Busan, aneb divci vikend

Zase jsem se rozepsala a probrala vsechno mozne od nakupu po sauny, ale rozhodne ne popis sightseeingovych moznost Busanu, protoze na to nejak moc nedoslo.

Hned po obede jsme v patek s Irinou naskocily s Jun Sungovi, nasemu kuchari do auta a nechaly se odvezt do Hamyangu, blizkeho mestecka na trase do Busanu. Jezdi tam kazdy patek na nakupy. Vtipne bylo, kdyz jsme si kupovaly listky, nastal asi ztim nejvetsi jazykovy problem. Rekly jsme Busan, podle jizdniho radu mel jet asi 14.40, ale pani v pokladne napsala na listek 16.00 a rekla "jinju" a udelala rukama kolem sebe otocku. No takhle, kdyz to popisuju, tak to zni jasne, ale my jsme porad nevedely, co pani chce. Podala jsem ji slovnik, ale v nem jinju nebylo, takze nakonec jsme s Irinou rekly, ze nam to je sumak, kdyz chce pani jinju, ma mit jinju, dali jsme ji prekvapive malo penez za listek a uz sedaly na bus. No v tu chvili mi doslo, ze Jinju je mesto, a ze je na ceste do Busanu, a ze je to velky autobusovy terminal. Takze jsme jeli do Jinju a prestoupily :-) podle korejskych zvyklosti, frekvence busu jsou tu neuveritelne kratke, jsme za 7 minut po prijezdu uz s novym listkem sedely v buse do Busanu, ve kterem nas cekala dalsi hodinka a pul. A za celkove 3 hodiny a 13000W jsme byly v Busanu. Na prvni dojem nejsou korejska mesta nic moc, stare stavby prakticky nejsou, ty starsi jsou umolousane a plne reklamnich ceduli, ale cista jsou vsechna. Busan si nas ziskat svym malym centrem se spoustou obchodu a krasnou plazi Haeundae.

Z centra jsme se vydaly metrem - maji tri linky, ale mnohem delsi nez v Praze a taky trochu vic propletene - smer centrum mesta, kde podle Irininych informaci mely byt nejake sekace. Pred nastupem sem do prace uz byla 4 mesice na ceste, takze mela hodne malo veci a hlavne nic na nadchazejici podzim. Trochu jsme cestu popletly - on je Busan fakt "tricky" - stanice, kde je skoro vsechno zajimave pro turistu se jmenuje Nampo-dong, ale konecna teze linky na druhou stranu se jmenuje Nopo-dong. Taky konecna jine linky se jedna jmenuje Yansang a druha Jansang. No takze jsme se zdrzeli a prijeli do centra tak, ze jsme meli akorat cas na veceri, nez bude na case vydat se za nasima ubytovatelama pres HC. Objevila jsem v jedne ulici plne jidelen misto, ktere bylo prekvapive levne, a meli nejlepsi dolsot bibimbap, co jsem zatim jedla. Dolsot znamena, ze se podava v rozpalene kameninove misce zapeceny, a bibimbap je miska ryze se spoustou priloh na tom, trochou masa, rasama susenejma, sojovejma klickama a hlavne smazenym vajickem a palivou pastou gochujang - delala jsem ho na korejske party, pro ty, co pamatuji. Koukam, ze je asi na case udelat kapitolu o jidle, uz jsem tu toho vyzkousela dost.

