Cesta do Koreje 2009: Predevsim "temple stay", farewell party a dalsi vylet

(Zasnezeny vrsek Jirisanu)

Co me v pondeli rano cekalo? Snih! Sice na zemi nevydrzel, ale sypal se z nebe ve velkych vlockach, bylo pod mrakem a zima k nule. Dost necekane, kdyz jsem den predtim na treku sedela na mezi v tricku s dlouhym a bastila obed a vyhrivala se. S velkym odporem jsme se vykulily z pelechu a i kdyz bylo postni pondeli, rozhodla jsem se, ze na to ten den nemam, v krku jako struhadlo, tak jsem se chtela setrit. Dopoledne jsme mely volne a odpoledne k nasi radosti farmareni odpadlo, no zima byla hrozna, takze jsme az na treti vyrazily k headmonkovi. Uz vim, ze bych spravne mela rikat abbot anglicky nebo opat cesky, ale rekneme, ze to je terminus technicus. Ten byl jako obvykle - na zacatku to vypada, ze ma vsechno dulezitejsi na praci, nez dvema holkach ze zapadu vysvetlovat zen, ale kdyz se rozpovida, sype se to z nej primo kulometne, hlavou pokyvuje do rytmu a nase otazky jen podvedome vnima a zakomponovava do sve reci skoro bez zastaveni. Bavi me to, ale Irinu ne, prijde ji, ze moc mluvi a nic nerika... Nevim... Mezitim se vyjasnilo a kdyz jsme odchazely z Silsangsy, otevrel se krasny vyhled na zasnezene vrcholky Jirisanu. Cestou nahoru hezky zapadalo slunicko za kraj udoli a vzduch byl uplne ledovy... a v utery rano nas cekala zamrzla voda z kohoutku u zachodu, musim rict, ze docela malebne zamrzla... jak se kapky rozstrikuji, udelaly krustu na trave, vetvich...

(Porad, porad ten samy vyhled... )

(Zamrzle umyvadlo u zachodu)

Behem dne se oteplovalo a hezky svitilo slunicko a podle predpovedi jsem vedela, ze zima neprisla na dlouho. Odpoledne jsem sla sama do skolni druziny, Irina musela do verejny skoly v Ayongu, za divnym panem ucitelem, nastesti naposledy. To nam fakt chybet nebude. Mela jsem ssebou nejakou hru pro deti, ale vubec na to nakonec nedoslo, protoze na programu bylo loupani a veseni kaki. Touhle dobou se kaki susi uplne vsude po vesnici, a i do druziny jedna pani privezla velkej kos. Deti dostaly skrabky, pani ucitelky si vzaly noze a uz se jelo.. starsi a sikovnejsi holky to potom vesely na provazky, aby se to dalo na suseni povesit. I kdyz nemela nuz, podarilo se jedny holcicce porezat, slupky byly uplne, ale uplne vsude, na obleceni, na zemi, na koberci, na stole... ale Korejci si zachovavali ten svuj klid :-D uzasny.

(Vedela jeho mama rano, ze bude loupat kaki?)

(Lepkave slupky vsude... ale decka bojovala statecne)

(Po boji)

(A takhle vypada vysledek)

Do druziny jsem se vypravila uz nachystana a sbalena na dvojdenni "temple stay". Behem nejake velke fotbalov mezinardni udalosti v roce 2002 se sekta Jogye rozhodla nabidnout moznost poznat pobyt v klastere v ramci programu "temple stay" - proste pobyt v klastere - laicke verejnosti, a i po skonceni fotbalu u toho zustalo. Nekdy je to jednodenni, nekdy pres noc, jindy i tydenni program ruzne intenzity, hlavni je ale jidlo a spani v klastere a ucast na vecernich a rannich zpevech. Protoze jsme "mistni" a v Silsangse se vyzname, necekala nas zadna velka sluzba, jen nam jedna pani z kancelare ukazala nasi mistnost, respektive dve propojene mistnosti se dvema vychody a nechala nas byt. Pred veceri, ktera je v 5.10 pro nemnichy, mnisi jedi pred tim v 5, dorazil Hansem, aby nas podporil. Sel s nami na jidlo, prosel s nami rad pro navstevniky, ktery je jen v korejstine a pak nas doprovodil na nase zpevy. Nechci rikat bohosluzbu nebo tak neco, protoze to to neni, i kdyz se tam uklani a stoji se sepjatyma rukama. Smyslem neni prosit o neco, ale pripomenout si Buddhovo uceni a sam si s nim popovidat o tom, jaky byl ten den. To nam rikal headmonk. Trva to jen pul hodinky, vsechno se zpiva sborem, za tukani takove tykve, castecne v korejstine a castecne v sanskrtu. Je to trochu hypnoticky, hodne se to opakuje a ma to rytmus, takze se dobre vypina a pul hodina utekla jako nic.

