Korejsky demon alkohol

Nejprve dve oznameni, jednak na vikend jedu do Busanu takze pristi post nejdriv v pondeli. Asi vubec nebudu online, tak nebudte prekvapeni. To druhe se tyka fotek, jednak mam problem stahovat z karty fotky, protoze to hlasi vira, za druhe fotak dost hodne zlobi, takze tenhle tyden dopisu az po pondelku. Byli jsme na demonstraci, jedna z ucitelek mela narozeniny, a poprve jsme taky byly v mistni druzine s Irinou, takze fotky jsou, a bez nich psat nechci.

Jeste jsem se v zadnem specialnim clanku nevenovala problematice jidla, ale ta je prece jen podstatne sirsi a narocnejsi na prozkoumani, nez korejsky alkohol a popijeci zvyky Korejcu.

Zatim se mi zda, ze Korejci pijou vsechno, necti barvu, jako u nas. Michaji co jim prijde pod ruku a taky nevydrzi moc. Jeste nez se budu venovat jednotlivym druhum alkoholu, popisu muj vzorek Korejcu ze skoly. Cca jednou tydne jsme meli moznost se pripojit k mistnimu kuchari, skolnikovi, dvema manazerum na stavbe a jednou i jednomu rodicovi na navsteve na jejich maly vecirek. Konal se v chajde nad nami, ta je dvojpokojova. Kucharovi je 52, nechal v Soulu odrostle deti, vzdal praci v kancelari a dela tu uz rok to, co vystudoval, ma vysokou kucharskou. Vazne, vic jsem z nej zatim nedostala. Tae Junovi, neco jako skolnikovi, proste to tu opecovava, ale je soucast ucitelskeho sboru, je 42, jak jsem vcera zjistila, letos se ozenil, a bydli tu v drevenem domecku uz 4 roky a ted se konecne kvuli zene, ktera prijede v lednu, stehuje dolu do vesnice. Nez se nechal ostrihat, vypadal jak z historickeho korejskeho filmu, a je fakt hodnej a starostlivej. Ti dva bydleli v domecku spolu, ale ted ma kuchar svuj vlastni a misto nich tu bydli dva manazeri stavby ekodomu v blizkosti skoly, Mr Lee a Mr Cho. Mr Lee je starsi, ma to jako zamestanani, a sefuje tomu. Ma silenej zvyk porad opakovat nase jmena, kdykoliv nas potka, a kdyz s nama sedi, tak cca dvakrat za minutu. A taky si kazdej kalisek alkoholu pozveda k celu, jako kdyz na patecni obedove ceremonii dekujeme za ryzi. Mr Cho je tu zadarmo, protoze chtel utect ze Soulu, a v jednom z tech domu bude bydlet se zenou i detma. Ma sedmiletou dceru a petileteho syna, ale mluvi jen o synovi, typicky priklad korejske orientace na syny i u relativne mladeho a vzdelaneho cloveka, je mu 35let.

Jednou jsme byly pozvane na malou party do tohohle domecku, na kterou jsem neprozretelne vzala i svoji drahocenou slivovici. Hrozne jim zachutnala a Mr Lee se hrozne stal. Naucil se vetu Kamila's sister's boyfriend's grandfather, a porad ji opakoval a hrozne chvalil. A vyzahl spolu s ostatnima asi dve tretiny nez jsem stihla lahev zabavit. Jenze ten den tam nebyl Tae Jun a tomu se to samozrejme doneslo, takze pri nejblizsi prilezitosti jsem musela Kamila's sister's boyfriend's grandfather' s wine zase dovalit a uz to padlo cele. Ptali se me, jestli si muzu nechat poslat, tak jsem rekla, ze se pokusim zaridit, aby v listopadu Honza dovezl. Takze ted mi rikaji, jak se tesi, az muj boyfriend prijede :-D to bylo predevcirem, a dneska se to prosaklo uz i mezi zbytek ucitelu tak mi zacli rikat, ze az muj boyfriend prijede, at to pred nima nezapru, ze taky moc touzi ochutnat :-DDD

Nikdo si nenaliva sam, lidi si nalejvaji navzajem, vzdycky obema rukama, i ten, kdo naliva, i ten, kdo drzi kalisek. Pokud ti nekdo chce nalit, je zdvorilejsi kalisek zvednout a pomoct mu. Nalit si sam je dost drsne, ale uz jsem to videla Korejce taky delat. A po korejsku se Na zdravi rekne Kombe! (spravnou transkripci nekdo laskave doplni do komentaru, takhle to ale slysim)
K piti se tu zobou arasidy, ovoce, ruzne susenky, obcas cerstve pecene kastany z Jirisanu a dneska, kdyz dosly vsechny krupky, tak i suche instatni nudle. Pry docela bezne.
Dalsi oblibenou zabavou Korejcu je zpev, a nejen norebang. Pripravovalo me na to par lidi, ze zpivaji hodne a radi. I v chatce v utery doslo na zpev. Ne spolecny, ale solovy prednes kazdeho zucastneneho. Stylem Korejec, Irina, Korejec, ja, Korejec, aby to bylo spravedlive. Stoji vojak na varte se docela libilo a Irina finskou hymnou taky zabodovala. Musim si neco nacvicit na priste :-D

V korejstine se alkohol pozna tak, ze konci na -ju, cti -dzu.