Misto, kde bydleli nasi couchsurfari bylo zase na druhe strane mesta, jen kousicek od Haeundae. Myslely jsme, ze cesta na konecnou metra nemuze byt vic jak pul hodiny, ale trvala nam hodinu a nechaly jsme chudinku Meave na nas pul hodiny cekat. Nastesti pohodlne sedela ve Starbucks, takze no problem. Bydli ve velkem cinzaku kousek od metra plnem malych bytecku, mezonetova garsonka, a jak uz jsem vedela z hledani bydleni, maji maleho kralicka, ktery ma prezdivku Branislav. Jako muj exkolega z prace, dost jsem se nasmala.
Vysvetleni je takove, ze nez prijeli do Koreje, pracovali v Bratislave jako ucitele, tam se i seznamili, ona je Americanka z New Jersey a on Kanadan primo britskeho puvodu. Hodne milej parecek, takovy distinguovany, ale pratelsky, vek 24 a 25 let. Oba maji jen undergraduate degree z Ameriky, jako nas Bc., a chteji se za cas vratit do USA nebo nekde v Evrope si dodelat skolu. Oba jsou pres historii, Meave dokonce pres historii umeni, takze mi poradila muzeum, ktere v mem pruvodci vubec neni a ktere je podle ni nejlepsi v Koreji tak uz se moc tesim zase do Soulu. Nejdriv jsme jen tak koukali v jejich byte, protoze James dela do desiti, do tolika se smi v Koreji ucit v hagwonech, tj vecernich doucovacich skolach pro stredoskolaky, a pak jsme sli s pivkem na plaz a jeste pak do baru Thrusday party, kde jsem ochutnala fakt nechutny citronovy pivo.

Bylo opravdu zajimave si s nima povidat, ziji tu uz 10 mesicu, dalsi dva maji pred sebou a pak se chystaji na velkou asijskou cestu na 3-4 mesice, Indie, Nepal a dal moc nevi. Jak bydli ve velkym meste a uci v takhle komercni instituci, jejich pohled na Koreu je hodne jinej a na nase vypraveni hodne koukali, byla to prijemna debata porovnavani zkusenosti. Do Koreje se rozhodli jet kvuli penezum - Japonsko a Korea plati asi stejne, ale naklady na zivot v Japonsku jsou podstatne vetsi. Cina je zase levnejsi, ale hodne jina a ne tak luxusni, jako Korea. Meave rikala, jak si pripada rozmazlovana a ze je plati az nekrestansky. Jen proto, ze jsou Americani, ani jeden z nich zadnou formalni kvalifikaci na uceni nema. Svet je nespravedlivej :-D

Jeste bych podotkla, ze jsou na CS novi a byly jsme jejich prvni navsteva, takze nas rozmazlovali, nastlali nam hafo dek a spacaku, a rano James udelal luxusni snidani, michany vajicka, zapeceny cherry rajcatka, toastovej chleba a rukola, mnami. Poprve chleba po 2 tydnech. Zajimave je, ze kdyz chleba nemam a nikdo o nem nemluvi, tak mi nechybi, stejne jako maso, syr a cokoliv dalsiho, ale jakmile k tomu jen cuchnu, umlatila bych se.

Kdyz jsme se po snidani a kaficku vyvalily, bylo skoro poledne, tak jsme zadavily vylet do chramu nebo na plaz - fucelo, a vydaly se dokoncit hledani sekacu. Po obede slozenem z poulicnich opecenych veci v ruznych omackach - Irina mela jen sladke brambory v testicku, ja jsem mela nejaky kalamary a rybicky a brambory (jsou sladke ale podavaji se na slano) - jsme uz naostro vyrazily hledat Gukje market, nejvetsi market v Busanu srovnatelny s Namdeamunem v Soulu. Prochazeli jsme ulickama plnejma instalaterskych potreb, turistickych tricek, prizi a galanterie az najednou jsem se u jednoho stanku s hadrama shybla k hrabacce a koukam, kus za 1000W a hele, ono to neni novy, ale onoseny! No bylo jich tam asi 20 v rade za sebou na obou stranach ulicky, ceny zacinaly na 1000W, tj 15kc, ale sly nahoru i pres 10 000 a jedna nadherna zelena bunda se spoustou trasni a kapsama ve tvaru rukavic palcaku dokonce za 35 000. Za tu bych snad zaplatila i priplatek za nadvahu na letisti, kdyby byla levnejsi. Nakonec jsme skoncili s 5kouskama a 1000W ja a Irina asi s vice nez deseti za celkovou cenu 20 000W, ma dost obleceni az do konce pobytu.

