Aneb deti alternativnich rodicu s alternativni hrackou :-) fakt jim ta krabice stacila :-) jo, a dcera naseho ucitele Tae Hoona je jen jedna, ta ve svetle ruzovem, ostatni jsou na navsteve, pujcene :-D Streda 9/9/2009
pátek 11. září 2009
Na navsteve u jednoho z ucitelu
Aneb deti alternativnich rodicu s alternativni hrackou :-) fakt jim ta krabice stacila :-) jo, a dcera naseho ucitele Tae Hoona je jen jedna, ta ve svetle ruzovem, ostatni jsou na navsteve, pujcene :-D Streda 9/9/2009
čtvrtek 10. září 2009
Neco vic o skole a zivote tady
Jak jsem probihala udalosti chronologicky, nezaznamenala jsem vsechny dulezita fakt o skole, tak se to ted pokusim trochu napravit a dat vam obrazek o miste, kde pracuju. Ale fotky jeste vsechny nemam, protoze bylo docela mlzno, dneska byl prvni opravdu jasnej den, myslim, ze podzim tu uz klepe na dvere, a fleecka se bude hodit, dneska jsem si i nechala vetsinu dne ponozky, protoze ve stinu uz byl ten chlad citit. Takze fotodokumentace dodatecne.
(Skolni budova je bila, dole telocvicka / shromazdovaci mistnost, nahore prvni a druha trida, v pravo drevena sborovna v blizsi casti a trida tretaku ve vzdalenejsi.)
Alternativni skola Jakeun Hakgyo znamena mala skola, tj je tu jen 43 studentu v tuto chvili. V korejskem vzdelavacim systemu je to tzv nizsi stredni skola, tj po sestilete zakladce jsou deti sem. Je jim tim padem 12-15 let, a kdyz tu konci, jsou ve veku nasich devataku. Pak jdou na vyssi stredni skolu, ktera trva dalsi tri roky. Proc jsou v Koreji potreba alternativni skoly? Nemam do toho zadny vetsi vhled, ale obecne asi proto, ze konfuciansky tradicni system klade hodne velky duraz na vzdelani, ne jako cestu k dobre praci nebo osobnimu rustu, ale jako moznost ziskat pozice a prosadit rodinnou cest. Deti studuji hodne tvrde, po skole chodi do doucovacich institutu, tradicne treba prave na anglictinu, a jejich snem a snem jejich rodicu je dostat se na jednu z presticnich univerzit SKY - Soul National, Korean nebo Yonsei University. Tech univerzit je ale mraky, maji ruzne kvality a jejich absolvovani vas skatulkuje mnohem vic, nez u nas. Moje knizka o korejske kulture proto rika, ze nez absolvovat nizkou univerzitu v Koreji, jsou bohati radsi do ciziny, takze to pro ne neni ani tak prestiz, jako zaplata. Deti na stredni se casto uci dlouho do noci, aby v osm byli uz ve skole, a tim, ne hrami nebo konicky, travi mladi. Proto se uvadi taky okolo 1000 sebevrazd teenageru v Koreji kazdy rok. To cislo nam dala nase vedouci MTV, nevim, odkud je, nemuzu ho posoudit.Takze toliko proc alternativni skolstvi. Ale Jakeun Hakgyo je i mezi alterinativnimi skolami alternativni, dokonce neni statem akreditovana a decka museji po skole delat rozdilovky, aby mohli na vyssi stredni. Studuji tu predmety jako meditaci, siti, farmareni, praci se drevem, vyuziti rostlin, tradicni hudbu a tak. Skolu provozuje mistni komunita kolem chramu Silsangsa. Cela vec zacla v par lidech pred vice nez 10 lety a ted je tu uz zhruba 250 lidi v komunite, skolka, farmarska skola pro ty, co utekli z mesta, poskolni druzina, samozrejme nase skola, chram, vyzkumne centrum na zlepsovani ekologickeho zemedelstvi a spousta policek a skleniku. V komunite je od zacatku nas pan reditel, neboli headteacher, Mr Lee. Takze to tu vsechno vydupal ze zeme. Komunita je vicemene budhisticka, neni to zadna uzka semknuta skupina lidi, ale spis asociace neziskovej a zajmovych sdruzeni, z tech vic komercnich projektu do toho patri treba vystavba cca 20 ekologickych domu kousek od nasi skoly, ktera ma rozpocet v miliardach wonu a ted se tam zrovna intenzivne kuta.
Skola nema ani statni prispevek, takze je plne hrazena rodici deti. A zaroven skola od nich vyzaduje docela znacne nasazeni, jako ucastnit se skolniho zivota a kazdy rok tu par dni stravit, jako 3 dny az tyden. Nenapsala jsem jeste asi explictine, ze je to skola internatni. Deti jezdi domu jen na prazdniny a velke svatky, jako je napriklad Chusok, ktery je za chvili. Drive mela skola nekolik domu ve vesnici, kde zilo nekolik deti bud s rodicem, nebo s ucitelem, varilo si snidane a vecere a zili pospolu, ale ted je u skoly nekolik pokoju a je to vic internatni styl a domku mimo skolu je malo, jen 2-3. Duvodem je jednak prestehovani skoly z klastera nahoru na kopec cca 25 minut ostre chuze, a druhak unava ucitelu, kteri po skole jeste cely svuj osobni zivot denne obetovali detem, a tak neni divu, ze dost z nich je svobodnych. Tahle vesnice a tahle skola moc osobnimu zivotu nepreje, jsou tu fakt od rana do noci. Jeste ted jsou 4 ze staleho profesorskeho sboru 10 ucitelu tady ve sborovne.
(Nas domecek z venku)
Skola je zalozena na trech pilirich, budhismu jako filozofii, ne nabozenstvi, na vztahu ke komunite, zodpovednosti vuci spolecnost a na ekologickych principech. Budhismus se projevuje v ranni hodince, kdy si deti nejdriv ctou 20 minut vlastni knihu a pak bud 20 minut medituji nebo se provadi budhisticke klaneni, 100x. Dale se pak v jidelne pouziva specialni drevene nadobi, tradicni budhisticke, je to set 4 misek, vicka, hulek, lzice, hadriku na suseni a pouzdra na pribor a dole ve vesnici v kramku u klastera stoji pres 2000Kc, 160 000W. Jedna sada. Denne pouzivame jen dve misky, ale na patecni tradicni budhisticky obed, ktery se ji spolecne v sede na zemi, se pouziva vsechno. K obedu se nekdy jeste vratim, az si troufnu Mr Lee pozadat o povoleni fotit. Dalsim aspektem budhistickeho zivota tady je temer vegetarianska strava, maso je jednou az dvakrat za mesic, ryba jednou az dvakrat za tyden, ale treba vyvar ze susenych ryb docela casto. Prece jen jsou tu male deti, ktere maji nejake pozadavky na stravu. Po jidle se miska vyplachuje ne cajem, ale spis je to nejaky vyvar z cernych fazoli nebo tak neco - korejci rikaji caj spouste veci, co se spari a pije, ale neznamena to nutne dobrej zelenej caj. Jidlo je hodne malo mastne, takze vyplachnout jednu misku, prelejt do druhy, vyplachnou a vypit neni zadna velka obet a miska je tak cista, ze staci vyplachnout vodou, utrit a uklidit. I ten ritualni patecni obed ma cast ctenou, ktera zduraznuje vahu jidla, kolik prace stoji za jednim ryzovym zrnkem...
(Vnitrek nasi chajdy s Irinou)
Zodpovednost vuci spolecnosti a komunite, ve ktere zijeme, se tu praktikuje tim, ze se skola zapojuje do cinnosti komunity, jako napriklad jiz popsana sobota nebo kazdostredecni farmareni na statcich klastera. Ono kdyz se do neceho da 40 rukou, tak to je hotovy hned. Prihrnovali jsme sazenicky salatu, ktery jeste do listopadu doroste, a byli jsme na takovem velkem lanu hotovi za 20 minut. Fakt pocit, ktery stoji za to. A kolik pytlu odpadku jsme kolem zdanlive ciste reky nasbirali v sobotu jsem taky psala, to nebyla jen skola, ale dalsi clenove komunity taky. Nekdy se chodi starat o stare lidi ve vesnici, varit jim, uklizet a bavit je, nekdy se dela neco kolem klastera, je to 1-2x do mesice, narozdil od farmareni, ktere je cele odpoledne jednou tydne. Ve stredu jdeme demonstrovat proti stavbe prehrady na nasi rece nekde v Jirisanu, bude to pesi pochod od skoly, tak se odpoledne neuci. Vlastne nefarmari.
A ta ekologicka cast je vlastne asi nejvetsi soda. I kdyz nekde se prolina s budhistickou skromnosti nebo se vztahem k tradicim a k historii. Vsechny stavby - myslim krome hlavni skolni budovy, tam si nejsem jista, ale to jsou jen 3 mistnosti, jsou stavene tradicnim zpusobem, tj pro nas asi hrazdene. Drevo, hlina, a hlavne korejsky unikatni system podlahoveho topeni ondol. Ve sborovne okna mame, ale ubytovny maji diru, na ni sit proti hmyzu a na tom lehounkou oteviratelnou mriz ze dreva pokrytou papirem a nekdy i igelitem. Stejne jsou i dvere, nic ze nezavira a nezamyka. V ondolu se topi drevem. Pouziva se vyhradne plne bilogicky odbouratelna chemie, jako cistici a telova, protoze vse jde bez cisteni rovnou do prirody. Kartacky se udrzuji u jidelny, kde je k dispozici takova slana erarni pasta na zuby. V koupelne, ve sprse, je mydlo a jako kondicioner roztok jablecneho octa. Musim rict, kondicioner super, a ani neni citit kdyz vlasy uschnou. Zachody jsou suche, drevene a turecke, blize jsem nevyzkoumala, co se dela s odpadem. Skola bohuzel neni energeticky nezavisla, ale setri se fakt hodne, na noc se vypina hlavni vypinac budovy, kde jsou pocitace, predsine, pokud teda jsou, jsou na fotobunku. Vlastni energii ma z velkych solarnich panelu, a z kola, ktere je namontovane na generator, ale to je spis demonstrace a zadny velky prinos to nema. Odpad se samozrejme tridi, vsude, v kazde mistnosti. Bioodpad se kompostuje.
(Topici cast naseho ondolu. Ondol poznate tak, ze dum je mirne vyvysenej a ma masivni podezdivku.)
(Nahled do damskych toalet. Detaily mozna priste. )
Mozna jsem jeste neco nepopsala, ale i z tohohle si udelate dobrou predstavu, jak alternativni to je :-D
Denni rezim deti ve vsedni den je prijit na snidani v 7.30, pred tim od sedmi rano tece tepla voda. Meeting ucitelu s pisnickou a resenim dennich problemu zacina v 8.05, to jsme ve sborovne, ale s Irinou se nepripojujeme. Od 8.30 je pak prvni hodina cteni, meditace a klaneni, kterou jsme popsala vyse. Pak nasleduji do 12h vazne predmety, casto, jak jsem pochopila, v bloku cely tyden intenzivne, ne kazda hodina jina. My ucime streda a patek od 11.20 do 12.10 a ve cvtrtek od 13.30 kolik chceme a jak dlouho to deti bavi, max 90minut. Od 12.10 je obed, pak uklid skoly, ale jen kratce se nekdo mihne s kostetem a pak do 13.30 svaty pokoj, hraji fotbal, sedi v knihovne nebo veknu a klabosi. Od 13.30 zacina prvni a od 15.40 druha odpoledni hodina, vecere je v 6. Odpoledni hodiny jsou z predmetu jako zahradkareni (ne komunitni farmareni), trenink schopnosti pro samostatnost (siti, prace se drevem, bylinky, strihani vlasu), tradicni hudebni nastroje nebo bojove umeni, japonstina a dalsi predmety, ve ctvtek pak napriklad nas klub od 15.40 na tema vyroba z recyklovanych materialu, dneska jsme treba motali papirove koralky. V patek pak maji celoskolni setkani, kde se mluvi, resi problemy a obcas i neco hraje pro zabavu. Vecer po veceri maji volno a od 8 do 9.20 pak tichy studijni cas, kdy sedi ve tride a sprtaji. V sobotu je telocvik a tridni hodiny cele dopoledne, coz je volnejsi nez jinde, protoze v korejskych skolach se v sobotu dopoledne normalne uci. Tolik k nasemu behu casu, protoze krome uceni anglictiny se pridavame ke vsem aktivitam, ktere nam jsou jazykove dostupne, tj budeme chodit na tradicni nastroje, ja na siti a Irina na bylinky asi, pak chodime na zpev a capella atp.
Nasim ukolem neni naucit, ale motivovat, ukazat, k cemu je jazyk potreba, a hlavne se s detma bavit, ve skole, v hodine i prave pri jinych aktivitach.
Protoze jsme prave dotahly prvni tyden tady, chtela jsem neco napsat jeste o tom, co se tu delo, ale myslim, ze jsem se dneska docela vycerpala. Hrdinove doctou az sem. Pokusim se to prospikovat fotkama, ale pac pocitac, u ktereho sedim, ma jeste floppynu, tak fakt nevim.
(Ryzova policka vcera na vecer)
(Skolni budova je bila, dole telocvicka / shromazdovaci mistnost, nahore prvni a druha trida, v pravo drevena sborovna v blizsi casti a trida tretaku ve vzdalenejsi.)Alternativni skola Jakeun Hakgyo znamena mala skola, tj je tu jen 43 studentu v tuto chvili. V korejskem vzdelavacim systemu je to tzv nizsi stredni skola, tj po sestilete zakladce jsou deti sem. Je jim tim padem 12-15 let, a kdyz tu konci, jsou ve veku nasich devataku. Pak jdou na vyssi stredni skolu, ktera trva dalsi tri roky. Proc jsou v Koreji potreba alternativni skoly? Nemam do toho zadny vetsi vhled, ale obecne asi proto, ze konfuciansky tradicni system klade hodne velky duraz na vzdelani, ne jako cestu k dobre praci nebo osobnimu rustu, ale jako moznost ziskat pozice a prosadit rodinnou cest. Deti studuji hodne tvrde, po skole chodi do doucovacich institutu, tradicne treba prave na anglictinu, a jejich snem a snem jejich rodicu je dostat se na jednu z presticnich univerzit SKY - Soul National, Korean nebo Yonsei University. Tech univerzit je ale mraky, maji ruzne kvality a jejich absolvovani vas skatulkuje mnohem vic, nez u nas. Moje knizka o korejske kulture proto rika, ze nez absolvovat nizkou univerzitu v Koreji, jsou bohati radsi do ciziny, takze to pro ne neni ani tak prestiz, jako zaplata. Deti na stredni se casto uci dlouho do noci, aby v osm byli uz ve skole, a tim, ne hrami nebo konicky, travi mladi. Proto se uvadi taky okolo 1000 sebevrazd teenageru v Koreji kazdy rok. To cislo nam dala nase vedouci MTV, nevim, odkud je, nemuzu ho posoudit.Takze toliko proc alternativni skolstvi. Ale Jakeun Hakgyo je i mezi alterinativnimi skolami alternativni, dokonce neni statem akreditovana a decka museji po skole delat rozdilovky, aby mohli na vyssi stredni. Studuji tu predmety jako meditaci, siti, farmareni, praci se drevem, vyuziti rostlin, tradicni hudbu a tak. Skolu provozuje mistni komunita kolem chramu Silsangsa. Cela vec zacla v par lidech pred vice nez 10 lety a ted je tu uz zhruba 250 lidi v komunite, skolka, farmarska skola pro ty, co utekli z mesta, poskolni druzina, samozrejme nase skola, chram, vyzkumne centrum na zlepsovani ekologickeho zemedelstvi a spousta policek a skleniku. V komunite je od zacatku nas pan reditel, neboli headteacher, Mr Lee. Takze to tu vsechno vydupal ze zeme. Komunita je vicemene budhisticka, neni to zadna uzka semknuta skupina lidi, ale spis asociace neziskovej a zajmovych sdruzeni, z tech vic komercnich projektu do toho patri treba vystavba cca 20 ekologickych domu kousek od nasi skoly, ktera ma rozpocet v miliardach wonu a ted se tam zrovna intenzivne kuta.
Skola nema ani statni prispevek, takze je plne hrazena rodici deti. A zaroven skola od nich vyzaduje docela znacne nasazeni, jako ucastnit se skolniho zivota a kazdy rok tu par dni stravit, jako 3 dny az tyden. Nenapsala jsem jeste asi explictine, ze je to skola internatni. Deti jezdi domu jen na prazdniny a velke svatky, jako je napriklad Chusok, ktery je za chvili. Drive mela skola nekolik domu ve vesnici, kde zilo nekolik deti bud s rodicem, nebo s ucitelem, varilo si snidane a vecere a zili pospolu, ale ted je u skoly nekolik pokoju a je to vic internatni styl a domku mimo skolu je malo, jen 2-3. Duvodem je jednak prestehovani skoly z klastera nahoru na kopec cca 25 minut ostre chuze, a druhak unava ucitelu, kteri po skole jeste cely svuj osobni zivot denne obetovali detem, a tak neni divu, ze dost z nich je svobodnych. Tahle vesnice a tahle skola moc osobnimu zivotu nepreje, jsou tu fakt od rana do noci. Jeste ted jsou 4 ze staleho profesorskeho sboru 10 ucitelu tady ve sborovne.
(Nas domecek z venku)Skola je zalozena na trech pilirich, budhismu jako filozofii, ne nabozenstvi, na vztahu ke komunite, zodpovednosti vuci spolecnost a na ekologickych principech. Budhismus se projevuje v ranni hodince, kdy si deti nejdriv ctou 20 minut vlastni knihu a pak bud 20 minut medituji nebo se provadi budhisticke klaneni, 100x. Dale se pak v jidelne pouziva specialni drevene nadobi, tradicni budhisticke, je to set 4 misek, vicka, hulek, lzice, hadriku na suseni a pouzdra na pribor a dole ve vesnici v kramku u klastera stoji pres 2000Kc, 160 000W. Jedna sada. Denne pouzivame jen dve misky, ale na patecni tradicni budhisticky obed, ktery se ji spolecne v sede na zemi, se pouziva vsechno. K obedu se nekdy jeste vratim, az si troufnu Mr Lee pozadat o povoleni fotit. Dalsim aspektem budhistickeho zivota tady je temer vegetarianska strava, maso je jednou az dvakrat za mesic, ryba jednou az dvakrat za tyden, ale treba vyvar ze susenych ryb docela casto. Prece jen jsou tu male deti, ktere maji nejake pozadavky na stravu. Po jidle se miska vyplachuje ne cajem, ale spis je to nejaky vyvar z cernych fazoli nebo tak neco - korejci rikaji caj spouste veci, co se spari a pije, ale neznamena to nutne dobrej zelenej caj. Jidlo je hodne malo mastne, takze vyplachnout jednu misku, prelejt do druhy, vyplachnou a vypit neni zadna velka obet a miska je tak cista, ze staci vyplachnout vodou, utrit a uklidit. I ten ritualni patecni obed ma cast ctenou, ktera zduraznuje vahu jidla, kolik prace stoji za jednim ryzovym zrnkem...
(Vnitrek nasi chajdy s Irinou)Zodpovednost vuci spolecnosti a komunite, ve ktere zijeme, se tu praktikuje tim, ze se skola zapojuje do cinnosti komunity, jako napriklad jiz popsana sobota nebo kazdostredecni farmareni na statcich klastera. Ono kdyz se do neceho da 40 rukou, tak to je hotovy hned. Prihrnovali jsme sazenicky salatu, ktery jeste do listopadu doroste, a byli jsme na takovem velkem lanu hotovi za 20 minut. Fakt pocit, ktery stoji za to. A kolik pytlu odpadku jsme kolem zdanlive ciste reky nasbirali v sobotu jsem taky psala, to nebyla jen skola, ale dalsi clenove komunity taky. Nekdy se chodi starat o stare lidi ve vesnici, varit jim, uklizet a bavit je, nekdy se dela neco kolem klastera, je to 1-2x do mesice, narozdil od farmareni, ktere je cele odpoledne jednou tydne. Ve stredu jdeme demonstrovat proti stavbe prehrady na nasi rece nekde v Jirisanu, bude to pesi pochod od skoly, tak se odpoledne neuci. Vlastne nefarmari.
