Poprve na vyslapu v Jirisanu

Na prvni vyslap do opravdoveho Jirisanu jsem se moc tesila. Byla jsem se projit nekolikrat, ale to byly jen takove ty kopecky okolo. Irina stravila Chuseok prechodem Jirisanu, a rikala, ze je to narocne, ale krasne. Vytahli jsme ssebou jeste tri dalsi holky, Charleen z Hong Kongu a Mirellu z Finska znate uz z vypravy do Busanu a jeste se pridala Xin Xi, z Malajsie, ale etnicky Cinanka.

(Foto s panem, co nas svezl)

(Charleen a Mirella cekaji na bibimbap)

Nase cesta vedla hned po snidani dolu kopcem do Sannae a potom stopem pres Snake Valley, udoli hada, ktere znate uz z fotek. Netusila jsem, jak je to udoli dlouhatanske, jak vysoko se silnice slpha (tipuju tak do 1000mnm) a ze je to tak skvela vyhlidkova jizda. Mely jsme docela stesti, prvni auto nas svezlo do Baemsagolu, posledniho mista, kam jezdi autobusy a chvili pote nas nalozili dva panove, co jeli z teambuldingu a se zastavkou na vyhlidku pod Nogodanem nas prevezli az na druhou stranu hor. Puvodne nas chteli vysadit uz hned za horama, ale pak prejeli krizovatku tak nas hezky odvezli az na parkoviste pod chramem Hwaeomsa, kde jsme mely s ostatnima spicha. Bylo kolem pul jedenacte, kdyz jsme dorazili, Charleen a Xin Xi uz nas cekaly docela dlouho a Mirella dorazila ani ne pul hodinky po nas, takze jsme si dali dobry obed (opet bibimbap, tentokrat ale bylinkovy) a vyrazily do kopce. Vstupne do parku je neco pres dva tisice, brany jsou jen nekde, ale nevyplati se je obchazet, zase tolik penez to neni.

(Hwaeomsa)

(Hwaeomsa)

Hwaeomsa je proti Silsangse tak velikansky chram! Ony asi vsechny jsou v porovnani s nasi malinkou Silsangsou velike, ale jedna budova je dvojpatrova, maji vice bran a taky nejake altanky, zdobenejsi kasnu, vice pagod a tak. Na vsech chramech je ale nejlepsi to sladeni s prirodou, jak klidne a prijemne cele misto pusobi, a to se tady opravdu taky povedlo. Stravily jsme tam hezkou pul hodinku a pak uz byl ale opravdu cas vyrazit do kopce nahoru, protoze nas na Nogodan, kde jsme meli rezervaci v shelteru, cekaly 4 hodinky do kopce a blizila se pul druha odpoledne.

(Zacatek stoupani na Nogodan)

(Ta prudsi cast stoupani na Nogodan)

Nejdriv jsme pomalinku stoupaly prijemnou cestou, ale po hodine a pul se to zlomilo, zacaly velike kameny, prudke stoupani a dalsi hodinu a pul jsme se sapaly nahoru podel potoka. Ja s Mirellou ve predu, holky za nama. Mirella byla v horach na treku poprve, ale ma teda v chozeni docela paru, ma fyzicku, protoze tancuje, a celou cestu se drzela v cele. Po nejake dobe jsme zacly slyset hlasy a nebyla to halucinace z unavy, ale nase pesina nas vyvedla na velkou cestu, ktera vede k Nogodanu od vyhlidkoveho parkoviste, kde jsme se fotili s Korejci, co nas svezli. Cesta byla plna lidi, smerujicich na noc k shelteru na Nogodanu, a i na kopec samotny byl uz hezky vyhled. Pak uz to byla ani ne pul hodinka cesty a mohly jsme se ubytovat.

(Konecne vyhled)

(Radost z toho, ze je kopec za nama, Xin Xi a Mirella)

(Shelter Nogodan)

V shelteru samotnem se nesmi ani jist ani varit, takze je venku kryta kuchyne s vodou a plechovymi stoly a spousta dalsich drevenych stolu kolem, na kterych se take smi varit. Pri check-inu jsme dostaly cisla svych mist na policich, info, ze deky se vydavaji az v sedm, tak jsme sly slozit veci a uvarit venku veceri. Varice jsme mely pujcene ze skoly, voda na miste tekla pitna, tak jsme si udelaly ramyon, korejske instatni nudle, snedly k tomu nejake susenky a ryzove kolacky a caj a pekne vymrzle nadsene zapadly do vyhrateho shelteru. Na pokoji bylo teplo, bylo teprve pred sedmou, a svetlo se vetsinou zhasina v devet. Spousta casu na kecani, prohlizeni map, foceni a tak. Byla jsem prekvapena, ze v tomhle shelteru maji dve mistnosti, damskou a panskou, protoze v Seoraksanu to byl mix. Kazdopadne nam to nevadilo. V sedm jsem vyfasovala dve deky, kus za 1000W, jednu na sebe a jednu pod sebe. Cas nam utekl tak rychle, ze jsme ani nevedely kolik je a tma nas zastihla v pulce vety. I kdyz jsme toho tolik nenachodily, unavena jsme byla, takze jsem vytuhla pekne rychle. V noci me probudilo vedro, zase, topeni zapnute na max, 100 lidi funi a dycha, malo kysliku a vedro jako v saune. Stejne jako v Seoraksanu, no na druhou stranu, mozna lepsi, nez kosa jako z nosa.

(Vecere venku, mely jsme na sobe vsechno, co jsme mely... )

(Takhle to vypada vevnitr)

(Hromadne foto v shelteru)

Vstavacka kupodivu nebyla v pet nebo v sest, jak jsme cekaly, ale v prijemnych pul sedme. Tentokrat jsme se pro vareni snidane nasockovaly do kuchyne, protoze ranni chladek kousal jeste vic, nez ten vecerni. Padly dalsi ramyony, a pred osmou jsme uz razily z shelteru na hreben. Charleen se vratila choroba, ktera ji trapila predchozi tri dny, tak se vydala zpatky na parkoviste dolu po ceste, a my jsme pokracovaly ve ctyrech. Na hrebeni nas cekala pagodga z sutru a konecne poradny vyhled na obe strany. Myslela jsem, ze si zajdeme i na Nogodan, jako primo na vrcholek kopce, ale z nejakeho duvodu je otevreny denne jen od desiti do ctyrech a jinak je na odbocce k vrcholu velka brana. Cekat jsme nemohly, a navic nas cekal Banyabong, nejvyssi vrchol zapadni casti Jirisanu, tak jsme se vydaly dal.

(Pagoda na hrebeni Nogodanu)

(Vyhled na zavreny Nogodan)

Cesta pokracovala dal po hrebeni nebo pod nim, nenarocny maly velbloudek. Trochu jsme se chytly s holkama o cestovni tempo, podle me se vlekly a ja jsem podle nekterych padila, tak jsme se zkusily sladit, zaradila jsem se na konec a pokracovali jsme asi dve hodinky pod odbocku na Banyabong. Cestou jsme sly taky kolem velkeho znaku vylozeneho z kamenu - Irina rikala, ze to tam postavili mnisi, ale nevim. Zajimave bylo, ze to nebylo z obyc sutru, ale spis z betonovychy dlazdic, co se z nich delaji chodniky :-)



(Podivne kruhy z kamennych dlazdic)

Pesiny, po kterych nase cesta vedla, byly fakt uzasne, nekdy jen uzka stezka mezi stromy, nekdy primo po hrebeni s vyhledy na ohromnou rozlohu Jirisanu (je to nejvetsi narodni park a ma nejvyssi horu na kontinentalni Jizni Koreji, vetsi je jen Hallasan na ostrove Jeju).


(Vyhled zpatky k Nogodanu z odbocky na Banyabong)


Na odbocce k Banyabongu nastalo velke rozhodovani, jestli to za tu pulhodinu do kopce stoji, ale ja jsem nemela o cem - sla bych tam i sama. Misto toho jsem fotila, vyhled krasne ukazoval celou cestu, kterou jsme usly, az zpatky k vrcholu Nogodanu. Nakonec jsme se vsechny vydaly dal. Cesta zacala zase prudce stoupat, vyhybaly jsme se s protijdoucimi skupinami, celkove tam bylo dost zalidneno. Nakonec to dve vzdaly asi 10 minut pod vrcholem, ze jim ten vyhled bohate staci, a my jsme se s Xin Xi vysapaly az nahoru. Nejlepsi na tom bylo, ze krome nas tam byl jen jeden obedvajici Korejec a spousta velkych ptaku, ktery krakali a litali a vyvadeli, ale nechteli se nechat vyfotit. A vyhled nejen do prava a doleva, ale na vsechny strany!



