Morusovy a lotusovy caj, bambusove housti a nezname ovoce

Mame za sebou uz vic nez tyden ve skole, vlastne ted je to deset dni. Uz jsme ucili vsechny zdejsi tridy, ucime se jmena deti a zjistujeme, ze nudit se fakt nebudeme.

Skoncila jsem u pondelniho farmareni. V utery jsme byly ucit ve verejne skole, ve vesnici asi 20km odtud. Korejskej ucitel mluvil nejen spatne, ale i divne, proste neodpovidal na dane otazky, treba na otazku, jestli jsme na hodinu vhodne oblecene odpovedel, ze nase obleceni vypada, jako bychom delali neco jineho, ale protoze jsme delali neco jineho, je to v poradku. Kazdopadne, 7 Korejcat v uniformach, pancitel jim skoro vsechno prekladal, ale nase hry fungovali, predevsim holky se docela dobre bavily. Ve stredu jsme poprve ucily nase deti - tretaky, ale ze 12 jich bylo na hodine z ruznejch duvodu jen 7. Hraly jsme hry, snazily se je trochu rozmluvil, a nechaly si napsat dopis, co ze chteji s nama jako delat. No dopisy jak od negramotnejch, skoda mluvit. Ale hry pochopili rychle. Odpoledne jsme sli farmarit, cela skola. Ja s par klukama na pole, prihrnovat salaty a pak vyplejvat nejakej druh jedly travy a Irina s ostatnima lezla u chramu do bahna, ve kterem se pestuji lotosy, otrhavala uschle kvety a sbirala listy na caj. Z tehle listu se caj vyrabi tak, ze se spari, nastrihaji, vysusi, znovu spari, pak se snad nejak smazi a pak se az dela caj. Ale je docela dobrej, uz jsem mela moznost ochutnat. (Druh lotosu, ze kterych se delal caj)
Po skonceni farmareni jsem cekala u chramu na Irinu a Hansema a ten nas vzal predstavit cele komunite, do skolky, studentum budoucim farmarum (banda chlapku a par zenskej, co se uci farmarit, aby tu nasli novy zivobyti), pani, co vede stredisko pro zlepsovani zemedelstvi a je byvala vysokoskolska ucitelka japonstiny (uci krouzek japonstiny na Jakeun Hakgyo) a do skolni druziny, kam obcas taky budeme chodit.
(Farmareni na pozemcich chramu)
Tam jsme potkali jednoho cloveka, co jsme o nem uz cetli v reportech ostatnich dobrovolniku - Alex, Rakusan se ozenil s Korejkou, prisel do Koreje, ale v Soulu se mu nelibilo, tak si nasel tuhle komunitu. Zivi se prekladanim z korejstiny do nemciny nebo opacne, s pomoci manzelky, a ma krasnou sedmiletou dcerku, ktera mluvi anglicky, nemecky, korejsky a hindi. Hindi proto, ze po par letech zivota tady se Alex s rodinou vydal studovat do Indie buddhismus, a mala se tam naucila. Ted se vratili, aby mohla jit do skoly. Zkusim ji vyfotit, ale je hodne placha. Akorat kdyz jsme prisli, tak ztratila z retizku maleho buddhu z polodrahokamu, tak jsem ji ho pomahala hledat a nasla - mistni hafan lezel na zemi na ceste a buddhu mel mezi packama. Asi ho pro ni hlidal.

Na stredecni vecer jsme meli pozvani k jednomu z ucitelu, Tae Hoonovi. Jeho jsou ty ruzovy holcicky v krabici. Bydli v domecku se svoji zenou, dcerkou a v druhym domecku, na tenhle prilepenym, bydli 4 studenti. Tae Hoon na ne moc nedohlizi, ale jednou tydne spolu veceri, a to byla prave ta streda. Nejdriv jsme sli s Tae Hoonovi, koukali jsme, kam si sednout - predsin byla takova centralni mistnost, cistounka, protoze se vsichni zouvaji venku - vsude, nejen tady - tak si Tae Hoon a Hansem proste sedli jen tak na zem. Tak mi taky. Holky pres nas litaly, manzelka nam dala jako predkrm nejakou smazenou dobrou placku - nejakou verzi jeonu, nevim presne uz jakou, a za chvili jsme sli vedle ke klukum. Musim teda rict, ze na to, ze jsou 4 kluci, si fakt umej uvarit - meli jsme nejaky smazeny bramborovy koreneny kousky, nekolik druhu nakladanin, rasovou polevku, proste pekne plnej stul. Jen kimchi doslo!! :-D to jsem zazila v Koreji poprvy. Pak jsme si jeste docela dlouho povidali, ale kluci vymizeli radsi do pokoje hrat a poslouchat hudbu, nejak uz se jim nechtelo konverzovat.(Stredecni vecere a kluci, co ji uvarili)