Pred nama byl dloouhy vecer a kratka noc, protoze ranni zpevy jsou uz ve 4.30, budi se na ne ve 4, bouchanim na bubinek mezi ubytovnami. Jeden z pokoju slouzi jako verejna cajovna, tak jsme si tam zasly na caj na zahrati, a pak zapadly do nasich kobek a cetly, ja jsem sila a hackovala a najednou ani nevim jak bylo deset a cas jit spat...

(Silsangsa by night)

Bala jsem se, ze budu mit problem se probudit, ale naopak, spala jsem napjate jako kdyz vim, ze rano hodne brzo vstavam na vlak, v ocekavani budiciho zvuku a opravdu tichy, ale ostry zvuk bubinku se ozval ve 4 a muj budik byl az na 4.15... jen jsem rozlepila oci a dostavila se na misto, vsechno bylo jeste tissi a klidnejsi a zpevy uplne stejne. Narozdil od mnichu jsme mohly jit potom az do snidane, ktera je v sest, spat, no a popravde, sly jsme spat i po snidani, protoze skolu jsme mely az od 11.20, takze stacilo na kopec v deset...

(Eun Young vybira kameny z pole)

Cekala nas lekce u tretaku, docela pohodova, a pak odpoledne farmareni, zase jsme vybiraly sutraky z pole, no prace nevdecna :-) Koncilo se ve tri, mely jsme sotva cas si precist maily a uz byl cas jit zase dolu do Silsangsy na veceri a zpevy. Zminila bych jidlo - v klasterech, co muzu rict zatim ze sve male zkusenosti, ze vari vyborne. Vegetariansky, ale maji pestrejsi vyber, nez ve skole a casto je tam krome polivky, kimchi a ryze jeste nejaka poradna dusena zelenina napriklad s tofu nebo ze zaludovym zele. To ja sice nemusim, ale spatny neni. Taky jsme meli nakladany lotusovy luzka, tipuju, to jsem jedla poprvy, prekvapive mi to chutna trochu jako orechy...
Po zpevech jsme zapadly do cajovny a kupodivu se na nas prisel podivat Ritch, americkej mnich a se susenkama! Myslely jsme, ze to nemaji povolene a taky ze ne, mezi veceri a snidani maji 13 hodin a nemaji nic jist, ale evidentne se to da obejit. Nabidly jsme mu nase susene kaki, on nam susenky a povidaly jsme o mniskem zivote, skolnim zivote, civilnim zivote... no az do skoro pul desate, a to je v devet oficialni vecerka, po ktere se nema vychazet.

(Moje pulka nasi komurky.. v pokoji neni nic krome police a na polici matrace, deka a polstar)

(V tomhle domku jsme bydlely, kazda vchod z jine strany)

Druhy den rano jsem se rozhodla zustat jeste na obed, Irina sla do mistni skolky pomahat a ja jsem sedela, cetla, sila, a okukovala jeste dopoledni zpevy, na kterych byli jen 3 mnisi, tak jsem se nepridala. Obed nezklamal, mnam, ale od 13.30 jsme ucily, takze byl cas bezet na kopec a pripravit se na lekci. Nas temple stay skoncil, vzhledem k tomu, ze jsme v klastere jedly uz predtim a trochu to tam zname, nebyla to tak zasadni zkusenost, ale shodly jsme se, ze ty zpevy jsou vyborne meditacni a uvolnujici a ze jeste zkusime zajit nekdy. Protoze tam verejnost normalne muze.

Po oducenych prvacich, jako obvykle sodovka, jsme meli jeste nas recycle workcampers club, kde jsme sili pejsky a jina zviratka z ponozek. Proto jsem v klastere porad jen sila, abych sveho pejska stihla dodelat vcas. Je trochu rozmazany, protoze jsem to fotila na fakt malickou clonu, ale snad v tom ty ponozky vidite.