(Vrchol Banyabongu, 1733 mnm)

(Vyhled z Banyabongu)

(Takhle je cesta vystrojena tam, kde si to chteji fakt chranit, aby se turisti nerozlejzali do stran)

(Mirella a Irina odpocivaji, Xin Xi prave dorazila)

Cestou dolu jsme nabraly odpocivajici a sestoupaly zpatky na hrebenovku. Blizilo se poledne a cas obeda, tak jsme si vyhlidly pekny maly paloucek kousek od jedne velke vyhlidkove plosiny, opet rozlozily varic, ja jsem si jen vytahla kimbap a jabko, kochaly se vyhledem a obedvaly. Kdyz se k nam najednou pridala dalsi skupina Korejcu, tentokrat pet, a zacali nam v dobre vire radit, jak delat ramyon, jak zapinat varic, jak ho chranit pred vetrem, atp atp, no mysleli to dobre, ale pac jsme mely prazdne zaludky, nemely jsme pro jejich snahu moc pochopeni a komunikace zustala dost jednostranna. Ani suchy nudle z ramyonu, ktery nekdy jedi jako snack, jsme si od nich nevzaly.


(Zly pohled na otravne Korejce aneb nechte nas v klidu najist)

(S takovymhle vyhledem jsme obedvaly)

Hrebenovka pokracovala jeste dalsi ani ne hodinku, stezka se stridala se schody, a pak jsme prisly na misto, kde staval shelter Beamsagol, ale jednu zimu ho to proste odneslo nekam do udoli. Tam zacinal nas sestup do stejnojmenneho udoli, ktery mel az na silnici k autobusu trvat cele tri a pul hodiny. Opravdu prvni kilometr podle znaceni nam trval skoro hodinu, nechapu jak to. Mirella zacala byt nervozni, ze nestihne posledni bus do skoly, takze jsme se asi po dvou kilometrech od Xin Xi a Iriny, ktere se otevrely puchyre z minuleho tydne, odlouply a vydaly se rychlym tempem udolim. Nevyhoda byla, ze se hur fotilo, a to udoli je fakt nadherne, ale zbyvajicich sest kilometru jsme daly za rozumnou hodinu a pul. Pomohla jsem Mirelle najit bus a vydala se zpatky udolim holkam naproti.

(Korejci oblezaji zacatek udoli Beamsagol)

(Udoli Baemsagol)

Na jednom miste se cesta rozdelovala, na cestu lesem a cestu podel vody. My jsme s Mirellou predtim sly lesem, ale nevedela jsem, jak se holky rozhodly. Proto jsem se Korejcu, kteri museli nase holky mijet, ptala, jestli videli "my chingu" - korejsko-anglicky, chingu je pritel - moc bilych tvari tam nebylo, tak jim muselo byt jasne, na co se ptam. Jeden mi rika, ze jo, "one korean and one (chytil se za kotnik a udelal bolestnou tvar)", tak jsem identifikovala, ze sly lesem, jako my. Xin Xi je sice Cinanka, ale od Korejky ji nepoznaji. Tohle jsem chtela uvest predevsim jako priklad, jak jsou Korejci v komunikaci snazivy, neodejdou a snazi se pomoct a porozumet. Opravdu to ocenuju.

Holky jsem potkala, dosly jsme spolu zpatky k busu, Xin Xi musela na svuj cekat asi hodinu, tak jsme ji tam s Irinou nechaly, protoze jsme mely jeste sanci stihnout veceri a chytly stopa do Sannae. Zastavil nam mnich, co jel do Silsangsy, tak to byla fakt klika, kdyz slysel, ze jsme z Jakeun Hakgyo, odvezl nas az do skoly a chvili po seste jsme uz spokojene sedely u vecere.

Byl to dobry vyslap, ale docela kratky, tak se moc tesim, az se do Jiri vratim a doufam, ze mi vyjde prechod celeho hrebene, coz je tak na 2 az 3 noci.

(Tady se prodavaji listky na bus a susi oloupane kaki, zastavka je hned vedle domu)

Opet v Soulu, den za 20 000 a den za 200 000W...

Ma to sve nevyhody, dopisovat blog z takovym casovym odstupem... je 24. rijna kratce po pulnoci a chci napsat o dvou pohodovych dnech v Soulu na zacatku rijna, 6. a 7., po priletu z Hong Kongu. Ono se nic zasadniho nestalo teda, a vsechny aktery tehle dnu uz znate z minulosti, ale pres to za zapsani stoji. Mozna vlastne i ten casovy odstup mi pomohl si uvedomit, cim byly ty dny tak vyjimecne. MOHLA JSEM SI DELAT, CO JSEM CHTELA! Nebyla jsem hnana skolnim rozvrhem, ucasti v hodinach, ale ani tim, ze mam na prohlidku mesta omezeny cas, proste jsem mohla delat cokoliv a nic, jako o dobrem vikendu.

Bydlela jsem u Melisy a ona sice nevstava brzo, ale ani pozde, nekdy kolem pul osme, aby kolem pul devate sla do prace, a to mi fakt vyhovuje, jsem ze skoly zvykla vstavat brzo. V utery mi rano nabidla snidani, toastovy chleba s marmeladou nebo peanut butter, lahoda, snedla jsem tri toasty, a k tomu velky prekapavany kafe s mlikem bez cukru!! To je skoro zazrak, protoze kafe se da v Koreji koupit bud v kavarnach, kde stoji kolem 3000W (45kc) a je dobre, muze byt i nesladke, nebo z ruznych automatu nebo ve vecerkach, kde je v plechovkach nebo kelimcich a je jak sladke, tak omlikovane. Vyhoda je, ze k jidlu vsude tohle sladke kafe v kelimku dostanete zdarma - respektive, muzete si vzit z automatu zdarma, ale je to hrozna nahrazka. Na druhou stranu jako dobrovolnik bez prijmu si kafe za 45kc sakra rozmyslim, za ty prachy muzu mit i velkou polivku k obedu.

(Nacvik ovladani Canon 50/1.8 v metru. Vse dneska je timhle sklem.)

(Jeden z palacu, o kterych je palacove muzeum)

Doprovodila jsem Melisu ke skole do prace, ma to asi 3 bloky, nejakych 15 minut chuze ani ne, a pak jsem jela do centra. Na Angkuk, kde jsou jak muzea, tak Insadong, historicka cast. Moc jsem nevedela co, tak jsem si vybrala National Palace Museum, narodni muzeum palacu, nekdy take uvadene jako muzeum dynastie Coson. Palace, o kterych jsem mluvila uz driv byly vsechny postavene az za Cosonu (Joseon, anglicka verze), protoze teprve tehdy se stal Soul hlavnim mestem. Drive bylo v tehle budove hlavni narodni muzeum, ale to uz ma novou velkolepou budovu, takze vsechny expozice jsou nove zrizene, pekne moderne a bohate udelane. Anglicky neni zdaleka vsechno, ale aspon zakladni jeden radek vsude a vetsinou alespon jeden panel v expozici. Jednotlive expozice se tykaly architektury, vedy a valecnictvi, statnich symbolu, kultury bydleni a odivani, hudby a zajimava mala cast byla venovana sklonku dynastie Coson na prelomu devatenacteho a dvacateho stoleni, kdy se Korea otevrela svetu a zacala se prudce modernizovat, westernizovat a rozvijet. Proti narodnimu muzeu je to malicka expozice, stacila mi hodina a pul, ale je to kompaktni a davat to palacum smysl, protoze jinak jsou to sice krasne, ale prazdne budovy bez zivota.