Ve ctvrtek jsme ucili prvaky - je jich 15 a jsou pekne divoky, seprali se ve tride a jeden z nich to obrecel. Ale jsou tam dva studenti - holka a kluk, co mluvi docela dobre, holka byla rok v Kanade. Prvacky holky jsou vubec hodne komunikativni a mily, ale kluci totalne nevycvalany. Stihli jsme i hezkou hru bang, kdy strilite na vedlestojiciho, pochopili rychle a byla to docela zabava. Odpoledne pak je od 15.40 nas klub - jakoze s workcamperama. Nase tema je vyroba z recyklovanych materialu, zatim teda jen papir pouzivame, ale chystame i pet a nejake znovuuziti sklenic a mozna i plechovek. Vyrabeli jsme papirove koralky na naramky a nahrdelniky - mame v klubu 10 holek a dva kluky. Ono vyrobit ten koralek je docela jednoduchy, ale vysvetlit, jak spravne namerit a nastrihat papir, byla vec na ruce, nohy, tabuli a kridu. Nakonec se to kazdemu snad dvakrat vyvleklo z gumicky, nez se jim to podarilo zavazat, jeden kluk s tim dokonce mrsknul, kdyz se mu to vyvleklo asi potreti, ale nakonec vsichni odchazeli aspon s naramkem a kdyz jsme po vice nez dvou hodinach pred veceri uklizeni halu, meli jsme z toho docela dobrej pocit.(Nas recycle club)
V patek rano neni bezna hodinka, kdy se delime na meditujici a klanici se, ale cela skola se klani, 100x, pro svetovy mir. V pomalem rytmu, protoze to je pro deti tezsi na koncetraci, v rytmy recitace s hudbou. Bala jsem se, jak sto uklonu zvladnu, ale nakonec to nebylo ani tak tezke, jako spis dlouhe. Ale vyborne na koncetraci. Potom jsme ucily druhaky a musim rict,ze zatim nejlepsi trida. Bylo jich 12, byli rychly, kooperativni, navzajem si pomahali, fakt radost. Stihli jsme toho s nima nejvic a jeste jsme je naucili sibenici, coz je nase petiminutovka, kdyz uz nema smysl nic zacinat, ale nechceme je poustet driv. Po obede jsme pak misto celoskolniho shromazdeni cela skola tvorili plakaty na stredecni demnostraci - hodne blizko odsud v udoli maji stavet prehradu a skola ji tu nechce, hodne by to zmenilo podminky pro zemedelstvi, takze ve stredu po skole se nefarmari, ale jde demonstrovat. Spolecne se vymyslela hesla, rozdelila prace, a uz se pracovalo. My s Irinou jsme tvorili inicialy nenavideneho prezidenta, MB. Pak nasledovali jeste nejakej dalsi spolecne aktivity, ale byla jsem tak zmozena, ze jsem zalezla k pocitaci.
(Vyroba ceduli na demonstraci)
V sobotu dopoledne po tridnich setkanich je hodina telocviku. Myslela jsem, ze okouknu, co se kde dela a pak si vyberu, ale byla jsem prisoupnuta k tancujicim. No nic pro me, ale dalo se. Nacvicovali jsme tri tance, jeden nejaky pro pary promenujici se do kolecka a dva moderni. Nektere korejske holky tancily jak dracice, ale jedna ucitelka, co se taky pridala, byla jeste vetsi drevo, nez ja, takze to nebylo az tak hrozny. A ucitelka tance byla ucitelka tance - leskla celenka, leskla bluzka, vysponovany drzeni tela a pristup - no kdyz to umim ja, tak to prece taky zvadnete, ne? Uuufff. Po obede jsme vyrazili do Namwonu, ktery je cca 20km - nejdriv nas popovezla nejaka rodinka do Inwolu, kde nas prehodili na mistni bus, jedouci do Namwonu. Dobrej servis. Bohuzel jsme se ale po obede nejak courali a kdyz jsme dorazily do Namwonu, meli jsme sotva hodinu a pul, takze jsme moc nakupu nezvladly - obe jsme ale ulovily slusivy korejsky gumovy botky za 5000W, protoze se nam nechce nicit si nase dobre boty tady - obouvame se a zouvame 10x za den a je prasno nebo blativo. Predstavte si gumove cvicky ruznych barev, vetsinou tmave modre, fialove, svetle modre - nase jsou bile s jemnym modrym nadechem. Pak tady Irina zamirila do obchodu, ktery mel vylohu plnou destniku, se slovy, ze tam urcite budou mit stuzky, ktere potrebujeme na nas pristi klubovy projekt - no svete div se, meli je, nechapu, jak to mohla vedet. A taky jsem tam koupila fletnu za 1500W - t j o neco min, nez jedno euro - plastovou nemeckou sopranku. Mezitim ve skole probihaly prijimacky budoucich prvacku - a kdyz jsme se vratily, sborovna byla zamcena a vsichni ucitele slavili v Inwolu dobrou veceri s pecenejma zebirkama. No tak jsme zalezli v pelech uz v sedm, jeste chvili cetly a pily sodzu ale chvili po devaty jsem byla tuha a doprala jsem si tak pred vyletem peknych skoro 12 hodin spanku. Luxus.(Pauzicka na ovoce na nedelnim vylete)