(Muj very cute sock dog)

Deckam se nejdriv nechtelo ponozky obetovat, ale pak se tam nejake objevili, takze krome meho pejska vznikl Iriny kralicek a od ostatnich kocka, tygr z zlutohnede pruhovanych a prasatko z ruzovych ponozek. Me se taky nechtelo obetovat, proto jsem jedny vyhrabla ve skolnim - tridenem - odpadu a preprala, nez jsem se do pejska pustila, coz melo sve konsekvence. Na veceri jsme byly pozvane spolu s dalsimi ucitely k Jin Soon. Kdyz jsme dorazili, jako obvykle vecere ve vstupni hale, coz je obyvak, na zemi, vsimla jsem si, ze Young Jun ma uplne stejne ponozky, z jakych je muj pejsek... jestli jsou jeho nebo ne se asi nedozvim, protoze je to vzor docela obvykly, ale vsichnio se pak druhy den smali, ze pejsek smrdi jako Young Junovi nohy. No i po vyprani nevoni :-) Jin Soon jako kucharka nezklamala, nejen ze byl stul plny jidla, ale hlavim chodem byla vyborna smazena ryba na prirodno dovezena z Jeju, opravdu jednoducha chut, ktera nam chybela, protoze tady je ryba vetsinou susena nebo kalamar. Mnam, mnam, mnam.

(Vecere u Jin Soon pred prichodem hlavniho chodu)

(Loupeme buraky)

Potom jsme si vyloupali hromadu arasidu, ktere Jin Soon upekla v troube nebo nejak osmazila, nevim. Krome nas, hostitelky a Young Juna tam byli jeste dalsi dva ucitele, Tea Jun, co nam dela drevo a mlada holcina, Mirene se ji rika - je na vymene jako ucitelka na jine skole, tak jsme ji videli poprve, moc mila s rozumnou anglictinou. Na veceri se ve velkem drbalo v korejstine, ale obcas i v anglictine, a Mirene dovalila svoji dobrotu - soju, ve kterem byly nalozene tresne, takze z toho vznikla ovocna mnamka. No k arasidum se to hodilo bajecne, takze jsme vecer uzasne kulinarsky zavrsili.

Do skoly zpatky nas s Mirene nechaly jit pesky, nebylo to daleko, ale bylo to vtipne. Postrasili nas korejskymi duchy a dali nam dobrou radu - duchove nechteji ublizit, jen se chteji bavit, protoze se nudi. Proto strasi a hrajou si s lidma. Kdyz vas duch napadne, musite s nim bojovat a obejit ho zleva, pak vyhrajete. Pokud ho obejdete z prava nebo vas prehodi pres prave rameno nebo tak, prohravate. Co, to nevim :-D kazdopadne, Korejci jsou nekteri dost povercivy, ale Mirene se celou cestu tvarila hrdinne.

V patek nas cekalo uceni druhaku, tresnicka na dortu na konci tydne, jsou primo vzorny a je s nima velka zabava a taky se soustredi, jedna aktivita jim vydrzi mnohem dyl, nez jinym tridam... Odpoledne jsme byly ohlasene do skolni druziny, kde se hraly ruzne hry a vyrabely ozdobna zviratka z kartonu polepena prirodninami. Ale hlavne jsem mela ssebou padesatku, tj na portrety decek lepsi sklo, tak jsem si uzila foceni.

Rovnou odtamtud jsme jeli autem daleko do hor, na party a veceri, na kterou nas pozval jeden z rodicu. Ma tu dve deti ve skole, holku ve druhe a kluka ve treti tride, a v jedne horske vesnici ma vlastni restauraci. Uz jsem ho parkrat pred tim potkala ve skole, taky mluvi trochu anglicky a jeho nejstarsi syn pracuje v Australii jako manazer hotelu. Mela to byt zaroven nase good bye party, protoze ten nasledujici tyden tretaci dokoncuji projekty a budou potrebovat spoustu pozornosti ucitelu a ti na nas nebudou mit cas.

Do vesnicky se jelo serpentinami asi 40 minut, mluvila jsem po ceste s Kye Im o zacatcich korejskeho samanismu, ale udelalo se mi tak spatne, ze kdyz jsme vystoupili, tak jsem myslela, ze vrhnu, a ryzove vino ani ryby venku na grilu me vubec nelakaly. A vubec, ty ryby vypadaly tak hrozne slizce... nakonec me presvedcili na sklenicku ovocnyho vina, zlepsila se mi chut a vrhla jsem se i na pecene ryby. Korejci je jedi uplne cely, s hlavou i vnitrnostma, my jsme nejdriv vykuchavaly jen tu pro Evropany jednou bilou cast a pozdeji jsem uz zacala bastit vsechno, vcetne kuze, ploutvicek a vnitrku, jen tu hlavu, korejskou delikatesu, fakt ne. No po chvili nam rekli, ze to byl jen predkrm, ze hlavni chod nas ceka vevnitr... tak jsme jeste dozobavaly a pak sly do tepla, kde cekal velka vecere, kazdeho jeho miska ryze a rybi polevky, nektere i s hlavou a uprostred kazdych par lidi jeste jedna velka rybi polevka i s rybima vajickama... a spousta malych priloh, jako obvykle, k piti zase soju s ovocem a nejake jine na soju zalozene likery a jako dezert nekolik druhu ovoce... po dojedeni nas prinutili promluvit na tema, jake to bylo a jak se nam libilo a taky, jak uz je korejskym zvykem, zazpivat vsem. Utrpeni! Ale Mezi horami docela proslo , i jsem jim dokazala rict, o cem to je pisnicka.