(To neni korejske umeni, to je umely ptak na umele vetvi, soucast dekorace)

(Korejci si prohlizi narodni poklady - nadobi pouzivane pri ritualech za predky)

(Vysivka podle razitka - natiskne se modra raznice a pak se to takhle plne peclive vysiva... takze je to uzasna rucni prace, presto muze bejt jeden tygr jako druhej)

(Pri vstupu do muzea si kazdy zodpovedny navstevnik vydezinfikuje ruce, aby nesiril praseci chripku... tady je to porad aktualni, i kdyz nemam zpravy o tom, kolik je nemocnych nebo jestli to nejak roste... )

(Vstup do metra dekorovany lucernami... je to hodne, hodne temne a vubec to nepusobi jako prijemne umeni.)

Na obed jsem si dala jen rolku kimbapu (uz jsem o tom psala? korejske susi... doufam, ze jo) a jela do Itaewonu, coz je mistni mezinarodni ctvrt, kde zije nejvic amerikancu a jinych cizincu. Korea je etnicky velmi homogenni, jsou to vsechno Korejci, a kazdy cizinec vycniva a ani v jinych castech Soulu, jakoze hlavniho mesta, neni bila tvar uplne kazdou chvili k videni. Ale v Itaewonu jich je spousta, stejne jako Korejcu a stejne jako zarizeni pro cizince. Teda restauraci a obchodu. Ja jsem shanela cerny caj - uspesne, v kramku s nazvem world market meli velky Lipton Yellow Label, ale teprve kdyz jsem ho nasla, zjistila jsem, ze se mi za nej 6000W fakt davat nechce. Misto toho jsem si v mistnim anglickem knihkupectvi What's the book? Koupila skoro za 10 000W z druhe ruky knizku Fast food nation o americkych fastfoodech a proto ze ji ted, skoro 14 dni pozdeji mam doctenou, musim rict, ze je to mazec a skvely dukazni material o tom, jak je ruka trhu silna a lidstvo prevazne hloupe. Sice jsem slibila, ze ji necham Melise, ale jestli ji docte pred mym odjezdem, tak ji klidne v Cechach poslu dal. Brrrr. Objevila jsem v Itaewonu i jimjilbang a jednu ze dvou mesit, proste jsem jen tak chodila a koukala.

(Vestibul stanice metra Itaewon)

(Mesita v Itaewonu)

Na vecer jsem mela naplanovany sraz s holkama z IYF, Mi Kyoung a Jae Eun, tema nejmilejsima. Pridala se i Melisa, takze jsme byly 4 holky, chodily nejdriv po nakupnich ulicich ctvrti MyongDong, potom si daly veceri v nejakej holek oblibene nudlarne - stalo to za ty prachy, bylo to dobry a bylo toho moc. Mely jsme 4 talire celkem 3 ruznych jidel a kazdej si bral, na co mel chut a prijidal tomu rejzi ze svy soukromy misky. Po jidle me holky donutily napravit jeden velky rest, co jsem v Soulu mela - centrem mesta vede umely potok, pokud jsem to pochopila spravne, je to zrekultivovana byvala cast dalnice. Je to hrozne umele, betonove, ale ve tme ve svetlne neonu docela zajimave misto plne prochazejicich se lidi, a taky mnohem lepsim vzduchem, nez na ulicich plnych aut. Videly jsme i maly zivy koncert jako lakadlo na festival, a vypadalo to, ze Melisa si s holkama skvele padla do noty a nekam spolu vyrazi za hudbou. Kolem devate to Melisa vzdala, ale ja jsem jeste chtela zustat s devcaty. Chtely jit na kafe, treba do Starbucksu, a hrozne na me koukaly, kdyz jsem jim rekla, ze jsem ve Starbucks jeste nikdy nebyla. Tahle mezinarodni sit kavaren zacala v Seattlu, kde Melisa nejakou dobu zila, ale zadnym patriotismem extra netrpi. Nastesti hned za rohem byla prima mala kavarna s dobrou kavou a zmrzlinou (kterou jsme si nedaly), drevenymi stoly s cervenym lakem a spoustou umelych stromu. Prijemne misto, kde clovek ty penize za kafe da milerad. Nechala jsem si vypravet o Chuseoku, dobre jsme si popovidaly a pak me holky nalozily na bus, kde jsem s jednim prestupem byla uMelisy o celou pulhodinu rychleji, nez metrem. Pripadala jsem si jak korejskej mazak a byla po tom dni pekne utahana. Se vsim jidlem a zabavou me nestal ani 20 000W a pritom to byla takova pohodicka...

(Jedna z dekoraci kolem umeleho potoka)

(Vodotrysky na promenade)

(Mi Kyoung v kavarne)

Druhy den me cekaly uz i povinnosti. Mela jsem jednorazovy fotak z Macau, tak jsem si kousek od Melisina domu nechala vyvolat a udelat fotky, prijemne prekvapeni bylo scan v cene. Mezitim jsem sedela v parku na slunicku a prokousavala se Fast food nation. Uprostred normalnich obytnych domu a panelaku je jedno nakupni centrum a kolem nej dve ulice plne obchodu, sluzeb, restauraci a baru, ktere vypada, jako by bylo nekde v centru, oblozene napisy a neony, a pritom je to dobrych trictvrtehodiny metrem od centra, docela zajimave, jak si zaridili lokalni centrum.

(Domy oblozene napisy)

Pak jsem vyrazila na Yongsan, vyzvednout si opraveny objektiv. Prekvapilo me, ze i Lumix uz byl opraveny a cena byla jen 60 000W - ja jsem mela pocit, ze jsme se domluvili, ze mi jen urci cenu, on mel pocit, ze jsme se domluvili, ze opravu pod 100 000W provedou, kazdopadne to bylo prijemne prekvapeni. V Canonu uz taky velke sklo meli opravene, cena byla jak rikali, tj skoro 3000 ceskych, ale dobre, ze bylo. Byla jsem z toho tak vyrizena, ze jsem zapadla do mistni jidelny a dala si svoji oblibenou jistotu, tj bibimbap. Sedla jsem si k pani, ktera byla byla hrozne hodna, nalila mi vodu a dala mi kus svoji rybi polivky, no takovy uz Korejci byvaji. V jidelne nebylo ani pismenko latinkou a asi tam spis nez zakaznici chodi jist prodavaci, tak na me koukali. Pak uz zbyvalo jen presunout se na Dong Seoul, stanici, odkud jezdi autobusy k nam do Jirisanu, zaplatit dalsich 20 000W za listek, ulovit trochu jidla na cestu, nalodit se a pockat tri hodiny, nez me bus vyplivne u nas pres Silsangsou... Nejaci hodni lide se me zeptali, kam pak jdu a kdyz jsem rekla Jakeun hakgyo, tak me nalozili do auta a odvezli az ke skole... bylo kolem osme vecer a ja jsem byla fakt utahana jak stene, tak se to hrozne hodilo. Nejak mam na to posledni dobou stesti, ze zrovna jede okolo dobra duse, ktera nechce nechat bilou tvar slapat po tme do kopce :-D

(Bibimbap a prilohy v jidelne v Yongsanu)

(Jidelna)

(Antichripkova hlidka rozdavajici dezinfekcni gel na Dong Seoulu)


(Nadsene vystrely z opraveneho objektivu z autobusu na Soul)

Na otocku do Macau

Myslim, ze na minulem prispevku o Hong Kongu je videt, ze dopisovat neco za kazdou cenu v noci a jeste v den, kdy jsem vic jak 24 hodin nejedla (dobrovolny pust, co tu drzi jednou tydne vetsina ucitelu, ne ze by mi nedali najist :-D) je fakt na ukor kvality, ale uz to tak asi zustane, protoze jsem ani pri druhem cteni nemela silu to uplne prekopat. Doufam, ze Macau dopadne lepe, i kdyz se uz taky blizi jedenacta vecer. Nevim proc, nejlip se mi pise, kdyzuz vsichni spi...