Mekju neboli pivo. Slabe, docela dobre, ale nema riz. Je relativne drahe, ale nepijou ho az tak zridka. Bezne je porizovat vetsi mnozstvi najednou, tj v hospode se zacina na 0.4 a jde to az ke 3litrum, v napojovem listku. A particka lidi si objedna ty tri litry, usetri docela dost na jednom kousku, dostane velkej plastovej korbel a spoustu pullitru nebo casteji tretinek a sama si rozlejva. Takhle funguje i jiz drive popsane popijeni pred obchudky, kde si zase particka koupi dohromady velku hnedou tlustostennou (jako velka Coca Cola) lahev mekju a vyfasuji kelimky a popiji spolu. Neporadilo se mi zjistit, jestli se tu daji vracet lahve, ale jednu doma mam, tak to zkusim.

Dongdongju, druh ryzoveho vina. Take mu rikaji makali, chutna to velmi podobne, ale nejaky maly rozdil tam bude, asi ve stupni zralosti. Je to bile jako mleko, teda lehce nazloutle, voni to zkvasene a chutove je to nejbliz burcaku. Pac jsem burcak byla asi jen dvakrat v zivote, nevim jiste, ale tak nejak si to pamatuju. Podobne je take to, ze to vydrzi jen chvili, makali teda asi tyden, ale da se nejak umrtvit a narvat do plechovek, a tak se pak vyvazi do sveta. Musi se pred pouzitim protrepat, protoze je tam dost husta cast, ktera ma tendenci se usazovat. Je to kalne, dost nezvykle, ale po prvnim napiti, predevsim k jidlu, je to docela dobra vec.

Soju, zname, proflaknute, nenavidene a milovane, nejlevnejsi korejsky alkohol. Mala zelena lahvicka stoji od tisice W, tj 14kc, ma dvacet procent alkoholu, cirou barvu, skoro zadnou, jen mirne nasladlou chut. Jeste se mi nepodarilo uplne sesumirovat globalni postoj korejcu k soju, zatim je to takove ambivalentni, mam pocit, ze ho piji klidne a radi, ale pokud je neco jineho, tak to neco jineho driv. Tolik moje pozorovani. Neco jako u nas fernet, levnej a lidovej zpusob, jak si zmazat tlamu, vestina lidi si ho sama nenaleje, ale kdyz prijde na lamani chleba... ale teda, soju je podstatne rozsirenejsi, levnejsi, a taky min specificky, takze jsem priklad pouzila jen pro ilustraci ambivaletniho postoje. Kdyz nekam vezmu soju, vytahnu ho, az kdyz dojde ostatni a Korejci to docela kvituji. V utery, jak se dopila ta slivka, se pilo v poradi dongdongju, slivka, mekju spolu se specialitkou od kuchare, soju, ve kterem byly rok nalozene mlade borove vyhonky, a pak moje posledni zbyle soju. Cunata, co? Ja jsem mela jen mekju a pak trochu soju, takze nejsem takovy cun.

Na zaver bych dodala o korejskem vine, teda, oni rikaji wine skoro vsemu, ale o opravdovem vine z mistnich ekologickych hroznu. Ty hrozny jsou hrozne aromaticke, maji silnou slupku a ten vnitrek z nich primo vyskakuje a krasne voni. Vino je hodne tmave, aromaticke, silne ovocne, ale v chuti podstatne stridmejsi nez ve vuni, prekvapive ma prijemne trpky ton a neni to takovej sladak, jak by clovek podle vune cekal. Stoji 10 000w za sedmicku, tj 140kc, tj clovek si to obcas muze dovolit. Wine rikaji i spouste jinych veci, treba memu oblibenemu svestkovemu piti, co ma asi 17procent, nahnedlou barvu a chutna jako studeny svestkovy caj. Rikam tomu pracovne mesilju, tj svestkovy chlast, ale tradicni korejske mesilju je hodne jine. Nechutnalo, ale dam mu jeste sanci. Hnede, trpke, rozhodne ne jako moravska slivka. Dobrou noc, je tricvtrte na pulnoc a rano vstavam.