky, dve zas nakreslily obrazek pro me, skakali jsme i s klukama pres lano (jako hromadny skakani pres svihadlo, jen to ma nejaky otaceci pravidla) a tak. Na stredecni demonstraci meli vsichni z druziny pripravene klobouky, nejdriv Irine nasadili jeden no a potom skoro vsechny :-)Taky maji v druzine takoveho hodneho flegmatickeho psa, co onehdy hlidal Lee, Alexove dceri, toho Buddhu. Necha se od deti neuveritelne tahat.
Jako svacinka se tam podavala jedna podivnost, kterou jsem jeste neochutnala pred tim - ttok je tradicni korejsky ryzovy kolac, spis typu zuzu, a tenhle byl velky jak prostrednicek a ukazovacek dohromady, a omaceny v palive chilli omacce, napichnuty nadvakrat na spejli, urceny k okusu. Zajimave.

Cestou nahoru jsme si koupily jedno pivko, ze si ho dame po veceri na boude. Kdyz jsme ale sly domu po jide, zjistily jsme, ze nam nasi ulicku k boude okupuji Tae Jun, Jun Sung, Mr Lee a Mr Cho a jeden z rodicu, jiz v minulem prispevku popsana particka popijedu, veceri hezky venku zasiti od deti a popijeji makali / dongdongju. Chvili jsme se rozmyslely, pak jsme si vzaly pivko k nim, sedly na spalek, no a skoncilo to zpivanim, jak jsem psala.

Ve stredu nas cekala dlouho planovana a ocekavana demonstrace. V nedalekem udoli chce nenavideny prezident MB postavit prehradu, ktera by se mela stat soucasti vodni cesty, spojujici Seoul a Busan. Nebo nejaky podobny sileny plan. Ony tu uz nejake megalomanske prehrady jsou v Koreji. Vesnicani chteji svuj klid, proto komunita spolu s mistnimi v Macheonu, to je bliz te prehrade, udelala demonstraci. Na misto nas odvezly autobusy, a jeste behem cekani na ne bylo dost casu vylepsovat valecne malovani. Cela druzina se omalovala jako kocicky, a Irina se nevahala pridat.
Na miste se pak seslo spousta lidu, od skolnich deti, pres nasi mladez az po dlouhe rady Korejcu duchodoveho veku, sedicich povetsinou pohodlne ve stinu na obrubniku. Nekteri ale byli hodne akcni, treba jedna babicka vydrzela docela dlouho trsat a mavat holi v kruhu hracu samul nori. Video vam sem bohuzel nenalinkuju, ale najdete ho na FB v mych videich.
Po vice nez pul hodine povidani a zpevu deti se konecne dav dal na pochod a co na placku nevypadalo tak majestatne, se protahlo na pekne dlouheho hada. Koordinovala to spousta policistu, drzeli jen na pulce silnice tak, aby kolem mohla projizdet auta.



Cely pochod trval neco pres hodinu. Obcas byla v kolem jedoucich autech videt televize, tj kamery, nebo velke sklo profi fotografu z novin. I helikoptera si nas prijela natocit, celostatni televize.

V cili se pak podavalo obcerstveni, takovej malej piknik, nez dojedou busy nebo se vyrazi zpatky peso. Kus nejakeho sladkeho peciva, spousta balene vody a nekteri dokonce vytahli soju nebo makali. Dala jsem si trochu soju, ale pak mi doslo, ze pred detma bych nemela. Kazdopadne Korejci si umeli uzit demonstraci i afterparty. Kocickam z druziny se z velke casti seskrabal noc, prej to svedilo, ale i tak byly moc roztomile. Ta fialova je moje oblibenkyne, teda, spis ja jsem jeji oblibenkyne, ja mam porad z malych deti zdravy respekt :-) Na veceri jsme prijeli pozde, ale moc to nevadilo, proste se podavala pozdeji. Fakt doufam, ze tu prehradu nepostavi, hodne by to mistni komunitu ovlivnilo, drzim jim palce.
Ve ctvrtek varila Irina typicke finske jidlo, teda jen k veceri jako soucast vsech obvyklych chodu. Delala zapecene brambory s tofu, protoze klasicke sojove maso tu nemaji. S bobkovym listem to vonelo tak krasne nekorejsky, ale na kazdeho byla jen trochu vetsi lzice. Jinak ryze, polevka, prilohy :-D klasika. Odpoledne jsme taky meli zase nas workcampers club, tentokrat jsme vyrabeli recyklovane zalozky, na stuzku se nalepi konce dle vyberu :-) jednoduche, ale kdyz se s tim pracuje jako s kolazi, da se u toho vydrzet docela dlouho a devcata si to uzila. Ne tolik kluci, ti rychle neco polipali a utekli pryc.

Mysleli jsme, ze nas ceka klidny vecer, hodina korejstiny a baleni do Busanu, ale Si Eun, ta, co je na jedne fotce zavazana jako kukla, mela narozeniny. Dvacate osme, je o trochu mladsi nez ja, ale o trochu starsi nez Irina. A vecer se to slavilo v domecku ucitelu, tak jsme korejstinu operativne presunuli a vyrazili slavit. Byla jsem prekvapena, jak malo jim staci. Dva kulate nizke stoly, prakticky hole zdi, lednice, jedna policova skrin a linka s ricecookerem a plynovym varicem. Vsechno maji takove jednoduche, a jak v te mistnosti je hrozne malo nabytku, muze to byt i relativne mensi, nebo se ten prostor da vyuzivat vic flexibilne. Byla jsem prekvapena, jak jednoduse i ucitele ziji, taky klasicky domecek s ondolem. Ochutnala jsem tam poprve korejske vino, vice viz prispevek Demon alkohol, ktery jsme prave ve ctvrtek napsala.

A v patek rano oducit druhaky a po obede uz hooray to Busan... Zapomnela jsem rict, byl to uz nas treti patek, takze treti tradicni budhisticky obed, a uz si zvykam a nemusim si behem jidla porad presedavat, nohy mam sice dreveny, kdyz vstanu, ale kdyz sedim, tak me neotravuji. Pozoruji pokrok :-)