(Predkrm na grilu)

(Rybi vajicka, velke kolo redkve... )

(Rybi hlavicka, korejska mnamka, kdo si da ocicko? )

(Chobotnicka z grilu)

Jak uz to Korejci umi, brzo byli nekteri navati a tak hodne brzo, uz v pul desate, kdy jsem se teprve vzpamatovavala z vecere a mela chut ji jeste necim zapit, zaveleli na odjezd. Moje ocekavani, ze se jeste nekam bude pokracovat se ukazala jako licha, takze jsme chvili po desate byly zpatky ve skole a to byla nase good bye party. Spousta dobreho jidla, dobreho piti, dobra zabava, ale v Evrope to holt tahneme vetsinou dyl.

(Tata od Seo Hyeon a Chang Moka, ten, co nas pozval)

(Hansem, nas koordinator)

(Dae Hoon kdyby nebyl ucitel, byl by herec)

(Mirine a Jin Soon)

Pred nami byla posledni nase sobota a zrovna na ni vysla komunitni akce. Sraz byl uz v pul devate velky kus od skoly, v Maedongu, asi 50 minut stezkou pres les, proto i snidane byla uz v sedm. Ukolem byl v Maedongu nabrat pytle a ostatni cleny komunity a cestou pres les naplnit pytle nasbiranym bordelem. Cestou tam jsme se divili, kde chteji ten bordel nabrat, protoze lesy jsou relativne ciste, ale jakmile jsem dostala pytel a zaostrila zrak, zacala jsem z lesa kousek od cesty lovit ruzne podivnosti. Nejvetsi ulovek byla mala cerna skladka pocitacovych komponentu, mysi, klavesnic, ruznych vnitrnosti a cedecek a cela stara tiskarna, coz jsme vytahali na silnici, ale museli pro to uz prijet autem, aby se to odvezlo.

Ostatni mensi pytle se donesly az do skoly, kde se to prebralo, vysypalo na jednu hromadu a deti a mnisi se do toho vrhli a jako vcelky to rozebrali do trideneho odpadu. Zapili jsme to zazvorovym cajem a zajedli mandarinkama, a bylo to zas super videt, ze kdyz se do neceho pusti cela banda lidi, je to fofr a vysledek je videt.

(Tridime odpadky)

Potom jsme uz jen cekali na nase navstevniky, Melisu, u ktere jsem bydlela v Soulu a bandu ucitelu anglictiny z Hamyangu, ktere mel dovest kluk, ktereho minuly tyden potkala Irina. Pro Melisu jsem dobehla dolu do vesnice, v jidelne nam schovali mnam mnam jajangbap (rejzi s cernou omackou), a pak jsme vsichni - ucitelu dorazilo 5 - vysedavali v ucitelske mistnoti u caje a snazili se vykopat na cestu. Ja jsem s timproblem nemela, sla bych hned, ale na ostatni padla lenora... takze kdyz jsme se vypravili, bylo fakt na hrane ujit ten vylet, co jsem sla tyden pred tim, no a kdyz jsem videla, jak se slimaci, tak mi bylo jasne, ze vecere ve skole asi nebude...

Sli jsme uplne stejnou cestou, po uboci udoli, trochu lepe jsme prozkoumali ten zahadny chram, ale krome spousty kamennych pagod v nem opravdu nic moc neni, hlavne ne zadny hlavni chram v tradicnim stylu, a pokracovali pres sedlo na druhou stranu. Nakonec jsem se trhla s jednim klukem, Brandonem, co chodil taky jako ja normalne a ne jako smrad a i kdyz jsme na ne dvakrat cekali, dorazili jsme do udoli o dobrych 20 minut driv. Uz se zatahovalo na zitrejsi dest, takze ani na foceni nebylo moc svetlo, a kolem pul seste se uz zacina pomalu stmivat... Ostatni dorazili za poradneho soumraku, tak jsme vyvinuly plan vecere ve vedlejsi vesnici, odkud nam jezdi autobusy, ale vyvstal problem, jak se tam dostat... Nakonec jel kolem autobus, opacnym smerem, ale na jasne otazky a gestikulaci rikal, ze do Macheonu jede... jel, ale nejdriv jel cca 15 minut na konecnou, kde dobrych 20 minut stal a teprve pak jel zpatky stejnou cestou a do Macheonu... Krome nas v nem byl dobrych 10 Korejcu, kterym to evidentne nevadilo a bylo jim to milejsi, nez cekat na autobusove zastavce ve tme...