Od Iana jsem vyrazila brzo, dala jsem si po ceste uz popisovane congee (jeste pred par mesici by to asi fakt byl hnus... kdyz nad tim premyslim... susena ryba a prazene arasidy v ridke ryzove kasi... ale clovek si zvykne), pak jsem se zamyslela a ztratila ve spleti nakupnich center a elevated walkways a dorazila na uplne jiny terminal, nez odkud jezdi lode do Macau... Kdyz jsem dobehla, nejblizsi lod jela za pul hodiny, tj 10.40... docela jsem se na sebe zlobila, ze takhle marnim penize, protoze jsem si zvykla, ze je vsechno vicemene levne a trajekt do Macau fakt neni, stoji asi 400kc... ale uz se nedalo nic delat, tak jsem zaplatila listek, a sla na pasovou. Myslela jsem, ze to je formalita, tak jsem byla prekvapena, kdyz me vzali na stranu a neco resili, a jen posunkama me uklidnovali, ze se nic hrozneho nedeje... no byla ve me mala dusicka, ale nakonec jen ten pan na letisti v Hong Kongu se proste neobtezoval me poradne zadat do systemu, proto to spatne razitko a proto me pan, co me mel v pocitaci z Hong Kongu "odhlasit" me jen nemohl najit... tolik jsem pochopila.

Nalodila jsem se v pohode, je to velka lod pro nekolik set lidi, v hornim patre luxusni privni trida, ja pochopitelne v druhe :-) treti nemaji. Bohuzel jsem vyfasovala - protoze jako v letadle i tady mate palubni listek - misto vedle pani, ktera celou hodinu a neco nepretrzite vrhala savle. Jako by ji nestacilo vyvratit snidani, kdyz byla hotova, objednala si instatni polivku, celou ji zbastila a pak zacla vrhat znovu... a pak si jeste dala banan a kiwi... no fakt jsem z toho byla perplex a musela jsem se jit nekolikrat projit, abych neprihodila congee... hazelo to hodne a sice nemam s lodi vyslovene problemy, prece jen mi tam neni uplne dobre. Do Macau jsme dorazili o par minut pozdeji, asi protivitr. Pasovka byla jeste horsi, protoze asi zrovna nabehlo nejak moc lidi, cekala jsem na odbaveni 40 minut a do busu do centra jsem nastupovala az kolem pul jedne... puldne v ***.

Mela jsem od Iana mapu, tak jsem vykoumala primej bus na jih poloostrova, ze si to hezky projdu pesky na sever. Macau je hlavne poloostrov Ciny, ale patri k nemu i nekolik ostruvku a stejne jako Hong Kong novou pudu ziskava z more. Hlavni byznys Macau je gambling, casina, takze i z toho duvodu je tam velky priliv lidi, dokonce nekteri byznysmeni si jezdi z HK pres vodu jen na vecer zagemblit. A Macau je taky na seznamu Svetoveho dedictvi UNESCO, jako jedinecne spojeni portugalske a cinske kultury. Macau byla cinska kolonie tusim od 16. stoleti, kdo to chce vedet presne, si to vygugli, predany zpatky Cine jako SAR - special administrative region - byla jako HK v roce 1999.

Unescem chranene jsou nejake budovy z kolonialni doby, cca 20+ a nekolik chramu z doby predkoloniani, cinske, a u jednoho takoveho zacinala moje cesta. Chram A-Ma vypada ze spoda nevinne, ale za prvni stavbou se tahnou schody a nekolik dalsich staveb az velkym pismenum vytesanym ve skale vzadu. Vzhledem ke svatkum tam byla spousta lidi, obetin, jidla, kytek, a taky se mi poradilo vyfotit konecne ty velike horici spiraly z vonnych tycinek... je jich tam vsude plno a jsou opravdu zajimava kulisa...

(Chram A-Ma)

Muj plan byl pokracovat podel zajimavych baraku z kolonialniho obdobi az do centra Macau, ale kdyz pruvodce rikal ze ""getting lost is part of the fun while discovering Macau" - ztracet se je cast zabavy pri objevovani Macau (fuj to zni blbe) - tak mel svatou pravdu, nektera mista se proste nedala najit, tak jsem to za chvili vzdala a zacla misto UNESCO pamatek nachazet zajimave kouty Macau. Jizne od Largo do Senado je to cele klidnejsi, i kdyz taky sem tam vidite cloveka s kamerou a cim vic se blizite hlavnimu centru, tim pribyvaji typicke obchudky se suvenyry. Je to trochu neco jineho, nez co vidite jinde, protoze typickym suvenyrem z Macau je mandlova susenka! Takze misto kycovitych suvenyru se armady zamestnancu snazi prodat velike krabice se susenkami, ktere se proste v Asii moc nejedi a neprodavaji, takze jsou tady v Macau rarita. Zbran, kterou takhle armada ma, jsou ochutnavky. Stoji uprostred cesty a nabizi z velkeho tacu male susenky, kazdy si zobne a kdyz se zatvari jako "to je dobry!" uz vas lifruje do kramku, abyste si koupili vic... takze jsem ochutnala, zjistila, ze za to fakt nestoji a chutnaji jako prach (nechci je shazovat, ale fakt na evropskou ligu nemaji!) a uz jsem to dal ignorovala... dalsi suvenyr je susene maso, ktereho maji velke platy jako a4 a na ochutnavku odstrihavaji kousky... taky stacilo zkusit malicko a odvezt to domu jsem si nezatouzila...

Propletala jsem se tou jizni casti Macau, obdivovala stavby, at uz UNESCO nebo ne, nevyfotila par kostelu, ktere jsou zajimave tim, kde jsou, ale protoze tam neni okolo nic cinskeho, jeden z 27 snimku, co jsem mela k dispozici, to ze me nevyloudilo... Spis jsem koukala na bocni ulicky, ve kterych opravdu bylo neco jihoevropskeho....

(Bocni ulicka v Macau, plna typickych skutru)

Nakonec jsem na to Largo di Senado dosla, a tam se privalil dav... nevim, odkud se ty lidi brali, zdanlive odnikud, ale z tohohle namesti se smerem k ruinam chramu sv. Pavla proste valil dav, ktery ucpaval ulici... uz jsem silhala hlady, tak jsem na tomhle hlavnim namesti zapadla do cinske jidelny, kde kupodivu meli anglicke menu. Objednala jsem si ryzi se zeleninou, cekala jsem neco jako nasi vegetarianskou cinu. Byla jsem prekvapena, kdyz jsem dostala kopec ryze a na tom dalsi kopec spareneho cinskeho zeli, napohled neochuceneho... ale nejake koreni v tom bylo, protoze vysledek spolu s cajem vytvoril zajimavou kombinaci, ktera za tech pet penez stala...

(Largo do Senado, Senatni namesti, cinska brana v pozadi je nafukovaci napodobenina... jen pro jistotu, kvalita fotek je sporna)

(Zahadna cinska jidelna byla i na ISO 800 moc tmava... )

Najedena a trochu vyklidnena specificko-dynamickym ucinem potravy (zdravim Marusku :-D) jsem se pomalu ponorila do davu a nechala se odnest k ruinam katedraly... Vlastne jsem jeste pred katedralou mela jednu misi, a to dat si nekde kafe a pasteis de nata, neboli anglicky egg tart neboli cesky takove kolacky z listkoveho testa s vajickovou naplni... historie je takova, ze kdyz se Petr vratil z Portugalska, chtel v Cechach tvorit prave tuhle dobrotu, u cehoz jsem asistovala, aniz bych kdy ochutnala original... tipuju, ze original se pece na vyssi teplotu, protoze je na vrchu lehce zahnednutej a napln vevnitr je tekutejsi, min vyschla... propriste... takze kdyz tu maji takovu dobrotu, clovek by cekam spoustu kavaren, kde se budou snazit na turistech naryzovat, ale kdepak... ani jedna! Tu dobrotu koupite na kazdem rohu teda, ale v obchode se sladkymi suvenyry vam ji rovnou z nahrivaci trouby daji do pytliku... a kafe zase prodavaji obchody s "normalnimi" suvenyry, jako pohledy a tricky... plechovkovy kafe ... nakonec jsem skoncila s pytlikem kolacku a plechovkou kafe na schodech nad ruinama... neni to moc gurmanske, ale ucel to splnilo :-)

Cestou k ruinam me teda patrani po pasteis de nata zavedlo do dalsich mnoha suvenyrovych cukraren a v ochutnavkach jsem objevila dalsi dobroty... cpali to do kolemjdoucich kudy se dalo, takze jsem si vybrala, co mi chutna a moc se nebranila, kdyz mi nabidli... za nejlepsi povazuju zazvorove ctverecky v kokosu, pokud byste meli moznost, opravdu mnam kombinace! Mela jsem toho koupit vagon... Pri toulani po cukrarnach jsem objevila namesti s katedralou a taky Lou Kau mansion, obytnou budovu ktera patrila bohatemu cinskemu kupci. Vevnitr bylo nekolik zdobnych, ale nezarizenych mistnosti, krasne vyrezavane drevo, maly druv, spis atrium, obklopene mistnosti, do kterych se z atria vstupovalo primo... myslim, ze si to v tom pocasi muzou dovolit, krasna stavba. Jen pri vstupu me cekal trochu sok - pan mi rekl at na chvilku zastavim, zamiril mi na celo velkou bilou pistoli... a pak rekl dobry, muzete jit. Kazdemu vstupujicimu meri teplotu, kvuli praseci chripce. V Cechach to pry utichlo, ale tady rozhodne ne.