V nedeli bylo konecne po dvou nebo trech dnech jasno, jen sem tam naducanej bilej oblacek, super pocasi na vylet. V deset nas vyzvedli 3 ucitele a sli jsme cestickou hned za skolou smerem vzhuru. Zjistila jsem pri te prilezitosti, proc je u skoly tolik vcel - hned za skolou jsou uly. Az bude zase hezky, skocim je vyfotit, jsou zajimave. Po pulhodine stoupani se k nam pridali dalsi dva ucitele a uz v sedmi jsme mirili k jednomu maleme chramu, o ktery se stara jen jeden mnich, a patri taky k nasemu chramu Silsangsa. Po necele hodine a pul s jednou malou prestavkou jsme tam byli - maly chram, vedle dlouhe staveni s dalsi modlitebnou a potom pokoj mnicha. Velmi podobny tomu nasemu, jen matrace, dreveny stolek s vecmi, police plna caju a cajoveho nadobi a dalsi stolek, na kterem nam vsem pripravoval caj. Jemne rozdrcene listy sparil velmi kratce za sebou dvarkat mirne odstatou vodou a oba nalevy slil do jedne sklenene konvicky, ze ktere jsme se nalivali sami do nasich malych cajovych kalisku na drevenych podtaccich. Vsechno delal na peknem drevenem "mori", takovem tom extra stolecku urcenem na bryndani caje. Caj byl dobrej, ne extra vyraznej, tak jsme se ptaly, co to je - pry je to caj z listu "silk tree" - stromu, co na nem zijou brouci, co delaji hedvabi. Morusovy caj? Asi jo, ale jeste jsem to neslysela. Mluvilo se hodne korejsky, ale chvilema i neco anglicky, mnich byl na Havaji a v Mongolsku a ptal se nas na nejake cestovni zkusenosti... Irina mu typovala pres 30, tak 35, ale ja jsem si myslela, ze mu je pres 50 a taky jo. Ale vypadal velmi zdrave, zarive, opravdu energicky, v nazehlenem cistem mniskem obleceni s decetnimi zlatymi brylemi. Ma to hodinu dolu z kopce k nam, a my jsme nejblizsi civilizace, nema tekouci vodu, je prusak ze skaly zachycuje v kamenne studance, drevo si nosi z lesa sam na zadech, ale obleceni ma bezvadne, elektriku natazenou zezdola z vesnice a lednicku mu spustili z vrtulniku, protoze na zadech se tam donest neda. Bylo to zajimave setkani. Kousek nad jeho domkem je misto se super vyhledem a mala jeskynka na modleni pro ty, co chteji mit deti. Vsichni pritomni ucitele krom kuchynskeho jsou single a deti nemaji a maji dost pres 30, ale s tim zivotem tady je tezke zacinat rodinu. Jeden z nich se zastavil se pomodlit, ale myslim, ze rodinu by chteli vsichni ctyri.(Mnichuv maly chramek a vyhled do naseho udoli)
Pak jsme pokracovali dal, az na jednom miste Hansem nevedel, kudy dal - postavil se k cestam zady, hodil kamen a vydali jsme se tou, kam kamen spadl - nevim, jestli dobre nebo spatne, ale za chvili jsme se ztratili uplne, lezli borovym hajkem, bambusovym houstim, kolem zapomenutych kulatych hrobecku a skoncili v korytu skoro vyschle ricky, slejzanim po kamenech a skalach, a to koryto nas dovedlo az na silnici do Inwolu. Meli jsme sice jeste navstivit dalsi cast Silsangsy, jeji slavnou tripatrovou pagodu, ale kdyz uz jsme byli na silnici, stopli jsme bus a sjeli na obed do Inwolu. Tak dobry nudle s cernofazolovou omackou jsem jeste nemela, ale mozna to bylo i tim, jaky jsem mela po tom pochodovani hlad. Prave se v Inwolu konaly trhy, takze jsme videli spoustu ruznych ryb, chobotnice (drahe), kalmary (levne a vsude pritomne v jidle), krevety, vse susene i cerstve, dokonce i uhore a rejnoka. Pak uz jsme vzdali pesi cestu zpatky a nechali se odvezt pod nas skolni kopec a nakupem v chramovem bioobchudku zakoncili vylet. Maji dobre dzusy, ale za 3500W si je muzu dovolit opravdu jen obcas.
(Nudle s omackou z cernych fazoli a ucastnici vyletu)
A to nezname ovoce? Roste tu takovy strom, psala jsem o nem uz v blogu o navsteve u hlavniho mnicha. Moc dobre, sladounke oranzove plocy vypadaji jako rajce, az na to, ze jsou oranzove, ze shora maji 4 listecky a duzninu hodne vlaknitou, bez pecek. Myslim, ze je to to oranzove na obrazku vlevo nahore - nevite, jak se to jmenuje? Budu rada. Spousta jich jeste dozrava, takze duofam, ze si je jeste uziju. Mnam.Mimochodem, fotky roztomilejch korejcat vam uz posilat nebudu, kdyz jste se nikdo neobtezoval pridat ani jednoho juuu a jeee.