(Polarni vyprava ve slozeni... no asi to tak dulezity neni, na facebooku se otagovali :-))

Z casovych duvodu jsme ostatni nechaly odjet zpatky domu a vystoupily u nas v Sannae a hledaly misto, kde se najit. Neverila bych, ze ani po vic nez dvou mesicich nepujdu na jisto, ale pravda je, ze jsme jeste ve vesnici nikdy nejedly... Nasli jsme ale dobre misto, v Koreji se vari vsude, a dali si bylinkovy bibimbap s pivem. Melisa byla s nama, protoze prijela na cely vikend, spala u nas v chaticce.

Jeste zbyvalo vyresit, co s nacatym vecerem. Nechtelo se nam nikde vysedavat, tak jsme se rozhodly si koupit nejake ryzove vino ssebou do skoly. Kupodivu, nikde v krame nemeli, ale vsichni shodne ukazovali stejnym smerem, do dalky pres most... no a kupodivu jsme tam opravdu nasly stacirnu makali! Typicka lahev za 30kc v prepoctu, fakt dobre cena! Jeste jsme u nasi pani v kramku nakoupily nejake krupky a vyrazily na pokoj. Melisa hrozne chtela videt hvezdy, protoze v Soulu je takove svetelne znecisteni, ze vubec videt nejsou, ale bohuzel byl hodne zamraceno, tak misto obvykle hvezdnate louky vykoukly tak dve nebo tri. V chajde jsme si rozlozily piti, jidlo, ja pivko, a povidaly az dokud nas nepremohla unava... coz bylo docela brzo :-)

(Stacirna makali)

V nedeli podle predpovedi prselo, takze jsme planovany velky trek na hreben odpiskaly a po snidani sedely u kafe, caje a susenek v ucitelske mistnosti az do obeda. Irina vypravela o svoji ceste do Ruska, ja jsem si poprve troufla si pujcit cajove nadobi a udelat poradny caj po korejsku. Po obede se mi je konecne podarilo vyhecovat ven a stezkou za skolou jsme vyrazili do galerie fotek Jirisanu. Neni to daleko a nikdy jsem tam nebyla, tak jsem byla zvedava. Bylo sice zavreno, ale pan z baracku pod tim, myslim, ze pan fotograf osobne, nam otevrel. A pak nas jeste svezl dolu do vesnice k chramu, coz jsme ocenily, protoze porad nepretrzite padala voda.

(V desti dolu kopcem)

(Holky si ochocily mistniho hafana)

(Galerie byla v krasne stavbe ze dreva, jilu a kamene, ktera umocnovala fotky... ne vsechny by otiskly v National Geographic, ale ten chlapek se po horach musel nachodit dost... )

V kramku u silnice jsme potkaly Ritche - kupoval si susenky :-) a pak odmitl jit s nama do chramu, protoze se musel zpatky vplizit zadem :-D vtipne. Provedly jsme Melisu chramem a pak nas zavolal Ritch, ze nam chce neco zajimaveho ukazat. Pani z chramu, ty, co tam vari, vyrabeli daenjang! Celou noc prazily a varily sojove boby, aby je druhy den rozmackaly na pastu, kterou potom lisovaly do formy ve tvaru veeelke cihly, krajely na kusy a nechavaly schnout. Pri tom schnuti pasta zaroven i fermentuje a ziskava svoji typickou chut. Mam rada tuhle pastu jako prilohu ke grilovanemu masu, ale polivka z toho me neuchvatila. Uzasne bylo videt, jake mnozstvi toho pripravuji, kvanta, a to vsechno pro vlastni potrebu klastera.

(Vana s rozmackanejma sojovejma bobama)

(A takhle to tam pani pechuje)

(Nevypada to vabne a ani to moc nevoni)

(Delali na tom celou noc a cely den a v tu chvili se uz tolik cihel susilo)

Priblizila se ctvrta, tak jsme se musely rozloucit, nalozit Melisu na bus do Soulu a vyrazit na kopec zahajit pripravy na posledni tyden. Nahrnula se na nas spousta prezentaci a reportu, ze jsme ani nevedely, kde nam hlava stoji. Teda, vlastne to nevim do ted, pozitri touhle dobou uz budu v Gwangju a bude to za mnou.