Mezitim nam volaly dalsi dve holky, ktere bohuzel v pa nemohly, ze uz jsou na terminalu a jedou za nama. Bohuzel ale udelaly stejnou navigacni chybu, takze jsme je nakonec jely zachranit ze spar busanskeho metra a skoncily vsechny na veceri v Mr Pizza, korejskem pizza fancy fastfoodu, se dvema velkejma pizzama, nekonecnym salatovym barem a refill kolou. Prvni nekorejsky jidlo od konference, tj po vice nez 3 tydnejch! Fakt jsme se narvaly, a bylo to i zajimave - v salatovem baru byly jako dezert mrazene sladke brambory, pecene kastany v sirupu, cerstve lichi, dalsi ruzne ovoce, ovocne rosoly, nakladany i cerstvy ananas, party tresnicky... proste mazec a obzerstvi za 150Kc na osobu. Uz chapete ze jsem z busanskych pamatek nevidela vubec nic?
Jeste se ted kratce zastavim u ucastniku zajezdu - vlastne ucastnic - krome Iriny a me prijela i Lok Man z Hongkongu, ktera dela na te konske skole a rikame ji Charleen a Mirella, Finka, ktera deka ve skole Green Dream, a ma vystudovane herectvi. Charleen bude ucitelka anglictiny, a obema je asi tak 25let.


Byla sobota vecer a blizil se zlaty hreb naseho pobytu, korejska sauna neboli jjiljimbang. Nejprve jsme se zastavily na plazi s vyhledem na panorama Busanu a provedly silenou akci se samospoustema, pak jsme se sesly s Hyeyeon, koordinatorkou IWO, ktera zrovna byla na dovolene v Busanu, daly pripravne pivko a pred jedenactou uz sedely v taxiku smer Vesta - druhy nejznamejsi, ale nejkrasnejsi busansky jjiljimbang - byl za cca 3 rohy, ale nikdo nam nedokazal rict cestu a tago stalo v prepoctu 30kc.

Jjiljimbang je tradicni korejska instituce, jsou to lazne, nase znama "finska" sauna a potom specialni korejska sauna, ktere se prave rika jjiljimbang. Korejci chodi do takovych verejnych lazni bezne, neni to turisticka zalezitost, ale pro turisty to ma tu velkou vyhodu, ze se tam da za jednou vstupne prespat a zustat az do rana. A to vstupne je v patek a v sobotu po 9 vecer, kdy je to nejdrazsi, 9000W, tj asi 130kc. Prima, ne? Byly jsme trochu zmatene, protoze jsme popravde nemely ani tucha, jak jjiljimbang vypada a jak se tam spi a tak. Ale vedely jsme, ze ma Vesta uzasny vyhled na plaz pres prosklene steny jak u bazenu, tak v odpocinkove mistnosti.

Nejprve jsme ulozily zvlast boty, dostaly klicek od skrinky a zaplatily vstupne. Taky jsme vyfasovaly rucniky, dva ks na osobu, a erarni pyzama, ruzovo seda pro holky a modro seda pro chlapce, v podstate bavlnene tricko a kratasy do gumy. U skrinek jsme se svlekly, vydrbaly se v korejskych sedacich sprchach - sprchy nejsou stojaci, ale v rade jsou policky, lavory, sprchy nizko nad zemi, plastove stolicky a zrcadla a tam se Korejky drbou. Tak jsme se pridaly. A pak uz lazne - nejdriv od vody 28C, pres 38C az po prekvapive horkych 43C, kdy uz to fakt palilo. V kazdem jsme posedely, pak jsme se schladily ve velkem plavacim bazenu (nejvetsi, ale ma asi 12m) a vyzkousely finskou saunu. Nakoukly jsme i na venkovni bazen - teprve odtamtud se dal poradne ocenit vyhled na plaz, na oblouk pobrezi s rozsvicenymi hotely, protoze jinak okna u bazenu byla cela zamlzena. Jeste bych podotkla, ted jsme porad v oddelene zenske a muzske casti, a vsichni jsou tam nazi. Kdyz jsme se tady vyrachaly, ususily a prevlekly do pridelenych pyzam, vybehly jsme o patro vys do jjiljimbangu. Tady sklo zaparene nebylo, takze byl krasny vyhled, a rano jeste lepsi. Protoze uz bylo po pulnoci, podlaha byla plna prespavajicich Korejcu. Tenka dekovita matrace, jedna deka pres sebe, molitanova cihla pod hlavu, kousek mista na podlaze v tmavem koutku a uz spi. Nakonec ale bylo tak plno, ze se misto na spani hledalo tezko, a lidi spali uplne vsude, i podel chodeb a vedle dveri. Ale to jsem preskocila.