Ruiny chramu svateho Pavla jsou prave tak divne, jak na obrazku vypadaji. Deset let cinske vlady setrelo asi cast portugalskeho koloritu celeho mesta, takze tohle pruceli vypada monstrozne a nepatricne.. na schodech vedle pruceli je maly chramek Na-Tcha, ktery nepatricnost jeste podtrhuje... Kdyz jsem se prodrala davem foticich, prosla jsem prucelim... nevim, co jsem cekala, ale je tam takove namesticko a na jeho konci vchod do maleho muzea krestanskeho umeni (jsou tam kousky i z 16. stoleti) a krypty. A na zadni stene pruceli je konstrukce, ktera umoznuje kus nahoru vylezt a podivat se na druhou stranu z kopecka...


(Ruiny chramu sv. Pavla)

Hned vedle ruin je pevnost s muzeem, ze ktere je teda mnohem lepsi vyhled. Na muzeum cas nebyl, ale hezky v klidu si sednou, odpocinou a rozhlidnout se se dalo. Videla jsem kopec s majakem i protilehly kopec se zahradami, nad kterymi jsem uz zlomila hul, ze je nestihnu. Taky spoustu del vsude kolem a mezi nima jedno, u ktereho se vsichni fotili. Nevedela jsem sice proc, ale nechala jsem se taky vyfotit v pozadi s kasinem Lisboa. Myslim, ze je to hezka scenerie :-D

(Kasino Lisboa v pozadi)

Rozhodla jsem se nehonit a radsi se vydat pomalu zpatky, protoze jsem mela vecer potkat Akyho. Dokoncila jsem nakupy, prosmejdila par vedlejsich ulicek kolem Largo do Senado a kdyz jsem si pripadala dost nakochana, chytla jsem bus smer pristav... spravnej bus, ale trochu jsem se zamyslela a probrala jsem se az daleko za pristavem v severni casti poloostrova, primo na cinskych hranicich... nastesti v Macau krome jejich vlastni meny, kterou jsem ani nevidela, plati i hongkongske dolary, takze jsem jeste mela na cestu zpatky a tentokrat se v poradku kolem pul seste nechala dovezt na terminal privozu.

(Davy pred ruinou...tady znacne rozptylene... )

(Cinsko - portugalske napisy jsou asi nejzajimavejsi a nejvyraznejsi jev, co tu z kolonialni doby zustal)

(Jedna z budov na Largo da Senado)

K memu prekvapeni mi nejblizsi volny listek nabidli na 19.45... to jsem koukala jako puk, ostatni bylo vyprodano... nastesti prede mnou pani, ktera se vyznala, vznesla dotaz ohledne doplnovani volnych mist a tim jsem se dozvedela o cekacich radach. Kazdy trajekt ma bocni cekaci radu, kam se postavi ti, kteri maji odjezd pozdeji ale chteli by jet drive a kdyz nekdo nedorazi a zbydou palubni listky, muze se odjet driv. Samozrejme jsem se blahove postavila do rady na nejblizsi trajekt a tim zabila 20 minut, ale hned pak mi doslo, ze se musim postavit na takovy, kde budu mit rozumne misto v rade... a uz 18.30 jsem jela, tretim odbavovanym trajektem po mem prijezdu... presto ta hodinka nebyla moc mila, stala jsem na jedne noze nebo sedela na zbrbleni, ale i diky skole a korejskym schuzim jsem se v umeni cekani znacne zlepsila... psala jsem dopis na kousky uctenek a cekala, jestli se dostanu...

Prede mnou o par lidi stal takovej velkej zakabonenej Ind v tradicnim obleku s nactiletym synkem, porad se otacel a krive na me koukal, ze jsem si rikala, co delam... no, kdyz jsme vsichni stastne prosli pres check-in a dostali palubni listky, Ind uplne roztal, ocitli jsme se v davu vedle sebe a vyklubal se s znej Pakistanec z ambasady, ktery byl urazeny, ze mu jako clovekovi z ambasady nedali prednostni misto a prodali listek az na desatou hodinu... evidentne mel pomerne normalni komunikacni navyky a stejne jako me mu prislo divne, ze Cinane v rade jen stoji, koukaji, ale vubec navzajem neinteraguji ani po pul hodine, jak by v Americe bylo naprosto bezne a v Evrope by si aspon lidi rekli "to je vopruz, co?" ;-D

Cestou zpatky se vsichni narozdil od rana chovali decentne, zato moje pasteis de nata se tvarily, ze se vydaji na cestu... dopisovala jsem dopis, tocila se mi hlava, a kdyz me kratce pred osmou trajekt vylozil zpatky v Hong Kongu, byla jsem rada, ze mam to zajimave, ale trochu divne misto za sebou....

Prodlouzeny vikend v Hong Kongu

Kde jsem skoncila? V Soulu na letisti s rozbitym fotakem... no spis jen objektivem, ale o to horsi, ze vcera koupenym... Letela jsem s Thai Airlines, ktery maji jako slogan "Smooth as a silk" a krom toho, ze slecna na check-inu nemela ani paru, z jaky jsem zeme, to bylo uplne v klidu. Vzala muj pas, studovala ho nadmernou dobu a kdyz uz to bylo trapny, ukazala na ten napis "Cestovni pas" a zeptala se me, jak se to vyslovuje. Tak jsem ji to rekla, ale kdyz nebyla spokojena, napadlo me, ze chce vedet, z jake jsem zeme. Na Czecho zareagovala, dala mi palubni listek a uz to bylo bez zadrhelu. V Hong Kongu jsem kupodivu dostala razitko, ktere rikalo jen 7 dni bez viza v zemi, ale pritom bych mela mit 30. Pac jsem chtela zustat jen 3, neresila jsem to, melo to ovsem sve konsekvence. Internet na letisti v HK byl dalsi frustrace - jediny, ktery meli, byl v kavarne, jen pro zakazniky, a za zapujceni mysi na 15 minut chteli ukrutnou zalohu. Tak jsem se na net vykaslala a sla pripadny servis Canonu nebo aspon obchodak, kde bych okoukla situaci, hledat na blind.

Za prvni vymenene penize jsem si jeste na letisti koupila Octopuss card. Kdo znate londynskej Oyster, tak tohle je podobny - karticka, kterou cipnete na ctecku dopravniho prostredku a ona vam odecte danou castku z kreditu. V Hong Kongu je to jeste uzitecnejsi o to, ze platite jen tolik, kolik projedete, zadny casovy jizdenky, nad kterejma byste museli premyslet, a za porizeni Chobotnice zaplatite jen 7HKD, coz je asi 15kc. Ve vsech dopravnich prostredcich krome metra se totiz plati jedine cash u ridice a ridic zadne drobne nevymenuje, chce presnou castku nebo proste to navic zustane v takove pruhledne pokladnicce, kam penize pred zraky ridice vhazujete. A to je opruz. A v metru se stejne jako v Koreji kupuje listek do metra do cilove stanice predem, pred tim, nez do metra vlezete, musite vedet, kam jedete. Jeste jsem pozdeji zjistila, ze pokud vite kde, jsou po meste mista, kde vam za to, ze chodite pesky, pridaji par HKD na chobotnici. A da se s ni platit v jakykoliv vecerce, protoze mistni vecerky nejsou Vietnamci, ale site malych obchudku jako u nas Zabky, tj Seven Eleven a spousta dalsich podobnych retezcu.

Trochu jsem odbocila, ale chobotnice byla fakt uzitecna, takze za zminku stala. Nemela jsem pruvodce Hong Kongem, ale vytiskla jsem si nekolik stranek z Wikitravel a hned na letisti ukoristila nejake turisticke letaky, takze s informaci, jake cislo autobusu me vezme na Hong Kong island jsem vyrazila. Maji na letiste dve linky, A jsou rychle, prime a E jsou extrenal tzv, objizdi cele Lantau, ostrov, na kterem je letiste, a rozvazi lidi do jednotlivych provozu letiste. E jezdi za cca polovinu, o 20 minut dele a s okruzni vyhlidkou na Lantau, takze rozhodnuti bylo snadne. Sedla jsem si do horniho patra na predni sedadlo a mela pred sebou ostrovy, dalnice a mosty Hong Kongu jako na dlani.

Kdyz jsem byla s Charleen v Busanu, tak rikala, ze Busan ji pripomina Hong Kong a uz vim proc. Samotny centrum je na ostrove, Hong Kong Island, nove letiste, otevrene pred mene nez deseti lety, je taky na ostrove, Lantau Island, na kterem zplanyrovali kopec do more a tim ziskali dost rovne plochy na letiste, jinak je cele Lantau a cela tahle oblast pekne kopcovata. Vsechno je propojene vysokokapacitnimi silnicemi, mosty a tunely a MTR, coz je mistni metro, saha az na Lantau a dokonce cast rychlodrahy az na letiste (cesta do centra rychlodrahou stoji cca 250Kc, tj 4x tolik co muj bus). Neumela jsem si Hong Kong moc predstavit, ale ted uz chapu, proc je to tak skvela destinace a da se tam stravit klidne tyden. Civizilace je nacpana na malem kousku zeme na Hong Kong Islandu a naproti v Kowloonu, a zbytek je chranena priroda a zastavba je jen na nekolika dalsich mistech u more. Proto se v Hong Kongu neplati zadne dane z prijmu, vetsina prijmu vlady je z prodeje zeme, kterou vydobili na mori, ted nevim, jak se to rekne cesky, ale anglicky je to "reclaimed". A po tech kopcich vedou stezky k ruznym zajimavym cilum a na Lantau dokonce lanovka k nejvetsimu venkovnimu Buddhovi na svete.

V buse jsem cestovala se tremi zenami, ktere jsem nemohla nejdriv moc urcit, nevypadaly jako mistni, turistky ani byznysmenky, ale po nejake dobe v Hong Kongu mi je jasne, ze to byly taky asi nejake Filipinky nebo tak, ktere sem jezdi za praci. Jeste nez vystoupim z autobusu, nastinim, jak vypada obydlena cast Hong Kong Islandu. Neni tam misto pro lidi! Vsechno je zastaveny vysoko vyhnanejma barakama, ktere maji ve spodnich castech nakupni centra a navzajem jsou propojene chodniky ve vysce druheho nebo tretiho patra, po kterych se chodi, protoze silnice jsou nekolikaproude a tak plne aut, ze na techto zvysenych chodnicich, tj "elevated walkways", se chodi lepe. Neni to vsude, ale v te nejlukrativnejsi casti Hong Kongu podel pobrezi Victoria Harbour. No a prave na techto chodnicich cely vikend Filipinky piknikuji. Asi nemaji jine misto, kde se schazet, nevim, proc nechodi do parku, ale fakt je takovy, ze kdyz maji volno, prinesou si deky, krabice, igelity, piknikove vybaveni, karty, a sedi tam od brzkeho rana dlouho do noci, spolu, ve velkych hlouccich... Bohuzel, bez fotaku vam to neukazu, ale hodne zajimavy jev.

Vystoupila jsem spravne na zastavce Wan Chai, kde mel byt electronic market, jeden z nejvetsich v HK. Nasla jsem ho v zapeti, ale byla jsem fakt zklamana, ze ten objektiv, co v Koreji stal 75 000W mi tady nacenovali na trojnasobek. Stravila jsem tam pekne frustrujici cca hodinku, a pak uz byl cas potkat se s Ianem, klukem z Britanie, u ktereho jsem pres Couch Surfung bydlela. Nemohla jsem se dockat vyzkouset dvojpatrovou tramvaj, ktera stoji jen 2HKD - to je ta krasna mince s vlnitym okrajem a lilii, co nosim uz 3 roky v penezence. Nastupuje se vzadu, pak se da jit nahoru nebo dolu, sedet vzadu nebo ve predu primo nad ridicem. Protoze tram nemaji klimatizace, jsou okna dokoran otevrena velmi nizko, jako ve starych vlacich. Zapomnela jsem rict, Hong Kong je velmi jizne, subtropy a vedro je tam radne, takze se zavrenymi okny by tam bylo vedro. Tramvaje jezdi ve velmi kratkych intervalech a na zastavce se jich casto sejde nekolik a tak blizko, ze si na tu za vama muzete sahnout. Tramvaje maji jen jednu linku, vychodo-zapadne polozenou tam, kde bylo pred lety za britske vlady pobrezi, ale ted je to par set metru ve vnitrozemi.

Tramvaj byla takovy zazitek, jak jsem cekala, jet ve stare plechovce vyssi nez sirsi mezi mrakodrapy, ze jsem o kousek prejela a vystoupila az u Western Marketu. Takze hledani Ianova mista zabralo mnohem dele, nez samotna cesta, ale dorazila jsem k nemu v sest. Bydlel u nej jeste dalsi kuk, amik, co uci na pevninsky Cine anglictinu, jak jinak, a tak jsme za chvili jeste s jeho kamaradkou Rebekou vyrazili na veceri, na dobrou thajskou bastu. A pak prvni jizda MTR - osklivejsi a min privetivy metro jsem jeste nevidela - vsechno studeny, zadny zdobny prvky... nikdy jsem potrebu zdobit stanice metra moc nechapala, ale tady by se to sakra siklo, trochu lidskyho designu. Jeli jsme na stanici Tin Hau, to jmeno stoji za zminku proto, ze Tin Hau je vyznamny mistni bozstvo, pan vod a ochrance rybaru. Skoro kazdej chram v Hong Kongu je zasveceny Tin Hau. Bohuzel vetsina Tin Hau chramu dneska diky reclamation nestoji u vody, ale kus ve vnitrozemi... stejne tenhle. Jeli jsme tam proto, ze se tam kazdy rok porada touhle dobou Tai Hang Fire Dragon Dance - tanec ohniveho draka. Legenda rika, ze tuhle oblast suzovala nejaka nemoc a teprve po vzplanuti skladu nejakych horlavin kour nemoc vypudil, lidi se uzdravili a proto tuhle udalost slavi. Z neceho, co vypada jako slama, udelaji 76 metru dlouheho hada, ktereho napichaji plneho velkych vonnych tycinek. Pred drakem bezi velka hlava, taky cela plna tycinek, a za nim je privazanej ocas. Bubny donekoncna duni, had s hlavou a elektrickejma ocima skace po silnici, cinani s tisicem fotaku se tlaci, aby urvali fotku, tycinky kouri a delaji vzduch jeste nedychatelnejsi, had beha sem a tam,"bojuje" s lampiononosici v cele, obcas jakoby zesili a hazi sebou ze strany silnice na druhou... Nebylo to uplne dechberouci podivana, ale rozhodne zajimave, co dokaze lidi tak strhnout. Zajimavejsi bylo, kdyz se objevila Ianova znama, ktera bydli hned v tehle ulici a vzala nas k sobe domu do pateho patra a my koukali na draka odtama. I tam byly citit tycinky...

Kdyz se akce chylila ke konci, probojovali jsme si cestu davem, Ian chytil taxika a nechali jsme se odvezt k nemu, kde jsme jeste dali pivo z plechovky na dobrou noc, na planovali trochu dalsi den a sli spat. Protoze ma byt 2+1, kazdej kluk mel vlastni pokoj a ja jsem spala na gauci v mistnosti, ktera je obyvako-jidelno-vstupni hala. Vsechny pokojicky jsou velikosti vetsi skrine, ale i tak hezky zarizenej byt a uzkostlive cistej a nalestenej, aspon na chlapa :-D Klimoska bud klimoskuje a je zima, nebo neklimoskuje a je vedro, takze citlivejsi povahy ji nekolikrat za noc zapinaji, nastesti jsem byla tak KO ze jsem spala az do rana....

Nekolikrat za vecer jsem se snazila se dovolat Akymu, protoze chobotnice funguje i jako telefonni karta, ale bohuzel marne. Az rano jsem si ve vzkazu na facebooku precetla, ze jsem si asi spatne opsala cislo, takze si uz muzeme zavolat a navic jsem dostala radu, kam se jit zeptat na to rozbite sklo. Takze jsem rano konecne zavolala Akymu a vyrazila podle jeho rady na Sham Shui Po. Sraz s Ianem jsem mela az ve dve, kdy mela na misto Nathana, toho amika, dorazit jina couchsurferka. Na Sham Shui Po jsem byla asi ve spatny cas nebo ve spatne dimenzi, koupit se dalo lecos, ale fotaky fakt ne... narazila jsem na krasne cloissonne koralky, a taky jsem si od pani co mela osatky ruznych kamennych vyrobku koupila suvenyr, neco zarucene jineho, nez ceho jsou plne suvenyrove obchody. Krasny, kamenny, hodne osoupany krizenec mezi velboudem a drakem byl jen za 40HKD, respektive tak jsem ho usmlouvala z 50HKD, mozna byl tak levny prave pro ty hrube rysy... Takze se suvenyry v kapse ale bez fotaku jsem se vratila zpatky.

Abych vysvetlila, Sham Shui Po i Tsim Sha Tsui, kam jsem jela potom, jsou Kowloon. Kowloon znamena kantonsky 9 draku a je to pry 8 kopecku na tomto poloostrove a devatym drakem byl sam cisar, ktery to misto tak nazval. Nebo tak nejak :-D kazdpadne, je to poloostrov napojeny na cinskou pevninu, a ta spicka, Tsim Sha Tsui, je velmi turisticka, ale mnohem lidstejsi. Chodi se po silnici vedle aut, obcas lidi vypadaji jako mistni a myslim, ze na Sham Shui Po jsem byla jedina necinsky mluvici v tu chvili. Nerikam jedina turistka, velka cast navstevniku tady i v Macau jsou Cinani. Na Tsim Sha Tsui jsem hned zaplula do turistickeho obchudku, protoze se blizilo poledne, nad moznosti ulovit jiny vyhodny objektiv nebo nechat spravit muj jsem zlomila hul, a ukoristila jednorazovou kameru Kodak na 27 snimku za nemravnou cenu. Hned jsem ji musela zkusit.

(Ulice v Kowloonu... krasny stromy koukaji z prilehleho parku)

Kowloon je tak barevnej, plnejch obchodu, ruznejch lidi, cervenejch taxiku, poulicniho jidla... zatim asi nejzivejsi a nejzabavnejsi kus mesta, co jsem v Asii videla. A nejprijemnejsi.

(Kowloon)
(Kowloon)

Vydala jsem se systemem podchodu - protoze ani Kowloon neni dokonalej a ta cast smerem k Victoria Harbour je oddelena od te obchodni velkou dopravni tepnou - k Star Avenue. Jak trapne ze 0 hongkongskem filmu nevim nic a krome Bruce Lee a Jackieho Chana jsem zadne dalsi jmeno neznala. Je to obdoba chodniku slavy, obtisky v betonu, sochy a plakety, vse s pozadim skyline Hong Kong Islandu. Bylo tam vedro na padnuti, lehky opar cinil skyline nefotitelnou, tak jsem se uz vydala zpatky. A misto MTR jsem vyuzila jednu mistni dalsi speciality - stare lode, dvojpatrove, porad provozuji privoz mezi Hong Kong Islandem a Kowloonem za smesnou cenu 1.8HDK za spodni palubu a 2.3HDK za horni palubu. Jizda je velmi kratka, ale i tak to stoji za to, videt Hong Kong Island z vody. Pripomnelo mi to New Yorkskou ferry na Staten Island, ktera teda neni tak hezka a romanticka, ale je zadara a vyhled na Manhattan je zni proste uzasnej.

(Star Avenue se Star ferry v pozadi, Hong Kong oparu)

(Vez ktera zbyla ze stareho britskeho nadrazi)

(Mrakodrapy Hong Kongu z pristavajici Star Ferry)

Aby to nevypadalo tak idylicky, z pristavu Star ferry je to dobrych 10 - 15 minut pesky po elevated walkways a pres nakupni centra na nejblizsi stanici tramvaje. A k Ianovi uz jen deset minut. Tam uz cekala Ruska Olia, ktera zije ve Svycarsku a studuje mandarinstinu v Shanghaji a mela u Iana zustat dve noci. Jen jsem se odpotila trochu a uz jsme razili na obed a prochazku. Olia sice studuje cinstinu, ale mandarinskou, takze v Hong Kongu, ktere se mluvi kantonsky a pise starou, nezjednodusenou formou znaku, to ma docela tezky. Objednali jsme tri jidla, nahodne z menu a nechali na pani, komu co da. Mela jsem platek kurete a parek s rejzi v kari omacce. Mohlo do dopadnout lip, ale kdyz jsem koukala na ty paratky, co chudak Olia okusovala, tak i hur. Pak nas Ian vzal na oblibene misto blizko jeho domu, je to ulicka plna kramku s remeslnymi vyrobky, ne tolik levnymi seriovymi suvenyry, ale spis bizuterii a vyrobky ze dreva a mineralu. Nadhera, hlavne takovy fialovy kamen, urcite teda umele barveny, ale fakt do uzasny syty barvy. Ulicka se spravne jmenuje jinak, ale rika se ji Cat Street a hned na jejim konci je maly chram. Protoze byly prave i tady stejne oslavy podzimniho uplnku jako v Koreji, byl chram, oltar a i vedlejsi pohrebni mistnost (lide nemaji svoji urnu ani hrob, jen stitek na zdi) plne daru, ovoce, kvetin, ryzovych jidel, i celych jidel z jidelen v plastovem nadobi... kopce pomerancu... v casti bylo zakazane fotit a tu druhou nepobral fotak, takze bohuzel taky bez dokumetace. Tam jsem poprve videla velikanske spiraly z vonne tycinky, ktere pry hori tyden.

(Tramvaj na Des Voeux Road)

(Male poulicni oltariky s obetinami. Vedle vchodu do obchodu, vetsinou s nejakym ovocem a vonnymi tycinkami)
(Hong Kong Park, v pozadi budova po kterou lezou obri pandy)

(I v Hong Kongu jede velky svatebni prumysl. Paparazuju.)

Po prohlidce chramu jsme naskocili do MTR a svezli se vic do centra, do Hong Kong Parku. Neco jako Central Park, ale mensi a nabitejsi atrakcemi. Zasli jsme do velikanske voliery, kterou vede vyvyseny dreveny chodnik a kolem litaji stovky, mozna tisice ruznych exotickych ptaku. Teplo tam na ne je dost, hluk mesta doleha slabe, dole jim tece umely potok a maji tam spoustu stromu a tak... na jedne strane projdete hustym zavesem z plastovych cecek a pak uz jen chodite primo mezi stromy a ptaky. Neprirozene, ale velmi zajimave... krome parku a ptaku a fontan tam moc na koukani neni, takze jsme za chvili vyrazili smer lanovka na Peak. Victoria Peak je misto vysoko nad centrem Hong Kongu, odkud je focenych spousta panoramat mesta. Na lanovku byla fronta jak bic, tak jsme vzali bus, ktery jede dele, ale mnohem levneji a vyhledy jsou jeste lepsi. Nahore na kopci je parkoviste asi 5 minut pod zastavkou lanovky, a tam je taky docela velke nakupni centrum s placenou vyhlidkou na strese. Tam zacina o neco vice nez hodinova prochazka kolem vrcholu, kterou jsme si dali a pak zasli jen na vyhlidku zdarma na terasu mensiho nakupniho centra. Zvlastni, pod vama je spousta stromu, nez zacnou prvni mrakodrapy, ktery jsou zeshora malicky, ale za vama je stejne to nakupni centrum... je videt i pres vodu na Kowloon, kde nejsou mrakodrapy, protoze do nedavna tam byla stavebni uzavirka kvuli letisti, ale do te doby, co je na Lantau, tam uz prvni mrakodrapy vyrostly...