A ta ekologicka cast je vlastne asi nejvetsi soda. I kdyz nekde se prolina s budhistickou skromnosti nebo se vztahem k tradicim a k historii. Vsechny stavby - myslim krome hlavni skolni budovy, tam si nejsem jista, ale to jsou jen 3 mistnosti, jsou stavene tradicnim zpusobem, tj pro nas asi hrazdene. Drevo, hlina, a hlavne korejsky unikatni system podlahoveho topeni ondol. Ve sborovne okna mame, ale ubytovny maji diru, na ni sit proti hmyzu a na tom lehounkou oteviratelnou mriz ze dreva pokrytou papirem a nekdy i igelitem. Stejne jsou i dvere, nic ze nezavira a nezamyka. V ondolu se topi drevem. Pouziva se vyhradne plne bilogicky odbouratelna chemie, jako cistici a telova, protoze vse jde bez cisteni rovnou do prirody. Kartacky se udrzuji u jidelny, kde je k dispozici takova slana erarni pasta na zuby. V koupelne, ve sprse, je mydlo a jako kondicioner roztok jablecneho octa. Musim rict, kondicioner super, a ani neni citit kdyz vlasy uschnou. Zachody jsou suche, drevene a turecke, blize jsem nevyzkoumala, co se dela s odpadem. Skola bohuzel neni energeticky nezavisla, ale setri se fakt hodne, na noc se vypina hlavni vypinac budovy, kde jsou pocitace, predsine, pokud teda jsou, jsou na fotobunku. Vlastni energii ma z velkych solarnich panelu, a z kola, ktere je namontovane na generator, ale to je spis demonstrace a zadny velky prinos to nema. Odpad se samozrejme tridi, vsude, v kazde mistnosti. Bioodpad se kompostuje.
(Topici cast naseho ondolu. Ondol poznate tak, ze dum je mirne vyvysenej a ma masivni podezdivku.)
(Nahled do damskych toalet. Detaily mozna priste. )Mozna jsem jeste neco nepopsala, ale i z tohohle si udelate dobrou predstavu, jak alternativni to je :-D
Denni rezim deti ve vsedni den je prijit na snidani v 7.30, pred tim od sedmi rano tece tepla voda. Meeting ucitelu s pisnickou a resenim dennich problemu zacina v 8.05, to jsme ve sborovne, ale s Irinou se nepripojujeme. Od 8.30 je pak prvni hodina cteni, meditace a klaneni, kterou jsme popsala vyse. Pak nasleduji do 12h vazne predmety, casto, jak jsem pochopila, v bloku cely tyden intenzivne, ne kazda hodina jina. My ucime streda a patek od 11.20 do 12.10 a ve cvtrtek od 13.30 kolik chceme a jak dlouho to deti bavi, max 90minut. Od 12.10 je obed, pak uklid skoly, ale jen kratce se nekdo mihne s kostetem a pak do 13.30 svaty pokoj, hraji fotbal, sedi v knihovne nebo veknu a klabosi. Od 13.30 zacina prvni a od 15.40 druha odpoledni hodina, vecere je v 6. Odpoledni hodiny jsou z predmetu jako zahradkareni (ne komunitni farmareni), trenink schopnosti pro samostatnost (siti, prace se drevem, bylinky, strihani vlasu), tradicni hudebni nastroje nebo bojove umeni, japonstina a dalsi predmety, ve ctvtek pak napriklad nas klub od 15.40 na tema vyroba z recyklovanych materialu, dneska jsme treba motali papirove koralky. V patek pak maji celoskolni setkani, kde se mluvi, resi problemy a obcas i neco hraje pro zabavu. Vecer po veceri maji volno a od 8 do 9.20 pak tichy studijni cas, kdy sedi ve tride a sprtaji. V sobotu je telocvik a tridni hodiny cele dopoledne, coz je volnejsi nez jinde, protoze v korejskych skolach se v sobotu dopoledne normalne uci. Tolik k nasemu behu casu, protoze krome uceni anglictiny se pridavame ke vsem aktivitam, ktere nam jsou jazykove dostupne, tj budeme chodit na tradicni nastroje, ja na siti a Irina na bylinky asi, pak chodime na zpev a capella atp.
Nasim ukolem neni naucit, ale motivovat, ukazat, k cemu je jazyk potreba, a hlavne se s detma bavit, ve skole, v hodine i prave pri jinych aktivitach.
Protoze jsme prave dotahly prvni tyden tady, chtela jsem neco napsat jeste o tom, co se tu delo, ale myslim, ze jsem se dneska docela vycerpala. Hrdinove doctou az sem. Pokusim se to prospikovat fotkama, ale pac pocitac, u ktereho sedim, ma jeste floppynu, tak fakt nevim.
(Ryzova policka vcera na vecer)
pondělí 7. září 2009
Prvni dny ve skole, konecne up to date
Porad se tu deje tolik noveho, co bych chtela napsat a nemuzu, protoze mam skluz. Takze podrobne mapovani podivnych skolnich zvyku odlozim zatim, a napisu vam o Pavlove navsteve a dnesnim vlastne prvnim poradnem skolnim dnu, i kdyz jsme jeste neucily.Pavel prijel v sobotu vecer po sbirani odpadku, po veceri jsem se vydala dolu z kopce, nastesti s Irininym mobilem, a Pavel volal, ze spatne vystoupil. Tak jsem si posedela ve vesnici pres pul hodiny, pak ho nastesti asi osmy projizdejici autobus vyplyvnul. Pavel jeste koupil nejake sodzu a sli jsme nahoru, celou cestu vzhuru do kopce. Po tme zadna radost. Bohuzel sokantni zazitek z naseho prijezdu se mi uplne nepodarilo zprostredkovat, protoze uz bylo po veceri a nase chatrc je uz taky zabydlena a ne tak neutulna, ale vsak vam to povi sam. Chvili jsme sedeli ve sborovne a pak popijeli u nas v chatrci a v jedenact sli spat, protoze budicek byl rano chvili po seste. Pavel se k nam sotva vesel na zem napric, ale snad to slo. Dva lidi bychom tam uz napasovali velmi stezi. Rano jsme meli snidani az v devet, hura, konecne, a pak vyrazili na prochazku kolem naseho udoli, koukali na hrobecky a ryzova policka a vyhledy do udoli.
Bohuzel, k obedu nebyla ryze a polivka a prilohy, ale korejska nudlova polevka ramyon, takze Pavel si nasi rutinu neuzil, nicmene k veceri bylo nase obvykle menu zpatky. Po obede jsme sli se podivat na chram Silsangsa, kolem ktereho jsem v sobotu jen prosla, ale nemela cas jit dovnitr. Male, utulne, se starym kovovym Buddhou. Nekolik malych chramecku, nekolik pagod, strasidelni strazni v brane. V Jirisanu jsou historicky cennejsi chramy, tesim se, ze se tam podivam, ale Silsanga je utulna, a je to centrum mistni komunity, ke ktere nase skola taky patri.
Pak uz jsme jen Pavlovi zamavali na rozloucenou a sly shanet jablka, protoze nam chybi cerstve ovoce. Nakonec nam jedna pani v obchudku vyndala nejake ze svoji lednice. Nevim, jestli je mela na prodej nebo ne, ale zaplatit si je nechala, tak to snad je v poradku :-D
V noci jsme meli takovou historku s obtiznym hmyzem - papirovou tapetou se k nam prokousala opravdova obluda a kousla Irinu. Ruka ji bolela asi hodinu a obludu zabila svym diarem. Ja jsem jen vydesene koukala z matrace a pak jsem ji jen nadzvedla, abych videla, jestli tam taky nejakou nemam. Dneska budeme lepit diry v tapetach.
Rano jsem prezentovala na ranim setkani Ceskou republiku, asi to nebylo uplne vtipne, ale podarilo se mi udrzet pozornost vetsinydeti, doufam. Hansem to prekladal do korejstiny, porad mluvim moc rychle na ne. Potom jsme meli volno a setkani s ucitelem z verejne skoly, kde taky budeme mit jednu hodinu tydne - fakt jak pohovor, ptal se nas jak casto anglictinu pouzivame, jestli je anglictina u nas v zemi v televizi, jestli umime zpivat, co jsme studovali - takhle oficialni zatim nikdo nebyl, delame tu prece zadarmo, ale pak nam Hansem vysvetlil, ze na verejny skoly musi byt oficialni a berou vetsinou jen americky ucitele. No jo, ale zadarmo vezmou i nas :-)
Po obede jsme se podle rozvrhu pridali k prvni a treti tride, tj 13 a 15 let, na hodinu zahradkareni, tj farming. Dostala jsem male policko, kam jsem nasazela salaty, ze kterych budu v listopadu delat kimchi, a pak jsem pomahala klukovi z prvniho rocniku trhat plevel z jeho fazoloveho policka. Jsou tu na navsteve dve mamy, zustavaji tu cely tyden a jedna z nich mluvi dobre anglicky, tak jsem si i behem farmareni popovidala.
Pak jsme cekaly, az zacne hodina vychovy k samostatnosti, nebo tak neco, delaji siti, strihani vlasu, praci se drevem a prirodni medicinu, 4 predmety paralelne, student si muze vybrat nezavisle na rocniku. Ale prisel hlavni ucitel, ze na nas ma zrovna hlavni mnich, head monk, ze Silsangsy cas, a jestli muzeme prijet. Tak jsme frcely a stravili jsme v jeho prijemnem pokoji za chramem hodinku s fakt dobrym kafem, ovocem a povidanim. Uz vim, proc jsou korejsti krestani tak agresivni a co se delo s budhismem v Koreji v poslednim stoleti. Zajimave to doplnuje to, co vim od mych korejskych znamych z Nemecka. Ale k tomu az nekdy jindy. Pak jsme cestou k autu sbirali popadane kakikurmy a jedli je neumyte rovnou ze zeme, protoze v chrame je i spina cista, a ja jsem si pripadala skoro jako v raji. Budeme k hlavnimu mnichovi chodit jednou tydne na povidani, tak se na to uz moc tesim a nejsem z toho nervozni, jako predtim.
Pripadam si jako ten facebookar, co pise o kazdem kafi, co si jde uvarit, ale je toho tu hodne a zapsat si to mi pomaha jak se s tim srovnat, tak si to pak pozdeji pripomenout, doufam, ze vas to neodradi od cteni a myslim, ze az se zabehne rutina, bude min co psat.PS: taky jsme dostali prvni kapesny, cca 1400Kc na mesic :-)
Bohuzel, k obedu nebyla ryze a polivka a prilohy, ale korejska nudlova polevka ramyon, takze Pavel si nasi rutinu neuzil, nicmene k veceri bylo nase obvykle menu zpatky. Po obede jsme sli se podivat na chram Silsangsa, kolem ktereho jsem v sobotu jen prosla, ale nemela cas jit dovnitr. Male, utulne, se starym kovovym Buddhou. Nekolik malych chramecku, nekolik pagod, strasidelni strazni v brane. V Jirisanu jsou historicky cennejsi chramy, tesim se, ze se tam podivam, ale Silsanga je utulna, a je to centrum mistni komunity, ke ktere nase skola taky patri.Pak uz jsme jen Pavlovi zamavali na rozloucenou a sly shanet jablka, protoze nam chybi cerstve ovoce. Nakonec nam jedna pani v obchudku vyndala nejake ze svoji lednice. Nevim, jestli je mela na prodej nebo ne, ale zaplatit si je nechala, tak to snad je v poradku :-D
V noci jsme meli takovou historku s obtiznym hmyzem - papirovou tapetou se k nam prokousala opravdova obluda a kousla Irinu. Ruka ji bolela asi hodinu a obludu zabila svym diarem. Ja jsem jen vydesene koukala z matrace a pak jsem ji jen nadzvedla, abych videla, jestli tam taky nejakou nemam. Dneska budeme lepit diry v tapetach.
Rano jsem prezentovala na ranim setkani Ceskou republiku, asi to nebylo uplne vtipne, ale podarilo se mi udrzet pozornost vetsinydeti, doufam. Hansem to prekladal do korejstiny, porad mluvim moc rychle na ne. Potom jsme meli volno a setkani s ucitelem z verejne skoly, kde taky budeme mit jednu hodinu tydne - fakt jak pohovor, ptal se nas jak casto anglictinu pouzivame, jestli je anglictina u nas v zemi v televizi, jestli umime zpivat, co jsme studovali - takhle oficialni zatim nikdo nebyl, delame tu prece zadarmo, ale pak nam Hansem vysvetlil, ze na verejny skoly musi byt oficialni a berou vetsinou jen americky ucitele. No jo, ale zadarmo vezmou i nas :-)Po obede jsme se podle rozvrhu pridali k prvni a treti tride, tj 13 a 15 let, na hodinu zahradkareni, tj farming. Dostala jsem male policko, kam jsem nasazela salaty, ze kterych budu v listopadu delat kimchi, a pak jsem pomahala klukovi z prvniho rocniku trhat plevel z jeho fazoloveho policka. Jsou tu na navsteve dve mamy, zustavaji tu cely tyden a jedna z nich mluvi dobre anglicky, tak jsem si i behem farmareni popovidala.
Pak jsme cekaly, az zacne hodina vychovy k samostatnosti, nebo tak neco, delaji siti, strihani vlasu, praci se drevem a prirodni medicinu, 4 predmety paralelne, student si muze vybrat nezavisle na rocniku. Ale prisel hlavni ucitel, ze na nas ma zrovna hlavni mnich, head monk, ze Silsangsy cas, a jestli muzeme prijet. Tak jsme frcely a stravili jsme v jeho prijemnem pokoji za chramem hodinku s fakt dobrym kafem, ovocem a povidanim. Uz vim, proc jsou korejsti krestani tak agresivni a co se delo s budhismem v Koreji v poslednim stoleti. Zajimave to doplnuje to, co vim od mych korejskych znamych z Nemecka. Ale k tomu az nekdy jindy. Pak jsme cestou k autu sbirali popadane kakikurmy a jedli je neumyte rovnou ze zeme, protoze v chrame je i spina cista, a ja jsem si pripadala skoro jako v raji. Budeme k hlavnimu mnichovi chodit jednou tydne na povidani, tak se na to uz moc tesim a nejsem z toho nervozni, jako predtim.
Pripadam si jako ten facebookar, co pise o kazdem kafi, co si jde uvarit, ale je toho tu hodne a zapsat si to mi pomaha jak se s tim srovnat, tak si to pak pozdeji pripomenout, doufam, ze vas to neodradi od cteni a myslim, ze az se zabehne rutina, bude min co psat.PS: taky jsme dostali prvni kapesny, cca 1400Kc na mesic :-)
neděle 6. září 2009
Narodni park Seoraksan a posledni den v Soulu
Dopisovani s odstupen nekolika tydnu neni takova zabava, ale holt to chci mit komplet a driv na to cas nebyl. Tak s chuti do toho...
V nedeli rano jsme vyrazili mistnim busem cislo 7 smer brana narodniho parku. Zaplatili jsme nevyznamne vstupne a jeste pred prichodem k velkemu Buddhovi jsme se potkali s asiaticky vypadajicim Holandanem, co byl z naseho hostelu, trochu jsme se podruzili, sel jen na jednodenni vyslap, takze kousek za Buddhou vedla nase cesta uz jinudy...
Do mlhy a mraku, no moc lakave to nevypadalo... meli jsme pred sebou cca 6 hodin do kopce, bylo kolem jedenacte. Mraky se zacali malinko protrhavat, obcas koukalo slunicko, ale bylo docela prijemne, ne moc vedro. Meli jsme batohy se spacakama a dalsima vecma, no v podstate v porovnani s Korejcema ohromny, protoze oni vsichni sli do hor nalehko, jen s malym batuzkem s jidlem a varicem. Nechapala jsem, fakt batuzek jak na odpoledni vylet do hor a na nas se smali a rikali, ze priste si mame vzit min. Taky ze jo.
Cesta se zacala poradne zvedat asi skoro po dvou hodinach, ve kterych jsme ale urazili jen neco pres 4 kilometry. Vetsinou po lavkach, schodek nahoru a dolu, vyborne vystrojene cesty povetsinou, jen obcas nepochopitelny vyslapany nevystrojeny svah o hubu. Ale hluboko se tam spadnout nedalo. Za prvnim shelterem (asi se tomu nejak cesky rika, ale proste horska bouda jen na prespani, s drevenejma velkejma policema na lidi) teprve zacal poradny vystup.
Cela cesta pred tim od Buddhy az kousek pod tenhle vrchol vedla udolim podel reky kolem vodopadu a malych pritoku.
Obcas byla cesta vystrojena, ale obcas takhle naderne kamenita. Vypadalo to jak z Tolkiena, a muselo to dat strasne prace. Nevim, kdy ty cesty staveli, ale je to mnohem poetickejsi, nez zebriky. Po dalsi hodince a neco vystupu jsme konecne byli odmeneni prvnimy vyhledy do udoli.
Pavel se na vyhlidkove plosine nadsene kochal vyhledem na modrou oblohu a hory ho asi moc nezajimaly :-)
Ale ukecala jsem ho, at aspon me s horama vyfoti. Byla jsem nadsena, ze je konecne neco videt, ale nevedela jsem, co me ceka za dalsi cca hodinu a pul.
Kousek od vyhlidkovy plosiny je druhy shelter na nasi ceste. U nej vsude spousta tenhle zviratek - anglicky chipmunk, ale ze to je cesky denka neboli burunduk, jsem zjistila az ted v prekladaci. Myslela jsem si, ze je to svist. Byly potvory pekne orachly a jedna skocila Pavlovi dokonce na nohu. Mozna by se s nima dalo nejak hrat, ale nechtela jsem si privodit vzteklinu, tak jsem se radsi od vsech mazlicich zvirat drzela dal.
Cesta se zacala ted opravdu sapat, jednu a pul hodiny do kopce na vzdalenost o neco vetsi nez kilometr. Obcas zebriky, obcas krasne kamenne pesiny a obcas i lana. Pavla jsme nechala kus za sebou, a tak se me vsichni Korejci ptali, jestli jdu sama a odkud jsem. Na Pavla pak uz jen halekali Czecho! :-) Meli jsme zabookovany shelter, ale docela daleko od vrcholu, na ktery jsem chtela vylezt, je to pry treti nejvyssi hora Jizni Koreje. Tak dohoda byla, ze nahore na krizovatce odhodim batoh a dobehnu na shelter pod vrcholem zeptat se, jestli maji bydlo, jestli ano, dojdu pro batoh a pro Pavla (asi 20 minut pres maleho velblouda), jestli ne, vybehnu na vrchol, dobyju ho pobezim na nas shelter, s Pavlem nebo za Pavlem. Cestou vzhuru se pomalu zacly otevirat i dalsi vyhledy, a jeden z nejlepsich - bohuzel na to nebyly poradne svetelne podminky - je krajina, ktera konci v mori a dal uz jen modro, a to vsechno kousek pod kopcem, na kterem stojite.
Na krizovatku jsem se dostala v predpokladany cas, napsala Pavlovi dlouhy vzkaz, co ma delat kdyby a do kdy ma cekat, a kdy nejdriv ma jit pryc a podobne zasadni instrukce, pac jsme byli bez mobilu. Potkala jsem tam taky jedinou bledou tvar vyjimaje Pavla za cely den, Holandan se svoji korejskou pritelkyni. Hned ji to hlasil, tak jsem ho oslovila. Navzajem jsme se vyfotili - urizli mi nohy!!! Kurzy fotografie do kurikula zakladnich skol!!! a pak uz jsem padila smer vyhlidnuty shelter pod Daechongbongem.
Dobehla, sehnala ubytovani, zaplatila, mazala zpatky a zjistila, ze Pavel si mezitim poridil korejske pratele, se kterymi si povida, vzkaz necetl, papir na bahotu ho nezajimal a jeste jsem ho musela premlouvat - no spis argumentovat zaplacenym shelterem - ze lepe spat pod vrcholem nez v nejluxusnejsim shelteru v Seoraksanu :-D
Mezitim se zacalo stmivat, nebe se jeste vic projasnilo, mraky zacaly stoupat a tvorit spoustu krasnych fotogenickych scenerii. Po rychlem jidle jsem odhodila batoh na polici urcenou k uskladneni lidi (nejsou to palandy, jsou to fakt police, naproti sobe v mistnosti, o hloubce cca dva metry, dve nad sebou, jedna teda prakticky na zemi a druha cca 1.5 metru nad zemi, a v jedne mistnosti tak spi kolem stovky lidi, mozna i vic) a bezela jeste nafotit nejake zapady slunce. Vycvakala jsem asi 100 fotek, no vam sem ted hodim jen jednu, ale mozna se neudrizm a jeste neco pridam pozdeji.
Pak jsem se vratila a nastosovala do police - nic jineho se nedalo delat, venku byla tma a zima, vevnitr vedro a svetlo. Zakaz myti, voda jen na piti, zachody suche. Vytahly jsme teda sodzu a rychlou lahvickou ve 4 (lahev je 0.5l piti o obsahu 20 procent, takze zadna sparka) utuzili cesko-korejske pratelstvi. To jsem jeste nevedela, jak moc a ze s nama chudak kluk pujde cely dalsi den. V devet zhasla svetla - Korejci to asi vedeli, my ne, ale bylo nam to jedno, ve svetle celovek jsme rychle dopili a pak se uz jen za zvuku sta chrapajicich Korejcu snazili usnout. Budilo me hlavne vedro, zvuky ne, vzduch tam byl fakt na odpadnuti. Vedeli jsme ale, ze se spousta Korejcu chysta na vychod slunce, tak jsem cekala, co bude, jestli nas nechaji spat dele nez do sesti. No ve trictvrte na pet se to zacalo ve velkem rojit, vsichni! vstali a skoro vsichni chvili po pate, kdy se rozsvitila na ubytovne svetla, vyrazili smer vrchol Daechongbong (1708mnm) za ucelem shlednuti vychodu slunce. Vypadalo to slibne, byli jsme nad morem mraku, vychod se v dalce rysoval krasne.
Jenze chvili pred samotnym vychodem a chvili po nasem prichodu na horu se zvedla cast mraku, prevalila se pres nasi horu a bylo po zizalkach. Korejci cekajici v mlze nebyli zdaleka tak fotograficky vdecni jako vychod slunce, ale museli mi pro tu chvili stacit. Vydrzela jsem na vrcholu okounet skoro hodinu v nadeji, ze mraky klesnuou a slunce uvidim, ale marne. Aspon jsem videla cajovou ceremonii za vychodu slunce, spoustu klaneni a zpevu od particky pritomnych postarsich Korejcu. Jestli buddhistickych, to si zavazne rict netroufam.
Pavlovo pratelstvi s Korejci melo ty klady, ze nam sehnal teplou snidani, nas instatni ramyon a trocha kimchi a dalsi polivky od pritomne skupinky korejskych policistek. Jedna z nich studovala v Rusku nejakou dobu, tak byla rada, ze si muze spasiba a dalsi slovicka na nekom vyzkouset. Musim rict, ze na policajtky byly moc sympaticky. Pak jsme se kolem osme pustili do sestupu stejnou cestou, protoze plaz a unava materialu zvitezili nad dobyvatelskymi potrebami. Celou cestu s nami sestupovat i Korejec z obrazku, musim rict, ze jeho jmeno si nepamatuju, ale mam ho napsane. Skakal jak kamzik po skalach, a vzdycky na nas ukrutne dlouho cekal. Pak jsem si taky trochu zaskakala, dokonce jsem si stihla vyrachat nohy v horske bystrine, a pak uz i na posledni most pred civilizaci dorazil Pavel, ktereho zkopec a batoh a predchozi den poradne potrapily. Korejec ale porad verne cekal :-)
Jeste nas odvezl zpatky do Sokcho, odkazal nas smerem plaz, bratrsky se s Pavlem rozloucil a vydal se smer sve rodne mesto a my relaxovat na plaz. Doplnila jsem to pivkem, Cass zadny zazrak, spis slaby nez hnusny, ale kdyz nic jineho neni... takze ty hnaty na fotce jsou moje a ma to byt zatisi na tema pohoda na plazi po tezkem treku :-D proto hraji hlavni roli moje pohorky.
Pak uz nas ten den necekalo nic nez uz zaznamenane setkani s Irinou a parky k veceri, a pivo z maleho pivovarku, ktere chutnalo jak limonada a vytuhnuti na podlaze u naseho CS hostitele Paula. Druhy den mela byt DMZ tour, takze vstavacka dost brzo, ale nejak nam to o par minut nevyslo, takze jsme meli necekane volny den v Soulu. Uz jsem mela docela promyslene, co chci videt, takze jsem jen vytahla plan z kapsy, a nasledovala prochazka Insadongem zahajena v Tapgol parku, tradicni ulickou plnou kramku a restauraci. Potom Jogyesa, jeden z mala buddhistickych chramu v Seoulu a jediny vyznamny v centru - behem dynastie Coson byli budhisti potlacovany a chramy smeli mit jen daleko od centra v horach, proto je Jogyesa az z pocatku dvacateho stoleti. Dovnitr jsme se nepodivali, zrovna byl obrad, ale ukradla jsem fotku a musim rict, ze proti vsem ostatnim chramum, co jsem videla, je Jogyesa fakt obrovsky velika.
Pak nasledovala prochazka podle meho Lonely planet, nazvana Mezi palaci. Pak jsem dodatecne zjistila, ze je to ctvrt pojmenovana a v ostatnich pruvodcich prezentovana jako misto se zachovanou mistni architekturou, ktere neni ani moc turistizovane, spis takove tiche a ospale. I kdyz nejaka muzea tam taky jsou, ale spis takova mala, podivna a zastrcena. Kdyby byl prazsky Novy svet vetsi, prirovnala bych to k tomu, ale i tam prece jen jsou mista pro turisty, na strudl na kafe... to tady vubec, jen tradicni fasady a ploty... Jmeno ctvrti doplnim.
Po obede, ktery nevim, jak se jmenoval, ale bylo to palive maso a zelene listy a ryze, ktere se zase po soustech roluji, az na to, za maso nebylo jen na grilu, ale v omacce, jsme vyrazili smer palac Changdeokgung. Je na seznamu UNESCO World Heritage a az na vyjimecne chvile se tam chodi jen s pruvodcem. Je tam docela dost k videni, prohlidka trva hodinu dvacet, jednak primo nejake palace, kde zila kralovna a kral, jednak Secret Garden, zahrada jen pro vyvolene a jeste cast palace, kde zili ostatni a kde byla knihovna. Presto se podle mapy projde pomerne mala cast celeho arealu a prohlidka vycerpavajici neni. Ale kombinace stromu, pavilonu a kamene je fakt moc pekna. A pruvodkyne mluvila vyjimecne dobre anglicky a byla taky docela vtipna, a taky docela hezka.
Pak jsme si sli sednout do cajovny na Insadongu, kupodivu, na turisty jsou zvykli, ale ne jednoznacne zamereni, asi jako nase cajovny. Dali jsme si dva studene ovocne caje, svestkovy a caj peti chuti, oba jsem uz mela moznost vyzkouset driv a musim rict, ze chutnaji trochu jako stava z kompotu, sladce a kysele, ale fakt osvezujici. Jen ta cena se rovna cene rychleho obeda, platili jsme 6000W za salek.
Pavel pak zamiril do PC bangu internetit a ja na lov krytky na sklo a novych smajdacich bot na Namdaemun. Uzila jsme si ho mnohem vic nez minule, je to fakt docela fotogenicke misto se smesi vseho mozneho ke koupi. Krytku ani boty jsem neusmlouvala, ale s cenou jsem byla docela spokojena, dokud neprisla Irina z blesaku, ze koupila za skoro stejnou cenu ohranou spanelku, kytaru.
Paul nas vzal na korejskou pizzu, pajeon, smazene placky se zelenou cibulkou a kalamarama, a k tomu jsme poprve pili dongdongju, takovy divny ryzovy vino, spis typu burcak . Ale u korejskeho alkoholu se chci zastavit v samostatnem clanku brzo :-)
Pak nas Paul vzal na korejsky zpusob piva - pred vsemi malymi kramky, ktere jsou otevrene do noci, je take par plastovych stolecku, v kramku se koupi nekolikalitrova petka piva, vyfasuji se kelimky a uz se zbrunda hezky venku na vzduchu. Kolem chodila spousta jeho znamych, prevazne uci na blizke univerzite. Paul ale uci na zakladce, mensi deti. Na fotce je jeho kamos z New Yorku, kterej v teplakovce vypadal jak vymastenej sportovec, ale tusim, ze na uni uci filozofii a jeste neco, takze asi fakt nebude :-) a Irina ho potkala uz pred tim a potvrzuje, ze vymastenej neni :-)
V nedeli rano jsme vyrazili mistnim busem cislo 7 smer brana narodniho parku. Zaplatili jsme nevyznamne vstupne a jeste pred prichodem k velkemu Buddhovi jsme se potkali s asiaticky vypadajicim Holandanem, co byl z naseho hostelu, trochu jsme se podruzili, sel jen na jednodenni vyslap, takze kousek za Buddhou vedla nase cesta uz jinudy...
Do mlhy a mraku, no moc lakave to nevypadalo... meli jsme pred sebou cca 6 hodin do kopce, bylo kolem jedenacte. Mraky se zacali malinko protrhavat, obcas koukalo slunicko, ale bylo docela prijemne, ne moc vedro. Meli jsme batohy se spacakama a dalsima vecma, no v podstate v porovnani s Korejcema ohromny, protoze oni vsichni sli do hor nalehko, jen s malym batuzkem s jidlem a varicem. Nechapala jsem, fakt batuzek jak na odpoledni vylet do hor a na nas se smali a rikali, ze priste si mame vzit min. Taky ze jo.
Cesta se zacala poradne zvedat asi skoro po dvou hodinach, ve kterych jsme ale urazili jen neco pres 4 kilometry. Vetsinou po lavkach, schodek nahoru a dolu, vyborne vystrojene cesty povetsinou, jen obcas nepochopitelny vyslapany nevystrojeny svah o hubu. Ale hluboko se tam spadnout nedalo. Za prvnim shelterem (asi se tomu nejak cesky rika, ale proste horska bouda jen na prespani, s drevenejma velkejma policema na lidi) teprve zacal poradny vystup.
Cela cesta pred tim od Buddhy az kousek pod tenhle vrchol vedla udolim podel reky kolem vodopadu a malych pritoku.
Obcas byla cesta vystrojena, ale obcas takhle naderne kamenita. Vypadalo to jak z Tolkiena, a muselo to dat strasne prace. Nevim, kdy ty cesty staveli, ale je to mnohem poetickejsi, nez zebriky. Po dalsi hodince a neco vystupu jsme konecne byli odmeneni prvnimy vyhledy do udoli.