Na patre, kde je jjiljimbang, je taky jidelna - vyvarovna a nekolik prizemnich stolecku, nijak neoddelena vyrazne od odpocinkove zony, kde se spi, a od baru, kde se prodavaji snacky, zmrzka a taky korejsky tradicni napoj sikhye - neco jako sladka rejzova voda. A taky pivo. Takze holky si dali jeste nejake nudle, my s Irinou jen pivo, posedeli jsme a pak jsme se vydaly na pruzkum samotneho jjiljimbangu. Ve Veste ho tvori 5 mistnosti s ruznou teplotou, vsechny krome jedne sklenute hlinou a jilem do nizke jeskyne, s rohozemi a drevenymi polstari na zemi. Venku digitalni teplomer ukazuje teplotu a ty teple byly 42, 44, 57 a 75C, a studena, jedina nesklenuta, ale drevena a plna chladicich trubek, mela 12C. Moc jsem tomu neverila, ale zda se, ze fakt nemaji zadna pravidla na to, v jakem poradi mistnosti navstevovat, pry proste podle chuti. Vyzkousela jsem vsechny, ale v tech extremnich se nedalo vydrzet dlouho, proste jsem uz asi byla moc unavena, nez abych si davala do tela a blizila se druha hodina ranni, odpocinkove prostory se pomalu plnily, tak to i holky vzdaly a sly vytuhnout. Ja jsem si jeste doprala ten nechutnej rehydratacni korejskej drink a 20 minut na netu a pak zjistila, ze mi vyhlidnute misto i s dekama nekdo zabral, takze jsem sla pro novou davku (volne jsou k dispozici po stosech) a nasla misto a konecne vytuhla. Kolem seste po me a prese me zacly skakat dospane deti, ale vydrzela jsem tuhnout az do deviti, stejne, jako ostatni, a pak uz si jen kratce uzit fakt uzasnej vyhled, zabalit, prevliknout, odevzdat pyzamko a vyvalit zpatky do mesta.



Holky chtely dat zase evropskou snidani, takze jsme hledaly kavarnu se sendvici a kdyz jsme dojedly a vyrazily do mesta, bylo skoro poledne a kolem treti jsme uz musely razit na nase busy do skol. Takz jsme jen stihly eskalatorem vyjet k Busan tower, busanske vezi, ktera je kousek od Nampo-dongu, ale nahoru na vez se uz holkam nechtelo, a pak jit na obed.Charleen potkala svoji korejskou kamaradku, trhly se na jidlo a na sraz nam prinesly pravou mnamku - korejske sladke palacinky, jmenuji se huttok, a je to nejake testo plnene smesi arasidu, sladkych fazoli a sezamu a musim rict, fakt laskomina. Nejlepsi korejska sladkost, co jsem mela, tak to nekdy hodlam zopakovat. A pak uz jen dlouha cesta metrem, louceni na stanici a dalsi dlouha cesta busem, tentokrat primo do Hamyangu. Tam se mi vyplatilo, ze uz umim cist hangul - jak jsme vystoupily, autobus na vedlejsim nastupisti se rozjel, ja jsem zahlidla ale cilovou stanici Macheon, tj nas bus, tak jsem zacla mavat a poskakovat a tak jsme se za rekordni minutu uz vezly domu, primo do Silsangsy, a na nas kopec jsme vystoupaly ovesene iglitkami za uplne tmy pred osmou. Nastesti jsme v obchudku na zastavce v Inwolu upiratily kimbap, korejske sushi, kazda rolku, takze jsme nebyly uplne bez vecere. Zpatky v nasi vesnici, na dalsich skoro 14 dni nez vyrazime na Chusok, ale vime, ze to ubehne rychle. Uz ted mam letenky do Hong Kongu a moc se tesim. Dobrou noc.

Jeste prihazi par vcera porizenych fotek mych busanskych sekacovych ulovku, vsechno jen tricka: