4 dny sama v Soulu

Vlastne ne tak sama, abych to nedramatizovala.

Jeste neco napisu k memu stylu blogovani - vlastne si tu vedu online denicek. Omlouvam se za veci, ktere vas mozna nezajimaji, historky o lidech, co neznate, ale nemam novinarske ambice ani tak moc, treba az bude vic casu, tak se k necemu takovemu propracuju, zatim si fakt jen chci zaznamenavat jmena veci, lidi a mist, abych se v tom neztratil. A delam to verejne, abych vam nemusela kazdymu zvlast psat, jaky to je. Kazdopadne Keplici blog ma jine kvality a musim rict, ze se mi to libi asi vic, jako ctenarovi. Never mind, let' move on.

Utery - jsem se vzbudila se zaslouzenou kocovinou, a i kdyz jsem si nebyla jista, jestli v tom hostelu chci zustat, proste jsem tam nechala veci a vyrazila s par lidma do mesta. S bubenikama, ktery nam delali to predstaveni. Jeli vratit nastroje. Dorazili jsme do toho obchudku s tradicnima hudebnima nastrojema, kde byly dve holky prodavacky. My jsme byli dva korejsky kluci, bilej kluk a ja. A oni z nas bilejch, teda predevsim toho kluka, byly uplne vyhoukany, hrozne se stydely, a nakonec trvaly na tom, ze se s nama naji tak nam objednali na stojaka spoustu moc dobreho korejskeho jidla. Hodne holky. Pak jsem navstivila PC bang a vyrazila na jedno z velkych trzit v Soulu. Bohuzel moderni nakupni centra vytlacuji tradicni trznice, ale Namdeamum si jeste hodne zachoval ze stareho kouzla, predevsim oblasti, kde se prodava jidlo. Bohuzel mi dosli baterky, ale snad se tam jeste vratim. Suvenyry, jidlo, kosmetika, bryle, tisic druhu kimchi. V domech cela patra plna bizuterie, elektronika, vsechno. Neco velku jako stanky, neco kryte domy se dvema patry... zabava. Pak jsme navstivili jednu z nejnovejsich a nejvic poshy nakupnich center tam v okoli, a musim rict, ze ten vyber v supermarketu je znacne pristupnejsi, nez na trznici. Aspon vite cenu. Byla jsem s Iris a Roshni, dvema holkama z konference, a Roshni predvedla ukazkove smlouvani o cene, proste neustoupila a vsechno dostala skoro za polovinu. Pak uz byl cas na veceri slozenou z mandu, plnenejch knedliku varenejch v pare, a kimpabu, ryzovych rolek ve stylu sushi a nekolik hodin u pocitace, abych vsechno zaridila, jak uz to byva...

Obed v obchode.
Takova normalni bocni ulice v centru pro Ajku.

Streda, odhlasila jsem se konecne z konferencniho hostelu, doprovodila Admirima do centra, pohlidala mu batoh, zatim co nakupoval a pak jsme spolu sli na obed. Protoze mel Admirim dost zbylech penez, chtel nejakou specialistku, tak si z menu vybral za 15000 - ja normalne jim tak za pet. A dostal specialitku, veeelkou kupu syrovyho sekanyho hoveziho, se spoustou mnam koreni. Nastesti tam byl ve stole vbudovany gril, to maji tak na hodne mistech, takze jsme pani prinutili Admirimovi donest ryzi a usmazit vyborne syrove masicko na grilu. Chudak pani, byla z toho uplne perplex, ze nekdo muze takhle kazit takovou mnamku. Pak jsme se ubytovala v hostelu, pekne, ciste a ne moc drahe a vyrazila na prochazku smerem downtown. Mezi shopping mally jsem potkala Pinu a Ekkeho z konference, jak take hledaji blesi trh, ktery tu mel byt - nakonec jsme ho nasli, posunuli ho kvuli autum a vystavbe noveho nakupniho strediska o dve stanice metra niz. Takova normalnu rusna ulice pobliz hostelu, ale tak 10 minut pesky...Jedno ze specializovanych pater na bizuterii a komponenty. Fakt mazec.

Blesi trh, odsunuty o dve stanice dal, protoze jeho puvodni lokace je plna shopping mallu a vysokejch budov. Hezky to udelali, uz se testim, az tam budu nakupovat na vanoce :-)

Ve ctvrtek jsem sla poprve do Narodniho muzea - je zadarmo a je hrozne veliky, wow! Pak si dala prochazku po zastrcenych budhistickych pamatkach, kamenech, ke kterym se mnisi modli, a uzila si poprve vyhled na mesto. Nakonec s par Korejci z konference zasla na pivko. Bylo fakt fajn je zase videt.

Exponat, interier a premosteni mezi halami, kde si hrajou deti a ctou dospeli. Jo fotka dole je typicky streetfood - smazene maso na spejli.

Podvecerni pohled na Namsan pres mrakodrapy Soulu, z jedne hory v hradbach. To mesto je fakt clenite a hory kolem vypadaji jako hodne slusne kopecky.

Vecerni ulice ve ctvrti Sinchon.

Dneska, tj v patek, jsem dala dalsi z hor v hradbach stareho Soulu, horu Naksan, jeden z palacu - Changgyongung a hrobky kralu dynastie Coson, tj. Jongmyo - vsechno drevene palace podobneho stylu, a pak jsem jela hodinu a pul metrem na UNESCO chranenou pevnost v meste Suwon - zatim fakt nejlepsi vec, co jsem tu videla. Myslela jsem, ze to bude jedna zed, ale je to 6 kilometru dlouha prochazka po starych hradbach. Prijela jsem na hostel v pul devaty a tak uz byl akorat cas na veceri s Pavlem.

Strecha palace

Altanek na hradbach Suwonu

Obycejna ulice dneska v centru, vic uz jich nebude, slibuju. Pavlova prvni korejska vecere.

Tri poznamky na zaver:

1 - Cim belejsi, tim lepsi, tim bohatsi. Chudy jsou tmavy. Nekdy je to videt, treba prodavaci na ulici nebo pracovnici na stavbach nebo i bezdomaci.

2 - Vsechny vychody z metra maji cislovane exity, takze se snadno muzete potkat i nekde, kde jste nikdy nebyli. Stanice Sinchon, exit 2, to byl meeting pro dnesni hospodu. A i stanice jsou cislovane, protoze se nektere menuji podobne, aby se nic nezamenovalo. Sinchon and Sincheon, napriklad.

3 - VS studenti kdyz jsou ven, tak proste hrajou drinking games. Porad. Neumi jen tak cucet a kecat. A objednavaji pivo ve velkych 2-3 litrovych dzbanech, ze ktereho se rozlevaji mala pivka. Je to levnejsi. Cisnik se nikdy neprijde zeptat, jestli si date dalsi. musite mavnout. Sklenici si nesmite dolejt sami, musite pockat, az si vas nekdo vsimne. A v kazdy hospode se musi objednat aspon jedno jidlo/oblozeny talir na stul, jinak se na vas budou zlobit. A do kdyz se doji, dopije se a jde se dal, kde se udela to same. A v kazde hospode jsou chrumky zdarma, nekdy nejake krupky, jindy popcorn. neomezene, a to je jedine, co obcas cisnik doplni sam. Nebo na nej houknete.