Pavel se na vyhlidkove plosine nadsene kochal vyhledem na modrou oblohu a hory ho asi moc nezajimaly :-)
Ale ukecala jsem ho, at aspon me s horama vyfoti. Byla jsem nadsena, ze je konecne neco videt, ale nevedela jsem, co me ceka za dalsi cca hodinu a pul.
Kousek od vyhlidkovy plosiny je druhy shelter na nasi ceste. U nej vsude spousta tenhle zviratek - anglicky chipmunk, ale ze to je cesky denka neboli burunduk, jsem zjistila az ted v prekladaci. Myslela jsem si, ze je to svist. Byly potvory pekne orachly a jedna skocila Pavlovi dokonce na nohu. Mozna by se s nima dalo nejak hrat, ale nechtela jsem si privodit vzteklinu, tak jsem se radsi od vsech mazlicich zvirat drzela dal.
Cesta se zacala ted opravdu sapat, jednu a pul hodiny do kopce na vzdalenost o neco vetsi nez kilometr. Obcas zebriky, obcas krasne kamenne pesiny a obcas i lana. Pavla jsme nechala kus za sebou, a tak se me vsichni Korejci ptali, jestli jdu sama a odkud jsem. Na Pavla pak uz jen halekali Czecho! :-) Meli jsme zabookovany shelter, ale docela daleko od vrcholu, na ktery jsem chtela vylezt, je to pry treti nejvyssi hora Jizni Koreje. Tak dohoda byla, ze nahore na krizovatce odhodim batoh a dobehnu na shelter pod vrcholem zeptat se, jestli maji bydlo, jestli ano, dojdu pro batoh a pro Pavla (asi 20 minut pres maleho velblouda), jestli ne, vybehnu na vrchol, dobyju ho pobezim na nas shelter, s Pavlem nebo za Pavlem. Cestou vzhuru se pomalu zacly otevirat i dalsi vyhledy, a jeden z nejlepsich - bohuzel na to nebyly poradne svetelne podminky - je krajina, ktera konci v mori a dal uz jen modro, a to vsechno kousek pod kopcem, na kterem stojite.
Na krizovatku jsem se dostala v predpokladany cas, napsala Pavlovi dlouhy vzkaz, co ma delat kdyby a do kdy ma cekat, a kdy nejdriv ma jit pryc a podobne zasadni instrukce, pac jsme byli bez mobilu. Potkala jsem tam taky jedinou bledou tvar vyjimaje Pavla za cely den, Holandan se svoji korejskou pritelkyni. Hned ji to hlasil, tak jsem ho oslovila. Navzajem jsme se vyfotili - urizli mi nohy!!! Kurzy fotografie do kurikula zakladnich skol!!! a pak uz jsem padila smer vyhlidnuty shelter pod Daechongbongem.
Dobehla, sehnala ubytovani, zaplatila, mazala zpatky a zjistila, ze Pavel si mezitim poridil korejske pratele, se kterymi si povida, vzkaz necetl, papir na bahotu ho nezajimal a jeste jsem ho musela premlouvat - no spis argumentovat zaplacenym shelterem - ze lepe spat pod vrcholem nez v nejluxusnejsim shelteru v Seoraksanu :-D
Mezitim se zacalo stmivat, nebe se jeste vic projasnilo, mraky zacaly stoupat a tvorit spoustu krasnych fotogenickych scenerii. Po rychlem jidle jsem odhodila batoh na polici urcenou k uskladneni lidi (nejsou to palandy, jsou to fakt police, naproti sobe v mistnosti, o hloubce cca dva metry, dve nad sebou, jedna teda prakticky na zemi a druha cca 1.5 metru nad zemi, a v jedne mistnosti tak spi kolem stovky lidi, mozna i vic) a bezela jeste nafotit nejake zapady slunce. Vycvakala jsem asi 100 fotek, no vam sem ted hodim jen jednu, ale mozna se neudrizm a jeste neco pridam pozdeji.
Pak jsem se vratila a nastosovala do police - nic jineho se nedalo delat, venku byla tma a zima, vevnitr vedro a svetlo. Zakaz myti, voda jen na piti, zachody suche. Vytahly jsme teda sodzu a rychlou lahvickou ve 4 (lahev je 0.5l piti o obsahu 20 procent, takze zadna sparka) utuzili cesko-korejske pratelstvi. To jsem jeste nevedela, jak moc a ze s nama chudak kluk pujde cely dalsi den. V devet zhasla svetla - Korejci to asi vedeli, my ne, ale bylo nam to jedno, ve svetle celovek jsme rychle dopili a pak se uz jen za zvuku sta chrapajicich Korejcu snazili usnout. Budilo me hlavne vedro, zvuky ne, vzduch tam byl fakt na odpadnuti. Vedeli jsme ale, ze se spousta Korejcu chysta na vychod slunce, tak jsem cekala, co bude, jestli nas nechaji spat dele nez do sesti. No ve trictvrte na pet se to zacalo ve velkem rojit, vsichni! vstali a skoro vsichni chvili po pate, kdy se rozsvitila na ubytovne svetla, vyrazili smer vrchol Daechongbong (1708mnm) za ucelem shlednuti vychodu slunce. Vypadalo to slibne, byli jsme nad morem mraku, vychod se v dalce rysoval krasne.
Jenze chvili pred samotnym vychodem a chvili po nasem prichodu na horu se zvedla cast mraku, prevalila se pres nasi horu a bylo po zizalkach. Korejci cekajici v mlze nebyli zdaleka tak fotograficky vdecni jako vychod slunce, ale museli mi pro tu chvili stacit. Vydrzela jsem na vrcholu okounet skoro hodinu v nadeji, ze mraky klesnuou a slunce uvidim, ale marne. Aspon jsem videla cajovou ceremonii za vychodu slunce, spoustu klaneni a zpevu od particky pritomnych postarsich Korejcu. Jestli buddhistickych, to si zavazne rict netroufam.
Pavlovo pratelstvi s Korejci melo ty klady, ze nam sehnal teplou snidani, nas instatni ramyon a trocha kimchi a dalsi polivky od pritomne skupinky korejskych policistek. Jedna z nich studovala v Rusku nejakou dobu, tak byla rada, ze si muze spasiba a dalsi slovicka na nekom vyzkouset. Musim rict, ze na policajtky byly moc sympaticky. Pak jsme se kolem osme pustili do sestupu stejnou cestou, protoze plaz a unava materialu zvitezili nad dobyvatelskymi potrebami. Celou cestu s nami sestupovat i Korejec z obrazku, musim rict, ze jeho jmeno si nepamatuju, ale mam ho napsane. Skakal jak kamzik po skalach, a vzdycky na nas ukrutne dlouho cekal. Pak jsem si taky trochu zaskakala, dokonce jsem si stihla vyrachat nohy v horske bystrine, a pak uz i na posledni most pred civilizaci dorazil Pavel, ktereho zkopec a batoh a predchozi den poradne potrapily. Korejec ale porad verne cekal :-)
Jeste nas odvezl zpatky do Sokcho, odkazal nas smerem plaz, bratrsky se s Pavlem rozloucil a vydal se smer sve rodne mesto a my relaxovat na plaz. Doplnila jsem to pivkem, Cass zadny zazrak, spis slaby nez hnusny, ale kdyz nic jineho neni... takze ty hnaty na fotce jsou moje a ma to byt zatisi na tema pohoda na plazi po tezkem treku :-D proto hraji hlavni roli moje pohorky.
Pak uz nas ten den necekalo nic nez uz zaznamenane setkani s Irinou a parky k veceri, a pivo z maleho pivovarku, ktere chutnalo jak limonada a vytuhnuti na podlaze u naseho CS hostitele Paula. Druhy den mela byt DMZ tour, takze vstavacka dost brzo, ale nejak nam to o par minut nevyslo, takze jsme meli necekane volny den v Soulu. Uz jsem mela docela promyslene, co chci videt, takze jsem jen vytahla plan z kapsy, a nasledovala prochazka Insadongem zahajena v Tapgol parku, tradicni ulickou plnou kramku a restauraci. Potom Jogyesa, jeden z mala buddhistickych chramu v Seoulu a jediny vyznamny v centru - behem dynastie Coson byli budhisti potlacovany a chramy smeli mit jen daleko od centra v horach, proto je Jogyesa az z pocatku dvacateho stoleti. Dovnitr jsme se nepodivali, zrovna byl obrad, ale ukradla jsem fotku a musim rict, ze proti vsem ostatnim chramum, co jsem videla, je Jogyesa fakt obrovsky velika.
Pak nasledovala prochazka podle meho Lonely planet, nazvana Mezi palaci. Pak jsem dodatecne zjistila, ze je to ctvrt pojmenovana a v ostatnich pruvodcich prezentovana jako misto se zachovanou mistni architekturou, ktere neni ani moc turistizovane, spis takove tiche a ospale. I kdyz nejaka muzea tam taky jsou, ale spis takova mala, podivna a zastrcena. Kdyby byl prazsky Novy svet vetsi, prirovnala bych to k tomu, ale i tam prece jen jsou mista pro turisty, na strudl na kafe... to tady vubec, jen tradicni fasady a ploty... Jmeno ctvrti doplnim.
Po obede, ktery nevim, jak se jmenoval, ale bylo to palive maso a zelene listy a ryze, ktere se zase po soustech roluji, az na to, za maso nebylo jen na grilu, ale v omacce, jsme vyrazili smer palac Changdeokgung. Je na seznamu UNESCO World Heritage a az na vyjimecne chvile se tam chodi jen s pruvodcem. Je tam docela dost k videni, prohlidka trva hodinu dvacet, jednak primo nejake palace, kde zila kralovna a kral, jednak Secret Garden, zahrada jen pro vyvolene a jeste cast palace, kde zili ostatni a kde byla knihovna. Presto se podle mapy projde pomerne mala cast celeho arealu a prohlidka vycerpavajici neni. Ale kombinace stromu, pavilonu a kamene je fakt moc pekna. A pruvodkyne mluvila vyjimecne dobre anglicky a byla taky docela vtipna, a taky docela hezka.
Pak jsme si sli sednout do cajovny na Insadongu, kupodivu, na turisty jsou zvykli, ale ne jednoznacne zamereni, asi jako nase cajovny. Dali jsme si dva studene ovocne caje, svestkovy a caj peti chuti, oba jsem uz mela moznost vyzkouset driv a musim rict, ze chutnaji trochu jako stava z kompotu, sladce a kysele, ale fakt osvezujici. Jen ta cena se rovna cene rychleho obeda, platili jsme 6000W za salek.
