Prvni dny ve skole, konecne up to date

Porad se tu deje tolik noveho, co bych chtela napsat a nemuzu, protoze mam skluz. Takze podrobne mapovani podivnych skolnich zvyku odlozim zatim, a napisu vam o Pavlove navsteve a dnesnim vlastne prvnim poradnem skolnim dnu, i kdyz jsme jeste neucily.Pavel prijel v sobotu vecer po sbirani odpadku, po veceri jsem se vydala dolu z kopce, nastesti s Irininym mobilem, a Pavel volal, ze spatne vystoupil. Tak jsem si posedela ve vesnici pres pul hodiny, pak ho nastesti asi osmy projizdejici autobus vyplyvnul. Pavel jeste koupil nejake sodzu a sli jsme nahoru, celou cestu vzhuru do kopce. Po tme zadna radost. Bohuzel sokantni zazitek z naseho prijezdu se mi uplne nepodarilo zprostredkovat, protoze uz bylo po veceri a nase chatrc je uz taky zabydlena a ne tak neutulna, ale vsak vam to povi sam. Chvili jsme sedeli ve sborovne a pak popijeli u nas v chatrci a v jedenact sli spat, protoze budicek byl rano chvili po seste. Pavel se k nam sotva vesel na zem napric, ale snad to slo. Dva lidi bychom tam uz napasovali velmi stezi. Rano jsme meli snidani az v devet, hura, konecne, a pak vyrazili na prochazku kolem naseho udoli, koukali na hrobecky a ryzova policka a vyhledy do udoli.Bohuzel, k obedu nebyla ryze a polivka a prilohy, ale korejska nudlova polevka ramyon, takze Pavel si nasi rutinu neuzil, nicmene k veceri bylo nase obvykle menu zpatky. Po obede jsme sli se podivat na chram Silsangsa, kolem ktereho jsem v sobotu jen prosla, ale nemela cas jit dovnitr. Male, utulne, se starym kovovym Buddhou. Nekolik malych chramecku, nekolik pagod, strasidelni strazni v brane. V Jirisanu jsou historicky cennejsi chramy, tesim se, ze se tam podivam, ale Silsanga je utulna, a je to centrum mistni komunity, ke ktere nase skola taky patri.
Pak uz jsme jen Pavlovi zamavali na rozloucenou a sly shanet jablka, protoze nam chybi cerstve ovoce. Nakonec nam jedna pani v obchudku vyndala nejake ze svoji lednice. Nevim, jestli je mela na prodej nebo ne, ale zaplatit si je nechala, tak to snad je v poradku :-DV noci jsme meli takovou historku s obtiznym hmyzem - papirovou tapetou se k nam prokousala opravdova obluda a kousla Irinu. Ruka ji bolela asi hodinu a obludu zabila svym diarem. Ja jsem jen vydesene koukala z matrace a pak jsem ji jen nadzvedla, abych videla, jestli tam taky nejakou nemam. Dneska budeme lepit diry v tapetach.
Rano jsem prezentovala na ranim setkani Ceskou republiku, asi to nebylo uplne vtipne, ale podarilo se mi udrzet pozornost vetsinydeti, doufam. Hansem to prekladal do korejstiny, porad mluvim moc rychle na ne. Potom jsme meli volno a setkani s ucitelem z verejne skoly, kde taky budeme mit jednu hodinu tydne - fakt jak pohovor, ptal se nas jak casto anglictinu pouzivame, jestli je anglictina u nas v zemi v televizi, jestli umime zpivat, co jsme studovali - takhle oficialni zatim nikdo nebyl, delame tu prece zadarmo, ale pak nam Hansem vysvetlil, ze na verejny skoly musi byt oficialni a berou vetsinou jen americky ucitele. No jo, ale zadarmo vezmou i nas :-)

Po obede jsme se podle rozvrhu pridali k prvni a treti tride, tj 13 a 15 let, na hodinu zahradkareni, tj farming. Dostala jsem male policko, kam jsem nasazela salaty, ze kterych budu v listopadu delat kimchi, a pak jsem pomahala klukovi z prvniho rocniku trhat plevel z jeho fazoloveho policka. Jsou tu na navsteve dve mamy, zustavaji tu cely tyden a jedna z nich mluvi dobre anglicky, tak jsem si i behem farmareni popovidala.
Pak jsme cekaly, az zacne hodina vychovy k samostatnosti, nebo tak neco, delaji siti, strihani vlasu, praci se drevem a prirodni medicinu, 4 predmety paralelne, student si muze vybrat nezavisle na rocniku. Ale prisel hlavni ucitel, ze na nas ma zrovna hlavni mnich, head monk, ze Silsangsy cas, a jestli muzeme prijet. Tak jsme frcely a stravili jsme v jeho prijemnem pokoji za chramem hodinku s fakt dobrym kafem, ovocem a povidanim. Uz vim, proc jsou korejsti krestani tak agresivni a co se delo s budhismem v Koreji v poslednim stoleti. Zajimave to doplnuje to, co vim od mych korejskych znamych z Nemecka. Ale k tomu az nekdy jindy. Pak jsme cestou k autu sbirali popadane kakikurmy a jedli je neumyte rovnou ze zeme, protoze v chrame je i spina cista, a ja jsem si pripadala skoro jako v raji. Budeme k hlavnimu mnichovi chodit jednou tydne na povidani, tak se na to uz moc tesim a nejsem z toho nervozni, jako predtim.Pripadam si jako ten facebookar, co pise o kazdem kafi, co si jde uvarit, ale je toho tu hodne a zapsat si to mi pomaha jak se s tim srovnat, tak si to pak pozdeji pripomenout, doufam, ze vas to neodradi od cteni a myslim, ze az se zabehne rutina, bude min co psat.PS: taky jsme dostali prvni kapesny, cca 1400Kc na mesic :-)