(Ono dobrym fotakem to panorama z vrcholku vypada fakt mnohem lip... )

Jeli jsme zpatky k Ianovi, nakoupili na veceri v supermarketu, coz me prekvapive stalo stejne jako jidlo v restauraci, a dali si chleba se syrem a zeleninou a trochu odpocivali, nez bude cas jit na lampiony. Olia tam mela sraz s dalsim couchsurferem v deset, tak jsme nikam nespechali. Lampiony byly v parku mezi Causway Bay a Tin Hau, kde jsme uz byli vcera. Kdyz couchsurfer dlouho nesel a Ian zacal bejt KO, nechali jsme Oliu cekat samotnou a vydali se na lampiony. Netrvalo to dlouho to projit, bohuzel byly vsechny elektricky, a nikde nebyly zadny stanky s pivem a prekvapive ani jidlem. Prima cesta by byla na 15 minut, s davem a okukovanim to vydalo asi na hodinu. Velky park s nekolika velkymi instalacemi papirovych tradicnich symbolu, ale jedna instalace byla i s raketama a dalsi se symboly mistnich brzkych jihoasiskych mezinarodnich her. Taky dve podia, jedno s tradicnimi umenimi (tance v tradicnich kostymech a nejaka opera, co jsme chytili) a druhe s oslavou 60 let zalozeni Cinske lidove republiky. To bylo dost obludne, vetsi, dokonale nasvicene a to jedno vystoupeni, co jsme videli, byla mladicka holka na takove jednoduche artisticke houpacce, ktera si hazela misky na hlavu z druheho konce, nez na kterem stala. Dala asi 4, pak na to plechovej hrnecek a do toho dve lzice. To si clovek rika, jak dlouho to trva, nez se holka nauci takovou vec, kolik drilu za tim je a jestli to vlastne chce umet...
Na konci nas jeste cekali papirove pandy a pak uz jen MTR zpatky domu. I kdyz jeste nebyla pulnoc, byla jsem dost uchozena. Prekvapilo nas, ze tam cekala Olia se svym hostitelem, ze jdou jako jeste parit do mesta a ze si jen vezme veci, aby pak v noci neotravovala.(Cekame nez Olia dopije kafe)

(Ian moc nevydrzi a uz je ospaly... )

(Bambusove leseni)

(Cinani v noci slavi piknikem v parku)

(Lampionove instalace)

(Podium s oslavou 60 let zalozeni Cinske lidove republiky.)


(Lampiony, lampiony... )

(Oltar s podiem kde hrala nejaka hudba kdyz jsme sli kolem drive... to uz je kousek od Ianova domu)

Rano jsem si k snidani dala congee v bufetu - takovou tradicni rejzovou kasi, ta moje byla s arasidama a susenejma rybama. Ian me hodne varoval, ale nakonec to bylo asi lepsi, nez jsem cekala :-D pak uz jsem vyrazila na privoz do Macau, a musim rict, kdyz mi rekli, ze cesta trva 1 hodinu 10 minut, necekala jsem, ze od snidane utecou vic nez 3 hodiny, nez si slapnu na Macau. Zadne velke zadrhele, jen seriozni hranice na obou stranach, v Macau dokonce cekani na 40 minut. Macau si necham na vlastni prispevek, mam i par fotek, takze skoncim na vecer, nedelni vecer, muj posledni vecer v HK.

Konecne jsem se potkala s Akym! Je to kamarad myho kamarada, ktery byl pred nejakou dobou v Praze se svoji pritelkyni, a ja jsem se tam o ne trochu starala, brala je na caj a do hospody a byla u nich na navsteve v apartmanu. Od nej jsem taky dostala ten dvojdolar, ktery od te doby nosim v penezence. Potkali jsme se v Kowloonu, kde Aky bydli, takze jsem zazila tohle misto i v noci. Chvili jsme chodili, hodne mluvili, protoze narozdil od Iana, se kterym mi konverzace hrozne vazla, to s Akym slo jako bychom se videli vcera. Nedriv jsme se sli podivat na Avenue of Stars by night, pak me vzal na mistni kantonske jidlo a pak jsme chodili po trzistich Kowloonu, ktere jsou otevrene dlouho do noci... a mluvili. Taky ted cte o Zenbuddhismu, takze jsem rozumnela jeho myslenkam o tom, jak je to vsechno zajimave propletene a kolik udalosti bylo potreba k tomu, abychom se takhle mohli v Hong Kongu potkat... mela jsem cas jen do pulnoci, protoze Ian rano brzo vstaval do prace, tak abych nerusila. Pred rozloucenim jsme si jeste dali dezert v narvane mistni cukrarne - jedno bylo neco jako zmrzlinova polivka s mangem a druhy cerny sladky nudle s nejakejma seminkama, ktery vypadaji jako zabi vajicka a stejne tak i chutnaji. Prijela jsem skoro o 20 minut pozde, ale Ian jen otevrel dvere a zase zatahl, tak jsem ho ani nevidela nastvanyho.

Fakt, ze Ian rano brzo vstaval, uz v sest, a sedm sel do skoly mel pro me ten pozitivni efekt, ze jsem pohodlne stihla ranni hodinu taichi pred Hong Kong Museum of Art od osmi. Seslo se nas asi 20, predcvicoval nam takovej hodne starej hubenounkej mistr taichi. Trvalo to hodinu, jednak nejake predvadeni, jednak nase vlastni cviceni, kdy jsme 4x sjeli nejakou zakladni sestavu. Bylo to hodne zajimave, ale na druhou stranu vim, ze kdyz clovek to jeste neumi a musi svoji pozornost delit mezi sledovani predcvicovani a vlastni cviceni, uzije si z toho jen zlomek. Je to zdarma, ale jen pro turisty, v pravidelech maji napsano, ze muzou chtit videt pas... rada jsem si to zkusila, takhle brzo jeste byl svezi vzduch a ten vyhled na protejsi mrakodrapy byl taky efektni.

Po cviceni jsem si sla ulovit mistni snidani, naladena ze vcera, ze se neni ceho bat, jsem na ulici koupila nejake nudle a napoj z manga s zabima kulickama, dohromady za min jak 50kc a sla zbastit do parku. Ten napoj byl tak dobrej, ze jsem si jeste cestou do muzea dala dalsi , tentokrat kokosovej. Hong Kong Museum of Art je primo na spicce Kowloonu s velkou prosklenou stenou, pres kterou je videt panorama Hong Kongu. Ma ctyri patra, asi 6 - 7 expozic, velka cast z toho vystavy. V prizemi vystava archeologickeho a historickeho zlata, od hodne starych po nadherne vypracovane kousky mene nez 500 let stare, hodne jemne nasvicena a dobre anglicky okomentovana byla uplne na zacatku, tak me namlsana a nepripravila na to, ze vetsina expozic bude mit anglicky jen hlavni titulek, jinak nic. Nejrozsahlejsi je vystava porcelanu, od prastarych veci po opravu soudobe, od zijicich mistru nebo z vyhlasenych dilen. Taky hodne zajimava byla vystava panoramatickych svitkovych obrazu, nad kterymi byly zvetseniny detailu s popisem, co je to za cinnost. Nejdelsi mel 12 metru. A takova trochu turisticka vystava byla potom o zivote v navstevniku ze zapadu v tehle oblasti v 18. stoleti, hodne vtipne napsana. Jak moc si Cinani kontrolovali svoje uzemi, jejich prava, jak malo zabavy nebo jen s vlastnima meli...

Po museu, v poledne, byl uz cas pomalu utratit posledni dolary za sladkosti, pohledy, piti a vyrazit smer letiste, tentokrat MTR az na Lantau a pak autobusem... nejak jsem si spocitala sice dobre, ale nevedela jsem, ze ktereho terminalu letim, takze jsem pak jeste klusala mezi postou na terminalu 1, protoze ofrankovane pohledy jsem si odvezt nechtela, a terminalem 2, kde pani zase kroutila hlavou nad pasem... ale pak me z Hong Kongu vypustila... let zpatky byl hladky jako hedvabi, haha, a za dalsi hodinu a neco po pristani me primy autobus odvezl az k Melisine baraku, kde jsme jeste asi dve hodiny kecali o Cine, Pekingu, Hong Kongu a Macau (na Chuseok byla v Pekingu, ale jeste o den kratci vylet nez ja) nez jsem vyrizena kolem druhe nocni vytuhla...