Pavel pak zamiril do PC bangu internetit a ja na lov krytky na sklo a novych smajdacich bot na Namdaemun. Uzila jsme si ho mnohem vic nez minule, je to fakt docela fotogenicke misto se smesi vseho mozneho ke koupi. Krytku ani boty jsem neusmlouvala, ale s cenou jsem byla docela spokojena, dokud neprisla Irina z blesaku, ze koupila za skoro stejnou cenu ohranou spanelku, kytaru.
Paul nas vzal na korejskou pizzu, pajeon, smazene placky se zelenou cibulkou a kalamarama, a k tomu jsme poprve pili dongdongju, takovy divny ryzovy vino, spis typu burcak . Ale u korejskeho alkoholu se chci zastavit v samostatnem clanku brzo :-)
Pak nas Paul vzal na korejsky zpusob piva - pred vsemi malymi kramky, ktere jsou otevrene do noci, je take par plastovych stolecku, v kramku se koupi nekolikalitrova petka piva, vyfasuji se kelimky a uz se zbrunda hezky venku na vzduchu. Kolem chodila spousta jeho znamych, prevazne uci na blizke univerzite. Paul ale uci na zakladce, mensi deti. Na fotce je jeho kamos z New Yorku, kterej v teplakovce vypadal jak vymastenej sportovec, ale tusim, ze na uni uci filozofii a jeste neco, takze asi fakt nebude :-) a Irina ho potkala uz pred tim a potvrzuje, ze vymastenej neni :-)
MTV Orientation a prijezd do Jakeun Hakgyo, alias male skoly
Protoze nam odesel pocitac, jak jsem psala, nedoblognu ted zbyly cas, ale ty netrpelive z vas nechci nechat ceka na zpravy z noveho pusobiste. Takze az dopisu Soraksan, objevi se pod tady tim prispevkem, protoze ho mam v konceptech.
Ve stredu rano 2. zari jsme se s Irinou a Pavlem od naseho hosta Paula rano prestehovali do PC bangu, resit internety a takove ty veci, nez bude v 11 cas na sraz ostatnich MTV ucastniku. Na nastupisti nasi stanice Hoege jsme se s Pavlem rozloucili a vyrazili se dvema prestupy, oblozeny vsi batozinou, do olympijskeho parku, kde se v hostelu Parktel konalo nase orientacni pripravne setkani. Nejprve jsme se potkali jen se dvema, a kdyz uz jsme zacinali myslet, ze je neco spatne, konecne se objevila Korejka a Korejec, pritahli par dalsich a uz se slo. Nakonec je nas myslim 23 vcetne korejskych ucastniku, kteri jsou na nekolika projektech v tezsich lokalitach, kde je potreba mistni.
Nejprve teda co vlastne delame: jako dobrovolnicic jsme prijeli sem do Koreje na vlastni naklady, na dobu o neco malo kratsi nez tri mesice, pracovat ve skolach a komunitnich centrech jako lektori anglictiny a v podstate mezikulturni vychovy. Protoze nasim ukolem neni naucit anglictinu a systematicky rozvijet nase studenty, ale poskytnout jim moznost povidat anglicky, zjistit, ze ten jazyk potrebuji, ze anglictina muze bejt zabavna a ze jsou lide i jinde, nez v Koreji, a ze jsou jini, ziji jinak, mluvi jinak a vypadaji jinak. Muze to znit vtipne, samozrejme vsechny korejske deti vedi, jak vypada beloch, a zadny z tech projektu neni prvnim rokem, ale potkala jsem v Soulu 20 letou holku, ktera mi rekla, ze jsem prvni cizinka, se kterou v zivote mluvi, takze myslim, ze mame jen svoji pritomnosti jeste tehle zemi co dat. Vsichni pracujeme za byt a za stravu, na nekterych projektech je prispevek na letenku, jinde je kapesne.
Projekty jsou typove rozdelitelne na tri skupiny, komunitni artova centra, volnocasova centra pro deti a mladez a alternativni skoly. Artovy projekt je jen jeden, byvala trznice jednoho mesta se meni na centrum pro mistni umelce, a nasi lide tam vedou projekty pro ne a zaroven je uci anglictinu. Volnocasovych center je nekolik, jsou bud v zemedelskych oblastech daleko od mest, kde deti nemaji prilezitost k nejake zabave, nebo v chudych ctvrtich mest, tj v nasem pripade v Busanu, druhem nejvetsim meste Koreji. Tyhle projekty jsou nejtezsi, a proto je tam korejsky dobrovolnik taky. Ja jsem v alternativni skole, tech je nekolik, ale napisu vam o nich, az se do nich pojedu za ostatnima dobrovolnikama podivat.
A co jsou to za lidi? Nejmladsim je 19, nejstarsimu 33 let, ale loni byla i jedna pani pres 40. Mluvi anglicky od dost zakladni (kluk na artovej projekt, tanecnik jak blazen) az po rodile mluvci. Cerstve absolventky strednich skol, chlapek, co ma odpracovano 14 let jako tester software. Dost ruznoroda skupinka, ale vychazeli jsme spolu moc dobre a kazdej si nasel ty svoje, se kterejma si mel co rict. Narodnostne 2 Nemky, 4 Finky, Americanka, Britka, dva Frantici a Francouzka, dost lidi z Indonesie, Malajka, holka z Honkongu, par Korejcu. Moc se bohuzel nepotkame, jen asi na vyhodnoceni uprostred projektu a pak doufam, ze se budeme nejak navstevovat.Korejci pro nas meli pripravene prijemne balicky plne map, letaku, pruvodcu, a dobre naplanovany program skladajici se z ice breakrovych her, docela dobrych, musim rict, predstavovani, skupinovych debat a obavach a motivaci pro projekt, vecer pak mezikulturni uceni, coz bylo na tema podivnych zvyku jinych komunit. Vzali nas na prochazku olympijskym parkem na veceri do hlucne mistni vyvarovny, coz pro lidi, co akorat prijeli, musel bejt nejvetsi kulturni sok. Vecerni party se pro velkou unavu materialu rozpadla, ale rano vyuka prace s hulkama byla fakt zabavna. Pak uz jen briefingy o jednotlivych projektech a chvili po poledni bez obeda hura na Dongsoul, autobusove nadrazi odkud nam jede bus na Jirisan. I sem jsme sli porad ve skupine dalsich par lidi, kterym jel autobus stejne, vedeni jednou Korejkou, abychom se nahodou nestihli pred odjezdem ztratit.
Na nadrazi jsme si doprali posledni normalni jidlo (korejske, ale normalni) a pak nasedli do busu a prokecali a proklimali dalsi tri a pul hodiny, nez nas bus zastavil primo pred klasterem Silsangsa. Teda, klaster je za nekolikerym krovim a hlavne za mostem, ale primo u odbocky z hlavni, kde uz na nas cekalo auto s dvema uciteli, takovej malej nakladacek, sup zavazadla na korbu a uz se auto drasalo nahoru do kopce, hodne prudce, az jsem se divila, ze to nakladacek vubec dava.
Jeden z nich, Han-Sem, coz je prezdivka, ktera pry znamena handsome, jakoze Hezoun, nas pak predal dvema ucitelkam, ktere nas provedly po arealu a dobre si uzivaly nase vysokovane vyrazy. Nejprve zachody. V drevene boude, suche, turecke, vse pada dolu hluboko ne do zeme, ale do pripravenych kontejneru, ktere se vyvazi. Papir do kose. Voda na ruce tece venku, nepitna. Pak dolu ke sprcham, spolecne, takove ty nizke, co se u nich sedi, tak se to dela v Koreji. Zadna osobni kosmetika ani drogerie neni povolena, pokud neni plne rozlozitelna v prirode. Vsichni pouzivaji skolou poskytovana ekomydla, na vlasy pak jako kondicioner slaby roztok octa. Tepla voda rano pul hodiny pred snidani a vecer asi hodinu po veceri. Jidelna spolecna, kazdy ma sve 4 tradicni budhisticke misky, svoje hulky a lzici z nejakeho specialniho dreva, svuj rucnicek. K jidlu ryze, polivka, a prilohy, kimchi a dalsi nakladana zelenina. My jsme byly pripravene na alternativu, ale zmozene dlouhou cestou jsme fakt tohle uplne s usmevem nedavaly, takze ucitelky vypadaly hodne pobavene a posledni kapka, kdyz jsme dojedly, byla: A ted si do misky nalejete caj, vyplachnete nejdriv jednu, pak caj prelejete do druhe, vyplachnete druhou a pak vypijete. Neplytvame jidlem, setrime vodu. Uff.
Aha, prej posledni kapka. Tak to bylo nase ubytovani. Kousek za skolou je malej tradicni domek, prvni v rade 5, ktere se za sebou tahnou vzhuru do kopce. Teda nejbliz skole je ten nas. Je to mala mistnost z dreva a hliny, vytapena systemem ondol, tj. podlahovym topenim, z pece, ktera je za domem a ve ktere si musime samy topit. Vevnitr je mistnost vylepena papirem, jsou tam jen tri male stolky a dve matrace na zemi. Obleceni se vesi na bambusove tyce po stranach. Fotodokumentaci dodam, ke vsemu. No mela jsem ten vecer celist uplne dole, ale ctvrty den tady muzu rict, ze se to fakt da. V domecku jen spime a pro dve uplne staci. Jen jsme se vybalily a hned sly spat, protoze jsme se tesily na ranni teplou sprchu a snidane se podava uz v 7.30.
V patek rano jsme se zdarne umyly, zadne studentky neprisly, respektive jak prisly a videly nas, zase rychle zabouchly a utekly :-) K snidani ryze, polevka a prilohy, misky vymyt cajem. Pak jsme se predstavili na rannim setkani ucitelu i zaku, a pak si nas Han-Sem vzal na orientation. Provedl nas, kde jsme jeste nebyly, dal nam rozvrh, cas utekl docela rychle. K obedu ryze, polevka, prilohy. V pondeli jsme meli mit prezentaci CR a naseho klubu, ktery pro deti povedeme, takze jsme odpoledne stravili pripravami. K veceri ryze, polevka, prilohy. Kdyz jsme se vecer ptali, jestli si o vikendu prispime, prekvapilo nas, ze naopak. Snidane uz v 6.40, abychom byli v 7.50 dole u klastera ready na komunitni sobotu, tj dve hodiny sbirani odpadku kolem mistni reky spolu s dalsimi lidmi z vesnice. Na to, ze to vypadalo docela ciste, jsme nasbirali neuveritelne mnozstvi pytlu plnych ruznych veci, samozrejme i tento odpad jsme tridili, sklo, plasty, plech a kov a ostatni. Za odmenu jsme dostali ttok, tradicni korejske ryzove kolacky, co mi moc nejedou a jeste sli projit celou vesnici, abychom se i se studenty po prazdninach se vsemi pozdravili. Od skoly ke klasteru je to tak 25 minut z kopce, opacnym smerem pak asi pres pul hodiny opravdu hodne do kopce. K obedu hadejte co.
V pristim blogu bude nasledovat fotodokumentace skoly a taky nejake fotky z Pavlovy navstevy. Ale aspon zavdavek: i kdyz je to tu drsny, je to tu fakt krasny. V popredi ryzove policko. 
Ve stredu rano 2. zari jsme se s Irinou a Pavlem od naseho hosta Paula rano prestehovali do PC bangu, resit internety a takove ty veci, nez bude v 11 cas na sraz ostatnich MTV ucastniku. Na nastupisti nasi stanice Hoege jsme se s Pavlem rozloucili a vyrazili se dvema prestupy, oblozeny vsi batozinou, do olympijskeho parku, kde se v hostelu Parktel konalo nase orientacni pripravne setkani. Nejprve jsme se potkali jen se dvema, a kdyz uz jsme zacinali myslet, ze je neco spatne, konecne se objevila Korejka a Korejec, pritahli par dalsich a uz se slo. Nakonec je nas myslim 23 vcetne korejskych ucastniku, kteri jsou na nekolika projektech v tezsich lokalitach, kde je potreba mistni.
Nejprve teda co vlastne delame: jako dobrovolnicic jsme prijeli sem do Koreje na vlastni naklady, na dobu o neco malo kratsi nez tri mesice, pracovat ve skolach a komunitnich centrech jako lektori anglictiny a v podstate mezikulturni vychovy. Protoze nasim ukolem neni naucit anglictinu a systematicky rozvijet nase studenty, ale poskytnout jim moznost povidat anglicky, zjistit, ze ten jazyk potrebuji, ze anglictina muze bejt zabavna a ze jsou lide i jinde, nez v Koreji, a ze jsou jini, ziji jinak, mluvi jinak a vypadaji jinak. Muze to znit vtipne, samozrejme vsechny korejske deti vedi, jak vypada beloch, a zadny z tech projektu neni prvnim rokem, ale potkala jsem v Soulu 20 letou holku, ktera mi rekla, ze jsem prvni cizinka, se kterou v zivote mluvi, takze myslim, ze mame jen svoji pritomnosti jeste tehle zemi co dat. Vsichni pracujeme za byt a za stravu, na nekterych projektech je prispevek na letenku, jinde je kapesne.
Projekty jsou typove rozdelitelne na tri skupiny, komunitni artova centra, volnocasova centra pro deti a mladez a alternativni skoly. Artovy projekt je jen jeden, byvala trznice jednoho mesta se meni na centrum pro mistni umelce, a nasi lide tam vedou projekty pro ne a zaroven je uci anglictinu. Volnocasovych center je nekolik, jsou bud v zemedelskych oblastech daleko od mest, kde deti nemaji prilezitost k nejake zabave, nebo v chudych ctvrtich mest, tj v nasem pripade v Busanu, druhem nejvetsim meste Koreji. Tyhle projekty jsou nejtezsi, a proto je tam korejsky dobrovolnik taky. Ja jsem v alternativni skole, tech je nekolik, ale napisu vam o nich, az se do nich pojedu za ostatnima dobrovolnikama podivat.
A co jsou to za lidi? Nejmladsim je 19, nejstarsimu 33 let, ale loni byla i jedna pani pres 40. Mluvi anglicky od dost zakladni (kluk na artovej projekt, tanecnik jak blazen) az po rodile mluvci. Cerstve absolventky strednich skol, chlapek, co ma odpracovano 14 let jako tester software. Dost ruznoroda skupinka, ale vychazeli jsme spolu moc dobre a kazdej si nasel ty svoje, se kterejma si mel co rict. Narodnostne 2 Nemky, 4 Finky, Americanka, Britka, dva Frantici a Francouzka, dost lidi z Indonesie, Malajka, holka z Honkongu, par Korejcu. Moc se bohuzel nepotkame, jen asi na vyhodnoceni uprostred projektu a pak doufam, ze se budeme nejak navstevovat.Korejci pro nas meli pripravene prijemne balicky plne map, letaku, pruvodcu, a dobre naplanovany program skladajici se z ice breakrovych her, docela dobrych, musim rict, predstavovani, skupinovych debat a obavach a motivaci pro projekt, vecer pak mezikulturni uceni, coz bylo na tema podivnych zvyku jinych komunit. Vzali nas na prochazku olympijskym parkem na veceri do hlucne mistni vyvarovny, coz pro lidi, co akorat prijeli, musel bejt nejvetsi kulturni sok. Vecerni party se pro velkou unavu materialu rozpadla, ale rano vyuka prace s hulkama byla fakt zabavna. Pak uz jen briefingy o jednotlivych projektech a chvili po poledni bez obeda hura na Dongsoul, autobusove nadrazi odkud nam jede bus na Jirisan. I sem jsme sli porad ve skupine dalsich par lidi, kterym jel autobus stejne, vedeni jednou Korejkou, abychom se nahodou nestihli pred odjezdem ztratit.Na nadrazi jsme si doprali posledni normalni jidlo (korejske, ale normalni) a pak nasedli do busu a prokecali a proklimali dalsi tri a pul hodiny, nez nas bus zastavil primo pred klasterem Silsangsa. Teda, klaster je za nekolikerym krovim a hlavne za mostem, ale primo u odbocky z hlavni, kde uz na nas cekalo auto s dvema uciteli, takovej malej nakladacek, sup zavazadla na korbu a uz se auto drasalo nahoru do kopce, hodne prudce, az jsem se divila, ze to nakladacek vubec dava.
Jeden z nich, Han-Sem, coz je prezdivka, ktera pry znamena handsome, jakoze Hezoun, nas pak predal dvema ucitelkam, ktere nas provedly po arealu a dobre si uzivaly nase vysokovane vyrazy. Nejprve zachody. V drevene boude, suche, turecke, vse pada dolu hluboko ne do zeme, ale do pripravenych kontejneru, ktere se vyvazi. Papir do kose. Voda na ruce tece venku, nepitna. Pak dolu ke sprcham, spolecne, takove ty nizke, co se u nich sedi, tak se to dela v Koreji. Zadna osobni kosmetika ani drogerie neni povolena, pokud neni plne rozlozitelna v prirode. Vsichni pouzivaji skolou poskytovana ekomydla, na vlasy pak jako kondicioner slaby roztok octa. Tepla voda rano pul hodiny pred snidani a vecer asi hodinu po veceri. Jidelna spolecna, kazdy ma sve 4 tradicni budhisticke misky, svoje hulky a lzici z nejakeho specialniho dreva, svuj rucnicek. K jidlu ryze, polivka, a prilohy, kimchi a dalsi nakladana zelenina. My jsme byly pripravene na alternativu, ale zmozene dlouhou cestou jsme fakt tohle uplne s usmevem nedavaly, takze ucitelky vypadaly hodne pobavene a posledni kapka, kdyz jsme dojedly, byla: A ted si do misky nalejete caj, vyplachnete nejdriv jednu, pak caj prelejete do druhe, vyplachnete druhou a pak vypijete. Neplytvame jidlem, setrime vodu. Uff.
Aha, prej posledni kapka. Tak to bylo nase ubytovani. Kousek za skolou je malej tradicni domek, prvni v rade 5, ktere se za sebou tahnou vzhuru do kopce. Teda nejbliz skole je ten nas. Je to mala mistnost z dreva a hliny, vytapena systemem ondol, tj. podlahovym topenim, z pece, ktera je za domem a ve ktere si musime samy topit. Vevnitr je mistnost vylepena papirem, jsou tam jen tri male stolky a dve matrace na zemi. Obleceni se vesi na bambusove tyce po stranach. Fotodokumentaci dodam, ke vsemu. No mela jsem ten vecer celist uplne dole, ale ctvrty den tady muzu rict, ze se to fakt da. V domecku jen spime a pro dve uplne staci. Jen jsme se vybalily a hned sly spat, protoze jsme se tesily na ranni teplou sprchu a snidane se podava uz v 7.30.
V patek rano jsme se zdarne umyly, zadne studentky neprisly, respektive jak prisly a videly nas, zase rychle zabouchly a utekly :-) K snidani ryze, polevka a prilohy, misky vymyt cajem. Pak jsme se predstavili na rannim setkani ucitelu i zaku, a pak si nas Han-Sem vzal na orientation. Provedl nas, kde jsme jeste nebyly, dal nam rozvrh, cas utekl docela rychle. K obedu ryze, polevka, prilohy. V pondeli jsme meli mit prezentaci CR a naseho klubu, ktery pro deti povedeme, takze jsme odpoledne stravili pripravami. K veceri ryze, polevka, prilohy. Kdyz jsme se vecer ptali, jestli si o vikendu prispime, prekvapilo nas, ze naopak. Snidane uz v 6.40, abychom byli v 7.50 dole u klastera ready na komunitni sobotu, tj dve hodiny sbirani odpadku kolem mistni reky spolu s dalsimi lidmi z vesnice. Na to, ze to vypadalo docela ciste, jsme nasbirali neuveritelne mnozstvi pytlu plnych ruznych veci, samozrejme i tento odpad jsme tridili, sklo, plasty, plech a kov a ostatni. Za odmenu jsme dostali ttok, tradicni korejske ryzove kolacky, co mi moc nejedou a jeste sli projit celou vesnici, abychom se i se studenty po prazdninach se vsemi pozdravili. Od skoly ke klasteru je to tak 25 minut z kopce, opacnym smerem pak asi pres pul hodiny opravdu hodne do kopce. K obedu hadejte co.
V pristim blogu bude nasledovat fotodokumentace skoly a taky nejake fotky z Pavlovy navstevy. Ale aspon zavdavek: i kdyz je to tu drsny, je to tu fakt krasny. V popredi ryzove policko. 
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
